POMSTA MRTVÝCH PSTRUHŮ

Autor: Milan Hladík

Chtěl bych vám popsat jeden rybářský výlet se špatným koncem, který jsme spolu s mým kolegou Mílou zažili letos v květnu. Kolegovi z práce jsem totiž slíbil, že ho zavedu na velice pěkné místo na Vltavě pod Zlatou Korunou. Domluvili jsme se na jedno odpoledne a dali si sraz na odbočce z hlavní silnice. Pak jsme jeli po vedlejší silnici, která se dále zužuje na lesní cestu, jež vede poměrně strmou serpentinou až téměř k řece. Na svém nejstrmějším úseku je ještě cesta posypána drtí z rozbitých střešních tašek. Já jsem to zatím vždy se svou Škodou 120 vyjel, ale o kolegova trabanta jsem měl obavy. Ještě na kopci jsem zastavil a navrhnul jsem, aby nechal trabanta nahoře, ale on se rozhodl, že to riskne.

U vody jsme byli kolem šesté hodiny. Řeka šuměla, okolo byl les a neposečené louky plné květin, nikde ani noha, zkrátka pohoda. Já jsem nejprve zkoušel chytat tlouště podél břehů a Míla se od začátku zaměřil na duháky. Bohužel se nic výrazně nerojilo, spíše to vypadalo na déšť a tak větší ryby braly u dna. Kolega chytil několik duháků a dva se rozhodl vzít na výlet do Českých Budějovic. Také já jsem po převázání na bobše chytil několik duháků a dva jsem klepnul, i když to normálně nedělám. Slíbil jsem bratrovi dva pstruhy k večeři, tak snad mi to Svatý Petr promine.

No a neprominul. A trest na sebe nenechal dlouho čekat. Když jsem již za šera předělával návazec, špatně jsem provlékl rychlospojkou ujímaný nástavec a ten při první hodu ladným obloukem zmizel v řece i s třemi muškami a titanovým kroužkem. Zkrátka, škoda za dvě stovky. Tak jsem si řekl, že to je daň, trochu jsem s něčím podobným počítal, ale bohužel to byl jen začátek.

Kolega byl nadšen, jak si krásně zarybařil, že to je nádherné místo a že spolu musíme zase někdy vyrazit. Také mně se odpoledne strávené u vody líbilo a na ztracený nástavec jsem rychle zapomněl. Naše nadšení ale opadlo, když se kolegův trabant poprvé zahrabal do rozdrcených tašek. Jelikož jsem o polovinu mladší, tak tlačení připadlo na mně. Asi třicetimetrový úsek jsme absolvovali celkem třikrát a pokaždé se někde trabant opět zahrabal.

Já už byl pěkně zpocený, měl jsem plnou pusu cihlového prachu a trabantího dýmu a trabant taky začínal mlít z posledního. Za houstnoucí tmy a prvních dešťových kapek nás konečně napadlo, zkusit to pozadu a tak jsme to napočtvrté konečně vyjeli. Nahoře na kopci jsme se rozloučili a ještě jsme se zasmáli, že jsme to měli jen tak tak a představovali jsme si, jak sem druhý den jedeme s terénním autem a vytahujeme uvízlého traboše.

Zpátky jsem jel jako první a jel jsem celkem svižně. Je to taková úzká asfaltka, pěkně se po ní jede, ale má jednu velice záludnou zatáčku, která je hned za horizontem a je málo naklopená. Já jsem tu dostal před měsícem trošku smyk, tak jsem ji projel opatrně a ještě mi blesklo hlavou, aby tak kolega na samý konec ještě dostal smyk. Ale hned jsem tu myšlenku zapudil, jezdí dost opatrně.

No a zrovna toho večera nejel. O půlnoci mi volal, že právě v té zatáčce dostal smyk a obrátil trabanta na střechu a pak zůstal viset v pásech jako kosmonaut hlavou dolů. Naštěstí se mu nic nestalo. Pomohli mu nějací lidé z nedaleké vesnice co jeli kolem. Celá nehoda je velice pobavila, neboť jak oni říkali, v té zatáčce už z jejich vesnice boural každý. Trabanta převrátili zpět na všechny čtyři a kolega jel bez předního skla a za ohlušujícího řevu a v oblacích dýmu čtyřicítkou domů. Malá přeháňka po cestě byla už jen třešničkou na dortu.

Zažili jsme pěkné rybářské odpoledne a za zabité pstruhy jsme zaplatili dost krutě. Mílův trabant už to totiž nerozchodil. Škoda, že podobně Svatý Petr netrestá všechny rybáře, kteří si chodí k řece jen pro maso, mají dvojitá dna muškařských košíčků a berou podměrečné ryby, chytají ryby v době hájení a podobně. Třeba by v našich řekách bylo ryb více. A na závěr ještě jedna rada. Někdy se vyplatí poslouchat šestý smysl anebo někdy postačí jen rozumně uvažovat a zvažovat možná rizika.