ZA DUHÁKY NA LIPNĚ

Autor: Karel Křivanec

Moje druhá letošní vycházka s muškařským prutem směřovala hodně netypicky na Lipno. Milan mi totiž se zjevnou chutí několikrát vykládal, jak mu to na Lipně bere a že má svoje místo, kde se vždycky dočká nějakého pěkného úlovku. Ne, že bych mu to nevěřil, ale studené počasí mě ještě zrazovalo od případného výletu. Ve druhé polovině dubna se oteplilo a jednou večer jsem měl telefonát přímo od jezera. Volal Milan, že se už asi duháci chystají do tření a tato zpráva ve mně konečně probudila zájem, protože stále existují nějaké pochybnosti o tom, jak to s tím jejich třením u nás vlastně je.

Jednoho teplého dubnového odpoledne jsme o půl páté vyjeli z Budějovic a zamířili přímo na jih, na Lipno. Jel s námi i kolega Míla, který se nechal zlákat vidinou velkých ryb, které dnes určitě přijdou a budou brát vše, co jim hodíme před nos. Cesta vltavským údolím příjemně ubíhala a my si povídali o všem možném a také o metle posledních zim, kterou jsou u nás hejna zimujících kormoránů. Zastavili jsme jen v Rožmberku, aby si Míla vyzvedl na chalupě muškařák a ostatní výzbroj a my se zatím mohli pokochat pohledem z výšky na Vltavu a zámek, co se vypíná nad ní.

Naše auto se protáhlo Vyšším Brodem a už jsme se koukali napravo na vyrovnávací nádrž Lipno II. Pak přišly Loučovice a staré vltavské koryto pod lipenskou hrází. Dychtivě jsme hleděli před sebe, kdy se před námi rozevře modrá pláň velkého jezera. A když se to konečně stalo, mohli jsme být spokojeni, protože podmínky k lovu byly dobré. Zajeli jsme naproti Marině, odstavili naše vozidlo na malé plošince u cesty a dali se do vykládání.

Milan, jako domorodý znalec, rychle sbalil svá fidlátka a ztratil se nám ve smrkovém lese. My jsme si v klidu vše naložili do Mílova prádelního koše, který jsme společně uchopili a vydali se s tím nákladem k vodě. Foukal slabý severovýchodní vítr, který hnal na náš břeh menší vlnky a nebe bylo skoro bez mráčku, tedy velmi příznivá konstelace pro dnešní odpoledne. Milan už mezitím nahazoval své mušky do malé zátoky, která byla vytvořena činností bezejmenného přítoku. Hned na první hod mu vyjeli za muškami tři čerstvě vysazení půlkiloví duháci, ale nedobrali mu. Než jsme sestavili pruty, dvě ze zvědavých ryb už se seznámily s podběrákem, který jsem mu na pro ten případ zapůjčil. Vypadalo to slibně, zvláště když náš mladý přítel ulovil za chvíli i toho třetího zvědavce.

Chytal na plovoucí šňůru s kratším hoover nástavcem, ale ve skutečnosti to vše fungovalo jako velmi pomalá intermída, protože jeho šňůra dlouho na hladině nevydržela. Rozhodl jsem se lovit dnes hlouběji a taky jsem chtěl vyzkoušet, jak se hází s novou Forty Plus intermídou od Airfla. Hody byly daleké, šňůra létala pěkně, ale propadala se dost rychle. Zdálo se mi, že v tomto přejasném dni a čisté vodě by ryby měly být hlouběji, ale nebylo tomu tak. Jediné, na čem jsme se shodli, byly černé lury, i když Milan věděl, že budou brát nápadnější vzory se zelenou plastikovou kuličkou, zatímco já spoléhal na zlatohlavé verze a na jezerní klasiku.

Po dvou hodinách házení chytl svého prvního duháka i Míla a to mě přimělo předělat to na pomalejší skelnou intermídu, ale ani to ještě nebylo ono a až když jsem zrychlil vedení a prodloužil tahy, přišel první záběr, ale ryba se nenapíchla. V ústí potoka začala stříkat voda a tři asi čtyřiceticentimetroví duháci honili jednu jikernačku a snažili se s ní o vytvoření nového potomstva. Pár metrů nad nimi, už v potoce, se o totéž snažily další dvě skupinky ryb. Bylo to evidentně tření, protože z ulovených ryb odcházely i při opatrném zacházení pohlavní produkty. Braní ryb bylo teď už jen ojedinělé, tak jak najížděly k potoku loňští duháci z jezera.

V půl osmé jsem se konečně dočkal i já své ryby, která vzala koncovou Vivu. Nechtěl jsem jí poškodit zdlouhavým zdoláváním a proto jsem se opřel do prutu a spolehl se na svou dvaadvacítku fluorokarbon. Během velmi krátké doby se půlkilová jikernačka dostala do mého podběráku a tak jsem zjistil, že přečkala v Lipně zimu, protože měla dorostlé všechny ploutve. Byla to jistě ryba z loňského podzimního vysazení. Zatímco mlíčáci se pyšnili hákovitou spodní čelistí a tmavě fialovými boky, byly jikernačky o poznání světlejší a ocasní ploutev byla jen s velmi malým vykrojením. Poměr pohlaví námi ulovených ryb byl 5 : 3 ve prospěch samců a poměr loňských a letošních ryb byl jedna ku jedné.

Po osmé hodině se začalo smrákat, hladina se zcela uklidnila a z lesa na nás dýchla zima. Stočili jsme tedy šňůry do navijáků a rozloučili se s rybami, které pokračovaly ve svých milostných hrátkách asi ještě dlouho do noci. Milan byl spokojen, že mi odvedl jeden podzimní lov lipanů na vysoké vodě ve Vltavě u Mrtvého luhu a já mu ten dnešní úspěch přál. Tentokrát nás přechytal a měl k tomu všechny trumfy v rukávu. Moje taktika lovu u dna nevyšla, ale to se stává. Zítra už bych taky lovil pod hladinou a asi by to dopadlo trochu jinak. I Míla byl spokojen, protože si vzal své dva úlovky pro nemocnou maminku a aspoň trochu tím vyrovnal naše pojetí lovu pro lov, protože on lovil pro úlovek a i tak to má být.