UPRCHLICKÝ TÁBOR INGUŠSKO

Iva Zímová /narozena 11. 9. 1956/. Vyučila se šperkařkou na Střední uměleckoprůmyslové škole v Jablonci /1973 - 77/. Na začátku 80. let emigrovala do Kanady, kde vystudovala obor fotografie na Dawson College na Montreal Institut /1987 - 90/ a na Concordia University /1990 - 93/. Od té doby cestuje a fotografuje. Zaměřuje se na menšiny a lidi na okraji společnosti, s nimiž vždy určitou dobu žije. Fotografovala v Guatemale a Peru /1989 - 90/, Romy ze slovenských osad /1991 - 93/, kanadské Indiány, Inuity /1993 - 94/, české menšiny v Rumunsku /1992/ - vydáno knižně pod názvem “Zapomenutí Češi v Banátu” /nakladatelství Köcher & Köcher, 1996/, v Kazachstánu /1995/ a na Ukrajině - /1995/, kdy se zúčastnila stipendijního projektu kanadské agentury CIDA a společně s dalšími pěti kanadskými fotografkami dokumentovala život žen v různých zemích světa. Výsledkem byla velká putovní výstava - “Práva žen jsou práva lidská”. V roce 1997 fotografovala poválečnou Čečnu, téhož roku Hongkong a čínské vesnice. O rok později v Kosovu /1998/. V roce 1999 pracovala na projektu - “Kanadští automobiloví dělníci” - portréty dělníků a zaměstnanců, kteří jsou členy Unie.
Své fotografie poskytuje nadaci “Člověk v tísni” a organizaci “Lékaři bez hranic”.
Na přelomu roku 1999 - 2000 fotografovala v uprchlickém táboře v Ingušsku.

V roce 1998 Iva Zímová fotografovala v Kosovu. Nadace Člověk v tísni realizovala z její práce plakát pro akci “SOS Kosovo” a používála její fotografe v tisku i v nadačních materiálech určených pro informace veřejnosti.
Od roku 1999 fotografuje život čečenských obyvatel vyhnaných z domovů během druhé Rusko - čečenské války, která začala v září 1999.
Podobně jako při realizaci předcházejících projektů žila a fotografovala delší čas na jednom místě - tři a půl měsíce /prosinec - duben 1999 - 2000/ v ingušském uprchlickém táboře, nedaleko města Slepcovskaja.
“Je potřeba udělat takovou fotografii, ze které je cítit život... Lidé chtějí číst na snímcích naději a víru v budoucnost, nechtějí mrtvá těla...“
Po návratu z Ingušska se Iva Zímová rozhodla uspořádat prodejní výstavu svých fotografií. Ta se uskutečnila 15. - 28. června 2000 v pražském PEN klubu. Podařilo se nashromáždit 25 tisíc korun, které jsou určeny na opravu budoucího dětského domova pro válečné sirotky, který s iniciátorkou Petrou Procházkovou zřizují v Grozném.
Bude ale nutné vynaložit mnoho prostředků na jeho opravu. Jednou z cest, jak finance získat, je připravovaná humanitární akce “SOS Čečensko”, kterou uspořádá nadace “Člověk v tísni” v září 2000. Její součástí bude expozice fotografií pořízených v uprchlickém táboře, benefiční koncerty a další kulturní pořady.