OTAZNÍKY KOLEM OCHRANY RYBOŽRAVÝCH PREDÁTORŮ NEROZPTÝLENY

Autor: Karel Křivanec

V prosincovém čísle Rybářství (2002) zveřejnil M. Dušek ostře laděný otevřený dopis. jako reakci na článek J. Poupěte o problémech sportovních rybářů se státní správou České republiky v otázkách kolem ochrany některých rybožravých predátorů. Protože zde časopis ponechal i místo napadené straně,zdálo se mi, že se J. Poupě bránil celkem dobře sám, i když jeho tiskový prostor byl mnohem menší. Pak jsem ale slyšel v kuloárech při jednání VIII. Sněmu ČRS, že se někteří delegáti dosti škodolibě baví na účet J. P. a to mě přivedlo k rozhodnutí, napsat k této polemice také svůj názor.

Článek M. Duška se totiž očividně snaží udělat z J. Poupěte úplného vola, který skoro ničemu nerozumí, ač je absolventem přírodovědecké fakulty v Praze. Já osobně, ač jsem absolventem stejné fakulty, ale jen v Brně, jsem J. P. záviděl, že dokázal napsat tak dobrý příspěvek na tam malé ploše. Byla to mimochodem jeho přednáška z 8. kongresu Evropské rybářské aliance ve Zvíkovském Podhradí z 5. 4. 2002 a na rozdíl od rybářských odborníků na konferenci v Brně, se zde naopak potkala s všeobecným souhlasem.

Duškovým článkem se jako červená niť vine metoda založená na vytrhávání detailů z kontextu, jejich pitvání a dokazování nekompetentnosti osoby kritika. Dušek totiž patrně počítal s tím, že si už nikdo nenalistuje první článek a neporovná ho s jeho "veřejným dopisem". Pak by totiž zjistil, že celý tento dopis je psán podle vzoru " Ty o koze, já o voze." J. P. totiž svým příspěvkem zjevně nechtěl nic jiného, než upozornit na ten fakt, že to s rybožravými predátory u nás není v pořádku. A ani mě se to nezdá tak, jak se nám to snaží naservírovat M. Dušek.

Ani já si nedovedu vysvětlit ten paradox s téměř desetiletou populační stagnací u vydry, jejíž počty se za uvedené období v oficiálních statistikách nezvyšují a přitom všude kolem nás v Jižních Čechách máme signály právě opačné a neustále přibývají zprávy o jejím dalším šířen do nových území? Zatím jsem se nedopátral toho, kde a jak naši ochranáři předávají vydřím klukům balíčky s kondomy. Nebo pro tento stav existuje jiné vysvětlení? Zato mohu plně potvrdit, že vydry dnes doslova devastují obsádky našich odchovných pstruhových potoků a to i přesto, že se to zdá M. Duškovi absurdní.

Ale počítejme trochu. Kdyby těch vyder bylo jen 800, jak tvrdí M. D., pak by při půlkilové denní spotřebě rybího masa šlo o 146 tun ryb za rok. Kdyby těch vyder byly 2000, jak tvrdí J. P., pak by to ale bylo ročně už 365 tun, tedy jedna tuna rybího masa denně a kdyby se počítalo se spotřebou jednoho kilogramu ryb denně, jak uvádí některá literatura, pak by těch tun bylo už 730. A kdo to všechno platí? Pan Dušek určitě ne, stejně jako neplatí za násadu sumce a ani násadu těch ryb, které uvedení sumci zkonzumují, jak neopomněl přesto poznamenat. Ty si platí sportovní rybáři, stejně jako platí i výživu milých vyder a kormoránů ve sportovních vodách. Proto se mi nezdá jejich požadavek na určitou kompenzaci jako něco nemorálního.

Dlouhou dobu jsem nevěděl, jak se postavit k výše uvedeným číslům, o kterých naši ochranáři nechtějí většinou vůbec nic slyšet. Dnes je mi ale konečně jasné, že když stát nechce platit za škody, způsobené těmito chráněnými živočichy, pak bude muset umožnit jejich rozumnou regulaci v době mimo jejich rozmnožování. Když přemnožení jeleni loupají kůru smrků, tak se musí jejich počet regulovat odstřelem a to třeba i v národních parcích a děje se tak bez skrupulí. Proč tedy tato zásada neplatí i v případě přemnožení rybích predátorů mimo chráněná území?

