RYBÍ PÁSMA

Autor: Milan Hladík

Český zoolog Prof. Antonín Frič v roce 1871 rozčlenil podle charakteru toku, fyzikálních podmínek a složení rybí obsádky toky do tzv. rybích pásem. Tato pásma pak nazval podle charakteristických druhů ryb: pstruhové, parmové a cejnové pásmo. Později bylo do této řady včleněno pásmo lipanové a toto dělení se používá pro charakteristiku vodních toků dodnes.

Jelikož by se moderní rybář a především muškař měl zajímat i o ekologii vodního prostředí, uvádíme ve stručnosti charakteristiku těchto rybích pásem. Je třeba říci, že jednotlivá pásma nenásledují po proudu toku vždy v tomto pořadí, často se některé úseky střídají, nejmarkantnější je tato situace pod přehradními nádržemi, kde díky vypouštění chladnější vody dochází k obnově pstruhového pásma.

Pásmo pstruhové

• přirozené, většinou kamenité úseky horních toků řek a potoků, úseky řek pod přehradními nádržemi, čisté, bez organického znečištění

• nasycenost kyslíkem je díky mělké vodě a turbulentnímu proudění blízká 100%, teplota vody ani v létě nepřesahuje 18°C a množství rozpuštěného kyslíku se pohybuje v rozmezí 9 - 14 mg.l^-1, úživnost je nízká

• z bezobratlých jsou zde hojné chladnomilné druhy, blešivci, larvy jepic, chrostíků a pošvatek

• dominantním druhem je pstruh obecný, doplňovaný sivenem americkým a pstruhem duhovým. Typické druhy ryb jsou ještě vranka obecná a pruhoploutvá, střevle a mřenka. V nižších a méně prudkých partiích se vyskytuje i lipan

Pásmo lipanové

• nižší úseky s menším spádem a s pomalejšími pasážemi, hlubší vodou a štěrkovým až písčitým dnem

• nasycenost vody kyslíkem je většinou vysoká, ale může kolísat, teplota vody vystupuje až ke 20°C, úživnost je vyšší než ve pstruhovém pásmu

• setkáváme se již místy s porosty lakušníku, mezi bohatou faunou bezobratlých nacházíme v bentosu larvy chrostíků a jepic, ale i larvy muchniček, pakomárů a motýlic

• vedle dominantního lipana zde nacházíme i pstruhy, jelce tlouště i proudníka, ostroretku a mníka, dále zde žijí střevle, mřenka a hrouzek, v nižších úsecích sem zasahuje i parma a hlavatka

Pásmo parmové

• v parmovém pásmo přechází řeky z hornatin do nížin, jsou už většinou poměrně vodnaté, se širokým tokem a štěrkovým až písčitým dnem, časté jsou i hlubší úseky s pomalu tekoucí vodou.

• obsah kyslíku ve vodě klesá díky poměrně vysoké teplotě v letním období (až 22°C) k 6 - 10 mg.l^-1, také se zvyšuje obsah organických látek ve vodě

• v hojných porostech lakušníku a stolístku žije velké množství bezobratlých, zvláště jepic a pakomárů, také larvy chrostíků a muchniček jsou hojné

• typickými představiteli ichtyofauny jsou parma, podoustev a ostroretka, dále pak jelci, mník, hrouzek, mřenka a hlavatka, zasahují sem i okoun, plotice a ouklej, ale vyskytují se v klidnějších partiích

Pásmo cejnové

• do cejnového pásma patří dolní úseky větších řek, s širokým, hlubokým a často meandrujícím korytem, se štěrkovitým až písčitým dnem, často pokrytým nánosy usazenin

• voda se v letních měsících často prohřívá až k 25°C a také díky vyššímu obsahu organických látek klesá obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě k 5 mg.l^-1, voda je často zakalená, a to nejen vlivem unášených částic, ale také vlivem vegetačního zákalu

• v mělčích partiích najdeme porosty vodních rostlin a příbřežní partie jsou často obrostlé porosty rákosu, které společně ukrývají velké množství larev vodního hmyzu, na dně v proudných úsecích žijí larvy chrostíků a střechatek, v sedimentech například nitěnky, larvy pakomárů a pijavky

• složení rybí obsádky je velice bohaté, dominují mu zástupci kaprovitých, jako jsou cejn, plotice, ouklej, kapr, karas, jelec tloušť, bolen, hrouzek a parma, dále pak okoun, candát a v neposlední řadě úhoř, štika a sumec