| Praha 1 |
| Zápasící Titáni (Giganti) - Pražský hrad, ve vstupu do prvního čestného nádvoří; původní autor Ignác František Platzer z let 1761 - 62. Obrovité postavy zápasících gigantů jsou již volné kopie původních soch z r. 1902, autor Čeněk Vosmík a Antonín Procházka. Dále jsou zde znaky rakouské říše: orel s žezlem, na lvovi sedí pachole a další pachole jej zdobí. Po stranách jsou vázy s putti. |
| Barokní kašna (Kohlova) - Pražský hrad, uprostřed II. nádvoří; mohutnou pískovcovou kašnu vytesal r. 1686 italský kameník Francesco Bartolomeo della Torre, plastikami ji ozdobil pražský dvorní sochař Jeroným Kohl. Na vrcholu je koule podepíraná třemi lvy, stojícími na horní míse. Nad spodní mísou zdvíhají dvě polopostavy mísu horní. V polopostavě na jižní straně prý zpodobnil sochař Jeroným Kohl sám sebe. Iniciála L na soklu znamená Leopolda I., tehdejšího císaře. Mohutní atlanti podpírající spodní mísu představují boha moří Poseidona, hrdinu Herakla, posla bohů Herma a božského kováře Hefaista. |
| Sv. Václav - Pražský hrad, na nároží starého probošství je pískovcová socha z r. 1662, autor Jan Jiří Bendl. Jde o jedno ze tří Bendlových zobrazení sv. Václava na volném prostranství. |
| Žulový monolit z Mrákotína - Pražský hrad, III. nádvoří; žulový jehlan vážící 112 tun je 15,5 m vysoký. Je vylomený z jediného kusu žuly z mrákotínského lomu u Třeště na Moravě. První pokus se nezdařil a žulový obr se při transportu rozlomil. Teprve podruhé se dílo povedlo, i když i tentokrát se při zvedání z lomu část ulomila, ale naštěstí u horního kraje, takže zbylá část mohla být upotřebena. Stavbu monolitu navrhl tehdejší hradní architekt Josip Plečnik k 10. výročí vzniku Čs. republiky v r. 1928. Podstavec je z liberecké žuly. Konečnou podobu dostal tento symbol české státnosti v roce 1996, kdy byla na vrchol osazena 2 m vysoká ocelová konstrukce jehlanu pozlacená plátkovým zlatem. |
| Sv. Jiří - Pražský hrad, III. nádvoří; bronzová socha sv. Jiří, který zabíjí draka, je významnou památkou gotického kovolijectví ze 14. st. Autor není znám, práce je datována k r. 1373 a spojena s budováním hradního vodovodu. Dříve se soudilo, že to byla práce Jiřího a Martina z Kluže a není vyloučeno ani autorství parléřovské stavební a sochařské hutě. Po požáru Hradu r. 1541 byla socha opravena. Rovněž při korunovaci Maxmiliána II. byla socha shozena tlačícím se davem a musela být znovu přelita Tomášem Jarošem. Dříve stávala na jiném místě, snad na barokní kašně před chrámem sv. Víta. Architekt Josip Plečnik ji umístil na vysoký pilíř s mělkou nádrží. Od r. 1967 zde stojí odlitek sochy, originál je ve sbírkách Národní galerie. Je to první známá socha u nás, která zdobila volné prostranství, nebyla vázána na stavební objekt. |
| Zlatá brána - Dvanáct měsíců - Pražský hrad, III. nádvoří; figurální výzdobu brány svatovítské katedrály, kterou vytvořil prof. Jaroslav Horejc v letech 1930 - 55 tvoří výjevy ze života a práce českého lidu po celý rok. |
| Podobenství s lebkou - Pražský hrad u Daliborky na parkáně, bronzová socha od sochaře Jaroslava Róny |
| Zpívající fontána - v zahradě u Letohrádku královny Anny; fontána patří k nejkrásnějším renesančním fontánám na sever od Alp. Odlil ji mistr Jaroš 1562 - 68 podle nákresu a voskového modelu italského malíře Francesca Terzia z Bergama, který působil v Praze kolem poloviny 16. st. Dřevěnou formu vyřezal Hanuš Peysser. Fontána je z bronzu smíšeného se zvonovinou. Je bohatě zdobena loveckými motivy, reliéfními maskami a palmetami. Silný sloup fontány je obklopen postavami. Paprsky vody proudící z kašny vydávají líbezný rytmický zvuk vody dopadající na rezonující bronzovou desku, naslouchat tónům je však třeba v podřepu pod mísou. |
| Vítězství - v zahradě před letohrádkem Královny Anny je bronzová socha mladíka s ratolestí ve vztyčené paži, jejímž autorem je Jan Štursa r. 1921. |
| Mariánský morový sloup - uprostřed Hradčanského nám. v místě, kde se při velkém moru v letech 1713 - 14 konaly bohoslužby pod širým nebem; stavbu sloupu schválil císař Karel VI. r. 1725, základní kámen položen o rok později. Město Hradčany nemělo dost financí, proto sloup byl dokončen a vysvěcen až r. 1736. Sochu Madony (Immaculata - Neposkvrněná Panna Maria) a postavy světců na zábradlí a na pilířích obelisku vytvořil 1724 - 28 Ferdinand Maxmilián Brokof. Po jeho smrti dokončil dílo jeho žák František Ignác Weiss. Kolem soklu pilíře stojí sochy sv. Víta, Václava a Vojtěcha, na dolním podstavci sv. Karel Boromejský, sv. Jan Nepomucký a sv. Alžběta Duryňská, která dává žebrákovi almužnu, dále sv. Petr, Florián a Pavel. Pískovcová socha Panny Marie, vysoká 206 cm, byla r. 1884 pozlacena, od r. 1894 je nahrazena kopií od Ludvíka Wurzela. Originál je dnes uložen v Lapidáriu. Kolem sousoší jsou kamenné ozdobné patníky. |
| Povodeň - socha byla instaována na Klárově 14.srpna 2003 v 15 hodin. V té době totiž přesně před rokem, 14.srpna 2002, voda dosáhla na Klárově svého vrcholu.Autorem sochy je student akademie výtvarných umění Dominik Lang.Socha zde bude do konce roku 2003 |
| Sloup Panny Marie Einsiedelnské - Hradčanské náměstí, na hradní rampě; sloup na čtyřhranném soklu nese sousoší Panny Marie s mrtvým Kristem v klíně. Je to raně barokní dílo neznámého autora cca z r. 1672. Sousoší stávalo u raně barokního kostelíka Panny Marie Einsiedelnské, jehož část byla koncem 18. st. odbourána, a tak vznikla ohrazená plošina, odkud je krásný pohled na Prahu. |
| Sv. Václav - Hradčany, hradní rampa; na barokním soklu pocházejícím z někdejšího sousoší sv. Václava na Karlově mostě od Ottavia Mosta, přeneseného sem r. 1791, je nová socha sv. Václava od Čeňka Vosmíka z r. 1906. Vedle sochy je plošina s výhledem na panoráma Prahy. Vedle stojí sousoší Panny Marie Einsiedelnské z konce 17. st. |
| Tomáš Garigue Masaryk - na Hradčanském nám. poblíž Salmovského paláce byla 7. března 2000 při příležitosti 150. výročí narození T. G. M. odhalena jeho bronzová socha. Sochu vytvořili ak. sochaři Josef Vajce a Jan Bartoš podle původního díla sochaře Otakara Španiela z r. 1931, které je umístěno v Pantheonu Národního muzea v Praze. Projektové řešení provedl arch. Jiří Rathouský. Socha je vysoká 3 m, váží cca 500 kg, stojí na kruhovém žulovém podstavci, je trojnásobnou zvětšeninou původního Španielova díla. Slavnostního odhalení se účastnil prezident Václav Havel a americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová. Duplikát této sochy byl převezen do Mexika pro osazení na hlavní třídě, jež nese jméno T. G. M. |
| Sv. Barbora - Na Opyši, Hradčany; někde v místě, kde bývalo popraviště pro šlechtické provinilce, byla umístěna socha neznámého autora, snad z pol. 17. st. Světice Barbora byla za víru v Kristovo učení uvězněna a po útěku z věže opět dopadena, mučena a sťata údajně vlastním otcem. Je patronkou popravených. Socha ve špatném stavu byla restaurována v r. 1986 ak. sochaři Janem Bradnou a Jiřím Novotným. Socha měla nasazenu hlavu z jiného období než vznikla, náhodou se podařilo najít rozbitou hlavu původní a tak pod odborným dohledem restaurátorů vytvořil Jiří Diviš zcela novou kopii z hořického pískovce. Socha má jako atributy uz nohou věž s třemi okny, v pravé ruce kalich s hostií, v levé palmovou ratolest jako odznak mučednictví. Původní originál i sádrový model jsou v depozitáři Pražského hradu. |
| Niké '89 - Chotkovy sady,Hradčany; socha z oceli (690x160 cm) českého sochaře Pavla Krbálka, žijícího ve Švýcarsku. Již v roce 1991 socha zvítězila mezi 740 uchazeči z 35 zemí v Japonsku v soutěži Abstraktní socha. Stojí v tamějším Hakone Open Air Museum. Na podnět Klubu přátel Praha-Lucern (Luzern-Prag) v Lucernu vznikla ve dvou dalších replikách, v červnu 2002 byla první odhalena v Lucernu, v roce 2003 druhá v Praze. Je věnována Lucerňanům a Švýcarsku za jejich pomoc v dobách nesvobody, na české replice je věnování Čechům, kteří se zasloužili o znovuzrození demokracie ve své vlasti. |
| Sv. Jan Nepomucký - Hradčany, Radniční schody v úpatí; sochař Michal Jan Brokof v r. 1709 vytvořil sochu světce v klasickém pojetí v kanonickém oděvu s křížem v levé ruce a zlacenou ratolestí v pravé, u světcových nohou jsou dvě postavy andílků s knihou a se svitkem. Tentýž sochař je autorem sochy sv. Jana Nepomuckého u vchodu do kostela sv. Jindřicha na Novém Městě a před kostelem sv. Jana Na Prádle na Malé Straně. |
| Eva - Hradčany, hradní rampa dole proti Radničním schodům; je zde bronzová socha Evy od Jana Štursy z r. 1908. Byla sem postavena v r. 1948. |
| Sv. Jan Nepomucký - Pohořelec; uprostřed náměstí stojí pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého z r. 1752, autorem je patrně Jan Antonín Quittainer (dle Pocheho), seznam soch Galerie hl. m. Prahy uvádí jako autora Tadeáše Hochhause. Roku 1846 sem bylo sousoší přeneseno z Hradčanského náměstí. |
| Sv. Jan Nepomucký - Strahovský klášter premonstrátů; v exteriéru kláštera je osazena socha světce, jejímž autorem je Václav Nedoma v r. 1818. |
| Lev s československým znakem - na nádvoří Strahovského kláštera je socha umístěna od r. 1987. Vytvořil ji Bohumil Kafka. Při tvorbě měl v ateliéru v kleci živý model lva. |
| Tycho de Brahe a Johannes Kepler - Pohořelec u Parléřovy ulice; před budovou gymnazia Jana Keplera stojí socha německého fyzika a matematika Johannese Keplera (1571 - 1630), podle nějž je škola pojmenována, spolu s postavou dánského astronoma Tychona de Brahe (1546 - 1601). Tycho Brahe po svém příjezdu do Prahy získal od císaře Rudolfa II. rozsáhlý renesanční letohrádek Jakuba Kurze, kde měl svou astronomickou pozorovatelnu. Letohrádek stával v místě dnešního gymnazia. Tycho Brahe pozval se souhlasem císaře do Prahy Johannese Keplera, který zde dosáhl svého největšího vědeckého objevu, že planetární dráha je dokonalá elipsa, v jejímž jednom ohnisku je Slunce. Také zde napsal své základní dílo Astronomia nova. Pomník byl postaven v r. 1984, autor Josef Vajce, architektonická koncepce od ak. arch. Vladimíra Pýchy. Postavy mají dobové oblečení a drží atributy astronomie a matematiky. |
| Sv. Jan Nepomucký - Nový svět; v Černínské ul. na Novém světě byla asi v r. 1993 osazena moderní socha světce od Jana Švankmajera. |
| Francisk Skorina (Skarina) - parčík u Jelení ul., poblíž vstupu na Nový svět; 230 cm vysoká socha běloruského renesančního humanisty, vědce, lékaře a tiskaře, který dlouho žil, pracoval a zemřel v Praze. Za vlády císaře Ferdinanda I. byl botanikem nově vzniklé královské zahrady na Pražském hradě. Autorem sochy je E. B. Astafjev. Na travnatém místě u podstavce je pamětní deska s důležitými daty F. Skoriny. Odhalení díla se konalo 31.10. 1996. |
| Patníky - na Malostranském náměstí před Lichtenštejnským palácem bylo v roce 1993 osazeno 27 moderních litinových patníků od sochaře Karla Nepraše, jejich výška je 125 cm. |
| Morový sloup Nejsvětější Trojice - Malostranské nám.; jeden z nejkrásnějších pražských sloupů stojí v horní části náměstí před průčelím chrámu sv. Mikuláše. Trojboký sloup vysoký přes 20 m je z pískovce doplněného vložkami z černého a červeného mramoru. Má trojúhelníkový půdorys jako symbol Nejsvětější Trojice. Uprostřed nad oltářním stolem na hadu a zeměkouli stojí Panna Marie, okolo sloupu pak čeští patroni: sv. Václav, Vojtěch, Ludmila, Jan Nepomucký a Prokop. Na vrcholu sloupu je symbolika Nejsvětější Trojice: Bůh Otec, Syn a Duch Svatý v podobě holubice. Nejvýše je vševidoucí Boží oko. Dodatečně byly ve spodní části zřízeny fontány a pod sochou umístěny vázy a putti od Ignáce Františka Platzera. Sloup byl vytesán z vděčnosti za vymizení moru z r. 1713 kameníkem Františkem Wolfgangem Herstorferem, sochařem Janem Oldřichem Mayerem a Ferdinandem Geigerem podle návrhu Giovanni Battisty Alliprandiho. |
