LÉTO VRCHOLÍ

Letošní způsob léta vypadá tak, že si asi konečně na své přijdou i milovníci slunce a koupání, ale pro rybáře to moc dobrá zpráva není, protože v řekách je málo vody. U nás v Povltaví se pak sejde celý národ vodácký a hlavně lodičkářský a my se můžeme jít klouzat. Vltava je od Lenory až do Budějovic přecpaná loďkami a v nich sedí i plno zahraničních turistů, kteří u nás utrácejí své penízky, ale řeka z toho, bohužel, nic nemá a naší ekonomickou reformu by asi nějaká desetikoruna z lodě nezachránila.

V tomto měsíci mi napsalo několik čtenářů svůj názor na můj červencový úvodník v PM, což se nestává. Jeden z nich mi popsal i jeden podvečer na Vltavě pod Zlatou Korunou, kde jeho přítel byl po celodenním utrpení rozhodnut, že už ho nikdo na Vltavě neuvidí a pak dostal proudníkové zatažení, které promeškal a při opakovaném hodu napíchl životního pstruha kolem 70 cm. Krásný souboj s rybou pozorovalo i několik vodáků, kteří ukázněně zastavili u břehu. Když už to vypadalo, že začíná vyhrávat rybář, přijely dvě loďky, které nereagovaly na nic a projely úsekem tak nešťastně, že tam ten Mobidik sídlí dodnes, pokud ho už někdo nevyndal, což bychom se možná dozvěděli.

Chtěl jsem na tom čtenáři, aby mi dal svolení, jeho e-mail zveřejnit, ale on nesouhlasil a tak jsem ho aspoň ve zkratce pro vás převyprávěl. Jiný čtenář mi vytýkal, že jsou některé mé články a hlavně úvodníky moc pesimistické, že by to chtělo víc optimismu. Budu se nad tím muset vážně zamyslet, protože před lety mi jeden z našich nejlepších muškařů řekl, že se mu to moje psaní líbí proto, že má vždycky po přečtení článku chuť popadnout prut a vyrazit na ryby.

Měníme se s časem, to je fakt, který musím přiznat, protože už i já začínám přemýšlet o důchodu, ale ten můj pesimismus vychází z černého ptáka kormorána, který může zcela rozvrátit naše říční rybářství. Před pěti lety jsem si myslel, že k nám nepřijdou a dneska není na Vltavě pod Lipnem skoro žádný lipan. Jen ta poslední početnější generace nám poslala svůj genetický otisk v podobě velkého množství loňských lipánků, kteří přečkali i onu pětisetletou povodeň.

A proč to všechno říkám? Volal mi Slávek Svoboda ze Znojma a byl moc smutný. V Dyji se jim podařilo vychovat novou generaci pstruhů a lipanů a už to začalo vypadat, že to bude dobré, ale v letošní zimě kormoráni opět všechno sežrali a mezi pstruhaři tu zavládla "blbá nálada". Mnozí se na to chtějí vykašlat, jistě chápete, že Slavoj použil ostřejší výraz, chtějí přestat osazovat řeku a nechat jí tak mrtvou. Pstruhové povolenky se špatně prodávají a jejich počet rapidně klesá a z čeho jiného by se měly získat peníze na násady? Toto by pro nás všechny mělo být burcujícím ponaučením, že musíme něco udělat.

Dyje a Znojmo je pro nás všechny lakmusovým papírkem, který nám ukazuje, co by nás mělo brzy potkat všude. Těch kormoránů je na naše toky opravdu moc a pokud neuděláme něco radikálního, bude brzy i na většině českých řek pusto a prázdno. Vždyť na Ohři to nevypadalo letos při českém muškařském mistrovství o moc lépe. Budeme asi muset sepsat nějakou petici a při členských schůzích či rybářských výstavách jí prezentovat k podpisu těm, kteří si toto nebezpečí uvědomují.

V červenci jsem měl ale jednu moc velkou radost, kterou mi udělali naši závodníci na přehradě Eyebrook v Anglii. Už jsem o tom v PM psal, ale nemohu se o tom ještě jednou nezmínit, abych necitoval z e-mailu, který mi poslal John Horsey, hlavní manažer největšího lodního závodu na světě, kterým jeho TFEO je. John se velmi pochvalně vyjádřil nejen o výkonech všech našich závodníků, ale o jejich celkovém vystupování a chování vůči soupeřům, čímž velmi zvýšili u všech zúčastněných i kredit naší země. A mně nezbývá než říci: "Kluci, díky vám, byli jste perfektní".

