M3nk1290ss.jpg (10891 bytes)

M3nk1291ss.jpg (7551 bytes)

M3nk1292ss.jpg (10482 bytes)

M3nk1293ss.jpg (8201 bytes)
Václav Podestát

PŘÍBĚH LUBOŠE N.

Václav Podestát /narozen 22. 5. 1960/. Vystudoval SZTŠ v Plasích /1979/. V letech 1985 - 88 studoval na Institutu výtvarné fotografie v Praze a v letech 1989 - 94 externě na katedře fotografie FAMU. Ve své volné tvorbě se věnuje dokumentární a výtvarné fotografii. Od poloviny 80. let pracuje na subjektivním dokumentu “Lidé”, který realizuje v České republice i zahraničí. Vzniklé fotografie s působivou výtvarnou kompozicí promlouvají v mnoha významových rovinách a jsou obecným vyjádřením autorova pohledu na lidský život. Vedle toho vznikají sociálně zaměřené cykly na určitou problematiku. V letech 1986 - 87 vytvořil dokumentární soubor o mentálně postižených dětech “Život beze snů”. Jak sám uvádí, díky této práci si začal více odpovídat na některé hodnotové otázky existujících variant a proměn života, víry, pomoci. V roce 1989 zaznamenal listopadové události a na začátku 90. let vytvořil soubor o náboženských poutích a slavnostech. V dalších sociálně zaměřených cyklech dokumentoval život lidí v domově důchodců a také na vesnici. V roce 1994 absolvoval studium na FAMU závěrečnou prací - dokumentem se silným sociálním zaměřením “Starší věk”. Od roku 1998 pedagogicky působí na Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě.
V roce 1993 zahájil realizaci humanitárního projektu o tělesně postiženém muži, který byl určitým vyústěním mnoha jeho cyklů se sociálním zaměřením.

Václav Podestát byl v roce 1993 prostřednictvím Zbyňka Illka vyzván ke spolupráci s Centrem dobré vůle v Chebu. Václav Podestát říká :
“Ne každý z handicapovaných byl nakloněn tomu, že by jej kdosi fotografoval. Byl tu ostych, možná počáteční nedůvěra, pochybnost o smyslu...Lidé měli hodně starostí o sebe, potřebovali příspěvky, pomoc při obstarávání práce...
Nakonec s fotografováním souhlasil mladý muž - Luboš N., dřívější dřevorubec, který byl v důsledku těžkého úrazu v lese odkázán po zbytek svého života na invalidní vozík.”
S pokorou a citem zaznamenával všední okamžiky dne člověka, jehož život se tak radikálně změnil. Fotografie jsou jemné, mírně statické, navozují až pocit určitého zastavení a nutí k přemítání o smyslu věcí.
Václav Podestát si všímá vzájemných vztahů postiženého člověka s jeho nejbližšími i neznámými lidmi. Zachycuje lásku, radost, ale také melancholii a nevšímavost okolí. Na snímcích často vidíme odvrácené tváře, pohledy postiženého. Podestát s velkým porozuměním zachovává fotografovanému soukromí, mnohdy snímá zpovzdálí. Podobně jako v projektu “Lidé” využívá obrazové a obsahové symboliky ve více rovinách.
Po roce práce Václav Podestát projekt uzavřel. Výsledné fotografie slouží jako dokumentace péče o tělesně postižené a rovněž jako propagační materiál pro potřeby Centra dobré vůle v Chebu.
Václavu Podestátovi se prostřednictvím příběhu o jednom člověku podařilo přinést svědectví o problémech, pocitech, touhách všech tělesně postižených lidí. Vytvořil určité zobecnění celé problematiky a přispěl k integraci handicapovaných do společnosti zdravých.
Veřejnosti byly fotografie představeny v Galerii G4 /únor 1995/ jako ucelená součást autorské výstavy pojmenované “Lidé”. O soubor projevila zájem regionální televize a tisk. Užší výběr fotografií pod názvem “Příběh Luboše N.” byl rovněž zastoupen na výstavě “Na rozhraní 1986 - 1996” - fotografie z Německa, České republiky, Rakouska.

Václav Podestát ke své práci říká :

“Mé účasti na humanitárních projektech nebyly nijak velké. Pokud nějakým malým krůčkem třeba napomohly pozitivním okamžikům, nebyly snad marným snažením. I mne pomohly v pohledu na svět kolem.”