| Milostné Pražské Jezulátko - Karmelitská ul., kostel Panny Marie Vítězné; voskovou, asi 45 cm vysokou sošku podoby asi tříletého dítěte věnovala r. 1628 konventu bosých karmelitánů Polyxena z Lobkovic (figurku přivezla do Prahy ze Španělska r. 1556 její matka). Jezulátku zasílají věřící z celého světa votivní dary, hlavně šatičky, do kterých je převlékáno podle jednotlivých období církevního roku. První neděli po Velikonocích r. 1655 vložil světící biskup pražský na Ježíškovu hlavu vzácnou korunku. Výročí této události se od té doby slaví slavnostní bohoslužbou. |
| Miroslav Tyrš - na nádvoří Tyršova domu, v němž je Muzeum sportu; Tyršova bronzová postava je oděna do sokolského kroje, v pravé ruce drží šavli, která naznačuje, že šerm byl jedním z nejoblíbenějších sportů zejména v počátku sokolského spolku. Pomník vytvořil v r. 1926 Ladislav Šaloun a byl odhalen při VIII. všesokolském sletu. Za okupace byla socha zničena, poté odlita znovu podle dochovaného modelu. |
| Pomník obětem komunismu - Újezd; pomník byl odhalen 22. května 2002 v ose Vítězné ulice na úpatí Petřína. Autorem je sochař Olbram Zoubek, který sousoší vytvořil ve spolupráci s ing. arch. Zdeňkem Hölzelem a ak. arch. Janem Kerelem. Pomník se skládá z monumentálního schodiště, na němž stojí sedm bronzových plastik postav, které se postupně proměňují v torza. 9.11.2003 poškodil jednu ze soch výbuch nastražené nálože. |
| Josef Dobrovský - Kampa; na severním okraji parku před domkem, který hrabě Nostic věnoval českému buditeli Josefu Dobrovskému, je jeho pomník, přenesený sem z Vrchlického sadů r. 1949. Podle návrhu prof. Tomáše Seidana z r. 1891 ho vytvořil v r. 1902 z kararského mramoru sochař Václav Žďárský. Na vysokém žulovém podstavci je Dobrovského portrétní busta v nadživotní velikosti. Josef Dobrovský byl s rodinou Nosticů ve velmi dobrých vztazích, vzdělával jejich čtyři syny. |
| Dívka s hrozny - Kampa; v Nosticovské zahradě zde byla v r. 1960 umístěna socha Karly Vobišové. |
| Sedící akt - Kampa, v parku na travnaté ploše poblíž Muzea Kampa, plastika z roku 1965, autor Jan Hána |
| Židle - Kampa, betonová zeď zdymadla před Sovovými mlýny,obří dřevěná židle, autorka Magdalena Jetelová, práce studentů ateliéru Kurta Gebauera z UMPRUM, byla sem umístěna v červnu 2003 jako poutač pro znovu otevřené muzeum v Sovových mlýnech. Je z topolového dřeva a vysoká 6 m. Před povodní v roce 2002 zde stála menší židle, která však během povodně v srpnu 2002 odplavala po Vltavě a byla objevena až ve Vraňanech u Mělníka |
| Titáni - Kampa, před Sovovými mlýny, tři monumentální sochy z hrubě opracovaných kmenů stromů. Jejich autorkou je Emilie Benes Brzezinská, která je darovala Museu Kampa. Sochy zde budou umístěny nastálo. Původně jich bylo pět, ale při provizorním umístění před galeriií dvě z nich poničila bouře. |
| Sv. Petr - Malá Strana, U Lužického semináře. Ve výši 1. patra na nároží někdejšího Lužického semináře šp. 90 stojí plastika sv. Petra z r. 1728. Jejím autorem je lužický sochař Matěj Václav Jäckel. V 1. patře ústavu, který vzdělával studenty z Horní Lužice, byla domácí studentská kaple sv. Petra. Sv. Petr jako Kristův zástupce na zemi drží klíč od království nebeského, v druhé ruce velkou knihu, v níž jsou sepsány hřích lidí, podle nichž budou či nikoliv vpuštěny do nebe. |
| Sv. Prokop - Malá Strana čp. 625, Prokopská ul. Na nároží jednoho z nejstarších domů na Malé Straně, nepochybně románského původu stojí socha opata Prokopa. Dům býval kdysi kostelem, vysvěceným r. 1214, za husitských bouří zničený a znovu vystavený r. 1689. Po zrušení kostela za josefinských reforem jej přestavěšla hraběnka Kolovratová na obytný dům a na nároží jako vzpomínku na bývalý kostel nechala osadit kamennou sochu Prokopa, zakladatele Sázavského kláštera, který byl jako první Čech prohlášen papežem Inocencem III. za svatého. V pravé ruce drží řetěz, na němž má připoutaného ďábla. |
| Sv. Augustin - v zahradě kláštera svatého Tomáše v Josefské ul.; socha sv. Augustina zde byla odhalena a posvěcena 27. 4. 2000, jejím autorem je Jan Řeřicha. Socha představuje svalnatého muže s klenutým hrudníkem a býčí šíjí. Sv. Augustín byl do svých třiatřiceti let divoký a známý milovník, teprve pak začal hledat cestu k Bohu a pátrat po smysluplném životě. |
| Sv. Jan Křtitel - Maltézské nám. proti průčelí maltézského kostela; sousoší patrona maltézského řádu sv. Jana Křtitele z pískovce je od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z r. 1715. Tvoří je postava stojícího světce s praporem v pravé ruce a s beránkem u nohou, níže na soklech pak jsou sochy andělů se štíty, na nichž je latinský, český a německý nápis: Mezi syny ženskými nebyl nalezen větší nad Jana Křtitele. Dolní část podstavce je zdobena reliéfy Navštívení Panny Marie, Stětí sv. Jana Křtitele a |
| Zjevení sv. Jana Křtitele. Obličej anděla s kartuší s českým nápisem je považován za podobu autora Ferdinanda Maxmiliana Brokofa. Sousoší původně tvořilo střed kašny, která byla v 80. letech necitlivě odstraněna. V r. 1988 sousoší restaurovala ak. sochařka Drahomíra Šťovíčková. |
| Dívka s holubicí - Klárov; v parčíku pod starými zámeckými schody byla v 60. letech instalována socha dívky s holubicí v napřažených dlaních. Autorem je Václav Šimek. Stejný název má socha jiného autora na nám. Míru. |
| Dívka - Mostecká ul.; před kinem U hradeb je instalovaná socha, kterou vytvořil Jan Hána. |
| Sv. Václav - Václavské náměstí;
autor sousoší je Josef Václav Myslbek. Pomník vznikl v letech 1887 - 1924,
bronzová jezdecká socha sv. Václava je vysoká 5,5 m, výška s kopím 7,2 m,
váží 55 q. Socha je dutá, montovaná z odlitků podle sádrového modelu.
Modelem ke koni byl krásný vojenský hřebec Ardo. Původně se uvažovalo o
umístění pomníku na rampě muzea, ale arch. Hlávka a další prosadili, aby
stál pomník na náměstí. Pomník byl doplněn českými patrony - při čelním
pohledu vpředu vlevo socha sv. Ludmily, za ní socha sv. Anežky (původně
poustevník sv. Ivan), vpravo vpředu stojí socha sv. Prokopa a za ním socha
sv. Vojtěcha. Pomník byl odhalen r. 1913 (ještě ne zcela dokončený), poslední sochy sv. Vojtěcha a sv. Anežky byly instalovány až v r. 1924.Podstavec je z leštěné žuly vyrobila ho firma Víšek v Praze v letech 1911 - 12. Na architektonické úpravě pomníku se podílel Alois Dryák a na ornamentální výzdobě Celda Klouček. Nápis na pomníku: Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím 28. října 1918 před tímto pomníkem byla vyhlášena československá státní samostatnost slovy listiny, kterou přečetl Alois Jirásek. Proto bylo v r. 1935 do dlažby před sousoší vsazeno datum 28. X. 1918. Ozdobný broznový řetěz k ochraně sousoší byl instalován v r. 1979 Národní kulturní památkou byl pomník vyhlášen 16. 8. 1995. |
| Čechie (velká figurální skupina) - Václavské náměstí; novorenesanční plastiky na fontáně před Národním muzeem vytvořil v roce 1895 Antonín Pavel Wagner (1834 - 1895): ve středu sedí Čechie s Moravou a Slezskem, po stranách symboly Vltavy a Labe. |
| Národní muzeum - Václavské náměstí, interiér; po stranách vstupu do budovy sedí symbolické postavy Historie a Přírodních věd od Josefa Maudera. Průčelí korunované kupolí Panteonu, je zdobeno reliéfními deskami, znázorňujícími Založení Zbraslavského kláštera Václavem II., Založení Karlovy univerziry Karlem IV. a Dobu Rudolfa II. od Antonína Pavla Wagnera, který vytvořil i sochařskou výzdobu průčelí tympanonu Čechie jako patronka věd a umění. Zemský znak na vrcholu štítu držený génii je od Antonína Poppa. Alegorické skupiny po stranách kopule na téma Obětavost, Nadšení, Láska k pravdě a Láska k minulosti vytvořil Bohuslav Schnirch. Vstupní sloupová hala je zdobena bronzovými plastikami Libuše, Přemysla, knížete Václava a Přemysla Otakara II. od mnichovského sochaře Ludvíka Schwanthalera. Jeho díla zdobí i schodiště: Eliška Přemyslovna, Jiří z Poděbrad, arcibiskup Arnošt z Pardubic a Bohuslav Hasištejsnký z Lobkovic. Plastiky odlil královský bavorský litec Müller. |
| Jan Palach a Jan Zajíc - Václavské nám.; pod rampou Národního muzea jsou umístěny dvě nízké kruhové mohyly, vystupující z reliéfu chodníku. Přes ně je položen bronzový kříž se jmény obou studentů a s daty jejich narození a úmrtí. Kříž je umístěn přímo na místě, které si Jan Palach vybral ke své oběti. Památník byl odhalen 16. 1. 2000. Vznikl podle návrhu výtvarnice Barbory Veselé a architektů Čestmíra Housky a Jiřího Veselého. |
| Mistr Jan Hus - Staroměstské náměstí, autor
Ladislav Šaloun, architektonická spolupráce Antonín Pfeiffer, kovolijecké
práce provedla brandýská firma Srpek. Myšlenku na vybudování pomníku
navrhl Vojta Náprstek, který byl předsedou příslušného spolku. Na pomník
byla uspořádána sbírka. Pomník z kamene a bronzu patří k nejvýznamnějším
secesně symbolistním pracím českého monumentálního
sochařství. Dominantní je postava mučedníka Husa nad dohořívající hranicí, hledícího k hlavnímu husitskému chrámu P. Marie před Týnem. Dále skupiny lidu, bojovníků s pavézou a cepem a proti je skupina pokořených lidí, představujících exulanty v době pobělohorského útlaku. R. 1903 byl položen základní kámen, r. 1915 byl neoficiálně odhalen pomník (slavnostní akt byl zakázaný), slavnosti byly odloženy na dobu příhodnější. Pražané tehdy alespoň pokryli pomník květy. Po vzniku republiky byly teprve doplněny nápisy a v r. 1926 mísy pro ohně a zábradlí. Nápisy na pomníku - z čelní strany: Milujte se, pravdy každému přejte (autor Hus) - zleva: Živ buď, národe posvěcený v Bohu, neumírej. - zprava: Věřím, že po přejití bouří hněvu vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český. - vzadu: Kdož jsú boží bojovníci a zákona jeho. |
| Franz Kafka - Dušní ulice, roh s Vězeňskou; autorem je Jaroslav Róna, člen skupiny Tvrdohlaví, který se nechal inspirovat Kafkovou povídkou Popis jednoho zápasu. Netradiční jezdecká socha je 3,75 m vysoká, váží 700 kg. Byla odhalena 4. 12. 2003. |
| Jan Hus - nádvoří Karolina, autor Karel Lidický (1900 - 1976). Bronzová socha je z r. 1954. |
| Pieta - před vchodem do Stavovského divadla, autorka sochařka českého původu Anna Chromy, od roku 2000 |
| Václav Budovec z Budova - Týnská ul. čp. 627 proti severnímu portálu Týnského chrámu; v nice ve výši 1. patra domu, který Budovcovi kdysi patřil, je umístěna socha, jejímž autorem je bratr sochaře Františka Bílka, sochař a malíř Antonín Bílek. Tehdejší majitel domu, významný sokolský a lužickosrbský pracovník, továrník Antonín Hlaváček poskytl na sochu peníze. Slavnostní odhalení se konalo r. 1927. Václav Budovec z Budova byl předním vůdcem stavovského povstání proti Habsburkům po bitvě na Bílé Hoře a byl spolu s ostatními sťat. Stojící Budovcova postava se opírá pravou rukou o popravčí špalek, levicí si rozhaluje košili na prsou. Na podstavci zdobeném jeho rodovým erbem je text: Pane, vezmi ode mne ducha mého, ať nevidím těch zlých věcí, které přijíti mají na vlast mou. Níže na bronzové desce je jeho krátký životopis, přilbice, bible, kalich, meč a palma jako atribut. mučednictví. |
| Mariánský sloup (bývalý) - Staroměstské náměstí, nedaleko Husova
pomníku; stál zde do roku 1918, dílo Jana Jiřího Bendla a jeho pomocníků
Arnošta Heidelbergera, Stanislava Goldschnecka a Abrahama Melbera z roku
1650. Byl vztyčen téhož roku a vysvěcen o dva roky později. Téměř
čtrnáctimetrový pískovcový sloup nesl dvoumetrovou pozlacenou mariánskou
sochou na vrcholu a čtyři skupiny andělů zápasících s nečistými silami zla
v rozích kamenného zábradlí. Sloup byl postaven z příkazu Ferdinanda III.
