FRANCIE VÍTĚZÍ PO ČTVRTÉ V ŘADĚ

Autor: Karel Křivanec

Španělsko hostilo ve dnech 11.-18. června XXIII. mistrovství světa v muškaření. Střediskem šampionátu bylo desetitisícové městečko Jaca, ležící v kraji Huesca na úpatí Pyrenejí. Pětikolový závod byl rozložen na čtyři řeky (Aragon, Aragon Subordán, Gallego a Veral) a na jezero Escarra. Většina družstev přijela již týden před soutěží a snažila se najít správnou taktiku a mušky pro jednotlivé soutěžní vody.

Nebylo to vůbec jednoduché, protože tréninkový úsek na řece Gallego byl situován dosti vysoko nad závodním a vůbec tedy neodpovídal dolnímu toku. Navíc byl velmi krátký, takže brzy nebylo co chytat. Také tréninkové ledovcové jezírko v Panticosa bylo dosti odlišné od přehrady Escarra a navíc zde bylo hodně čerstvě vysazených pstruhů obecných, zatímco v nádrži Escarra byli jen divocí potočáci. Největší řeka Aragon byla po celou dobu tréninků dosti zvednutá po deštích a bíle zakalená z přítoku Rio Gas. Subordán pod závodním úsekem byl skoro bez ryb a tak se dalo dobře trénovat jen nad závodním úsekem v obci Hecho a dobré podmínky pro trénink byly jen na říčce Veral u obce Anso.

Prakticky jedinou lovenou rybou byl divoký pstruh obecný i když se nám podařilo při tréninku ulovit i dva malé duháky. V řece Aragon a v jeho pravostranném přítoku Aragon Subordan bylo mnoho parem a tak bylo škoda, že je pořadatelé nezařadili mezi hodnotitelné druhy. Mohli jsme tu pozorovat i sekavce, podoustve, ostroretky a v horních partiích i střevle. Na jezeře Escarra byla ulovena i marena, ale ta se rovněž nehodnotila.

Domácí se těšili na velký úspěch svých závodníků, o kterém nikdo nepochyboval, pro odborníky byli největšími favority Francouzi, neboť z některých úseků to bylo do Francie jen pár kilometrů. První závod v sobotu 14.6. vyhráli proti všemu očekávání Češi a to hlavně díky tomu, že Antonín Pešek chytl v prvním kole na jezeru Escara 3 pstruhy a vyhrál tak svou skupinu. Stejně se dařilo i Karlu Vackovi na řece Gallego, kde udělal jedničku za 9 pstruhů.

Tomáš Starýchfojtů měl na potoce Veral 14 pstruhů, stejně jako vítězný Francouz Marquet a ještě další dva závodníci, Tomovy ryby však byly nejkratší, takže to bylo až čtvrté místo. Pavel Macháň byl s jedním úlovkem na Aragonu osmý a Jaromír Šram měl špatné místo na Veralu a to mu dalo jen dva pstruhy a šestnácté místo. Za vedoucími Čechy byli o jedno pořadí zpět Francouzi a o pět pořadí byl nečekaně Nový Zéland. Španělský tým figuroval po prvním kole na sedmém místě. To vůbec nevyšlo Slovákům, kteří si podle tréninkových výkonů už mysleli na zlaté medaile a zatím figurovali na 17. místě.

Druhé kolo vyhráli Belgičané před Francouzi a Poláky, naši byli sedmí, hlavně kvůli Vackově chybě, který sice chytl na jezeru Escarra pstruha, ale jeho Glassbuzzer byl na háčku s protihrotem a tak mu nebyl uznán. Karel z toho byl velmi nešťastný a vůbec nevěděl, jak se mu ta muška dostala do boxu plného pakomárů na bezprotihrotových háčcích, takže jí vůbec nekontroloval. Na konečné pořadí družstva by však tato fatální chyba neměla vliv, takže svou nepozorností poškodil hlavně sebe. Nejlepší český výsledek zaznamenal Tomáš na Subordanu, kde byl se sedmi rybami čtvrtý a Tonda s jednou rybou na Gallego pátý. Po dvou kolech se ujali vedení Belgičani před Francouzi a Poláky, Češi byli čtvrtí, Španělé šestí a Slováci třináctí.

V neděli 15.6. se konal jen jeden závod a odpoledne bylo volné. I toto kolo se stalo kořistí Čechů, hlavně díky dvěma dvojkám, které udělali Tomáš na Gallego se 7 rybami a Tonda na Aragonu se 4 rybami a Jájově trojce z Veralu (7 ryb). Karel dělal na Subordanu osmičku za 5 pstruhů a Pavel byl na přehradě Escarra bez úlovku, což znamenalo 20 umístění, tolik bylo totiž států v soutěži. Po třech kolech vedla Belgie před Francií a Čechy, čtvrtí byli Italové, pátí Poláci, šestí Španělové a třináctí Slováci. V jednotlivcích vedl Tonda Pešek a Tomáš byl celkově čtvrtý.

Poslední závěrečný den pro nás nesl znamení velmi špatného vylosování, protože jsme nastupovali na silně prolovené úseky, kde před námi chytali již vícekrát naši hlavní soupeři. Ve čtvrtém kole to pro nás přineslo až patnácté místo a ještě o jednu pozici hůře na tom byli Slováci. Za zmínku v tomto kole stojí dvě ryby Toma z Aragonu a tedy 9. místo. Tonda byl na Subordanu se dvěma pstruhy jedenáctý, Karel na Veralu s jednou rybičkou třináctý a Jája na jezeru a Pavel na Gallego zůstali bez ryby. Po čtyřech kolech se poprvé do čela probila Francie, druzí byli Belgičané, třetí Italové, Češi byli čtvrtí, Španělové pátí, Poláci šestí, Slováci spadli na 14. příčku.

