NA CHALUPĚ PO POVODNÍCH

Autor: Vladimír Šedivý

Pomalu se blíží konec muškařské sezóny, jak závodní tak i chytání pro krásné zážitky od pstruhových vod. A to bývá doba, kdy začínáme hodnotit uplynulý rok. Pro toto bilancování nám již řadu let poskytuje azyl známá chalupa, umístěná na Stögerově Huti mezi Volarami a Lenorou. Letošní sezóna byla samozřejmě nejvíce poznamenán povodněmi. Velká voda je již sice za námi, ale vysoká hladina spodní vody stále ještě nedovoluje řece, aby opadla. Pak stačí sebemenší déšť a voda se znovu zvedne až na hranici únosnosti. To potkalo i naši partu, když přes týden pršelo a Horní Vltava byla před rozlitím. Jenže termín byl již pevně stanoven a tak se nedalo nic dělat.

Letos chyběl náš hostitel, který nám vždy připraví nějakou tu svou kuchařskou specialitku. Udělali jsme si tedy kuřecí hody, prostě kuře na sto způsobů. Páteční večerní posezení se trošku protáhlo, neboť jsme měli spoustu videokazet ze závodů, či z cizích revírů a samozřejmě spoustu nejrůznější fotodokumentace. Druhý den přišla na řadu i nějaká ta povinnost. Udělali jsme dřevo do pece a zároveň se dobře naobědvali. Samozřejmě, že byla pečená kuřecí stehna s bramborovou kaší a pak jsme se konečně vydali podívat k řece. Několik jedinců to nevydrželo a vzalo si s sebou i muškařské vybavení. Zkusili si pár hodů v kempu pod Soumarákem, jen tak ze břehu. Pár ryb se taky chytlo, ale nebylo to to pravé ořechové.

Zato v neděli už to začalo být zajímavější. K vodě jsme se dostali až kolem poledního, ale to je zde ideální čas. Nevyzkoušet mouchu na Dobré, to by byl hřích. Je to jedno z nejhezčích míst na Vltavě. Vydali jsme se k železničnímu mostu, který dělí pstruhový a mimopstruhový úsek řeky. Já, spolu s muškařským benjamínkem Víťou, jsme šli proti proudu řeky mezi trsy ostřice, takže jsem se cestou nevyhnul nějakým těm pádům. Dorazili jsme na známé místo, od kterého si vždy slibuji nějakou tu pěknou rybu. Samozřejmě, že toto místo je také navštěvováno i jinými znalci.

Řeka sice opadla o pár centimetrů, ale neustále se ještě mohutně valila. Neměl jsem zrovna dobrý pocit, protože se dalo špatně brodit i číst dno řeky. Základem mé taktiky bylo dostat "bobše" co nejblíže ke dnu. Proto jsem nasadil dva goldkopy s wolframovou hlavou a až na horní přívěs blešivce s fialovým srdíčkem. Vybral jsem si místo s pomalejším tahem, zabrodil tak 5 cm pod okraj neoprénů a házel sestavu svých nymf někam do neznáma.

Občas jsem vytáhl větvičku či nějaké utopené listí, což byl neklamný důkaz toho, že mi mouchy chodí kolem dna. Vtom se mi konec muškařské šňůry pohnul směrem ke dnu a já přisekl a už jsem zdolával svoji první rybu, která kladla až nečekaně silný odpor, samozřejmě i díky větší vodě. Zdolávání bylo o to krásnější, když najednou začalo mezi mraky probleskovat sluníčko. S koncovým průměrem vlasce 0,12 mm a čtyřkovým prutem to byl pro mne ten správný požitek. Při měření se ukázalo, že krásně zbarvený lipan měl pár milimetrů přes 40 cm a to byla největší ryba dne. Jasně, že šel zpátky do svého živlu.

Po pár hodech jsem ještě chytil lipana kolem 35 cm a i Víťa měl nade mnou jeden kontakt, který mu přinesl rybu. Pak jsem chytil jen pár menších lipanů a to bylo na nymfu vše. V pozdějším odpoledni se začaly objevoval olivky, což byla ta chvíle, na kterou se každý muškař těší. Rychle přezbrojit na suchou a pak si najít místo, kde můžeme čekat sběr větších ryb.

Já se proto vrátil na místo, které pro mne již bylo jednou úspěšné a opět mě nezklamalo. Projevilo se tu ještě pár lipanů kolem 35 cm, vše jeden ročník. Až na příště zde mám schovaného ještě jednoho slušného lipana, který naprosto ignoroval mého osvědčeného CDC broučka, který tak chutnal jeho mladším kolegům.

Když se přiblížila hodina ukončení lovu, šli jsme zpět po proudu k mostu, kde byl domluven společný sraz. Cestou nás ještě čekala rovinka s mělčí vodou u levého břehu, kde se pár lipanů odhalilo svými kroužky, což se jim stalo osudné. Ne však, že by zaplatili životem. S úbytkem těchto krásných ryb bych nerad cokoliv zabíjel, když vím, že se sem budu stále vracet. Při zpáteční cestě k domovu jsem si v duchu říkal, že zas tak špatně se se mnou Vltava nerozloučila.