na paměť ukončení třicetileté války a osvobození Prahy od Švédů a ke cti
Panny Marie Immaculaty - Neposkvrněné (byl to 2. nejstarší Mariánský sloup
v Evropě - starší je v Mnichově). Pražský poledník, který byl vyznačen v
90. letech 20. st. v dlažbě Staroměstského náměstí je stínem, který vrhal
Mariánský sloup v pravé poledne. Stržení sloupu v r. 1918 partou žižkovského bohéma Franty Sauera nebylo spontánním výbuchem hněvu proti barokní památce jako symbolu habsburského útlaku, i když to tak někdy bývalo interpretováno a když takové akce někde nastaly. Torzo mariánské sochy a další zbytky plastik ze sloupu jsou uchovávány v Lapidáriu Národního muzea. V r. 1936 byla umístěna zmenšená kopie Bendlovy Panny Marie z Mariánského sloupu na hlavní oltář v nově postaveném Kostele Panny Marie Královny míru v Praze na Lhotce. V r. 1990 vznikla Společnost pro obnovu Mariánského sloupu, která na Staroměstském náměstí v r. 1993 položila základní kámen k novému sloupu. |
| Den a Noc - na nádvoří Ungeltu; před Granovským palácem stojí kopie sochy od Jana Štursy. Kopii zhotovil ak. sochař Milan Vácha a byla sem osazena po rekonstrukci Ungeltu. |
| Kašna s ozdobnou mříží - Malé náměstí; znamenitá ručně kovaná renesanční mříž s datem 1560. V 17. st. doplněna zlaceným českým lvem nad velkou makovicí. |
| Karlův most |
| Barokní sochy a sousoší byly na mostě instalovány v letech 1683 - 1714. Jen v krátkém období 1706 - 1714 bylo instalováno 26 soch. Posledním byl v r. 1938 sv. Cyril a Metoděj. Za Jiřího z Poděbrad stál prý uprostřed mostu jeho jezdecký pomník, socha Spravedlnosti a pyramida se lvem a Jiříkovým heslem Veritas vincit (Pravda vítězí). Ty sochy a sousoší, které byly později zničeny povodněmi, nebo které byly přiliš ničeny povětrnostními vlivy, byly nahrazeny kopiemi soudobých umělců. Většina soch je z českého pískovce, jen sv. Filip Benicius je z bílého kamene podobného mramoru a sv. Kříž (Kalvárie) a Jan Nepomucký jsou z bronzu. |
| Ve směru od Staroměstské mostecké věže na Malou Stranu VLEVO jsou tyto sochy: |
| Sv. Ivo - autor Matyáš Bernard Braun, r. 1711; na Karlově mostě kopie z r. 1908 od Františka Hergesela mladšího. Originál umístěn v Lapidariu NM. Sv. Ivo je patron právníků, sousoší dala postavit právnická fakulta. Vdova s dětmi prosebně vzhlíží k světci, ujišťujícímu ubožáky svou pomocí. Po jeho pravici tasí meč Spravedlnost. |
| Sv. Barbora, Markéta a Alžběta - autor Michal Jan Josef Brokof, starší syn Jana Brokofa, r. 1707, též uváděno 1709. Uprostřed sousoší Barbora, napravo Markéta, nalevo Alžběta. Postava Alžběty, sochařsky nejhodnotnější, je patrně dílem Michalova bratra Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Sousoší "svatých panen" pořízeno nákladem J. V. Obyteckého z Obytce, jehož znak je umístěn na soklu pod Markétou, pod Alžbětou je znak jeho manželky. |
| Pieta - nebo Oplakávání Krista, autor Emanuel Max, r. 1859; na matčině klíně spočívá Ježíš, napravo je Maří Magdaléna, uprostřed sv. Jan. Sochu objednala pražská obec. Od r. 1695 zde byla Pieta Jana Brokofa, která byla střelbou r. 1848 poškozena a 1859 přemístěna do nádvoří nemocnice Pod Petřínem. Kdysi se v místě popravovalo a nepoctiví pekaři se spouštěli v kleci do řeky. |
| Sv. Josef s Ježíšem - autor Josef Max; původně zde od r. 1707 stála stejnojmenná socha z Brokofovy dílny, byla však střelbou poničena. Maxovu sochu objednal velkoobchodník Josef Bergmann. |
| Sv. František Xaverský - sousoší Františka Xaverského vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokof z let 1711-12. Toto i autorovo protější sousoší Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu, se při povodni r. 1890 s částí mostu zřítilo do vody. Zbytky jsou v lapidáriu Národního muzea. V r. 1913 vytvořil Čeněk Vosmík kopii Fr. Xaverského, druhého hlavního světce jezuitského řádu, který po misiích v Japonsku a Indii zemřel v Číně. Světec připomíná klečícímu pohanskému knížeti před pokřtěním smysl víry. Pod levicí světce jsou dvě pážata, z nich jedno nese podobu autora F. M. Brokofa. Dále čtyři pohanská knížata - Ind, Tatar, Číňan a mouřenín - nesou světce na desce s křížem. Originál sochy umístěn v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti, osazená kopie je z r. 1913 od Čeňka Vosmíka. |
| Sv. Kryštof - patron plavců, autor Emanuel Max r. 1857; původně zde stála strážnice, která se při povodni 1784 zřítila do vody i se strážníky. Sv. Kryštof nese na rameni žehnajícího Ježíška. |
| Sv. František Borgiáš - třetí hlavní představitel jezuitů; autor Ferdinand Maxmilián Brokof r. 1710. V dolní části soklu jsou borgiášovské atributy: přilby (býval vojákem), vévodská koruna (byl šlechtic) a kardinálský klobouk (opakovaně odmítal kardinálskou hodnost). Dva andělé drží obrazy Madony a svátosti oltářní. Horní podstavec nese znak purkrabího Františka z Golletů. |
| Sv. Ludmila s malým Václavem - stojí zde kopie sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna po r. 1720. Původně zde stávala socha sv. Václava jako vítěze mezi dvěma anděly od Ottavia Mosta z let 1695 - 1701, která se při povodni 1784 zřítila do Vltavy. Nahradili ji sochou od bývalého kostela sv. Marie Einsiedelnské z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Sv. Ludmila má v levé ruce závoj, jímž byla uškrcena, pravou rukou ukazuje do bible, v níž se učí malý Václav číst. Na reliéfu podstavce je zobrazeno Václavovo usmrcení. Socha z dílny Brauna byla nahrazena kopií z r. 1999 od J. Kačera a M. Kačerové. |
| Sv. František Serafinský - otec žebravých řádů mezi dvěma anděly - serafíny. Autor Emanuel Max r. 1855; zhotovit jej dal František Kolowrat - Liebstejnský na památku záchrany císaře Františka Josefa I. při atentátu r. 1853. Bývalo zde sousoší téhož světce od Františka Preisse z r. 1708. Jeho hlavní postava nyní stojí ve výklenku ohradní zdi kostela sv. Josefa na nám. Republiky. |
| Sv. Vincenc Ferrarský a sv. Prokop - autor Ferdinand Maxmilián Brokof r. 1712; Dominikán Španěl Vincenc křísí mrtvého. Český patron opat Prokop drží berlu na smutném zkroceném okřídleném satanovi. Na zajímavém soklu jsou tři karyatidy - poprsí Saracéna a žida, obrácených sv. Vincencem na víru a plačícího démona spoutaného sv. Prokopem. Na soklu reliéfy Posledního soudu a Orání sv. Prokopa s čertem. Oba tito světci podle vatikánských knih prý napravili 100 000 hříšníků, přivedli ke katolické víře tisíce Saracénů a židů, vzkřísili mnoho mrtvých a zkrotili mnoho čertů. |
| Sv. Mikuláš Tolentinský - světec podává chléb chudým; autor Jan Bedřich Kohl r. 1708, postaveno nákladem konventu augustiniánů sv.Tomáše. Stojí zde kopie od sochaře Jana Jiřikovského z r.1969. Originál umístěn v Gorlici na Vyšehradě. |
| Sv. Luitgarda neboli Sen Sv. Luitgardy - proslulé dílo Matyáše Bernarda Brauna, jeho první známá práce a výtvarně nejkvalitnější dílo Karlova mostu. Autorem návrhu sousoší by mohl být Braunův přítel Petr Brandl nebo autor mohl použít Berniniho mystický výjev s ukřižovaným. Nejistá je otázka architektonické spolupráce na podstavci, mohl se na ni podílet František Maxmilián Kaňka nebo Jan Santini-Aichl. Sousoší je vytesáno v dobrém tvrdém pískovci nákladem plaského opata Evžena Tyttla za plných 1200 zlatých. Originál je umístěn v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti. Kopii vytvořil J. Novák a B. Rak v r. 1995. Slepá Luitgarda byla členkou cistercického řádu. Před smrtí se jí zjevil Ježíš na kříži, objal ji a přitiskl její ústa k ráně na svém boku, Luitgarda si s ním vyměnila srdce. |
| Sv. Vojtěch - druhý český biskup s berlou žehná po návratu z Říma české zemi. Drží evangelium, jež hlásal pruským Slovanům a Maďarům; autor Ferdinand Maxmilián Brokof r. 1709. Originál darovaný městským radním Markem Joanellim, jehož znak nese na soklu, je umístěn v Gorlici na Vyšehradě. V r. 1973 osazena kopie sochařů Vojtěcha a Karla Hořínka. |
| Sousoší trinitářů neboli Turek z pražského mostu - sousoší Jana z Mathy, Felixe z Valois a českého patrona Ivana je populární postavou Turka. Posláním trinitářského řádu bylo vykupovat křesťany z tureckého zajetí; sousoší tedy představuje mohutnou skálu, v níž je vytesáno vězení se třemi uvězněnými křesťany. Hlídá je pes a Turek s důtkami, původně s kopím. Na skále stojí sv. Jan z Mathy se zlomenými pouty a s penězi za výkup otroků, vpravo sedí poustevník Ivan, pod ním jelen s křížem mezi parohy. Sv. Felix rozpíná pouta zajatci. Autor Ferdinand Maxmilián Brokof r: 1714. Na soklu je jméno dílny Ferdinandova otce - Jana Brokofa. |
| Sv. Václav - autor Josef Kamil Böhm r. 1857 - 58. Sochař vytvořil postavu podle náčrtu malíře Josefa Führicha. Byla věnována Klárovým ústavem slepců. |
| Ve směru od Staroměstské mostecké věže na Malou Stranu VPRAVO jsou tyto sochy: |
| Madona a sv. Bernard - autorem cisterciáckého sousoší Madony s klečícím Bernardem z r. 1709 je Matěj Václav Jäckel. Uprostřed sousoší stojí Panna Maria, chovající Jezulátko a držící žezlo. K ní vzhlíží vpravo klečíci sv. Bernard v řeholním rouchu, andílek před ním drží opatskou pokrývku hlavy. V levé části kromě andílků jsou atributy Kristova utrpení - kříž, hřeby, kladivo a kleště. Doplněno figurou kohouta a veraikonem - upomínka na pověst o Veronice, která zmučenému Kristu podává šátek k otření tváře a odměnou je jí věrný otisk jeho obličeje. Originál je umístěn v Gorlici na Vyšehradě. Na mostě osazena kopie, jejímiž autory jsou M. Vajchr, V. Hlavatý, J. a P. Vitvarovi, M. Tomšej, A. Viškovská-Altmanová a J. Wolf v letech 1978 - 79. Objednavatel původního díla byl opat kláštera v Oseku Benedikt Littwerig. Je odsud dobře vidět sochu, která možná představuje stavitele Juditina mostu (tehdejší zvyk), jejíž jméno je Bradáč. |
| Bradáč - patří k našim nejstarším veřejným plastikám. Původně byla na třetí klenbě Juditina mostu na staroměstské straně, při zaklenutí ramene byla vyňata a zazděna do nábřežní zdi mezi Karlovým mostem a křižovnickým klášterem do téže výšky. Plastika Bradáče byla prvním staročeským vodoznakem. Vědělo se, kam až voda v městě dosáhne, když vystoupí k bradě, nosu nebo jeho uším. |
| Madona, sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský - autor Matěj Václav Jäckel; oba světci, zakladatelé dominikánského řádu, hlavního nástroje inkvizice, přijímají od Madony růženec. Dominikáni sousoší pořídili. Pod Madonou je zeměkoule v oblacích a symbolický pes s pochodní v tlamě (psi Páně). Původní socha umístěna v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti, na mostě osazena kopie V. Bartůňka a S. Hanzla z let 1958 - 61. |
| Kalvárie, sv. Kříž - pískovcové sochy Panny Marie a sv. Jana vytvořil r. 1861 Emanuel Max; kříž jako první ozdoba mostu zde stával už za Karla IV. Později byl několikrát vyměněn. Nynější bronzový zlacený kříž byl ulit r. 1629 H. Hillingerem. Prý jej r. 1657 v Drážďanech koupil malíř Karel Škréta. Silně zlacený nápis v hebrejštině "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů" (Kadoš, Kadoš, Kadoš, Adošem Cevaot) okolo kříže byl podle nápisu na podstavci a podle pověsti pořízen královským tribunálem r. 1696 z pokuty žida, který se posmíval kříži. Podle židovské ročenky z r. 1998 není pověst pravdivá, odsouzený se stal obětí lživého udání. Pro židovské občany a návštěvníky města je nápis nepochopitelný a uráží jejich náboženské přesvědčení, proto sem byly 8. 3. 2000 umístěny tři vysvětující tabulky, jejichž autorem je sochař Vlastislav Housa. |
| Sv. Anna - autorem sochy Mariiny matky je Matouš Václav Jäckel. Představuje lidskou láskyplnou tvář světice, chovající Ježíška, jenž objímá zeměkouli s křížkem. Druhou rukou objímá svoji dceru Pannu Marii, která k ní vroucně vzhlíží a podává jí kytici růží. Socha pořízena nákladem hraběte Rudolfa z Lisova; Podle záznamů v knize mostního úřadu bylo toto pastrně nejpoetičtější sousošíá osazeno na mostě v r. 1707. Dnes je originál v Gorlici na Vyšehradě, na mostě osazena v r. 1999 kopie, jejímiž autory jsou Vojtěch Adamec a Martin Pokorný. |
| Sv. Cyril a Metoděj - sousoší stojí na místě Brokofova sousoší Ignáce z Loyoly, které se při povodni r. 1890 zřítilo do Vltavy (dnes jsou sestavené fragmenty vystaveny v Lapidáriu na Výstavišti); autor prof. Karel Dvořák r. 1928 - 1938; sousoší vyjadřuje misijní činnost věrozvěstů a myšlenku slovanské jednoty. Autor si byl vědom skutečnosti, že jeho sousoší bude soutěžit s díly rozvinutého baroka, a tak změnil původní koncepci a tvorba mu zabrala mnoho času. Dílo má již otisk nové doby, ale přitom respektuje okolní plastiky. Sousoší pořízeno nákladem bývalého ministerstva školství a národní osvěty a osazeno r. 1938. |
| Sv. Jan Křtitel - patron malostranských špitálníků - johanitů, autor Josef Max r. 1855; sochu objednal J. N. Gemerich z Neuberku, aby nahradila poškozené sousoší Jana Brokofa Kristův křest z r. 1706. Jan Křtitel má u levého boku kříž a mušli, připomínající Kristův křest. Socha se až topornou nehybností odlišuje od dynamických barokních soch. Tento romantický směr 1. poloviny 19. st. (nazarénismus) zdůrazňoval sentimentalitu a uhlazené linie, které měly zvýšit působivost náboženských motivů. |
| Sv. Norbert, Václav a Zikmund - autor Josef Max r. 1853; původně zde stávalo sousoší se sv. Norbertem (zakladatelem premonstrátského řádu) z r. 1708 z brokofovské dílny, pak z r. 1764 z platzerovské dílny. Nynější sousoší na novogotickém podstavci objednal strahovský opat dr. J. Zeidler. |
| Sv. Jan Nepomucký - je nejstarší plastikou na
mostě. Návrh vypracoval arch. Jean Baptiste Mathey, baron M. B. Wunschwitz
ji dal ulít z bronzu podle dřevěné sochy Jana Brokofa v Norimberku
zvonařem J. W. Heroldtem. Dřevěný model vyřezal Jan Brokof 1682 podle
hliněné skici vídeňského sochaře Matyáše Rauchmüllera. Přitom se prý
Brokof z luterána obrátil na katolickou víru. Na levém reliéfu podstavce
je zpověď královny Johany, v popředí její manžel Václav IV. se psem, na
pravém reliéfu podstavce je Nepomuckého svržení do Vltavy, uprostřed nápis
a bronzový znak donátora. Oba reliéfy se zcela liší od Brokofovy práce.
