Počátkem roku 1992 Jaromír Štětina, korespondent Lidových novin pro oblast Sovětského svazu, vyzval své kolegy :
“Být novinářem nestačí, nemůžeme jen někam přijet, nasekat pár krvavých fotek, napsat story a zase letět v klidu domů.”
Proto vzniká reportérský a humanitární tým Epicentrum Lidových novin s posláním - spojit válečnou novinařinu s konkrétní pomocí . Koncem roku 1992 převzala humanitární aktivity týmu Nadace Lidových novin.V roce 1993 začíná nadace spolupracovat s Českou televizí a o rok později vzniká nadace “Člověk v tísni” při České televizi. Jejím cílem je pomáhat v oblastech světa zasažených krizí. Realizuje humanitární pomoc, dlouhodobé rozvojové projekty a podporuje snahy o demokratizaci a dodržování lidských práv.
Za dobu své existence dopravila stovky humanitárních zásilek a konkrétními projekty podpořila disidenty, nezávislé novináře, obhájce lidských práv ve více než dvaceti zemích světa. Celková hodnota realizované pomoci dosáhla výše 500 milionů korun
/k červenci roku 2000/.

Šimon Pánek uvádí :
“Uvědomujeme si, že pouhá materiální pomoc bez následných politických, ekonomických a v případě nutnosti i vojenských kroků ze strany mezinárodního společenství, postrádá smysl. Proto společnost “Člověk v tísni” spolupracuje s řadou novinářů, publicistů a dokumentaristů. Podává svědectví, informace z válek, z prostředí diktatur a autoritářských režimů. Také z oblastí postižených přírodními katastrofami.”
Od samého počátku v týmu s novináři pracují převážně reportážní fotografové : Jan Mihaliček, Ondřej Němec, Zdeněk Merta, Michal Novotný a Lubomír Kotek. Své fotografie ale poskytují mnozí další, mezi které patří především Iva Zímová a Jan Šibík.
K významu fotografického obrazu Šimon Pánek říká :
“Fotografie je pro nás často víc než slovo. Je prostředkem vysvětlování a komunikace s lidmi. Představuje způsob svědectví o tom, co se v určité zemi odehrává. Protože my tamější situaci známe, jezdíme tam, ale přiblížit ji člověku, který žije v teple a klidu středoevropského velkoměsta, na to slova nestačí, k tomu je potřeba fotografie nebo film. V tomhle smyslu je to obrovská pomoc. Také skutečnost, že ti fotografové v České republice existují, že se o problematiku zajímají, a že fotografie nadaci poskytují bez nároku na honorář jenom za úhradu cestovného.”
V době spolupráce nadace s Lidovými novinami /1992 - 93/ byla tištěná obrazová informace spolu s textem hlavní součástí všech realizovaných humanitárních kampaní : “SOS Karabach”, “SOS Sarajevo”, “SOS Dítě v nouzi” a “SOS Bosna”. Fotografie byly využívány v denním tisku, v různých nadačních materiálech a při putovních výstavách, které nesly pojmenování konkrétní kampaně. Nejvýraznější byla výstava “SOS Sarajevo” realizovaná v roce 1993. Autorem fotografií byl Lubomír Kotek.
V současnosti, kdy nadace spolupracuje s Českou televizí, je to vedle fotografie také film. Česká televize poskytuje ve vysílání pravidelný prostor filmům /každý měsíc/ a spotům s humanitárním zaměřením. Fotografii ale i nadále využívají k informování v novinách, na plakátech a letácích. Také prostřednictvím výstav, které bývají organizovány samostatně, putují po mnoha městech České republiky a obvykle jsou spojené s finanční sbírkou. Jako například alarmující expozice Lubomíra Kotka věnované Bosně /1995/, Kosovu /1998/ a výstava Jana Šibíka na pomoc kosovským uprchlíkům /1999/, nad kterou nadace převzala záštitu. Instalovány bývají na veřejných prostranstvích ve stanech, kontejnerech, klecích, ale rovněž ve výstavních síních a v prostorách univerzit. Nebo se stávají součástí filmových festivalů, které nadace Člověk v tísni produkuje. Místem, kde vedle textu je významným informačním zdrojem právě fotografie, jsou tematické přílohy vydávané v týdeníku Respekt, jež nadace iniciovala /doposud byly věnovány Kosovu, Čečensku, Indonésii, Kubě a problematice týkající se azylu a integrace/. Dokumentují oblasti, kde jsou systematicky porušována lidská práva, kde principy demokratické společnosti překryla touha po moci a dominanci, kde trpí obyčejní lidé. Fotografie pocházejí z dílny českých fotografů nebo zahraničních agentur.
V posledních letech nadace využívá fotografie prostřednictvím webových stránek, kterými oslovuje českou i zahraniční veřejnost. Pravidelně je na nich instalováno 20 - 30 barevných i černobílých fotografií od českých autorů, které spolu s psaným textem poskytují informace z krizových oblastí a vyzývají k pomoci.
Ve smyslu využití obrazového média pro konkrétní pomoc /prostřednictvím nadace Člověk v tísni/, je možné říci, že se fotografie a film vzájemně prolínají a doplňují.