MONGOLSKO 1994/96

Antonín Kratochvíl /narozen 12. 4. 1947/. V roce 1967 odešel do exilu. Po překročení hranic do Rakouska byl umístěn v uprchlickém táboře. Poté odešel a usadil se v Holandsku, kde začal studovat obor fotografie na Gerrit Rietveld Academy v Amsterodamu, kterou absolvoval v roce 1972. Téhož roku přesídlil do Kalifornie, kde byl zaměstnán jako fotograf v Los Angeles Times Magazine /1972 - 73/. Posledních dvacet let žije v New Yorku. Pracuje jako fotograf na volné noze, je reprezentován agenturou SABA. Vytváří akty, módní, reklamní fotografie / kterými se několik let živil/, portréty slavných osobností a dokumenty se silným sociálním podtextem z různých zemí světa. Od poloviny 70.let fotografuje ve střední a východní Evropě. Později ve válkou postiženém Afghánistánu a Rwandě. Snímal děti žijící na ulicích v Guatemale a Mongolsku, provázel po skrytých cestách uprchlíky z Tibetu, dokumentoval tragické stránky života v Pekingu, Šanghaji, horníků v Bolivii, likvidaci dešťových pralesů v povodí Amazonky nebo zdravotní péči v indiánských rezervacích v Americe. Spolupracuje s mnoha časopisy - New York Times, Los Angeles Times, Newsweek, Esquire, Smithonian, Mother Jons, Rolling Stone, German Geo, Conde Nast, Traveler, Amerikan and French Photo, Zoom, Photographies, Elle, Vogue, Cosmopolitan a mnoha dalších.Za jeho práci mu byla udělena řada významných ocenění.

Rozhodující moment v jeho životě přišel v roce 1976, kdy pocítil potřebu zdokumentovat situaci zemí střední a východní Evropy. Fotografoval vývoj v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, v Sovětském svazu, Albánii a později i v Československu. Útlak, nesvoboda, sociální problematika a znečištěné prostředí byla témata, kterým se každoročně dva až tři měsíce věnoval. Vedle toho zachycoval i náboženské slavnosti. Zaznamenal rovněž události v době pádu železné opony. Poté v mnoha postkomunistických zemích v dokumentování pokračoval. Fotografoval devastaci přírody a zaměřil se také na negativní aspekty plynoucí z nové situace - děti na ulici a extrémní bídu.
V roce 1986 David Marcus, šéfredaktor rodinného časopisu “Parenty”, inicioval vydávání pravidelné obsáhlé rubriky “Child Watch” o problémech dětí, žen a rodin v různých zemích světa, které žijí v určitém ohrožení. Antonín Kratochvíl začal dokumentovat život lidí v chudobě, nemoci, ve válce, na útěku...
Časopis “Parenty” vychází v miliónovém nákladu a na konci každé reportáže jsou zveřejněna čísla kont, na která je možné posílat peníze.
V roce 1994 a 1996 vzniká projekt o mongolských dětech, které po rozpadu Sovětského svazu žijí ve velké chudobě, bez domova, na ulici. Práci podpořila londýnská humanitární organizace “Save the Children” a Kratochvíl vytvořil soubor fotografií, jež společnost používá v propagačních materiálech a nadačních knihách. Jejich prostřednictvím získává finanční prostředky na pomoc těmto dětem a pro jiné humanitární projekty. Antonínu Kratochvílovi se zde podařilo přinést určité zobecnění problematiky mnoha postsovětských zemí.
V současnosti většinou pracuje pro nevládní organizace - UNDP, Amnesty International, Save the Children, Doctors of the World a Rockefeller Fundation New York, která dává 250 miliónů dolarů ročně na různé zdravotnické a humanitární programy.