Kolem hlavy světce je 5 hvězdiček, které se údajně objevily nad hladinou,
když byl Jan Nepomucký svržen do vody. Mají symbolizovat 5 písmen
latinského slova "tacet", coz znamená "mlčí". Výška sochy 2,5 m, váha 20
q, cena 7000 zlatých. Je prototypem postavy Nepomuka pro množství
ostatních soch světce. Socha byla odhalena r. 1683 k třistaletému výročí
úmrtí sv. Jana Nepomuckého, které však dárce špatně spočítal, neboť ten
byl utopen 1393. Jan Nepomucký byl velmi populární u chudých lidí, jezuité
jím potlačovali památku Jana Husa a Žižky. Na zábradlí mostu, odkud byl
světec svržen do vody, byl upevněn nevelký mosazný křížek, jde o kříž
arcibiskupský, poněvadž má přes svislé rameno dvě ramena příčná. Položíte-li ruku na kříž tak, aby se každý prst dotýkal
jedné z hvězd, splní se Vám prý tajné přání. Socha Jana
Nepomuckého je umístěna na trojdílném podstavci, v kterém jsou zasazeny
tři bronzové lité desky: první představuje zpověď královny Žofie, pravá
deska znázorňuje světcovo svržení do Vltavy, na prostřední nápisové desce
je uvedeno latinské jméno donátora sochy. Také
reliéfu na soše sv. Jana Nepomuckého se lidé dotýkají pro
štěstí. Tato socha sv. Jana Nepomuckého se stala závazným ikonografickým vzorem, podle níž pak vzniklo bezpočet dalších svatých Janů Nepomuckých s menšími obměnami u nás i v zahraničí. Jan Nepomucký byl generální vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Na příkaz Krále Václava IV. byl r. 1393 umučen, protože odmítl podřídit duchovní právo vůli světského panovníka a odmítl vyzradit zpovědní tajemství královny Žofie. Pět hvězdiček kolem světcovy hlavy, rocheta, kříž a palma mučednictví jsou jeho neodlučitelnými atributy. |
| Sv. Antonín Paduánský - pískovcová socha kazatele v řádovém rouchu mnichů františkánů s Ježíškem a lilií; u nohou světce stávala ozdobná tepaná lucerna, která je odlomená a stejně tak chybí stuha na světcově krku. Autorem díla je Jan Oldřich Mayer r. 1707. Socha pořízena nákladem rady nejvyššího purkrabství Pražského hradu Krištofa Mořice Witthauera. |
| Bruncvík - mimo řadu soch na mostním pilíři ve vodě stojí socha muže v helmici s taseným zlaceným mečem v pravici, štítem s erbem po boku a se lvem u nohou. Byla vytesána podle frangmentu původní sochy rytíře Rolanda, který měl, tak jak tomu bylo i na jiných místech, symbolizovat práva udělená městu panovníkem: obchodní, celní a právo skladní. Autorem původní plastiky byl pravděpodobně Matyáš Rejsek. V r. 1648 nas sklonku třicetileté války při bojích se Švédy na Karlově mostě byla socha silně poškozena švédskou kulí. Její tehdejší torzo je dnes uloženo v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti. Dnešní socha je volnou rekonstrukcí původní poničené plastiky z r. 1884, autor Ludvík Šimek. Socha byla v průběhu doby Pražany přejmenována na Bruncvíka na základě staročeské pověsti o rytíři Bruncvíkovi, který se vydal do cizích zemí vydobýt si právo na mocnější a slavnější erb, než byl jeho dosavadní - černá orlice. Pověst praví, že lev, který je také v českém erbu, rytíře věrně doprovází od té doby, co mu Bruncvík zachránil život, když mu pomohl v boji se třemi tygry. Bruncvík vlastnil zázračný meč, který podle pověsti na jeho zvolání Všem hlavy dolů! srazil sám nepřátelům hlavy. Pověst dokonce praví, že na mostě je zakopán jeho zázračný meč, který vyzvedne sv. Václav až jeho kůň kopytem rozkopne zem na mostě při cestě na pomoc české zemi. Meč zničí nepřátele a bude navždy klid v Čechách. Zajímavé je, že při opravě Karlova mostu po povodni z r. 1890 byl v mostovce skutečně objeven velký zrezivělý meč. |
| Sv. Juda Tadeáš - autor Jan Oldřich Mayer z r. 1708; světec drží evangelium a kyj, kterým ho zabili pohané. Sochu objednal Fr. Sezima rytíř Mitrovský. |
| Sv. Augustin - učitel církve; autor Jan Bedřich Kohl r. 1708; světec držící hořící srdce šlape po kacířských knihách. Na soklu znak donátorů - augustiniánů. Originál sochy je dnes umístěn v Gorlici na Vyšehradě, na mostě osazena kopie z r. 1971, jejímiž autory jsou J. Dušek, O. Velínský, A. Sopr a J. Hampl. |
| Sv. Kajetán - autor Ferdinand Maxmilián Brokof r. 1709; sv. Kajetán s typickými barokními ozdobami andělíčky a obláčky, za sochou vysoký trojhran, který symbolizuje sv. Trojici. Sochu pořídil bývalý konvent kajetánů (theatinů) v Praze za 775 zlatých. |
| Sv. Filip Benicius - generál řádu servitů; autorem je salzburský sochař Michal Bernard Mandel r. 1714; sv. Filip je zobrazen s křížem, ratolestí a knihou v levici, za pravou nohou mu leží papežská tiára, která dokládá, že odmítl r. 1268 svou volbu papežem. Socha z bílého salzburského vápence byla dokončena po umělcově smrti a pořízena nákladem servitů v Praze. V r. 2000 byla dokončena její restaurace. Restaurátor Jiří Diviš vyrobil zcela nový podstavec ze 4 kusů božanovského pískovce (váha 3,5 t, výška 1,8 m). Restaurátoří ak. sochaři Michal Tomše a Jiří Kaifosz zrestaurovali sochu na náklady manželů Lichtenštejnových. |
| Sv. Vít - autor Ferdinand Maxmilián Brokof r. 1714, možná však vytvořil jen model a vlastním autorem je někdo z jeho dílny. Sv. Vít v oděvu římského legionáře stojí na skále se lvy, kteří ho prý zabili. Lvi ze sousoší jsou však docela přitulní a hraví. Sousoší objednal vyšehradský děkan M. V. Macht z Löwenmachtu |
| Sv. Salvátor, Kosma a Damián - autor Jan Oldřich
Mayer r. 1709; Kosma i Damián byli patrony lékařů: nápis praví, že Kosma
je Hipokratem mezi světci a Damián je Galénem nebes. Na sobě mají taláry a
na hlavě birety univerzitních mistrů, drží nádoby s léky a mučednické
palmy. Uprostřed je Kristus - léčitel světa. Sousoší je pořízeno nákladem
lékařské fakulty. Nahoru |
| Karel IV. - Křižovnické náměstí;
významný novogotický památník ve střední Evropě podle modelu Arnošta
Hänhela ( drážďanský sochař) zhotovila dílna v Norimberku roku 1848 k 500.
výročí založení Karlovy univerzity. Pomník byl zřízen nákladem univerzity
a sbírkami. Socha Karla IV. je v nadživotní velikosti, téměř 4 m vysoká.
