PSTRUH OBECNÝ (Salmo trutta)

V našich vodách se pstruh obecný vyskytuje nebo vyskytoval ve třech formách. Je to forma potoční, S. trutta morpha fario, jezerní S. trutta morpha lacustris a tažná forma severomořská S. trutta trutta.

Popis

Tělo pstruha má vřetenovitý, ze stran mírně zploštělý tvar. Poměrně velká hlava je zakončena širokými ústy ve středním postavením, silné čelisti jsou opatřeny drobnými zuby. Prsní a břišní ploutve jsou zaokrouhlené a nepříliš dlouhé. Silná ocasní ploutev je u mladších jedinců mírně vykrojená, u větších exemplářů je spíše zakončená rovně. Mezi ocasní a hřbetní ploutví má pstruh dozadu ohnutou tukovou ploutvičku.

Zbarvení je odlišné u jednotlivých forem pstruha. Forma potoční má zbarvení přizpůsobené životu u dna potoků a řek. Tmavý hřbet může mít odstíny od tmavě olivové po hnědou až šedou, přes boky barva přechází od světlých odstínů okrové až po žlutou a břicho bývá světlé, od bílé až po světle šedou. Boky jsou dále posety černými skvrnami, které jsou početnější nad postranní čarou a zasahují i na horní část skřelí a hlavy. Kolem postranní čáry jsou dále rozmístěny méně početné červené až rezavohnědé skvrny, většinou ve světlejších dvorcích. Mladí jedinci mají navíc ještě na bocích tmavé skvrny. Přední okraj břišních a řitní ploutve má u pohlavně dospělých jedinců výrazný smetanový až žlutý lem. Intenzita a odstín zbarvení jsou přizpůsobeny barvě dna v dané lokalitě.

Stříbřité odstíny boků jezerní a mořské formy přechází do tmavě šedého hřbetu a stříbřitě bílého břicha. Početné černé skvrny jsou drobné a mají protáhlý nebo hranatý tvar. Červené skvrny jsou vzácné. Jednotlivé formy pstruha mohou přecházet jedna v druhou, zvláště forma potoční ve formu jezerní, ale v prvních generacích si většinou ponechávají stopy původního zbarvení.

Růst pstruhů je závislý na dostatku potravy v dané lokalitě. Pstruzi dorůstají obvykle v řekách do velikosti 25 - 40 cm a hmotnosti do 0,6 kg, vyjímečně až 60 cm a 6,0 kg, forma jezerní pak dorůstá do velikosti 50 - 80 cm a hmotnosti 5,0 - 7,0 kg, max. 100 cm a 15 kg. Forma severomořská dosahuje délky přes 90 cm a hmotnosti přes 15 kg.

Pohlavní dvojtvárnost

Pohlavní dvojtvárnost je zřetelná až u dospělých jedinců. Samci mají delší hlavu, protáhlejší čelisti, z nichž horní čelist dosahuje až za oko a na spodní čelisti se vytváří typický zahnutý hák, který zapadá do prohlubně v horní čelisti. Tento znak je však zřetelný u obzvláště vzrostlých jedinců. Samice mají dále širší a nižší tělo a hlava je ve předu spíše zaoblená. Během tření jsou samci výrazněji zabarveni.

Rozmnožování a růst

Pstruzi v našich podmínkách dospívají mezi 2. až 4. rokem života, samci většinou o rok dříve. Relativní plodnost samic kolísá v intervalu 2000 - 3000 ks/kg- , v málo úživných horských potocích je to méně. Jikry jsou žluté až oranžové a poměrně velké, mají průměr 4,5 - 6 mm.

Ke tření dochází na podzim a na začátku zimy, hlavní období je od konce října do první poloviny prosince a závisí především na teplotě vody v daném povodí. Pstruh vykonává na trdliště různě dlouhé migrace, které probíhají v několika vlnách a většinou v období zvýšených průtoků po vydatnějších podzimních deštích a ochlazení vody. Jsou schopni překonávat i poměrně vysoké vodní překážky, jako jsou menší vodopády a jezy. Jako trdliště si vybírá místa s písčitým nebo štěrkovitým dnem, s pomaleji proudící vodou a hloubkou do 0,5 m. Jako první připlouvají do oblasti trdlišť většinou mlíčáci, jikernačky připlouvají až ve stádiu plné zralosti a bezprostředně se i vytírají. Vytloukají břichem ve dně oválné jamky až 50 cm dlouhé, do kterých v několika dávkách ukládají jikry, které samec oplodňuje. Během tření oba rodiče výří písek a drobný štěrk, který jikry překrývá. Forma jezerní se vytírá buď přímo v jezeře, nebo v ústí přítoků, anebo na tření vytahuje výše proti proudu do přítoků.

Jikry potřebují, při průměrné teplotě vody během inkubace 4 - 5°C, přes 500 denních stupňů. Při vyšších i nižších průměrných teplotách se počet denních stupňů mění (9 - 10 °C - 35 dní; 1,8°C - 170 dní). V přírodních podmínkách dochází tedy k vylíhnutí larev v únoru až březnu.

Pstruh je rybou krátkověkou, dožívající se v našich podmínkách nejčastěji věku 3 - 5 let, starší jedinci jsou v populaci zastoupeni málo. Jeho růst je závislý na množství potravy v dané lokalitě, v málo úživných tocích dorůstá ve věku 5 let do velikosti okolo 20 cm, v lepších podmínkách větších řek přes 30 cm. Vysoká hustota populace vede k rozpadu teritoriálního uspořádání, ryby vynakládají příliš mnoho energie na obranu teritorií a zároveň pro ně není v toku dostatek potravy a v konečném důsledku to vede ke zpomalení růstu. Příkladem může být vysoce početná populace malých pstruhů v revíru Vltava 29P pod Čertovou stěnou.

