sibik

M3nk1192s.jpg (5652 bytes)

M3nk1188s.jpg (9783 bytes)

Jan Šibík

SOS KOSOVO

Jan Šibík /narozen 15. 4. 1963/, absolvoval gymnázium /1982/, poté pracoval jako operátor ve výpočetním středisku, asistent kamery v ČT /1985 - 87/, fotoreportér v Mladém světě /1987/. V roce 1988 přestoupil do fotografického oddělení časopisu Vlasta a v roce 1990 se vrátil do Mladého světa. Od roku 1992 fotoreportér Reflexu. Od poloviny 80. let vytváří rozsáhlé reportáže z aktuálních světových událostí / zemětřesení v Arménii 89, otevření berlínské zdi, demonstrace na Národní třídě 17. listopadu 1989 a vývoj v Československu v následujících dnech/. Od začátku 90.let se zaměřuje na nejtěžší problémy současného světa - hladomory, války, zemětřesení, povodně. Fotografuje v Rusku, Izraeli, Čečensku, Chorvatsku, Bosně, Albánii, na Kubě a v mnoha afrických zemích... V roce 1998 své reportáže vydal v souborné knize “Kdyby všechny slzy světa”.

Válka v Kosovu a následný exodus kosovských Albánců /1999/ se stal zlomem v jeho dosavadní práci.V březnu a dubnu v roce 1999 fotografoval Jan Šibík v Albánii a Makedonii hromadný exodus kosovských uprchlíků z zemí zmítaných válkou.
O tehdejší situaci Šibík říká :
“Tisíce hladových lidí na pochodu, většinou žen, dětí a starců, v bahně pod samopaly. Srbové vraždili tak, aby lidé nevěděli. Brali lidem doklady, aby neexistovali, obsazovali, ničili jejich domovy. Novinářská imunita, ve válkách respektovaná, v Kosovu prakticky neexistovala.”

Z lidského utrpení, které viděl, byl natolik otřesen, že se rozhodl uspořádat výstavu, která by přinesla nejen svědectví a následný ohlas, ale zároveň konkrétní pomoc. K tomuto jej přiměly také okolnosti vztahující se k přístupu novinářů, fotografů, který v podmínkách této vyhrocené situace připodobnil k “hyenismu”.
Se společností “Člověk v tísni” uspořádal výstavu spojenou s humanitární sbírkou na pomoc uprchlíkům.
Ke svému rozhodnutí říká :
“Dříve jsem nedělal výstavy z jedné cesty, protože
mi to připadalo neprofesionální. Ale když jsem se vrátil z Kosova a byli jsme tu obklopeni množstvím informací ze všech možných sdělovacích prostředků, tak jsem si paradoxně uvědomil sílu fotografie. Skutečnost, že jeden snímek může obsáhnout celou problematiku, přinést určité zobecnění.
Rozhodl jsem se udělat výstavu, ale ne v galerii, protože tam téměř nikdo nechodí a nemělo by to velký dopad. Chtěl jsem, aby výstavu vidělo co nejvíc lidí. Musela být realizována na takovém místě a formou, která bude lidem přístupná - i těm, kteří nemají příliš vztah k výtvarnému umění.”
Výstava se uskutečnila na Václavském náměstí v kontejnerech, kterými je dopravována humanitární pomoc, pod názvem “SOS Kosovo”. Probíhala devět dní a za tu dobu se podařilo nashromáždit 750 000 Kč.
K dispozici byla rovněž na internetu. Na základě reportáže se často ozývali mladí lidé, kteří se chtěli zapojit a pomáhat prostřednictvím některé humanitární organizace. Což je jeden z velmi významných aspektů, který přináší práce Jana Šibíka.

M3nk1194s.jpg (6361 bytes)

M3nk1193s.jpg (7392 bytes)

M3nk1195s.jpg (5624 bytes)

M3nk1197s.jpg (5669 bytes)

M3nk1198s.jpg (8819 bytes)

PODEJTE RUCE DĚTEM ZE SIERRA LEONE

Koncem listopadu 1999 odjel Jan Šibík na základě výzvy Ministerstva zahraničních věcí do afrického Sierra Leone, kde měl pracovat na reportáži o českých pozorovatelích, kteří mají po devítiletých občanských konfliktech v zemi dohlížet na odzbrojování rebelů ze strany RUF /Jednotná znepřátelená strana/. Při té příležitosti se dostal i do kempů poblíž hlavního města Freetownu. Ty jsou určeny pro zmrzačené děti a dospělé, kteří přišli o své ruce a nohy během lednového občanského konfliktu, kdy do Freetownu vtrhly členové strany protivládních rebelů. Bezdůvodně zabíjeli, masakrovali, znásilňovali civilní obyvatelstvo. Mužům, ženám a malým dětem mačetami usekávali ruce a nohy.
Jan Šibík říká :
”Byl jsem tam rok poté, v době, kdy měli lidé rány zacelené, děti si hrály, smály se... Prostě, jakoby nic... Možná to pro mne bylo o to děsivější.”
Zkušenost ze Sierra Leone označil za dosud nejhorší, kterou kdy zažil. Dlouho přemítal, zda má vůbec právo zveřejnit fotografie z tak extrémních událostí, zda už to není příliš za hranicí přijatelnosti a etických principů. Nakonec se ale rozhodl uspořádat výstavu, která bude spojena s humanitární sbírkou na pomoc zmrzačeným lidem. Pro zaštítění celé akce se spojil s Českým výborem pro UNICEF.
V březnu 2000 se uskutečnila výstava s názvem - “Podejte ruce dětem ze Sierra Leone.” V okamžiku, kdy vyšla rozsáhlá reportáž v Reflexu, se denně ozývalo prostřednictvím redakce a internetu okolo dvě stě lidí.
Na základě mediální podpory reagovali další zájemci z nejrůznějších měst a výstava poté putovala po mnoha místech celé České republiky -15 fotografií formátu 50 x 60cm vyrobených v pěti sériích. Jan Šibík rovněž zařídil realizaci televizního spotu, který byl 40x uváděn v hlavním vysílacím času na ČT. Přijal pozvání do řady televizních a rozhlasových pořadů. K výstavám pořádal besedy, několikrát uskutečnil přednášky na středních školách, jenž byly spojeny s projekcí diapozitivů.
V srpnu 2000 byl na kontě sbírky 1 milion korun. Částka je určena do tábora pro zmrzačené děti i dospělé - na nákup jídla, hraček a výrobu protéz.
Přístup Jana Šibíka nemá, ve smyslu využití fotografického obrazu, v historii české fotografie obdoby.
O kvalitě jeho fotografií svědčí i řada ocenění, kterých se mu za jeho práci dostává. Ty pro něho představují možnost snáze realizovat další projekty.
Jan Šibík říká :

“Uvědomuji si, že výsledek je vzhledem k velkému množství neštěstí zanedbatelný. Na světě chybí tolik, že vlastně nemáte sebemenší šanci změnit desetinu procenta. Ale můžete pomoci třeba dvaceti lidem na půl roku. Je to dobré...? Má to cenu...? Věřím, že ano.”