Jednou rukou se opírá o meč, v druhé drží zakládací bulu pražské
univerzity. Na podstavci skoro 4 m vysokém jsou alegorie čtyř fakult (teologické, lékařské, právnické a filozofické) a na nárožích čtyři postavy významných osobností Karlovy doby: Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi, Beneš z Kolovrat a Matyáš z Arrasu. Pomník byl postaven na nově upraveném prostoru po odstranění vojenské strážnice a přemístění viničního sloupu. Odhalení pomníku se konalo až v r. 1849, neboť v roce 1848 se v blízkém okolí bojovalo a pomník musel být obedněn, aby byl uchráněn. Je to jeden z nejvýznamnějších novogotických pomníků ve střední Evropě. |
| Karel IV. - Karolinum, aula, autor Karel Pokorný z r. 1947 |
| Viniční sloup se sochou sv. Václava - Křižovnické náměstí; dílo vzniklo r. 1676 v dílně Jana Jiřího Bendla pro úřad hor viničních, který v letech 1358 - 1783 sídlil na Křižovnickém náměstí. Úřad vedl veškerou administrativu spojenou s pěstováním vinné révy. Byl zrušen až r. 1783 Josefem II. Po zboření viničného úřadu byl sloup přemístěn přímo ke chrámu, aby nepřekážel zvyšujícímu se provozu. Pískovcový sloup je obtočen révou s hrozny. Sv. Václav stojící na sloupu je zde jako patron vinařů, prý sám lisoval mešní víno. V pravici třímá kopí s praporcem, levicí přidržuje štít. Kolem sloupu se dochovaly zbytky dlažby z Juditina mostu z 12. st. |
| Hold
českých stavů - Krannerova kašna - Smetanovo nábřeží v parčíku;
novogotickou architekturu navrhl Josef Ondřej Kranner, kamenické práce
provedl Karel Svoboda, autor sochařské výzdoby je Josef Max a Josef Kamil
Böhm. Dílo vzniklo 1844 - 1846 z inspirace známou norimberskou kašnou. Ve
své době to byl největší pražský pomník, výška 22 m. Jeho smyslem bylo
oslavit habsburskou vládu. Podstavcem pomníku je kašna, pomník je vyzdoben 25 figurálními alegoriemi a 17 sochami (vysokými 170 cm), které představují charakteristická zaměstnání tehdejších 16 krajů země, sedmnáctá je postava sedící čelem k řece, která představuje Prahu. Nad nimi je 8 alegorických soch o výšce 140 cm s náměty orby, hornictví, obchodu, průmyslu, umění, vědy, míru a hojnosti. Uvnitř pomníku stojí 29 m vysoká fiála, v jejímž středu je umístěn odlitek jezdecké sochy císaře Františka I. Byl sem umístěn po rekonstrukci kašny v roce 2003. Originál 291 cm vysoké sochy, dílo Josefa Maxe, která byla po získání samostatnosti r. 1918 odstraněna, je uložen v Lapidáriu. V roce 2003 byla kašna rekonstruována. |
| Bedřich Smetana - na konci Novotného lávky před Muzeem Bedřicha Smetany byl 4. června 1984 u příležitosti oslav stého výročí úmrtí odhalen pomník slavného skladatele, jehož autorem je prof. Josef Malejovský a arch. Bedřich Hanák. Bronzovou plastiku vysokou 235 cm a vážící asi tunu odlil Závod umělecké kovovýroby v Holešovicích. Sbor pro postavení pomníku známému českému skladateli byl ustaven již v r. 1909, diskuse a spory o jeho umístění však trvaly celých 75 let. |
| Atlant - Klementinum; dominantu areálu na třicetimetrové astronomické věži tvoří dvouapůlmetrová socha Atlanta, který nese na svých bedrech Vesmír: měděné pozlacené Slunce, kolem něhož krouží planety a malé hvězdy. Plastiku z olověného plechu údajně zhotovil Matyáš Bernard Braun. |
| Pražský student - Klementinum, I. nádvoří; pískovcová socha je od Josefa Maxe (1804 - 1855) z r. 1847. Vytvořil ji na oslavu hrdinství pražských studentů při obraně Prahy před Švédy v r. 1648. Socha představuje ozbrojeného mladého muže ve studentském kroji v bojovém postoji a s praporem v levici. Po dobytí Hradčan a Pražského hradu a Malé Strany se marně snažili Švédové proniknout na Staré Město přes Karlův most. Studentská legie z jezuitského Klementina, vedená Jiřím Plachým, Staré Město ubránila. Právě vůdce studentů má socha představovat. |
| Josef Stepling - Klementinum, II. nádvoří, poblíž vchodu do Zrcadlové kaple; autor Ignác František Platzer vytvořil tuto pískovcovou klasicistní sochu v r. 1778 podle návrhu malíře Jana Jakuba Quirina Jahna. Kamenické práce jsou dílem královského kamenického mistra Adama Bedřicha Aignera. Na čelní straně podstavce je nápisová deska. Památník vystavěn z podnětu Marie Terezie, aby připomínal vědecké práce významného jezuitského profesora Steplinga, který sestavil a vybavil hvězdárenskou věž Klementina a který zde zřídil meteorologickou observatoř a zahájil pravidelná povětrnostní měření. Pomník je z bílého mramoru a představuje postavu Amorka či dítěte, držící v rukou trubku či vyhaslou pochodeň života. |
| Jan Nepomucký jako almužník - Široká ul. v parčíku při kostele sv. Ducha; Ferdinand Maxmilián Brokof (1688 - 1731) ji vytvořil v r. 1727. Patří k vrcholnému českému baroku. Představuje Jana Nepomuckého s klečícím žebrákem na soklu s reliéfy Mučednictví, Nalezení a Pohřbení těla světce. Socha původně stála poblíž právnické fakulty na Janském nám. Právě sem prý doplulo mrtvé tělo mučedníka, který nevyzradil zpovědní tajemství královny Žofie a raději volil smrt ve vlnách řeky Vltavy. Ve vodě prý byla kolem jeho hlavy svatozář složená z hvězdiček, což je nejčastější atribut sv. Jana Nepomuckého. Méně častý je prst na ústech, či jeho postava stojící na rybě, případně muž prosící o almužnu jako zde. Kněží z kostela sv. Ducha konali zde dříve každoročně večerní pobožnosti - oblíbené svatojánské slavnosti pod širým nebem. |
| Mojžíš - Pařížská třída, poblíž Staronové synagogy; bronzová socha autora Františka Bílka (1872 - 1941) je z r. 1905. Postava klečícího muže v nadživotní velikosti, který zapisuje na svitek jméno ADAM jako symbol lidstva, za nějž nese odpovědnost a pro nějž hledá zaslíbenou zemi. Byla sem umístěna v r. 1937, za okupace byla roztavena a v roce 1946 byla znovu odlita díky tomu, že paní Bílková vlastnila originální sádrový model. Na místo byla vrácena roku 1947. |
| Rabín Löw Ben Bezalel (Rabi) a Železný muž - Nová radnice, Mariánské nám., autor Ladislav Šaloun vytvořil plastiky v letech 1908 - 1910. Představují Rabína Löwa s vnučkou a muže v brnění. Jsou osazeny v rozích budovy Nové radnice. |
| Golem - v ul. U Staré školy na dvorku Židovského muzea stojí téměř 500 kg vážící bronzová abstraktní plastika, která zpodobňuje Golema, stvořeného podle pražské židovské pověsti rabínem Löwem-Jehudou ben Bezalelem k ochraně ghetta. Autorkou je americká sochařka českého původu Pearl Amsel, vytvořila podobu v letech 1985 - 87 a její syn Harold Amsel ji Židovskému muzeu věnoval na památku své matky. |
| Nová radnice, Mariánské nám. - Na průčelí jsou alegorické skupiny Revize a Účetnictví od Stanislava Suchardy a skupiny Skromnost, Ušlechtilost, Síla a Vytrvalost (na balkoně a na římse nalevo) od Josefa Mařatky. |
| Atlanti (Giganti) - Clam-Gallasův palác, Husova ul.; sochy, které zdobí vchody do jedné z nejlepších barokních staveb Prahy, patří k raným dílům Matyáše Bernarda Brauna. Dílo z méně kvalitního pískovce bylo značně poškozeno erozí a v r. 1988 bylo restaurováno ak. sochaři A. Vyškovskou, V. Hlavatou a J. Vitvarem. |
| Terezka - Mariánské nám.; ve zdi zahrádky Clam-Gallasova paláce pod nikou je kašna s alegorií Vltavy, socha sedící ženy, která přidržuje dvě nádoby na vodu. Z jedné vytéká symbolický proud vody s pěti hvězdičkami, atributem sv. Jana Nepomuckého, který našel mučednickou smrt ve vodách řeky Vltavy. Z druhé nádoby vytéká do kašny skutečný pramínek, který symbolizuje Vltavu. Vytvořil ji Václav Prachner r. 1818 podle kresebné předlohy prvního ředitele pražské malířské akademie Josefa Berglera, kterému byla práce zadána po předložení modelu. Výrobu kašny zaplatil milovník umění hrabě Clam-Gallas. Terezka se jí říká snad podle jména některého z děvčat, chodících pro vodu. Socha byla mnohokrát poničena, proto musela být v r. 1953 zhotovena kopie z jemného bělavého pískovce s růžovým žilkováním. Opravený originál je ve sbírce Národní galerie. Pověst vypráví, že podivínský důchodce, bývalý rytmistr, bydlící na náměstí, hleděl dlouhé hodiny z okna na sochu a zamiloval se do ní. Prý jí odkázal několik tisíc zlatých. Pozůstalí však prý dosáhli zmaření platnosti závěti. |
| Josef Mánes - Mánesův most; za Domem umělců v parčíku před Mánesovým mostem je pomník malíře Josefa Mánesa od Bohumila Kafky (1878 - 1942) z roku 1930. Architektonická úprava od arch. Josefa Havlíčka. Z celkem pěti soutěží na pomník byl akceptován až návrh Bohumila Kafky v poslední soutěži v r. 1929. Realizaci pomníku zabránila hospodářská krize a poté 2. světová válka, takže byl slavnostně odhalen až v r. 1951. Autor se odhalení pomníku nedočkal. |
| Mikoláš Aleš - Alšovo nábřeží; busta byla odhalena 18. 11. 2000 ke 150. výročí narození českého malíře a ilustrátora. Autorem je sochař Vladimír Koštoval. Je postavena v místě, na kterém byl v 80. letech minulého století plánován velký Alšův pomník. |
| Antonín Dvořák - na nám. Jana Palacha před Domem umělců byla odhalena Dvořákova socha 4. 6. 2000, na závěr známého festivalu Pražské jaro. Již v r. 1949 rozhodl tehdejší pražský magistrát, že socha bude stát v parčíku u Rudolfina a zadal její zhotovení sochaři Josefu Wagnerovi a arch. Pavlu Smetanovi. Josef Wagner zemřel v r. 1957 těsně před jejím dokončením. Tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý v r. 1951 však rozhodl, že na tomto místě bude stát socha malíře Josefa Mánesa. Nejedlý prý projevoval nechuť k Dvořákovi, protože byl jako mladý odmítnut Dvořákovou dcerou Otylkou, která dala přednost skladateli Josefu Sukovi. V uplynulých letech několikrát znovu začalo jednání o umístění Dvořákova pomníku, v r. 1991 byl dokonce na Klárově položen základní kámen a stojí tam dodnes. Třímetrová Dvořákova socha Josefa Wagnera otce a Jana Wagnera syna měla být na Klárově skutečně odhalena, ale na popud houslisty Josefa Suka nakonec slíbil primátor umístit ji na schodiště Rudolfina, kde Dvořák řídil první koncert České filharmonie, kde se konaly premiéry jeho skladeb a kde učil na mistrovské škola konzervatoře. To však vyvolalo bouři odporu odborné veřejnosti, takže nakonec byla umístěna provizorně na trávník před Rudolfinum. Socha je vysoká 3 m a váží 300 kg. V rámci celkové úpravy náměstí Jana Palacha bude definitivně rozhodnuto o jejím umístění. |
| Josef Jungmann - Jungmannovo náměstí; bronzový pomník je dílem sochaře Ludvíka Šimka a architekta Ant. Barvitia podle koncepce Václava Levého. Sokl je z různobarevné žuly a syenitu, celková výška pomníku je 7 m. Základní kámen poklepal v r. 1873 Frant. Palacký ke 100. výročí Jungmannova narození, který žil nedaleko odtud v dnešní Jungmannově ulici. Odhalení pomníku v r.1878 bylo spojeno s významnou národní manifestací. Pomník učence byl zbudován nákladem spolku Svatobor (původní záměr zbudování pomníku po smrti Jungmanna 1847 nebyl vzhledem k politické situaci realizován). |
| Pomníček 17. listopadu - Národní třída, Kaňkův dům - podloubí u Mikulandské ul.; bronzové dlaně s prsty zvednutými do písmene V, které se vzpínají z ploché kovové desky, připomínají odvahu a odhodlání účastníků události, která se zde odehrála 17. listopadu 1989 a která odstartovala novou éru naší nekomunistické historie. Autory jsou Miroslav Krátký a Otakar Příhoda. Je to místo, které lidé každoročně ve výroční den pokrývají květy a kde zapalují na památku svíčky. |
| Sv. Juda Tadeáš - Spálená ul.; vedle kostela Nejsvětější Trojice stávala socha sv. Judy Tadeáše, pomocníka v naléhavých záležitostech. Barokní sochu zhotovil Antonín Braun. Poté, co byla plastika zdevastována vandaly, vytvořil podle poničeného originálu její kopii sochař Jiří Novák. Byla sem osazena v r. 1998. |
| Josef Hlávka - socha významného českého architekta a mecenáše (1831 - 1908) je umístěna na nádvoří Hlávkových nadačních domů v průchodu mezi Vodičkovou a Jungmannovou ulicí. Hlávka založil Českou akademii pro vědy, slovesnost a umění (1890), studentské koleje pro nadané, ale nemajetné studenty, Národohospodářský ústav a pár let před svou smrtí i Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, které kupodivu přežilo i komunistickou éru. Bronzová socha v mírně nadživotní velikosti představuje důstojného starého pána s mohutným plnovousem. Je odlita Petrem Dvořákem podle původního sádrového modelu, který zhotovil sochař Josef Mařatka v r. 1914 a která měla původně stát na předpolí Hlávkova mostu. Na podstavci podle arch. Václava Adamovského je Hlávkův podpis. Mařatka vytvořil sochu jako výraz díků za finanční podporu svých studií v Paříži, kde se spřátelil se sochařem Augustem Rodinem, o jehož slavnou pražskou výstavu se v r. 1902 zasloužil. Slavnostní odhalení Hlávkovy sochy se konalo 1. července 1994. Další Hlávkovu sochu věnovala Nadace Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových II. gynekologicko-porodnické klinice 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity. Sádrový model s bronzovou patinou od Josefa Mařatky byl slavnostně odhalen 3. července 1997 v kapli sv. Kříže bývalé Zemské porodnice U Apolináře, kterou Hlávka mimo jiné projektoval i se svou stavební firmou postavil. |
