M3nk1266s.jpg (8584 bytes)

M3nk1267s.jpg (9655 bytes)

M3nk1268s.jpg (8186 bytes)

M3nk1269s.jpg (9630 bytes)

M3nk1270s.jpg (8221 bytes)

M3nk1271s.jpg (7084 bytes)

M3nk1272s.jpg (7400 bytes)

M3nk1273s.jpg (9669 bytes)

M3nk1274s.jpg (9202 bytes)

M3nk1275s.jpg (7716 bytes)

M3nk1276s.jpg (6879 bytes)


Roman Sejkot

O SPORTOVCI

Roman Sejkot  /narozen 30. 10. 1963/. Absolvoval gymnázium /1981/, MFF UK v Praze /1986/. Mimořádné studium FŽ UK v Praze /1982 - 84/ a FAMU /1984 - 86,1988/. Věnuje se dokumentární, reportážní, reklamní fotografii, černobílé a barevné fotografii inscenovaného aktu. Od roku 1988 obrazový redaktor /ČTK Pressfoto/ a později zároveň fotograf /Týdeník Fórum 1990 - 91, Český deník 1991/. V roce 1992 fotograf deníku Prostor. V letech 1991 - 94 vyučoval na Pražské fotografické škole a poté na Fakultě sociálních věd /1992 - 95/. V 90. letech dokumentoval privatizaci ČKD, dělení Československa a rovněž vytvořil sérii portrétů z parlamentu.
I když Roman Sejkot zamýšlí navázat na dokumentární soubor o privatizaci ČKD ze začátku 90. let, v současnosti se ve své volné tvorbě věnuje výhradně fotografii inscenovaných aktů. Fotografuje v interiéru i exteriéru, kde vytváří obrazy záhadných imaginárních bytostí se silným erotickým podtextem. Jednotlivé fotografie pojmenovává novotvary názvů.
Své zkušenosti z oblasti fotografie aktu a portrétu předává prostřednictvím fotografických dílen konaných v ČR i zahraničí.
V roce 1992 zahájil projekt o mentálně handicapovaném sportovci.

Problematikou postavení handicapovaných lidí ve společnosti se Roman Sejkot začal zabývat v letech 1991 - 92.
Tehdejší atmosféru hodnotí :
“I když se situace postižených lidí po roce 1989 začala uvolňovat, přesto byl problém v médiích stále přetřásaný jako tabuizovaná záležitost. Postoj mnoha spoluobčanů byl spíše negativní. Ještě nebyli přesvědčeni o tom, že lidé handicapovaní patří do společnosti zdravých. K tomuto je vychovala bývalá socialistická společnost - “společenská společnost””.
V roce 1992 se obrátil na Olgu Kurzovou, ředitelku kulturně - společenského zařízení pro handicapované OASA, kterou seznámil se svým záměrem a požádal ji o spolupráci. Doporučila mu tři sportovce: atleta, lyžařku a plavce. Vzhledem k tomu, že nechtěl být ve své práci omezován přírodními podmínkami a lyžování i atletika jsou na počasí závislé, zvolil plavce. Byl jím 22 letý Bronislav Zemek, postižený tzv. Downovým syndromem. Všichni zúčastnění souhlasili a Roman Sejkot zahájil svůj roční projekt, později pojmenovaný “ O sportovci” - aneb nejodstrkovanější z odstrkovaných
.
Sejkotovy fotografie svědčí o ctižádosti postiženého člověka - být nejlepší, o jeho síle, radosti, ale i zklamání z prohry, o upřímnosti a lásce. Také o podpoře nejbližších - rodičů, sestry, trenérů...Což je možné vnímat téměř ze všech sním.
V průběhu práce
zaznamenával různé výroky Broni i jeho kamarádů. O rozhovor požádal maminku Růženu Zemkovou, MUDr. Josefa Kvapilíka a Prof. MUDr. Cyrila Höschla, DrSc. Získanými citáty později doplnil fotografický soubor.
Sejkot říká: “Chtěl jsem, aby si člověk udělal představu nejen citovou, ale aby dostal i důležité informace, které se obrazem sdělit nedají. Provázat obraz a text tak, aby výsledkem byl ucelený příběh.”
Premiéra výstavy se konala 3.3. 1993 v Galerii Svazu českých fotografů v Praze. Součástí byl prodej originálních fotografií, jehož výtěžek směřoval na pomoc Sdružení mentálně postižených ČR.
Autor od počátku koncipoval projekt tak, aby měl co největší dopad. Jeho prezentace měla probíhat v několika rovinách :
- současně s výstavou, která byla podpořena vydáním katalogu / po rozložení slouží jako plakát/, usiloval o prezentaci celé časopisecké verze v tisku,
- v nadaci “Film a sociologie” vysvětlil důležitost řešení této problematiky a vyzval je k natočení dokumentárního filmu.
Ve spolupráci s režisérem Pavlem Kouteckým a Nadací film a sociologie byl natočen desetiminutový střihově dokumentární film, ve kterém bylo použito 300 fotografií.

V lednu 1994 příběh “O sportovci” získal na mezinárodní soutěži World Press Photo v Amsterodamu třetí cenu v kategorii sport - série. Vybraný soubor 6 fotografií / z jedenácti oceněných/ se stal součástí putovní výstavy WPP.
Sejkot uvádí:
“Pro samotnou věc, kvůli které jsem to dělal na samém začátku - abych pomohl této menšině mentálně postižených v Čechách, to bylo úžasné. Problematika se vrátila do všech českých médií jako stonásobná ozvěna.”

Roman Sejkot prostřednictvím fotografického příběhu o jednom člověku vystihl schopnosti velké většiny podobně postižených. Potvrdil, že i handicapovaní se v mnohých činnostech dokáží vyrovnat zdravým jedincům. Zvolil maximálně možný způsob prezentace, a tím vším tak přispěl ke zlepšení jejich postavení ve společnosti zdravých.