PER MUSICAM AEQUO

Dana Kyndrová /narozena 4. 4. 1955/. Po maturitě na gymnáziu /1974/ absolvovala obor překladatelství a tlumočnictví /ruština, francouzština/ na FF UK v Praze. V letech 1980 - 90 působila jako odborná asistentka katedry jazyků na Strojní fakultě ČVUT a v letech 1990 - 92 na AMU. Fotografovat začala v roce 1973. Ve své tvorbě se věnuje dokumentu se silným humanistickým zaměřením a dlouhodobě vytváří fotografické cykly. V letech 1973 - 89 zachycovala oficiální manifestace a různé politické slavnosti. Od 80. let pracuje na cyklech “Poutní místa” a “Rusové”, od 90. let dokumentuje život Rusínů na Podkarpatské Rusi a společně s dílnou nezávislé publicistiky Signum realizuje projekt “Židovské hřbitovy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ”. V letech 1990 - 91 vznikal cyklus o odchodu sovětských vojsk. Normalizaci, listopad 89, odchod sovětských vojsk a 90.léta shrnula v knize “Nepolepšitelná víra v lepší budoucnost” /Prostor 1998/. V roce 1993 zahájila dlouhodobý cyklus “Žena” - fotografuje ve Švýcarsku, České republice, Anglii, Francii a Německu. Postupně zařazuje i fotografie z některých starších projektů. Cyklus získává řád určitého příběhu, který začíná narozením a končí smrtí. Prolínají se různá životní údobí, podmínky, prostředí, situace. Fotografuje ženy velmi vzdálených osudů, různých vyznání, tradic, životních hodnot a přání. Ve své podstatě a důsledku se jedná o významný humanistický projekt.
V roce 1997 začíná vznikat fotografický soubor o slepých hudebnících.

V rámci dlouhodobého projektu “Žena” přemýšlela Dana Kyndrová také o fotografickém zachycení života handicapovaných žen. Shodou okolností se v roce 1997 seznámila s vedením Konzervatoře a ladičské školy Jana Deyla pro zrakově postižené, které požádala o spolupráci na vznikajícím cyklu. K fotografování všichni zaujali velmi kladný postoj. Téma ji od začátku oslovilo, rovněž síla, optimismus a snaha postižených dětí i jejich pedagogů. Rozhodla se jim fotografickou cestou pomoci. Impulzem byl i nekvalitní propagační materiál školy.
Vedení školy a nadace Per musicam aequo vysvětlila možnosti využití fotografického obrazu a důležitost kvalitního zpracování propagačního materiálu v rámci představování školy i získávání sponzorů pro její činnost. Navrhla jim vydání obrazové knihy s tím, že sama zajistí veškeré potřebné náklady. Poté Dana Kyndrová iniciovala řadu žádostí o grant u různých institucí, také publikování projektu spojené s výzvou o podporu /časopis Vlasta/, rozeslala dopisy s fotografií předním českým hudebníkům a skladatelům.
Při fotografování se zaměřila na život dětí a mladých lidí, které se vzdělávají pro svoji budoucí profesi hudebníků, učitelů hudby a ladičů klavírů.
Vedle toho začala fotografovat ve Škole Jaroslava Ježka pro nevidomé a zrakově postižené v Praze, aby projekt rozšířila na další aspekty života takto handicapovaných dětí.
V roce 1998 projekt uzavřela. Díky jejímu velkému úsilí a pochopení zástupců Magistrátu hlavního města Prahy, kteří poskytli grant, a několika dalším sponzorům se mohlo uskutečnit vydání knihy. Koncepce a výběr fotografií byl zcela ponechán na záměru autorky. Kniha “Per musicam aequo” /hudbou se vyrovnávám/ obsahuje čtyřicet reprodukcí černobílých fotografií a v roce 1999 ji vydala nadace “Per musicam aequo”. Publikace je neprodejná, slouží k propagaci školy a k získávání sponzorů na její aktivity.

“Cítila jsem vnitřní potřebu pomoci. Uvědomila jsem si, že mohu díky své vizuální schopnosti pomoci lidem, kteří ji nemají, aby se vylepšila alespoň jejich situace. Byla to obrovská zkušenost.”