ROZLIŠOVÁNÍ RYB DO DRUHŮ

Autor: Milan Hladík

Pro rozlišení jednotlivých druhů ryb používáme různé metody. Samotná klasifikace jednotlivých druhů ryb není ve všech případech jasná, často se vedou spory, zda je daný nový druh ryby opravdovým druhem, nebo pouze poddruhem druhu již známého.

Jak je tedy druh obecně, jako základní systematická jednotka, definován?

Do jednoho druhu patří jedinci, kteří obývají společné území, rozmnožují se mezi sebou a na potomstvo přenášejí morfologické znaky, které jsou pro ně typické a zároveň je jednoznačně odlišují od jiných druhů. U ryb nelze pro odlišení druhů použít jako kriterium rozmnožování, neboť u nich vznikají plodní kříženci nejen mezi druhy, ale i mezi různými rody.

Jaké znaky používáme pro rozlišení jednotlivých druhů ryb?

1. Genetické znaky - nejpřesnější a nejmodernější metodou je analýza DNA a tedy odlišení druhů na základě rozdílů v jejich genetické výbavě. Tato metoda je sice spolehlivá (i když ne absolutně) ale je nákladná a nelze ji použít ani v terénu, ani při běžné ichtyologické nebo rybářské praxi.

2. Geografické rozšíření - pro většinu druhů je typické jejich geografické rozšíření, některé druhy jsou vázány svým výskytem pouze na omezené území nebo dokonce na jednu lokalitu, například jezero.

3. Vnější znaky, jako je například celkový vzhled, barva a tvar těla. Tyto znaky jsou často prvním rozpoznávacím znakem a lze podle nich většinou odlišit jednotlivé rody ryb. Zkušený rybář nebo ichtyolog takto odliší od sebe i většinu běžných druhů ryb, tedy "na první pohled", nebo podle celkového vzhledu. Ale tyto znaky mohou být proměnlivé a v některých případech podle nich ani druhy ryb odlišit nelze, je tedy nutné použít znaky přesnější - znaky plastické a meristické.

4. Plastické znaky - jsou to znaky, které lze změřit, je jich celá řada a uvádíme jen ty nejdůležitější:

   1. Délka těla ryby - délku těla ryby měříme třemi způsoby, které mají použití v různých oborech a zároveň mezi nimi existují matematické vztahy, jednotlivé délky lze podle nich dopočítat. Pokud je délka v literatuře uvedena, je většinou i upřesněno, o kterou délku jde.

      • Celková délka těla (anglicky "total length" označovaná TL), měřená od konce rypce po konec nejdelšího paprsku ocasní ploutve, je používána především rybáři.

      • Délka těla ("standart length" SL), neboli vzdálenost od konce rypce po konec ošupení základu ocasu (nebo po začátek středních paprsků ocasní ploutve u ryb bez šupin), tedy celková délka těla bez ocasu. Je používána většinou ichtyology.

      • Smittova délka ("fork length" FL), neboli vzdálenost od konce rypce po konec nejkratšího prostředního paprsku ocasní ploutve. Je používána také ichtyology, především pro sleďovité a lososovité ryby.

      Jedním z důvodů použití těchto délek v ichtyologii je možnost jejich měření i na fixovaném materiálu, kdy většinou dochází k poškození ploutví. U jeseterů je ale například TL = SL

   2. Dalšími vzdálenostmi, které lze změřit a použít pro klasifikaci jsou například výška těla, délka hlavy, délky ploutví, délka čelistí, průměr oka a pod.

5. Meristické znaky - jsou znaky, které lze spočítat. Mezi nejčastěji používanými jsou:

   • počty paprsků v ploutvích

   • počet šupin v postranní čáře, počet řad šupin nad a pod postranní čárou

   • počet tyčinek a lístků na žaberních obloucích, především na prvním žaberním oblouku.

6. Další znaky - pro rozlišení některých skupin ryb jsou ještě používány znaky na některých specifických morfologických útvarech na těle ryb:

   1. Požerákové zuby u kaprovitých ryb, tedy jejich typ a tvar.

   2. Tvar radličné kosti, tedy nepárové kosti vsazené mezi patrové kosti na stropu dutiny ústní, používaný u lososovitých ryb.