SIVEN AMERICKY (Salvelinus fontinalis)

Tento původně severoamerický druh byl postupně rozšířen do různých částí světa. Do západní Evropy a později i na naše území byl dovezen koncem minulého století. V různých oblastech ještě žijí další druhy sivenů, které k nám byly v minulosti neúspěšně introdukovány.

Siven arktický, Salvelinus alpinus, který nemá na hřbetě meandrovitou kresbu, je v Evropě domovem v řekách a jezerech v oblasti Alp a ve Skandinávii, dále pak osidluje řeky tekoucí do moří v celé Arktidě, kde tvoří rychle rostoucí tažné i netažné formy a je významnou hospodářskou rybou.

Siven obrovský, Salvelinus namaycush, který má na tmavě zeleném až šedém podkladu hřbetu a boků množství světlých skvrn, které kryjí i hlavu a ploutve. Nemá na sobě žádné červené skvrny a ocas je zřetelně vykojený. Je typickou jezerní rybou, původem ze severních oblastí Severní Ameriky, ale byl introdukován i do jiných částí světa, V Evropě je to Skandinávie a některá alpská jezera. V severoamerických jezerech se dožívá vysokého věku a také díky tomu byly chyceny exempláře přes 1 m dlouhé a 25 kg těžké. Běžně dorůstá do hmotnosti několika kilogramů a je ceněnou sportovní rybou.

Popis

Tělo sivena amerického má vřetenovitý tvar, ocas je mírně vykrojený až rovný. Zbarvení je velice pestré, laděno do zelených tónů. Tmavozelený hřbet přechází přes boky postupně do světle žlutého až naoranžovělého břicha, na bocích je často zřetelná hranice mezi tmavým hřbetem a světlým břichem. Na bocích a hřbetě jsou četné bílé až nažloutlé skvrny, které na hřbetě přecházejí v typické mramorování. Na bocích jsou i četné červené skvrny. Hřbetní, tuková a ocasní ploutev jsou tmavě zelené, s tmavými skvrnami. Prsní, břišní a řitní ploutev jsou oranžové, s výrazně bílými prvními paprsky. Také spodní čelist a spodní část hlavy jsou zářivě bílé. Podle lokality a ročního období může být zbarvení laděno až do zelenomodra nebo modrofialova. Juvenilní jedinci mívají na bocích svislé, protáhlé tmavé skvrny.

Pohlavní dvojtvárnost

Pohlavní dvojtvárnost je zřetelná až u dospělých jedinců, nejvíce se projevuje v době tření. Samci mají delší hlavu, protáhlejší čelisti, na spodní čelisti se vytváří typický zahnutý hák. Také jsou výrazněji zbarvení, výrazné jsou oranžové až do červena laděné boky a břicho.

Rozmnožování a vývoj

K rozmnožování dochází v podzimních až zimních měsících, podobně jako u pstruha obecného, i místa rozmnožování jsou podobná. Díky tomu někdy vznikají kříženci, tzv. tygrovité ryby, které jsou však neplodné. Samice vytloukají v písčitém nebo štěrkovitém dně mělké jamky, do nich pak ukládají jikry, které samec oplodňuje. Po té je jikernačka zakrývá zvířeným substrátem. Doba inkubace je různá, v přirozených podmínkách trvá od dvou až do pěti měsíců, ale například ve vodě 15 °C teplé je to v jen 28 dní. Jako chladnomilný druh roste siven americký v přirozených podmínkách poměrně pomalu. V Černém jezeře dosahoval po 5 - 6 létech života délky 20 - 30 cm. V dobrých podmínkách může u nás dorůst až délky přes 50 cm a váhy okolo 2.5 kg. Siveni pěstovaní uměle rostou mnohem rychleji.

Chování a stanoviště

Siven v přirozených lokalitách obývá nejchladnější potoky, často až téměř k pramenným oblastem, je rybou stanovištní, podobně jako pstruh obecný. Snáší poměrně vysokou kyselost vody, ale nesnáší vysokou teplotu, 21 - 26 °C je již teplota letální, při které hyne, nesnáší tedy ani nízký obsah kyslíku. V jezerech se drží spíše v hloubce, kde loví bentické organizmy. Ke břehům vyplouvá lovit za svítání a za soumraku, k hladině ho ale vyláká například silné rojení hmyzu.

Potrava

Siven je velice dravou rybou, maximum jeho aktivity je ve vodě teplé 10 - 13 °C. V řekách loví nejčastěji vývojová stádia vodního hmyzu a také v menší míře drobné rybky a suchozemský hmyz spadlý na hladinu. Ve stojatých vodách je to zooplankton, drobné ryby a bentické larvy hmyzu. Jejich dravost se například projevuje i tím, že čerstvě vysazené ryby opakovaně útočí na nástrahy a nechají se chytit i několikrát za sebou.

Rozšíření

Tento druh pochází ze Severní Ameriky, ale díky umělému rozmnožování avysazování je dnes rozšířen téměř po celém světě. Tvoří říční i jezerní formy. V naší republice byl vysazen do Černého a Čertova jezera a do některých šumavských potoků, kde se i přirozeně rozmnožoval, ale zřejmě díky narůstající okyselování těchto toků a jezer postupně vymizel. Je vysazován jako sportovně atraktivní ryba do revírů po celém našem území. Pro svou odolnost vůči kyselému prostředí byl například vysazen do některých přehrad a toků v Jizerských horách.

Pro rybáře

• V některých říčkách vytvořil stabilní populaci a je také prvním zástupcem rybí fauny v minulosti silně acidifikovaných tocích našich hor.

• Z hlediska rybaření má siven podobné postavení jako pstruh duhový, díky své dravosti, bojovnosti a krásnému zbarvení je oblíbenou sportovní rybou, na kterou většinou platí různobarevné nástrahy. Díky své žravosti je ale většinou krátce po vysazení rychle vychytán a tak se zřídka uloví trofejní exempláře.

PM POZNÁMKA:

Přirozený výtěr sivena amerického je v našich podmínkách vždy určitou událostí. Ještě zajímavější jsou nálezy jednoročních a starších jedinců, kteří prokazatelně pocházejí z přirozeného výtěru. Takovéto nálezy byly učiněny například na liberecku, v jednom potoku u Strakonic a v Trnávce u Pacova. Bude jich jistě více a bylo by dobré, získat od vás tyto ověřené informace (nejen z jižních Čech).

Zajímavé by bylo vědět více o migracích sivenů po vysazení. Z vlastních zkušeností vím, že velice často táhnou i proti vodě, což je jistě překvapivé. Po vysazení se brzy ztratí, ale určitě ne všechny ryby skončí na pekáči. Část se jich třeba znovu objeví v úlovcích na podzim. Jistě odlišné podmínky budou v malém potoce, říčce, velké řece, průtočném jezeře, či uzavřené vodě a zde to bude též odlišné podle rozlohy a hloubky nádrže. Zajímavé zkušenosti bychom mohli získat i od rybářů z mimopstruhových revírů. Děkujeme vám za pomoc při objasňování některých naznačených otázek.