| Wimmerova kašna - Uhelný trh; klasicistní plastika uprostřed čtvercové pískovcové nádrže z r. 1797 je dílem Františka Xavera Lederera. Představuje hocha, který podává sedící dívce hrozen. Středový sloupek kašny představuje kmen palmy, kolem něhož se vine vinná réva. Námět představuje alegorii vinařství a sadařství. Kmen je ukončen labutí se vztyčenou hlavou, chrlící vodu. Kašnu objednal pražský mecenáš baron Jakub Wimmer a věnoval ji městu k výzdobě dnešní Národní třídy. Na nádrži je nápis: Rodnému městu od spoluobčana J. W. Jakub Wimmer (1754 - 1822) byl jedním z nejschopnějších a nejbohatších podnikatelů té doby a byl také největším mecenášem té doby. Z Národní třídy byla přemístěna do Jeruzalémské ul., r. 1680 na Betlémské nám. V r. 1882 bylo nařízeno odstranit kašny, a tak byla málem zničena. Zachránila ji přímluva Vojty Náprstka. R. 1895 se stěhovala do dnešních Vrchlického sadů u Hlavního nádraží, od r. 1951 je na Uhelném trhu. V r. 1974 ji zničili vandalové, takže zbylo jen torzo. Podle slepených částí originálu pak byla vytvopřena kopie, která byla na kašnu znovu nainstalována r. 1979. V srpnu 1989 byla rozebrána kvůli pracem na kolektoru. 30. 9. 1998 byla znovu slavnostně osazena, okolní plocha předlážděna a osázena lipami. |
| Julius Zeyer - Chotkovy sady; monumentální pomník českého básníka, prozaika a dramatika vytvořil Zeyerův přítel profesor Josef Maudr v r. 1913 z mramoru a pískovce. Je to umělá jeskyně s postavami Zeyerových děl (Paskalina, Kazi, Teta a Libuše, Radúz a Mahulena, v pozadí Amis a Amil), nad jeskyní reliéf s portrétem básníka. Na zadní straně umělé jeskyně je deska s přehledem Zeyerových děl. Pomník doplňuje pramen vody. |
| Pomona (Dívka s jablkem) - nedaleko Zeyerova pomníku v Chotkových sadech stála bronzová plastika dívky s jablkem, autor Břetislav Benda, r. 1957. Socha zde byla osazena v r. 1960. Socha byla r. 1998 ukradena skupinou zlodějů soch, kteří se v letech 1998 - 2001 podíleli na rozsáhlých krádežích plastik, podařilo se je dopadnout. |
| Charlotta Masaryková - busta v Mickiewiczově ul. 13/239; na domě proti kanadské ambasádě ve výklenku na fasádě domu je busta Masarykovy manželky Charlotty Masarykové. Jejím autorem je Vojtěch Sucharda. V domě nějaký čas Charlotta i Alice Masaryková nějaký čas žila. |
| Český lev - Chotkova silnice; v ostrém ohybu silnice proti Jelenímu příkopu je socha lva od Josefa Maxe z let 1848 - 49, která sem byla přenesena počátkem 60. let z bývalých Švermových sadů Na Poříčí - původně z Poříčské brány (dnes jsou Švermovy sady zrušeny). Je to heraldický dvouocasý lev s českou královskou korunou na hlavě a byl vytvořen na podnět hraběnky Elišky Šlikové k uctění památky padlých vojínů při italském tažení 1848 - 1849. |
| Albrecht z Valdštejna - od r. 1997 stojí v sídle Senátu Parlamentu České republiky; v r. 1873 vytvořil dvoumetrovou sochu Ladislav Šimek, autor Jungmannova pomníku. Socha stávala dlouhá léta v kanceláři socialistického ministerstva kultury a byla značně poničená. Valdštejnovu sochu restaurovali sochaři Jiří Středa a Arnold Bartůněk. |
| Komenský se loučí s vlastí - Bílkova vila, zahrada proti Chotkovým sadům. Autorem pomníku z r. 1926 je František Bílek. Sousoší vytvořil nejprve ve dřevě, teprve potom v pískovci. Kromě ústřední postavy učitele národnů J. A. Komenského je zde ještě postava ženy v dobovém prostém kroji, postava starce a chlapce v obleku selských zemanů. Autor zamýšlel dílo darovat městu Praze, ale pro nekončící diskuse o jeho umístění je nakonec dal do své vlastní zahrady. |
| Karel Hynek Mácha - Petřínské sady v parku na Nebozízku; sochař Josef Václav Myslbek a architekt Antonín Balšánek vytvořili v roce 1910 - 12 pomník Karla Hynka Máchy, který se narodil nedaleko v domě U bílého orla na Újezdě. Jedna z nejpopulárnějších pražských soch je symbolem věčného mládí a lásky, o což se zasloužila autorova slavná báseň Máj. Básník stojí s pravou rukou lehce opřenou o zídku, na které leží otevřený sešit, v levé drží kytici šeříku. Podstavec je z leštěné žuly. |
| Milan Rastislav Štefánik - Petřínské sady, před hvězdárnou na Petříně; dvouapůlmetrovou bronzovou sochu astronoma, politika a slovenského generála, který se významnou měrou zasloužil o založení československého státu, vytvořil Bohumil Kafka. Socha stála za první republiky u Bratislavy a byla zničena v době existence slovenského státu za 2. sv. války. Model pomníku byl v majetku Národní galerie a byl mnoho let v depozitáři na hradě Pecka. Slavnostní odhalení pomníku pořádala 30. srpna 1994 pražská Nadace M. R. Štefánika, Národní galerie a Štefánikova hvězdárna. Umístění pomníku u hvězdárny na Petříně bylo dáno tím, že již za první republiky hvězdárna nesla jeho jméno. |
| Čtrnáctiletá - Petřínské sady; pod letohrádkem Kinských stávala bronzová socha mladičké dívky, něžná postava se zkříženýma rukama na prsou. V r. 1928 ji vytvořil sochař Karel Dvořák. Jednou byla poškozena opilcem, později byla zcela ukradena a jen díky tomu, že ji poznal jeden ze zákazníků starožitnictví, byla zachráněna pro veřejnost. V současné době je v depozitáři Muzea hl. m. Prahy a má z ní být pořízena kopie určená k osazení na původní místo. |
| Vodník a Rusalka (Víla), Touha - Petřínské sady; dvě bronzové pohádkové postavy zdobily jezírko u alpina pod Růžovým sadem. Autor aktu sedícího muže i dívky s dlouhými rozpuštěnými vlasy je Vilém Amort. Obě sochy pocházejí z r. 1899. Plastiky z jezírka měly být ukradeny. O jejich dalším osudu nevíme. |
| Plastika Touha je rovněž bronzový akt mladé ženy od Viléma Amorta, je z r. 1907 a zdobí Růžový sad. |
| Polibek - Petřínské sady; socha Josefa Mařatky z r. 1921 je umístěna nedaleko horní stanice lanové dráhy. Klečící ženský akt objímá a líbá sklánějící se akt muže na soklu od Jana Kotěry. |
| Vítězslav Novák - Petřínské sady u vyhlídkové cesty v blízkosti lanovky; autorem třímetrového bronzového pomníku hudebního skladatele a pedagoga, stojícího na bílém mramorovém soklu, z r. 1950 je sochař Jan Kodet, architektem Josef Gočár. V soklu je vyzlacený nápis: Vítězslav Novák - 5. XII. 1870 - 18. VII. 1949. V podstavci je urna s jeho popelem. Dílo financovala vdova po skladatelovi. Jan Kodet vytvořil v r. 1950 k 80. výročí skladatelova narození také bronzovou bustu Vítězslava Nováka na domě čp. 246 na Masarykově nábř. 12. |
| Jan Neruda - Petřínské sady; za lanovou drahou v Seminářské zahradě stojí pomník spisovatele, jehož autorem je sochař Jan Simota, architektem Karel Lapka. Byl odhalen 22. října 1970 a básník hledí na svou milovanou Malou Stranu. Původně stál Nerudův pomník, dílo prof. Karla Dvořáka z r. 1934, na Újezdě v místech, kde se básník narodil, kde stávala do r. 1932 vojenská kasárna, v nichž měl jeho otec kantýnu. Dvořákův pomník byl později přemístěn do Národního muzea. Jan Neruda má od r. 1895 pamětní desku na domě U Dvou slunců čp. 233 v Nerudově ul, kde zamlada žil a započal svou literární kariéru. Také na jeho úmrtním domě ve Vladislavově ul. čp. 1382 je od počátku 30. let XX. st. jeho pamětní deska. |
| Masarykovi vnuci - Petřín - Seminářská zahrada; pomník dvou hrajících si aktů dětí se šesti žabkami a dvěma ještěrkami představuje dva Masarykovy vnuky, děti jeho mladší dcery Olgy a jejího švýcarského manžela lékaře Henryho Revillioda. Narodili se v r. 1921 a 1922. Leonard zahynul ve vojenském letounu 1944 a Herbert těžce onemocněl a zemřel 1945. Dílo vytvořil sochař Karel Dvořák podle skutečné podoby chlapců v dětském věku. Teprve v r. 1989 bylo odhaleno, koho představují. |
| Dekorativní váza - Seminářská zahrada; novobarokní váza s dvěma putti, bohatě barokně zdobená, byla vytvořena pro Královský pavilon na Zemské jubilejní výstavě, autor Celda Klouček |
| Ferdinand Laub - Petřínské sady; pomník českého houslového virtuosa z r. 1913 je od Vojtěcha Sapíka. Sedící postava s houslemi na masívním soklu z pískovce sem byla v r. 1950 přenesena z Křivoklátu. |
| Vojtěch Náprstek - Petřínské sady; u Hladové zdi nad restaurací Nebozízek byl již v r. 1896 postaven u příležitosti nedožitých sedmdesátin českého vlastence a mecenáše Vojty Náprstka památník ze žuly a mramoru v podobě stolu se secesními ornamenty s textem: "Na památku pohoštění, jež poskytoval Vojta Náprstek v letech 1865 - 1883 mládeži škol pražských". Pomník podle návrhu Josefa Fanty byl postaven na podnět Amerického klubu českých dam, který působil v domě U Halánků, zejména Žofie Podlipské. |
| Jaroslav Vrchlický - Petřínské sady; v zahradě Lobkovického paláce stojí pomník básníka v nadživotní velikosti, sedícího s knihou v ruce, s dvěma okřídlenými génii u nohou. Autory pomníku jsou sochaři Josef a Antonín Wagnerovi a arch. Jan Sokol, vznikl v r. 1956 a osazen byl v r. 1960. Jaroslav Vrchlický má pamětní desku na domě čp. 1897 na Rašínově nábřeží, dílo Ladislava Šalouna z r. 1929. |
| Božena Němcová - Slovanský ostrov; bronzový pomník spisovatelky na žulovém soklu byl odhalen r. 1955. Patří k nejvýznamnějším pracem Karla Pokorného, který jej vytvářel a stále zdokonaloval v letech 1941 - 1952. Původní soutěž na pomník Boženy Němcové vyhrál malíř a sochař prof. Jakub Obrovský. Po jeho smrti byl úkol zadán K. Pokornému. Sádrový model práce Obrovského je v Památníku národního písemnictví. Umístění pomníku na Slovanském ostrově se váže k tomu, že právě zde se Němcová účastnila svého prvního velkého plesu r. 1843. Pomník představuje autorku Babičky v rozevlátém šatu, s šátkem přes ramena a s knihou a květinami v rukou. |
| Souzvuk (Česká píseň, Dudák) - Slovanský ostrov. Poblíž budovy Žofína je umístěna bronzová socha z r. 1927, kterou vytvořil Ladislav Šaloun. Byla sem umístěna v roce autorovy smrti 1946. Zobrazuje kráčejícího českého dudáka. |
| Sv. Jan Nepomucký - Národní tř. před kostelem sv. Voršily; pískovcové sousoší je rozmístěno na třech podstavcích, na prostředním a nejvyšším stojí kopie plastiky Jana Nepomuckého (originál je v depozitáři Galerie hl. m. Prahy), po stranách andílkové držící kartuše s reliéfy mostrance a Panny Marie ze Staré Boleslavi. Sousoší zřídil v r. 1747 řád voršilek z úcty k tomuto světci. Autorem je Ignác František Platzer, architektonickou úpravu pro rušnou pěší komunikaci Kilián Ignác Dientzenhofer. |
| Tympanon kostela Panny Marie Sněžné - Jungmannovo náměstí; nad brankou, kterou se vstupovalo na původní hřbitov při chrámu Panny Marie Sněžné (zrušen byl za Josefa II.), ční tympanon s reliéfem, který znázorňuje korunování Panny Marie božskou Trojicí. Reliéf tvoří pískovcové desky sestavené do tvaru trojúhelníku se špicí nahoru, vznikl v letech 1360 - 80, autora neznáme. Reliéf je poškozen již od dob husitských bouří, všem postavám chybějí hlavy. V r. 1970 byl originál tympanonu uložen v Národní galerii a zde osazena jeho věrná kopie. |
| Kubistický kandelábr - Jungmannovo náměstí u postranní brány do kostela P. Marie Sněžné; sloup pouličního osvětlení s lucernou z umělého kamene, ojedinělé dílo českého kubismu, byl postaven podle návrhu arch. Vlastislava Hofmana nákladem majitele domu čp. 775-II jako součást úpravy prostoru. |
| Génius se lvem - Na Příkopě 28; na budově České národní banky je umístěna kovová plastika od Antonína Poppa. Vznikla v r. 1898 původně pro budovu Živnostenské banky, která zde stála dříve. Po jejím zbourání bylo sousoší přeneseno na novou budovu banky. Je to postava kráčejícího génia v rozevlátém šatě, který drží v pravé ruce pochodeň. Po jeho boku kráčí lev, stojící pravou přední tlapou na kouli, jež nese datum vzniku. Sousoší je vysoké přes 4 m, váží cca 2 t a z tepaného měděného plechu (jako socha Svobody v New Yorku) ji vytvořila firma Hofman. Plastika představuje symbol pokroku a úspěšnosti v obchodě a podnikání. Uvnitř sochy je umístěna pamětní schránka s dobovými dokumenty, novinami a mincemi z první opravy sousoší v r. 1964. Za války byla snesena a uschována, aby ji nacisti neroztavili, v 50. letech ji zachránil V. V. Štech osobním dopisem tehdejšímu prezidentu Antonínu Novotnému. V r. 1999 byla socha po dvouleté rekonstrukci ak. sochařem Petrem Polákem a mistrem uměleckých řemesel Rudolfem Polákem opět umístěna na budovu banky. |