Mořská forma pstruha má dvě období růstu, dvouleté období pomalého růstu v řekách následované zrychlením růstu po vstupu do moře. Také jezerní pstruzi rostou v jezerech rychleji.

Potrava

Potravu pstruhů tvoří v řekách hlavně vývojová stádia vodního hmyzu, především chrostíků, jepic a pakomárů, ale také náletový suchozemský hmyz. V menší míře a u větších jedinců jsou to drobné rybky (vranka, střevle, menší jedinci vlastního druhu, ve větších tocích i okoun a kaprovité ryby) jakož i obojživelníci a drobní savci.

Chování a stanoviště

Pstruh obecný f. potoční je typická teritoriální ryba, která si aktivně hájí své stanoviště. Je náročný především na obsah kyslíku ve vodě, menší jedinci osidlují mělčí vody, větší pak spíše hlubší partie toku. Ale i velcí jedinci vyjíždějí za potravou do mělkých partií, zvláště za šera až za tmy. Pstruh si vybírá stanoviště podél břehů a různých překážek v toku, balvanů, kmenů apod. Během roku pstruh své stanoviště nemění, s výjimkou třecích migrací, kdy vytahuje proti proudu a do přítoků,a ještě za extrémních průtocích při povodních, které přečkává v místech mimo hlavní proud. V období extrémně nízkých průtoků, během letních veder a s tím spojeným zvýšením teploty vody a úbytku kyslíku ve vodě, ho nejspíše najdeme v největším proudu, nebo těsně pod ním. Zimní období přečkává v hlubších úsecích s pomalejším proudem. Členitost toku určuje počet teritorií pstruhů, tzv. úkrytovou kapacitu toku, jejich velikost klesá se vzrůstem členitosti toku. Velikost těchto teritorií je zřejmě určena tzv. zrakovým dosahem, neboli vzdáleností, na kterou je pstruh schopen vidět potravu a potencionální konkurenty.

Rozšíření

Pstruh obecný obývá chladné vody celé Evropy a dále na severu Afriky (Alžírsko a Maroko), v Malé Asii a na Kavkaze. Vytváří několik poddruhů, které se ale od sebe příliš neliší. V povodí severních moří a severní části Středozemního moře po Apeninský poloostrov je to S. trutta trutta, v povodí Černého moře je to S. trutta labrax, v povodí Kaspického moře S. trutta caspius, v povodí jižní části Středozemního moře S. trutta macrostigma. Jejich nestěhovavé formy žijící v tocích se nazývají forma potoční - morpha fario.

Na našem území žily populace jak poddruhu S. trutta trutta tak i poddruhu S. trutta labrax v povodí Dunaje. Díky umělému odchovu a vysazování se ale tyto původní populace překryly. Pstruh obecný je svými nároky na charakter toku, teplotu vody a obsah kyslíku v ní velice typickým druhem ryby, po kterém bylo pojmenováno pstruhové pásmo řek. Je to běžná ryba horních úseků a proudných partií středních částí toku většiny našich řek. Stavbou údolních nádrží byly vytvořeny podmínky pro vznik a i introdukci jezerní formy. Mořská forma k nám táhla podobně jako losos, dokud nebyl její tah ukončen vybudováním neprostupných jezů a přehrad. Jeho početnost byla ale mnohem menší než lososa. Jednotliví jedinci byli uloveni v řekách Labi a Ohři. Ze Slovenska byl doložen v historii jeho výskyt z Popradu a Dunajce.

V současné době se můžete u nás občas setkat i s prošlechtěnou formou pstruha obecného pocházejícího z Itálie. Má mnohem rychlejší růst a chováním spíše připomíná duháka nebo sivena. Je podobný našemu pstruhovi, nemá ale klasické zbarvení do hněda, je spíše světlejší s nádechem až do fialova.

Pro rybáře

• díky teritoriálnímu chování je nutné dobře zvážit množství násady do toku, přehuštěná populace vede ke zpomalení růstu.

• pro podporu přirozeného rozmnožování je třeba chránit přirozené trdliště pstruhů a to po celou zimu. Také proto je na pstruhových vodách stanoven všeobecný zákaz lovu od 1.prosince. K vlastnímu tření ale dochází už v listopadu a část vytřených jiker je ohrožena pošlapáním. Proto by bylo vhodné chránit vybrané horní úseky revírů, nebo jejich části s trdlišti pstruha, již od října. Přítoky větších řek jsou většinou označeny jako chovné a rybolov je na nich proto zakázán.

• pokud bude v budoucnu obnoven tah mořské formy pstruha do našich řek, podobně jako jsou již konány pokusy o navrácení lososa, bude nutné, aby rybáři bezpečně rozeznali dospělé kusy, táhnoucí na tření, ale i mladé lososy a mořské pstruhy, od potočních a duhových pstruhů. Pomohli by je tak nejen chránit, ale mohli by přispět i k zlepšení poznatkům o jejich migracích a růstu.

Poznámka PM

I když to vypadá tak, že s určením pstruha obecného a jeho forem by neměly být problémy, není to tak. Máme u nás velmi málo údajů o výskytu jezerní formy, která byla několikrát ulovena i na Lipně, ale asi také na Vyrovnávačce ve Vyšším Brodu. Existuje však jediná známá fotografie. Pokud byste věděli o dalších fotkách, z domácích archivů, byli bychom vám vděční za její zapůjčení a poskytnutí všech dostupných údajů. Nejedná se jen o oblast jižních Čech. Uvítáme rovněž všechny údaje o mořských pstruzích, ulovených na našem území. Jedna taková zpráva pochází z roku 1999 z Labe.