PSTRUZI OD JÍLECKÉHO POTOKA

Autor: Ing. Jiří Trnka

Ve své krátké úvaze se soustředím na úsek řeky Vltavy kolem ústí Jíleckého potoka do Vltavy, t.j. cca 2 km nad mostem v Rájově. Protože tento úsek řeky znám již ze svých dětských let, mám ho moc rád a dnes mě sem táhnou spíše nostalgické vzpomínky ze svých mladých let než vidina pěkného úlovku.

Jílecký potok a řeku Vltavu jsem poznal v době, kdy se moji rodiče rozhodli stavět chatu, a to v údolí vzdáleném zhruba půl hodiny chůze od ústí potoka do Vltavy směrem proti proudu potoka. Bylo mi tehdy asi 8 let a přirozeně mě nebavilo pohybovat se kolem stavby. A jelikož jsem již od útlého věku sdílel vášeň pro rybaření, znal jsem na potoce každou tůňku, věděl jsem o každé větší rybě. Postupně jsem se dopracoval až k jeho ústí do Vltavy a začal jsem poznávat i tuto řeku, v té době ještě silně znečištěnou odpadními vodami z papíren ve Větřní. Nicméně i přes toto znečištění a silný zápach byla řeka "živá" a plná ryb.

Nejvíce byli v obsádce zastoupeni tloušti, proudníci a pro mnohé zcela nepochopitelně i pstruzi potoční. Ti se objevovali pravidelně každoročně na přelomu května a června v době, kdy se vytřely bílé ryby a ústí potoka bylo plné potěru. V jiném období nebylo možné je zahlédnout, ztratili se jako mávnutím kouzelného proutku a objevili se až zase za rok ve stejnou dobu. Pozorovat jejich nájezdy do hejna potěru bylo fascinující, zvláště když mezi nimi byly kusy až se tajil dech. Byli soustředěni kolem velikého, napůl potopeného pařezu, asi patnáct metrů od břehu a dostat se jim na kobylku nebylo vůbec jednoduché.

Tehdy jsem ještě nemuškařil a tak jsem chytal hlavně na vlastnoručně uvázané streamery s přívlačným prutem. Pstruzi byli chytří a velmi plaší. Musel jsem se pohybovat naprosto tiše, jinak bylo po chytání. Kolikrát, když se mi podařilo zaháknout pařez, jako by se pstruzi vypařili. Zažil jsem zde nádherné chvíle na které nikdy nezapomenu. Kdo měl někdy na prutě divokého půlmetrového potočáka, dá mi za pravdu, že je to nádherný zážitek. Takových jsem zde nachytal několik, některé se mi ani nepodařilo zastavit a byli nenávratně ztraceni ve spleti kořenů zmíněného pařezu.

Chycené ryby jsem pouštěl zpátky, protože maso bylo silně cítit po fenolech a tudíž bylo nepoživatelné. Vše trvalo vždy tak zhruba 14 dní a každý rok jsem se těšil na to, až zase přijedou pstruzi. Někdy jsem toto období "prošvihl", a tak mi nezbylo, než čekat zase rok. Vždy jsem v duchu snil o tom, jaké by to bylo krásné, kdyby řeka byla čistá. Za pár let se sen stal skutkem a dočkal jsem se. Po uvedení čističky odpadních vod v Českém Krumlově do provozu sice z řeky zmizely nítěnky, ale objevili se chrostíci. Nebylo zvláštností vidět raky, mřenky mramorované a vranky.

Pstruhy jsem chytal již na mušky v celém úseku řeky, nemusel jsem již čekat pouze na zmiňované období po vykulení plůdku a zažil jsem zde skutečně nejkrásnější časy. Řeka se svou samočistící schopností neuvěřitelně rychle vyčistila. I ryby se již daly jíst, nebylo ani stopy po zápachu. Nic však netrvá věčně a postupně jsem začínal zjišťovat, že úlovky ryb jsou každým rokem slabší a slabší.

Voda je sice stále krásně křišťálově čistá, ale připadá mi, jako by se z ní vytrácel život. Zmizeli chrostíci, raka jsem zde neviděl již několik let a když obrátím kámen ve vodě v naději, že uvidím krásnou mřenku, sekavce nebo vranku, není zde po těchto nádherných rybkách ani památky. Úlovky pstruhů jsou rok od roku slabší, řekl bych že spíše náhodné ve velikosti maximálně do 30 cm. Kdysi tak běžnou rybu, jako je tloušť, ulovím zřídka a nejčastějším úlovkem jsou proudníci kolem 25 cm a menší.

Neumím si vysvětlit, čím to je. Přitom kdo zde někdy chytal, dá mi za pravdu, že se jedná o krásný lipanový úsek s hlubšími tůněmi, tedy naprosto ideální voda pro lipana, kterého jsem zde však nikdy nejenže nechytil, ale ani neviděl. Místo mě přitahuje i tím, že je těžko dostupné, k vodě je možno dostat se pouze pěšky zhruba 20 - 30 minutovou chůzí z nejbližší vesnice. Z toho důvodu je zde i rybářský tlak minimální. Navíc celý úsek řeky se nachází v nádherné zatím neporušené přírodě.

Vadou na kráse je však ta skutečnost, že muškařit zde lze pouze ráno, maximálně do 10 hodin. Tedy do té doby, než se probudí a začnou vyjíždět první vodáci. Těch je potom plná řeka a jezdí pravidelně až do noci, což má za následek, že právě to nejkrásnější - večerní muškaření zde nepřipadá v úvahu.To je však ale problém téměř všech podobných revírů. Protože se jedná o mimopstruhový revír, přimlouval bych se o osazení tohoto úseku lipanem a změnu statutu na pstruhový, a to pouze jako muškařský úsek.