Radka Zítková, 12 let
Dana Hubálková, 13 let
Tomáš Hromádka, 12 let
Žaneta Tuliová, 14 let
Žaneta Tuliová, 14 let
Dana Hubálková, 14 let
David Novák, 14 let
Žaneta Tuliová, 14 let
Jiří Zadražil, 10 let
|
Daniela HorníčkováNESPATŘENÉ - fotografie
dětí
Daniela Horníčková, /nar. 29.5.1945/. Vystudovala gymnázium /1960 - 64/, učební
obor fotograf při družstvu Fotografia / 1964 - 66/, l ´Université de Montpellier -
francouzský jazyk a literatura /1968 - 69/, l ´Universitě de Vincennes - teorie filmu
/1968 - 70/ a FAMU - obor fotografie /1970 - 75/.
Ve své volné tvorbě se věnuje subjektivnímu dokumentu,
fotografickému zátiší a divadelní fotografii. Známé jsou její citlivé, dynamické
fotografie zachycující život člověka již v prvních okamžicích po jeho zrození,
které byly užity ve filmu Juraje Herze “Den pro mou lásku”. V letech 1995 - 98
spolupracovala na dokumentaci proměn české krajiny - “Letem českým světem”.
V roce 1993 zahájila projekt ve Škole Jaroslava Ježka pro nevidomé v Praze /dnes
škola pro zrakově postižené/.
V letech 1993 - 95 vznikal
pod vedením Daniely Horníčkové fotografický projekt ve specializované internátní
škole pro nevidomé děti Jaroslava Ježka.
Daniela Horníčková chtěla původně děti
fotografovat sama. Ale od začátku se nemohla smířit s určitou - pro fotografa -
fotogeničností, lákavostí prostředí nevidomých. Věděla, že fotografie mohou být
přínosem, ale stále cítila jistou hranici ve vnímání jejich světa...
Všechno se začalo odvíjet ve chvíli, kdy
fotoaparát půjčila nevidomému chlapci. Zaostřila mu objektiv a on ji i ostatní
vyfotil. To, co se v jejím vlastním přístupu zdálo nemožné, našlo své řešení
ve “vidění nevidomého”.
Práce na projektu, který byl později
pojmenován “Nespatřené”, probíhala v letech 1993 - 95. Z počátku se ho
účastnilo několik dětí ve věku 12 - 14 let. V průběhu práce se počet těch,
které fotografování začalo zajímat, zvýšil na dvanáct a ty také vytvořily jeho
konečnou podobu.
Děti fotografovaly ve škole, na výletech, doma, na internátě... Nejvíc se
zaměřovaly na věci, které znaly pomocí hmatu a vytvořily si k nim blízký vztah.
Výstavní soubor obsahoval 32 snímků nazvětšovaných bez výřezů, formátu 30 x 40cm.
Veřejnosti byl poprvé představen v Galerii
Josefa Sudka v Praze v roce 1995. Poté byl vystaven v Bratislavě v rámci výstavní
kolekce “Měsíc fotografie” a v galerii “Žlutá ponorka” ve Znojmě.
Nasledujícího roku byla uspořádána výstava ve švýcarském Lausanne a v Locarnu. V
roce 1997 byla převezena do “Českého centra” v New Yorku a do “Muzea dětských
prací” v San Franciscu.
“Při výstavách jsem si uvědomila, že lidé o nevidomých téměř nic
neznají.”- říká Daniela Horníčková a pokračuje: “Představují si, že
nevidomí žijí ve tmě a nic o věcech kolem sebe nevědí. Ale oni mají konkrétní
představu o každé věci. Vytvoří si ji hmatem. Ostatní se dozvědí
zprostředkovaně. Nežijí ve tmě, žijí e stejném světě jako my, jen ho vidí
jinak. Jsou to jen jiné smysly, kterými jej vnímají."
Kromě výstav, jejichž součástí byly
humanitární sbírky určené na podporu školy, se autorka projektu v roce 1995 rozhodla
ve spolupráci s režisérem Miroslavem Jankem natočit dokumentární film.
Ve filmu bylo použito šedesát jejich
snímků /3 x uvedený na ČT1 i v
zahraničí - Holansko, Německo, Francie, Kanada/.
“Chtěla jsem jim pomoct, ukázat, jak jsou schopné a ony určitě nabyly velkého
sebevědomí, že mohou fotografovat. Byly to moc citlivé děti. Fotografování pro ně
bylo vzácné. Každý záběr si moc rozmýšlely, než něco vyfotografovaly. Také to
možná bylo tím, že stále slyšely ... ’Prosím tě a na co ti to je?...’ Moc si
to hlídaly... jako takový poklad.”
Autorka projektu si byla vědoma skutečnosti, že důležitější jsou pro děti
aktivity, které mohou využít v budoucnosti k zajištění vlastní existence. Přesto
měl celý projekt, kromě finančního přínosu pro školu, několik přímých dopadů.
Fotografie pomáhá porozumět technice, optice, fyzice. Také podporuje prostorovou
orientaci a samostatný pohyb. Neméně důležitý je aspekt integrační - vyrovnat se
zdravým lidem a citový - rodinný význam, kdy děti zaznamenávají, kde byly, co
viděly |