LOSOS ATLANTSKÝ (Salmo salar, Linnaeus, 1758)

Popis:

Hydrodynamický tvar těla je prodloužen do štíhlého ocasního násadce, boky jsou zploštělé. Ústa jsou terminální, rozeklaná u starých samců až za zadní okraj oka, u samic a menších samců jen k přednímu okraji oka, zuby jsou ostré. Celkem má 15 - 20 žaberních tyčinek a 4 žaberní oblouky.Ocasní ploutev je obloukovitě vykrojená. Šupiny jsou okrouhlé, v postranní čáře je 109 - 124 šupin. V úrovni zadního okraje báze tukové ploutvičky je nad postranní čarou 10 - 13 řad šupin (pstruh mořský má 13 - 16 řad), postranní čára zde tvoří jakýsi pokles a dále pak pokračuje k hlavě lineárně. Pylorických přívěsků má 40 - 74 a obratlů 58 - 61.

Vzhled z moře vytažených lososů se značně liší. Vzápětí po vstupu do řeky mají světle stříbrné zbarvení s modrozeleným hřbetem, stříbrnými boky a bílým břichem. Nad postranní čarou jsou kulaté černé skvrny nebo černé křížky. Po čase se stříbrné zbarvení mění, jikernačky tmavnou a mlíčáci červenají a spodní čelist se mění na výrazný hák.

Atlantský losos nevytváří žádné poddruhy. Přesto se při výzkumu ukázalo, že je velmi specifický v řadě znaků, které mají vztah k řece svého původu. V podstatě se zjistilo, že jen velmi málo jedinců se nevrací do říčního systému svého zrodu. Atlantský losos je poněkud neobvyklý tím, že má variabilní počet chromozomů, dokonce i mezi potomstvem téže samice. Tento počet kolísá mezi 54 a 60. Je to geneticky tetraploid, to znamená, že některé chromozomy jsou zdvojené. Je to anadromní druh, který se vytírá ve sladké vodě a větší část svého života tráví v moři.

Rozšíření:

Historicky sídlil v severní části Atlantiku a jeho přítocích v Severní Americe mezi Ungava Bay a jezerem Ontario na severu a na jihu sahal až do státu Connecticut. V Evropě pak od Bílého moře (Rusko) až k portugalskému pobřeží. Řada těchto tahu však již byla zredukována nebo zmizela docela. Stále se ještě vyskytuje v Irsku, Velké Británii, na Faerských ostrovech, Islandu, jižním Grónsku, v Norsku, Švédsku, Finsku, Rusku, Pobaltských republikách, Polsku, Německu, Francii, Španělsku, Kanadě a USA (po Maine)

Životní cyklus:

Atlantský losos prodělává během svého života mnoho změn. Oranžové jikry velikosti hrachu jsou rodiči při podzimním výtěru zahrabány do hrubších usazenin dna, kde přečkávají až do jara, kdy se zde vykulí asi 2cm dlouhé larvy s velkým tukovým váčkem, které se zde skrývají až do úplného strávení váčku. Pak se tento plůdek začne vrtět a dostane se ven do vodního prostředí.

Když plůdek povyroste, objeví se na bocích 9 - 11 příčných pruhů, které mu slouží k maskování ve vodním prostředí. Toto stádium se nazývá parr a zůstává v řece 2 - 6 let, což závisí na teplotě vody a potravě. Od nedospělého pstruha jej odlišíme podle toho, že tuková ploutvička není červená a tlama je rozeklaná jen před oko.

V délce 12 - 24 cm se parr přeměňuje v jarním období na strdlici (smolt). Příčné pruhy mizí a nahrazuje je stříbrné zbarvení, které je přípravou na příští pobyt v moři. Vnitřní systém strdlic se začíná měnit a adaptovat na pobyt ve slané vodě a ryba opouští rodný potok a vydává se na cestu do moře.

