VELKÁ RYBA? SNAD NĚKDY PŘÍŠTĚ!

Autor: Iva Linhová

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o své zážitky z muškařského úseku "chyť a pusť" na Vltavě 27 v Rožmberku nad Vltavou. Byla jsem zde s kamarádem z CK Korlin s "Lefou" (p. Löfellmann ), který byl již podvakrát našim sponzorem, jenž nám věnoval norský zájezd do tomboly plesu RSK.

Bylo to v pátek v podvečer. Šla jsem normálně na ryby, jen tak si zachytat, ale s tím rozdílem, že jsem tušila, že bych mohla chytit velkého duháka, a tak jsme zvolila koncový vlasec o průměru 0,20 mm. Způsob rybolovu bylo nymfování a jako nástrahy jsem volila osvědčené "bobše" přírodních barev. Asi po půldruhé hodině chytání v proudech jsem byla stále bez záběru. Byla jsem z toho už docela otrávená a nechytal ani Lefa, i když zvolil mokrou mušku.

A pak se to stalo. Zpočátku to vypadalo jako "visák", ale najednou se mi kolem nohou na hloubce začal "motat" asi 50 cm dlouhý duhák. Prostě si jen tak zvolna plaval pod mýma nohama. Byl to krásný pocit, mít něco takového na prutu. Ale najednou si usmyslel, že vyrazí po proudu. Povolovala jsem mu šňůru a on směřoval ke kameni pode mnou. Dostala jsem strach a chtěla jsem ho jen trochu přibrzdit. A to jsem zřejmě neměla dělat. V tu chvíli si totiž můj duhák usmyslel, že si vyskočí. A taky to udělal ... a byl pryč! Byla jsem z toho prostě pěkně zklamaná. Sice jsem pak ještě chytala a dostala i pár duháků - třicátníků, ale už to nebylo ono.

Druhý den jsme opět s Lefou vyrazili do Rožmberka, zkusit si ještě jednou povodit velkou rybu. Chtěla jsem si tentokrát víc zachytat a tak jsem zvolila tenčí vlasec, i když jsem opět tušila, že by mohla přijít i v sobotu velká ryba. Navázala jsem opět "bobše", tentokrát však na vlasec o průměru 0,16 mm. Ryby jsem ale přesto moc nechytala. Bylo to opět trápení. Přisuzovala jsem to prudkému, a ryby toho dne prostě "nežraly".

A tak jsem střídala různé "bobše", ale nebylo to nic platné. Až jsem se rozhodla pro sestavu mušek, která vás jistě asi překvapí. Na horním přívěsu byl muddlerový streamr, uprostřed mokrý March Brown a na konci "bobeš". Házela jsem přes řeku a chytala jako na mokrou mouchu. Po několika hodech tam najednou zase byl a byl větší, než ten včerejší! Dobrá "šedesátka" duhák, chycený na dlouhou šňůru.

Jezdil si sem a tam, zprava do leva a já stála jako přikovaná. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nechtěla jsem o něj zase přijít a vědomí, že mám slabý vlasec mě nutilo k opatrnosti. Nádherný souboj s velkou rybou trval několik minut a jak myslíte, že to dopadlo? Tentokrát byl pryč i s celým "forpasem". Nepřejte si slyšet ta slova, která se mi hrnula z úst. Otráveně jsem vylezla z vody a šla za Lefou, abych si mu smutně postěžovala, že jsme o něj zase přišla. Mám z toho smíšené pocity do dneška, přijít o takové ryby dva dny po sobě!

Byla to asi shoda několika okolností. Za prvé, neumím takovouto rybu zrovna nejlépe zdolávat, nemám prostě ještě ty zkušenosti. A za druhé, to byly krásné ryby, s vyvinutými ploutvičkami a proto bojovné a pro mě nenávratně pryč. Ale i přesto je to krásný pocit, si alespoň chviličku povodit opravdu velkou rybu. Nevěděly prostě, že by stejně dostaly svobodu.

Co se dá dělat, život jde dál a já si asi budu muset na takovou rybu ještě počkat. Musím nasbírat zkušenosti se zdoláváním takovýchto Mobidiků, kteří mi ještě nebyli přáni. A protože to bylo v úseku "chyť a pusť", tak tam určitě čekají na někoho jiného. Snad je ten někdo příští nezabije. I když muškařím už pátým rokem, jsem svým způsobem stále ještě jen pokročilý začátečník. Muškařit se člověk učí celý život a proto to vše asi takhle dopadlo.