Když jsme před dvěma lety vyhráli anglické finále družstev závodu House of Hardy na Bewl Water, psalo se o tom i v časopisu Trout Fisherman, ovšem jen nepřímo, neboť tam byla zmínka o týmech, které tahaly mušky za lodí a proto vyhrály. Ale pravda to nebyla, chytali jsme stejně jako ostatní, jen jsme té taktice s hlubokým lovem na rybičkové booby věřili a jinou taktiku jsme neměli. Zajímavé bylo, že si nikdo nevšiml, že jsme nedostali pohár, který byl slibován vítězi. Chris Ogborne pak na poslední chvíli změnil pravidla při mezinárodním finále na Rutlandu, čímž nás odstavil od medailových pozic. Tentokrát už nikdo pochybnosti neměl a čtyři jednotlivci pro finále byli jistě šokující zprávou pro všechny.

Finále jednotlivců mezinárodních lodních závodů TFEO je v sobotu 23. srpna na nádrži Chew Valey u Bristolu a bude tam stovka nejlepších, tedy Angličanů, Skotů, Walesanů, Irů , možná nějaký Francouz a Belgičan a čtyři Češi. Byli jsme tu už sice čtyřikrát, ale kdoví, jak to bude vypadat letos.

Bewl je mnohem větší přehrada než Eyebrook a má mnoho zákoutí, kam není vidět. Navíc to bude v nejhorším období roku a bude-li klidná hladina, pak bude vítězem opravdový mistr mistrů. Doufám, že tentokrát se finále zúčastníme, i když máme velké problémy s ubytováním, protože letní turistická sezóna je ještě v plném proudu a také finanční krytí je ještě otázkou. Vždyť před dvěma lety jsme pro Toma sponzora na finálový výjezd nesehnali.

Česká reprezentace má před sebou ještě jeden start a tím bude účast na mistrovství Evropy ve Skotsku. Původně uvažovaná sestava byla poněkud pozměněna s tím, že byl do družstva zařazen ještě Tomáš Starýchfojtů, který by měl posílit čtveřici: Antonín Pešek, Dan Svrček, Martin Drož a Jaroslav Bartoň.

Evropský šampionát se bude konat na ostrově Islay v Západních Hebridách a bude zcela ve znamení jezerního chytání divokých pstruhů obecných. Čtyři závody budou ze břehu a jeden lodní. Přihlášeno je 13 týmů a jakékoli umístění v první šestce by pro nás bylo úspěchem. Tento typ závodů pro nás byl zatím vždy velice tvrdý, ale postupně se dostáváme k jeho tajům a fintám a každý takový kontakt s nejlepšími specialisty nám přinese mnoho nových poznatků, které budou jednou zužitkovány jinde.

K mistrovství Evropy odjíždíme 1. září a já bych měl den předtím odevzdat nakladateli rukopis knihy s pracovním názvem: " Základy jezerního muškaření". I když na rukopisu pracuji s přestávkami už druhý rok, jsem sám zvědav, jak to dopadne. Mám sice už 115 normostránek napsaných, ale konec je ještě v nedohlednu, i když stihnout by se to mohlo.

Pokud se ovšem nevyskytnou nějaké komplikace a pokud mě neopustí chuť do psaní, i když v tomto případě vlastně o žádnou velkou chuť nejde, protože já musím. Do toho ještě třeba musím dokončovat "Pyrenejskou houpačku", kterou byste letos na stránkách Rybářství hledali marně. Proč? To bych nechtěl komentovat.

K vodě jsem se v minulém měsíci proto dostal asi jen čtyřikrát a třikrát to nestálo za nic a pak jsem měl večer výčitky, že jsem měl raději psát. V srpnu se k vodě asi u nás nedostanu vůbec a všechno půjde stranou. Kdybyste mi napsali něco pro PM, byl bych vám vděčen, že jste mi ušetřili nějaký ten čas a tak předem díky.

Už aby to bylo vše za mnou a mohl jsem si vyrazit na horní Vltavu na lipany. To je pro mne ten nejlepší odpočinek, na který se těším celý rok.

Váš Karel Křivanec