Lososi z obou břehů Atlantiku se setkávají u jihovýchodního Grónska, jiní cestují do méně známých oceánických či pobřežních "výkrmen", kde velmi rychle rostou na korýších a malých rybkách. Musejí se však také vyhýbat dravým rybám a mořským savcům, od kterých jim hrozí nebezpečí.

Po jednom nebo více letech pobytu v moři následuje návrat a s ním spojená cesta podle jízdních řádů tohoto druhu až do jejich domovských řek, což může znamenat, že losos při návratu uplave z volného oceánu až 4000km. Vrací-li se po jedné zimě, tak se jim říká "grilse". Do řek vstupují mezi dubnem až listopadem a na své cestě proti proudu jsou schopni překonávat překážky až 3 metry vysoké, aby se vytřeli na konci podzimu. Během tahu nepřijímají potravu a jejich úlovky na udici jsou vysvětlovány instinktivním jednáním. Odhaduje se, že každoročně táhne do severoamerických trdlišť 80.000 - 200.000 lososů.

Ryba po výtěru se nazývá "kelt". Většina jich hyne, ale někteří (hlavně jikernačky) se zotaví, získají opět stříbrný lesk, jsou nápadně vyhublí, ale vrací se zpět do moře. Atlantsky losos je během svého života schopen v ojedinělých případech vykonat až tři tahy.

V odborné terminologii se označení losos užívá pouze pro ty ryby, které strávily v moři více než jednu zimu, anebo těžší než 3,5 kg. Velké ryby se dají ještě ulovit v řekách severního Norska (světový rekord z řeky Tana je 36 kg) a na poloostrově Kola. Britský rekord na mušku drží slečna Clementina Morison z roku 1924, když ulovila v řece Deveron mlíčáka vážícího 27,7 kg.

Některé populace atlantského lososa nikdy netáhnou do moře, avšak žijí v jezerech a jejich říčních systémech na hranicích severního Atlantiku. Mají podobný cyklus jako do moře táhnoucí populace, i když nemají přístup k moři. Jsou stříbrní a oproti tažným formám jsou zavalitější. Jejich délka se pohybuje mezi 20 - 60 cm a v dospělosti jen zřídka překonají 2kg. Těmto lososům se říká "sebago". Vyskytují se například v jezerech St. John (Kanada) a Vanern (Švédsko).

Atlantský losos může být zaměněn s velkými mořskými pstruhy. Odlišit se však dají podle toho, že losos má podstatně užší ocasní nástavec, což se využívá při tzv. ocasním hmatu, který slouží k jeho vylovení. Dále je to rozeklanější ocasní ploutev lososa, větší šupiny a jejich počet nad postranní čarou v místě u zadního konce tukové ploutvičky.

Jistá nejasnost by mohla nastat v české terminologii, která používá termín losos obecný, zatímco v tomto přehledu používám termín losos atlantsky. Vede mě k tomu ta skutečnost, že v celém anglosaském světě se tento druh označuje jako Atlantic Salmon. Název je to případný, protože se jedná o druh atlantický. Pro termín losos obecný bych se rozhodl, kdyby se latinsky nazýval Salmo salmo, ale tak tomu není. Navíc i stará česká terminologie používala stejné označení.

V posledních třech až čtyřech letech byl plůdek lososa vysazován v severních Čechách v povodí Ohře, České Kamenice a Ploučnice. Byl zaznamenán jak ve stadiu parr, tak i jako odcházející strdlice. Jeho návrat lze očekávat každým rokem, zatím však tomu brání střekovský přechod, který nebyl dokončen ani v letošním roce a tak má už časový skluz více než jeden rok. Snad se to pánům z Povodí podaří dokončit v roce 2002 tak, aby mohl být zaznamenán jeho návrat do Čech.

Poznámka pro rybáře:

Z hlediska využití pro konzumní účely zatím s touto rybou u nás nepočítejte. Losos je u nás přísně chráněným druhem. To se týká i strdlic, takže si na to dávejte na Ohři pozor.