Závěrečné páté kolo bylo už jen paběrkováním na prochytaných vodách a záleželo tedy velmi na vylosování a štěstí. Francouzi si už své čtvrté vítězství v řadě nenechali nikým vzít a předstihli Belgičany jen o 4 umístění. Na třetím místě s odstupem 49 umístění za Belgičany skončili zázračně Španělové, kteří měli od rozhodčích všechny nezbytné údaje o tom, jak chytají nejlepší družstva a tak se, stejně jako vloni, přeci jen prodrali na bronzový stupínek, když odsunuli Italy na čtvrté místo, Čechy na místo páté a šestí byli Angličané. Zázračnou proměnu prodělali také Slováci, kteří vyhráli poslední kolo a obsadili nakonec deváté místo.

Poslední kolo bylo charakteristické tím, že bouřka, která se strhla odpoledne v horách, prakticky vyřadila řeky Subordan a Gallego a chytali zde chvíli jen závodníci na spodních úsecích, než se k nim dostala povodňová vlna kalné vody. Naši na tom vydělali na Subordanu, kde byl Pavel s jednou rybou na stanovišti č. 20 čtvrtý a prodělali na Gallego, kde byl Jája na čtyřce bez úlovku. Tonda Pešek byl na Veralu na stanovišti, kde v neděli nechytl mírovou rybu Belgičan Gigot a zapsal si za tři pstruhy sedmičku. Jistě skvělý výkon na místě kde Belgičané přišli o zlaté medaile.

Smůlu měl na Aragonu Karel Vacek, který měl velmi špatné místo, kde před ním chytl jen ve třetím kole dva úlovky Francouz Gullpain. Náš závodník měl na prutu jednoho pstruha, ale ten mu spadl. Něco podobného se stalo i Pavlovi, když nuloval na Gallego, ale i ostatním, zatímco Belgičanům a Francouzům ryby prakticky vůbec nepadaly, patrně díky tomu, že lovili na měkké pruty s parabolicku akcí, zatímco naše tvrdší a rychlé nymfovací pruty nás často dokázaly připravit skoro o polovinu úlovků. Také konstrukce návazce u obou prvních družstev pro nás byla záhadou a u Belgičanů to vypadalo, že loví s něčím, co se velmi blíží indikátoru záběru, který není povolen. Bohužel jsme si to díky pravidlům nemohli prohlédnout a rozhodčí na naše dotazy nereagovali.

V jednotlivcích se na zlatou medaili dostal po mnoha letech Ital, tedy Stefano Cotugno, druhý skončil Francouz Bernard Marguet a třetí byl Američan Jeff Courrier, kterého trénuje známý polský internacionál Trzebunia. Čtvrtý byl se stejným součtem Angličan Simon Kidd, pátý Belgičan Denis Liczner, šestý Antonín Pešek, sedmý Tomáš Starýchfojtů, osmé místo obsadil Francouz Phillipe Beranger, deváté Polák Antoni Tondera a desítku nejlepších uzavřel Belgičan Olivier Martinovic.

Vítězství Francie bylo velmi těsné a bylo to počtvrté v řadě, co stáli na stupni nejvyšším. Belgičané je ani tentokrát nesesadili z trůnu, a nezískali tak svou první zlatou medaili. Byli z toho viditelně smutní. Obě tato družstva dnes představují v tomto typu závodů, kde se loví hlavně malí pstruzi světovou extratřídu. Je to díky jejich taktice lovu na velmi lehké nymfy proti vodě, kdy pokládají sňůru v třívteřinových intervalech, díky měkkým prutům, ze kterých jim nepadají ryby a díky konstrukci nástavce, který jim umožňuje ovládat nymfy i na pět metrů, rychle předělat nymfu na suchou mušku a držet špičku prutu hodně nahoru.

To ostře kontrastovalo s některými našimi závodníky, kteří strkali prut s krátkou nymfou pstruhům nad hlavy a tudíž si velmi snižovali pravděpodobnost záběru. Hodně ryb se tentokrát nachytalo i na sucho a tak záleželo na tom, jakou taktiku pro jednotlivé toky týmy zvolí. Myslím, že nám tento šampionát ukázal, že už nelze spoléhat jen na naše osvědčené postupy a budeme muset pracovat na vylepšení lehkého nymfování proti vodě a také suchého nejjemnějšího lovu proti vodě. V závodech, kde už není skoro co chytat záleží na každé maličkosti a hlavně na tom, aby nám nepadaly ryby.

Pořadí družstev na špici bylo velmi podobné jako na loňském šampionátu ve Francii, jen my jsme si vyměnili místo s Italy. Umístění dvou našich závodníků v první desítce je skvělé, škoda jen, že zbylí tři byli až v desítce páté. Šance na medaili byla jak v družstvech, tak i v jednotlivcích, kde jsme neměli tentokrát štěstí, když naši prakticky vždy měli při stejném počtu úlovků kratší ryby, což nemohli ovlivnit. Náš začátek byl výborný, ale konec tak trochu rozpačitý, škoda ho. Takže snad až příště, tedy v září 2004 na Slovensku…