Říční rybářství a potřeby jeho ochrany před nadměrnými počty predátorů neleží příliš orgánům státní ochrany přírody na srdci, v tom se shoduji s názory J. P. a lze to dokázat i na případu kormorána velkého, který je pro naše končiny velmi cizorodým prvkem, což platí jednoznačně pro jeho zimní hejna. Proč najednou tak často zalétávají tito ptáci do vnitrozemí? To by nám měli renomovaní ochranáři vysvětlit! Co je příčinou této náhlé změny chování tohoto druhu? Nebo, že by to nějak mohlo souviset s tím, že jejich počet přesáhl únosnou míru a nemají podél mořského pobřeží už dostatek potravy?

A jestli je tomu tak, pak už vůbec nechápu, proč by krmení těchto ptáků měli financovat i naši sportovní rybáři? A škody způsobené u nás ročně kormorány patrně přesahují škody způsobené vydrami. Jako úsměvné mi připadá i tvrzení M. D. o povolených odstřelech kormoránů. To se snad týká produkčních rybářů, ale nám se je v Jižních Čechách zatím ještě nepodařilo získat. Nu což, zkusíme to znova a pozveme si k tomu i M. D., třeba se za nás u svých kolegů přimluví.

I když byl Český rybářský svaz dlouholetým kritikem přehlížení škod působených zvláště chráněnými živočichy a podílel se významně svým tlakem na vzniku první zákonné úpravy této problematiky u nás, dočkal se jen toho, že ministerstvo životního prostředí prosadilo na oplátku do zákona svou verzi, která zakládá nárok na náhrady škod pouze v případě chovných rybníků a naprosto ignoruje škody na sportovních revírech. Podle podivné logiky zmíněného ministerstva se ryba vypuštěná do revíru stává věcí ničí a patří jen tomu, kdo si jí legálně uloví. Nejvyšší soud ČR však ve svém rozsudku z podzimu 2002 tuto logiku odmítl.

Zdá se mi, že J. P. chtěl svým příspěvkem asi hlavně upozornit na to, že zde existuje velká disproporce mezi výší škod na rybách, která je střízlivě odhadnuta na 200 mil. Kč ročně a uvolněnou částkou, tedy 10 mil. Kč na všechny škody vůbec. A je velmi zajímavé, že tento klíčový fakt M. D. vůbec nerozporuje. Kdyby byl poctivý, musel by k tomu zaujmout nějaké stanovisko a ne to přejít mlčením, když jinak napadá J.P. i za věty a myšlenky, které mu sám předtím podsunul.

A tak si říkám, že vlastně asi nepůjde ani o ty vydry a kormorány. To co M. D. tak popudilo bude spíš kritika systému ochrany přírody u nás, která byla také v uvedeném článku. Pochybuji totiž, že by poslanci v parlamentu při hlasování o rozpočtu nesouhlasili s tím, že by ministerstvo ŽP navýšilo peníze na zmíněné náhrady škod na úkor vlastních dílčích úspor, které by se mohly dotknout pro něj mnohem důležitějších aktivit. Protože, pánové, i když se jedná o relativně chudé ministerstvo, stále se tu ještě točí takové peníze, že je třeba někdy zahrát trochu na city anebo zamlžit.

Jestliže J. P. opravdu vyvolal svým příspěvkem diskusi i mezi ochranáři, pak se nemohlo stát nic lepšího. Jednou se mezi nimi objeví i takoví, kteří nebudou sportovním rybářům slibovat lepší zítřky, ale zasadí se třeba opravdu o tlumení tažných hejn kormoránů. Snad už se pak nebude opakovat ani situace, kdy pět let vysazujeme onoho lososa a lákáme ho zpět do našich řek, abychom nakonec zjistili, že tu na něj stále ještě čekají stejné jezy, kvůli nimž jeho tah ustal a slibované rybí přechody, že jsou jaksi ještě v nedohlednu.