| Sbratření - Vrchlického sady; bronzová skupina Sbratření, dílo Karla Pokorného z r. 1947, stávala před vchodem do Hlavního nádraží. V době budování metra byla zapůjčena do budovy bývalého Federálního shromáždění. Pomník je dnes umístěn při hlavní cestě ve Vrchlického sadech u Bolzanovy ulice. Jde o kultovní sochu poválečného období, která chápána jako symbol přátelství se Sovětským svazem nebyla vítána. Zůstává však symbolem historické skutečnosti osvobození země Rudou armádou. Původně sochu objednal po návratu z koncentračního tábora občan České Třebové pro své město, kde stojí originál, zatímco pražská socha je kopií. |
| Nový věk - před novou budovou bývalého Federálního shromáždění stojí kopie bronzového sousoší Vincence Makovského z r. 1958. Na obou stranách symbolu slunce je postava muže s plány budoucích staveb a ženy s plody a květy v nadživotní velikosti na žulovém podstavci. Originál byl původně pořízen pro československou expozici světové výstavy Expo 58 v Bruselu, později byl umístěn před brněnským výstavištěm. |
| Čeští muzikanti (někdy se uvádí Pražské jaro) - Senovážné náměstí; autorkou je rakouská sochařka českého původu Anna Chromy. Čtyři více než dvoumetrové kolorované bronzové sochy kolem kašny. Nedaleko kašny bude umístěna pátá socha Tanečníka. Kašnu navrhl ak. sochař Jan Wagner, podstavec je z hořického pískovce. |
| Alegorické sochy - z areálu nádraží Těšnov, které bylo r. 1985 zbouráno kvůli magistrále, byly přemístěny do archivu Muzea hlavního města Prahy. Jedna z nich Alegorie vědy, dvoutunové dílo z litého kamene vídeňského sochaře Bohuslava Schnircha, se dostala do vestibulu Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultuní nemocnice v ul. Ke Karlovu, kde je přístupná veřejnosti. |
| Tenista - Štvanice; v tenisovém areálu na Štvanici je umístěna socha od Ladislava Janoucha, který zvítězil v konkurzu 6 výtvarníků. Odborným poradcem mu byl tenista ing. Jan Kodeš. |
| Ernest Denis - Malostranské náměstí 4/27-dům
Bílý orel. Busta a pamětní deska byly odhaleny 31.října 2003, autory jsou
ing. arch. Mikoláš Vavřín a akademický sochař Petr Roztočil. Za první
republiky v těchto místech stávala vědcova socha od sochaře Karla Dvořáka,
odhalená 27.10.1928 Edvardem Benešem. Nacisté ji ale v roce 1940 sňali a
zničili. Ernest Denis (1849 - 1921) byl francouzský historik a slavista, který se zajímal o české dějiny a v Praze založil Francouzský institut, který dodnes nese jeho jméno. Nahoru |
| Praha 2 |
| Benedikt Roezl - Karlovo náměstí; pomník proslulého zahradníka, cestovatele a největšího znalce orchidejí je umístěn v jižní části náměstí nedaleko "Faustova domu", autoři Gustav Zoula, Čeněk Vosmík 1898, architektura Edvard Sochor. B. Roezl je na pomníku znázorněn s orchidejí v ruce, za ním sedící postava ženy. |
| Jan Evangelista Purkyně - Karlovo nám.; pomník slavného českého vědce, lékaře a biologa je umístěn před průčelím jezuitského konventu sv. Ignáce, autoři Oskar Kozák a Vladimír Štrunc. Bronzový pomník na žulovém soklu byl odhalen 1961. |
| Eliška Krásnohorská - Karlovo nám.; mramorový bílý pomník spisovatelky z roku 1913 je proti budově techniky, autorka Karla Vobišová - Žáková, která za návrh obdržela 1. cenu ve vypsané soutěži. Připomíná nedalekou budovu býv. Ženského výrobního spolku českého založeného 1871 E. Krásnohorskou. Autorka pomníku zhotovila i bronzovou pamětní desku s reliéfní podobiznou E. Krásnohorskév Černé ulici na domě čp. 169. |
| Karolina Světlá - Karlovo nám. proti pomníku Krásnohorské na druhé straně Resslovy ulice. Bustu spisovatelky vytvořil v r. 1910 Gustav Zoula a architekt Josef Fanta. Spisovatelka žila a zemřela nedaleko na rohu Karlova náměstí a Ječné ulice v domě U kamenného stolu čp. 550, na němž je novodobé domovní znamení od sochaře Jaroslava Horejce. Na pomníku je kromě základních životopisných dat zlacený nápis: Památce slavné spisovatelky a z vděku zásluhám velké Češky věnováno MDCCCCX. |
| Alois Rašín - 17.října 2003 byly odhaleny pamětní desky v Žitné ulici č.10. Zde žil dr. Rašín a před tímto domem byl 5.ledna 1923 smrtelně postřelen anarchistou J.Šoupalem, na následky zranění zemřel 18.února 1923.17.října 2003 zde byly slavnostně odhaleny obnovené pamětní desky v chodníku v Žitné 10 a také nová pamětní deska na domě, kterou nechala zhotovit Rašínova vnučka.Veškeré připomínky atentátu na dr.Rašína i na jeho osobu byly z chodníku i z domu odstraněny po roce 1948. |
| Vítězslav Hálek - Karlovo nám.; novorenesanční pomník básníka Vítězslava Hálka je v první části náměstí před Novoměstskou radnicí. Autor Bohuslav Schnirch ho vytvořil v letech 1880 - 1881, o zbudování pomníku se zasloužila Umělecká beseda. Bronzová básníkova busta je umístěna na vrcholu pískovcové kaple s nikou a kašnou s vytesanou lví hlavou jako chrličem. Na lomeném štítu je vavřínový věnec a ve čtyřech rozích kamenné masky, alegorie Komedie a Tragédie. Po stranách jsou kamenná odpočivadla se sfingami. Pomník byl odhalen r. 1882 |
| Sv. Josef a morový sloup - Karlovo nám. před Novoměstskou radnicí nad kašnou; morový sloup se sochou sv. Josefa je dílo barokního sochaře a řezbáře Matěje Václava Jäckla z let 1697 - 98. Uprostřed vodní nádržky stojí svazkový sloup na podstavci se čtyřmi hlavami lvů, chrlícími vodu. Na hlavici sloupu jsou čtyři znaky, na čelní straně je habsburský orel s monogramem císaře Leopolda I., za jehož panování byla kašna pořízena, nad ním znak objednatele - Nového Města pražského. Na horním nástavci je sousoší sv. Josefa s Ježíškem a se čtyřmi andílky. V r. 1998 proběhla generální renovace. |
| Jan Želivský - vedle portálu Novoměstské radnice stával bronzový pomník Jana Želivského z r. 1952, dílo Jaroslavy Lukešové. Pomník zde byl umístěn v r. 1960, po opravě radnice již nebyl osazen. |
| Karel IV. - Sady na Karlově; před kostelem Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově je pískovcová stojící postava císaře od Josefa Maxe z r. 1837. Váhalo se, kde bude socha umístěna, až ji koupil český vlastenec JUDr. Ondřej Neureuter a umístil ji na dvoře svého domu v Karlově ul. čp. 183 U Kamenné mořské panny. Teprve později sem byla přenesena k uctění zakladatelského činu Karlova zdejšího kostela. Tady stojí ve výklenku kapličky a nad ním je nápis Karel cztwrtý Otec Czechů. |
| Sv. Václav - Vyšehrad; autor jezdecké sochy je Jan Jiří Bendl (1678-80), empírový podstavec vytvořil Josef Kranner v r. 1827. |
| Socha původně zdobila kašnu ve středu Václavského náměstí (tehdy Koňského trhu) nedaleko Jindřišské ulice, později přemístěna před dům, na jehož místě stojí dnešní hotel Evropa. Socha pokládána v 19. stol. za málo reprezentativní, proto r. 1879 byla odstraněna a později zásluhou probošta vyšehradské kapituly Šulce přemístěna na Vyšehrad (v 50. letech 20. stol. nahrazena kopií, originál je v sochařské sbírce Galerie hl. m. Prahy). V roce 1848 sloužil u této sochy na Koňském trhu kněz Jan Arnošt mši, která vyústila v pochod lidu pražskými ulicemi. Následovalo střetnutí s vojskem v Celetné ulici - počátek tzv. svatodušních bouří. |
| Lumír a Píseň, Ctirad a Šárka, Záboj a Slavoj, Přemysl a Libuše - Vyšehradské sady; jde o monumentální sousoší Josefa Václava Myslbeka, vytvořené původně pro Palackého most a obsahově navazující na Mánesovo dílo. Myslbek vytvořil sousoší do roku 1895 poté, co získal v r. 1881 první cenu v soutěži. Pískovcová sousoší byla 14. 2. 1945 za náletu poškozena. Tři z nich byla potom přemístěna z mostu na Vyšehrad na rozsáhlý travnatý parter, který vznikl poté, co zde vyhořela r. 1927 barokní zbrojnice. Kopie čtvrtého nejvíce poškozeného Přemysla a Libuše byla vysekána a osazena na Vyšehradě koncem 70. let. Všechna sousoší svou monumentální formou, přesvědčivostí výrazu a dynamičností vyjadřují tužby a ideje doby, kdy vznikala. |
| Lumír a píseň - sousoší z r. 1988 stávalo na novoměstské straně mostu Palackého. Lumír nadšeně zpívá a hraje, němá Píseň zdobí varyto - pomyslný staročeský strunný nástroj. |
| Ctirad a Šárka - sousoší vysoké 4,3 m z r. 1895 stávalo na smíchovské straně mostu Palackého. Představuje milostné okouzlení v lesním tichu. Jen krákající havran je předzvěstí Ctiradovy smrti. Je považováno za umělecky nejpůsobivější. |
| Záboj a Slavoj - sousoší bylo původně na smíchovské straně mostu Palackého. Představuje dva hrdiny z Královéhradeckého rukopisu, porotou bylo považováno za nejlepší sousoší ze všech čtyř. |
| Přemysl a Libuše - sousoší stávalo na novoměstské straně mostu Palackého. Bylo dokončeno v r. 1889. Vyjadřuje majestátní legendární kněžku, která ve chvílích věšteckého vidění do budoucnosti je tváří obrácena k Pražskému hradu. |
| Václav Štulc, probošt vyšehradské kapituly - Vyšehrad, nedaleko sochy sv. Václava je umístěna bronzová busta z r. 1910, autor Štěpán Zálešák. Má masivní pseudogotický sokl z červeného pískovce. Pomník zbudován nákladem probošta M. Karlacha. Václav Štulc byl původně obrozenecký básník, posléze se orientoval klerikálně. Vydával časopis Blahozvěst. |
| Probošt Mikuláš Karlach - Vyšehrad, Karlachovy sady. Autorem sochy je akademický malíř Pavel Malovaný (mj.zhotovil pamětní desku Jana Masaryka, je spoluautorem sousoší legionářů, v jižních Čechách vytvořil sousoší na památku padlých amerických vojáků). Socha je zhotovena z božanovského pískovce a byla odhalena 29.6.2003 (v den 100. výročí od dokončení regotizace kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla) |
| Probošt Karlach se zasloužil o současnou podobu Vyšehradu, byl iniciátorem regotizace chrámu sv.Petra a Pavla, měl na starosti veškeré stavitelské práce a parkové úpravy ve vyšehradském areálu. |
| Sv. Šebestián - naproti vyšehradskému hřbitovu v nice je barokní pískovcová socha z 1. poloviny 18. století. Autor neznámý. Socha sem byla přenesena z iniciativy probošta Karlacha r. 1894 z domu U Harantů v Rytířské ulici, jenž musel ustoupit stavbě Staroměstské tržnice. |
| Sv. Ludmila - Vyšehrad, v kapličce naproti kostelu sv. Petra a Pavla je pískovcová socha sv. Ludmily. Vytvořena snad Michaelem Janem Josefem Brokofem v 2. desetiletí 18. st. Byla sem přemístěna z bývalé společenské zahrady Na Slupi pod kostelem sv. Apolináře. |
| Sv. Jan Nepomucký - Vyšehrad; před sídlem správy Národní kulturní památky Vyšehrad je pískovcová socha světce v nadživotní velikosti. Autor neznámý. Kolem sochy je renesanční mříž. |
| Sv. Vojtěch - Vyšehrad; na nároží Soběslavovy a ulice K Rotundě je socha z 1. poloviny 18. st. z polychromovaného dřeva. Autor neznámý. Světec stojí v mělkém výklenku zdi. |
| Čertův (časoměrný) sloup - Vyšehrad, v sadech na trávníku je umístěn od r. 1888. Sestává z tří kusů, vážících asi 2 a půl tuny, které se o sebe opírají vrcholy. Celkem měřil přes 5,70 m. V předkřesťanských dobách snad sloužil jako časoměrný sloup, který určoval zimní a letní slunovrat. Je z biotitu-amfibolového dioritu, který se v okolí nikde nenachází. Při slunečním osvitu vydává zápach síry, proto vznikly pověsti, že ho z Říma na Vyšehrad přinesl čert. Kdyby ho čert přinesl dříve, než jeden z kněží dočte mši, mohl si čert vzít jeho duši. Přiletěl ale pozdě, tak s kamenem vztekle mrštil a rozbil ho na tři kusy. O jeho původu panují i jiné pověsti, ve skutečnosti nikdo neví, kde se tu vzal a proč je přelomen. Za Josefa II. byl odstraněn z kostela jako symbol pověrčivosti. |
| Vyšehradský hřbitov, Slavín - funerální plastiky |
| Je zde pochován výkvět českého národa, je zde tedy mnoho jedinečných sochařských prací: |
| Josef Václav Myslbek - plastika na hrobu Františka Ladislava Riegra; reliéf s Madonou na hrobce od architekta J. P. Šebka, v níž je pochován skladatel V. Maixner; |
| Václav Levý - na společném hrobě Karla Purkyně a Václava Levého je socha sv. Jakuba; |
| Tomáš Seidan - vytvořil reliéf Babičky na hrobě Boženy Němcové; |
| František Bílek - autor sochy Krista na hrobě Václava Beneše Třebízského; |
| Bohumil Kafka - poprsí Mikoláše Alše a několik dalších náhrobků; |
| Jakub Obrovský - bronzový portrét Svatopluka Čecha; |
| Ladislav Šaloun - pomník Antonína Dvořáka; |
| Otakar Španiel - tvůrce bust Františka Ondříčka a Ferdinanda Lauba; |
| Stanislav Hanzlík - tvůrce busty fotbalového internacionála Josefa Bicana (odhalena 2002) |
| Slavín - hrobka významných českých osobností |
| autorem architektury je Antonín Wiehl, arkády projektoval Antonín Barvitius. Sochařskou výzdobu Slavína novorenesančně pojal a vytvořil v letech 1889 - 1893 Josef Mauder: Génius vlasti nad rakví a po stranách dvě Alegorické postavy Vlast truchlící a Vlast vítězná. Za tento sochařský výkon získal první cenu České akademie. Na schodišti Slavína je sarkofág s bronzovým krucifixem od Václava Levého. Otcem myšlenky zbudování pohřebiště slavných byl probošt Mikuláš Karlach, hlavním mecenášem pak Petr Fischer. Ve Slavíně jsou pohřbeni: Julius Zeyer (jako první), Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Myslbek, Jan Štursa, Ema Destinová, Alfons Mucha, František Křižík, Josef Gočár, Zdeněk Štěpánek, Eduard Korhout a další. |
| František Palacký - náměstí Palackého; autor Stanislav Sucharda, který pro rozsáhlost díla přijal pomocníky: sochaře Josefa Drahoňovského, Josefa Mařatku, svého bratra Vojtěcha a své dva žáky Bambase a Čermáka, architekt pomníku byl Alois Dryák. |
| Pomník ze žuly a bronzu vytvořen 1989 - 1912. Položení základního kamene 19. 6. 1898 v den 100. výročí narození F. Palackého bylo provázeno mohutnou manifestací. Původně se uvažovalo o umístění před Rudolfinum a na Karlově náměstí, městská rada však trvala na nynějším místě. Pomník byl slavnostně odhalen 1. 7. 1912. |
| Sedící postava Palackého je z 12 kusů hrubozrnné žuly, kvádry architektury jsou z jemnozrnné žuly a skupiny postav obklopující Palackého jsou z bronzu 25,5 t, základy jsou v hloubce 4 m. Pomník symbolizuje vlevo útisk národa (netvor se snaží zardousit své oběti), vpravo národní probuzení (Lid střásá pouta a hledí vstříc lepší budoucnosti), ležící akt symbolizuje Bílou horu. Politiku symbolizuje letící socha a kompozici vévodí horní skupina s Fámou (pověst). Palacký "naslouchá" hlasu Historie. Pomník nese dva nápisy: Z mdloby útisku k novému žití budils lid a Svému buditeli a vůdci vděčný národ. |
| Za okupace měl být pomník zničen, byl však rozebrán a ukryt správcem poštovních stájí v odlehlé ohradě na Invalidovně, kde zarostl plevelem. Proto mohl být po roce 1948 obnoven. |
| Praha svým vítězným synům - Sady Josefa Zítka; pod Emauzským klášterem, v prostoru upraveném architektem Bohumilem Hybšmanem, mezi novými budovami ministerstev byl 28. října 1932 odhalen pomník legionářům a obětem 1. světové války. Pomník se složitou kompozicí vytvořil Josef Mařatka. Uprostřed žulový obelisk cca 16 m vysoký (zlomený, původně určený pro Pražský hrad, darovaný prezidentem), obklopený figurami osmi legionářů: jeden italský, dva ruští, čtyři francouzští, v centru francouzský legionář s praporem, jejž věnčí žena - Republika lipovou ratolestí. Žerď praporu ukazuje na Dykovy verše: Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. Nad bronzovými plastikami jsou jména bojišť legionářů: Zborov - Bachmač - Volha, Terrron - Vouzi'res - Champagne, Doss Alto - Piave - Dobrudža. Za německé okupace byl pomník zničen, zachovala se jen schránka se zakládací listinou. Díky tomu, že se zachovaly některé modely postav, nákresy a četná fotodokumentace, mohl být pomník obnoven v původní podobě. Je to dílo ak. sochařky Kateřiny Amortové, byl slavnostně odhalen r. 1998. |
| Vltavan - Svobodova ul. na Výtoni; poblíž železničního mostu na nábřeží v parčíku stojí pomník spolku Vltavan, který byl založen r. 1871 jako spolek vzájemně se podporujících plavců, rybářů a pobřežných. Na velkém kameni je nápis Vltavan a znak spolku, na soklu pod ním je nápis Na paměť podskalských plavců - vorařů. Pomník vytvořil Jan Jiříkovský v r. 1971. |
| Alois Jirásek - Jiráskovo náměstí, autor pomníku prof. Karel Pokorný, spolupráce Jaroslav Fragner. Bronzový pomník představuje spisovatele v nadživotní velikosti, sedícího a píšícího na vysokém žulovém soklu. Pomník vznikl v r. 1954, osazen byl v r. 1960. V pozadí pomníku je dům, v němž v letech 1903 - 1930 Jirásek bydlel. |
| Bratří Čapkové - nám. Míru; postavení pomníku slavným bratřím iniciovala již v r. 1947 Společností bratří Čapků. Až v r. 1990 bylo vybráno místo na nám. Míru, nedaleko dvojdomu bratrů, který si postavili na Vinohradech v dnešní Čapkově ulici, a nedaleko Vinohradského divadla, kde oba působili, a byl zde položen základní kámen, autorem byl arch. Durdík. V r. 1992 byla založena Nadace pro postavení pomníku a vyhlášena peněžní sbírka. Vypsané soutěže zůstaly bez vítěze a k vytvoření pomníku byl vyzván sochař Pavel Opočenský, který se vrátil z emigrace z New Yorku. Pomník nazval Jména v kameni a je jím 3 m vysoký blok dioritu vylomený na Šumavě, který má z jedné strany jméno Josefa a z druhé strany jméno Karla Čapků z dírek provrtaných v kameni. Pomník, který byl přijat veřejností s rozpaky, byl slavnostně odhalen r. 1995 při předpokládaném výročí tragické smrti Josefa Čapka. |
| Dívka s holubicí - nám. Míru; na travnaté ploše poblíž kostela je na vysokém soklu umístěna plastika ladné mladé dívky vypouštějící holubici. Jejím autorem je sochař Jiří Kryštůfek. Socha vznikla v r. 1979. |
| Otýlie Sklenářová-Malá - Čelakovského sady, Praha 2; bílý mramorový pomník jedné z nejuznávanějších českých hereček Národního divadla (1844 - 1912) byl odhalen v r. 1933. Vytvořil jej sochař Ladislav Šaloun a byl osazen poblíž Národního muzea, kde svého času stávala dřevěná aréna, letní Nové české divadlo, kam se po vyhoření Národního divadla dočasně přestěhoval jeho repertoár a kde umělkyně slavila velké úspěchy. Po dobu úprav Čelakovského sadů byl dočasně umístěn v zahradě Bílkovy vily. V r. 1981 byl vrácen zpět. |
| Svatopluk Čech - Sady Svatopluka Čecha; autor Jan Štursa, architekt Pavel Janák. Pomník byl sochaři zadán 1918 a osazen 1924. Byl zřízen zásluhou Záložny Vinohradské a patří k nejlepším Štursovým pracem. Nad postavou básníka, který má v jedné ruce knihu a v druhé drží klobouk s pláštěm, se vznáší jinošský akt s vavřínovou ratolestí, který má u nohou orla s rozepjatými křídly. Zvětšený jinošský akt z pomníku byl v r. 1925 umístěn v průčelí čs. pavilonu na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Za okupace musel být pomník odstraněn, po válce byl opět obnoven. |
| František Ladislav Rieger - Riegerovy sady, Vinohrady; pomník českému vlastenci a politiku, zeti Františka Palackého, nechala postavit někdejší Záložna vinohradská, která měla zásluhy i o vinohradské divadlo, kostel sv. Ludmily a mnoho dalších. Pomník vytvořil Josef Václav Myslbek v letech 1913 - 1914. Riegrovu podobiznu vytvořil už před tím pro Pantheon Národního muzea. Bronzová socha v nadživotní velikosti je téměř tři metry vysoká a stojí na žulovém stupňovitém podstavci cca 4 m vysokém. V energickém postoji a pohledu muže s rukama v bok vyjádřil autor Riegrovo tradiční národní heslo Nedejme se!, které je napsáno na štítě s českým heraldickým lvem u jeho levé nohy. Jde o jednu z nejvýznamnějších portrétních prací autora. |
| Nový věk - před budovou bývalého Federálního shromáždění je sousoší z let 1957 - 58, autor prof. Vincenc Makovský. Sousoší nese ženskou postavu s květy a plody a postavu muže v dlouhém plášti s plány budoucích děl a paprskovitým symbolem uprostřed. Kompozice byla původně umístěna v r. 1958 před naší expozicí na Světové výstavě v Bruselu a poté před brněnským výstavištěm. Zde stojí druhý odlitek. |
| Pamětní deska manželů Coriových - byla odhalena 23.září 2003 v domě v ulici U Nemocnie 5. Jsou nositeli Nobelovy ceny z roku 1947 za medicíu a fyziiologii. |
| Nikola
Tesla - pamětní deska na budově Studiového domu Českého rozhlasu v Římské
13 byla odhalena 10.7.2003. Tesla byl americký inženýr chorvatského
původu, který mimo jiné vynalezl indukční motor a střídavý
proud. Nahoru |
| Praha 3 |
| Jan Žižka - Národní památník na Vítkově; autor prof. Bohumil Kafka v letech 1931 - 1941. Pomník byl odhalen 14. 7. 1950, ve výroční den bitvy na Vítkově, v níž husité pod vedením Jana Žižky zvítězili v těchto místech nad křižáckým vojskem. Autor se odhalení pomníku nedožil, konalo se až 8 let po jeho smrti. V r. 1946 pomník podle Kafkova modelu odlila karlínská slévárna V. Mašek z bronzu. Pomník má úctyhodné rozměry: výška pomníku včetně podstavce je 22 m, dvě nohy jezdce váží 398 kg, ruka 195 kg, hlava 105 kg, meč 110 kg. Vlastní výška pomníku 9 m, délka koně 9,6 m, celková váha činí 16,5 t. Sestává z 39 bronzových dílů, které byly svařeny na místě. Jde o největší jezdeckou sochu na světě. K postavě Žižky byl modelem pražský zápasník Jiránek, jako model koně zapůjčilo autorovi ministestvo zemědělství nejkrásnějšího koně z hřebčince v Tlumačově. Velmi obtížné bylo vypočítat statiku tak ohromného a těžkého pomníku, což provedl profesor Bedřich Hacar. |
| Winston Churchill - nám. W. Churchilla; bronzová tři a půl metru vysoká socha, vážící půldruhé tuny, je přesnou kopií sochy anglického sochaře Roberta Ivora Jonese, která stojí v Londýně na Parlamentním náměstí. Odlila ji londýnská slévárna Meridian Foundry a pak zhotovila repliku. Sochařský odborný dohled vykonával anglický sochař N. Boonham. Socha je holdem britskému premiérovi (1874 - 1965), který ve značné míře ovlivnil události 20. st. a který je symbolem nesmlouvavého boje za demokracii. Jeho socha byla odhalena k 10. výročí pádu totalitního režimu u nás 17. listopadu 1999 za účasti baronky Margaret Thatcherové. Již před tím v r. 1990 se zúčastnila slavnostního přejmenování náměstí A. Zápotockého na náměstí Winstona Churchilla. |
| Karel Havlíček Borovský - před radnicí na Havlíčkově nám. stojí třímetrová bronzová socha, jejímž autorem je Josef Strachovský, odlila ji Maškova slévárna v Karlíně. Socha byla odhalena 16. května 1911. Zároveň bylo náměstí, které do té doby neslo název Basilejské, přejmenováno na Havlíčkovo. Nápis na podstavci sochy vyjadřuje Havlíčkovo celoživotní krédo: Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu. Tak jako mnoho jiných měla být i tato socha za protektorátu odstraněna a její materiál použit pro válečné účely. Díky statečným Pražanům však byla uschována ve skladišti na Maninách a po opravě znovu slavnostně instalována na původní místo 19. července 1946. V r. 1979 byla z důvodu výstavby kolektoru inženýrských sítí na 6 let odstavena a zpět instalována v r. 1985. |
| Petr Bezruč - Vinohrady, Bezručovy sady; na kruhové základně na plochých pilířích z umělého kamene je umístěna bronzová portrétní busta básníka na pozadí dvou desek, na nichž je vzadu vyrytý text. Pomník vytvořila v r. 1967 Jaroslava Lukešová. |
| Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš - Olšanské hřbitovy; památník byl původně stavěn k poctě Jindřicha Fügnera, který zemřel první z obou, později přibylo jméno Tyrše a ještě Renaty Tyršové, dcery Fügnera a manželky Tyrše. Nález neobyčejného žulového balvanu v lomech u Kostelce n. Černými lesy uspíšil vznik zymýšleného památníku pro zakladatele Sokola. Pražský kameník a nadšený sokol František Wurzl vylomil obelisk, sochař Bohuslav Schnirch zhotovil model medailonu s Fügnerovou podobou a velkým sokolem s rozepjatými křídly na vrchol pomníku. Tyto části pomníku byly ulity v Norimberku. Štíhlý jehlan z jediného kusu žuly vysoký 7 m stojí na pětimetrovém podstavci. Slavnostní odhalení pomníku se konalo r. 1869, při té příležitosti se konal velkolepý průvod přívrženců sokolské myšlenky a odpolední slavnost na Střeleckém ostrově. |
| Jožka Jabůrková - znovuodhalení pomníku 30. 7. 2002. Olšanské hřbitovy - čestné vojenské pohřebiště, sochu vytvořila sochařka Věra Merhautová. Socha původně stála v Košířích, po restituci byla umístěna do depozitáře Národní galerie. |
| Jablko
- Na Chmelnici; u školy zde stojí rozměrná žulová plastika Jablka
symbolizující krásu přírody. Autor sochy je Jiří
Kryštůfek. Nahoru |
| Praha 4 |
| Obětem 1. světové války - ul. Na Pankráci, Nusle; před kostelem sv. Pankráce stojí pomník věnovaný obětem války z Nuslí. Na vysokém kamenném pylonu je koule, snad představuje zeměkouli, na ní mohutný broznový orel před vzletem. Autorem pomníku je sochař a medailér Josef Sláma, keramické práce provedl J. Gabriel. Na čtyřhranném pylonu je vytesáno 147 jmen těch nuselských občanů, kteří ve válce zahynuli. Modelem pro orla byl živý orel Fanouš, kterého přivezli naši legionáři z Ruska. Pomník byl slavnostně odhalen r. 1925. |
| Esperantistům - Pankrác před Kongresovým centrem; pomník esperantistům byl v r. 1987 instalován ve Vršovicích v Heroldových sadech. Odtud byl v r. 1996 u příležitosti světového kongresu esperantistů přemístěn před Kongresový palác, kde se kongres konal. Pomník představuje 180 cm vysoký žulový kvádr, na němž je v češtině a esperantu vytesán nápis: Tento pomník byl instalován ke 100letému výročí založení esperanta. |
| Vzlet - pětimetrová plastika je umístěna na rohu ulic Pujmanové a Hvězdovy na sídlišti Pankrác II. před poliklinikou. V roce 1969 ji tvořil sochař Valerián Karoušek. O rok později však tragicky zahynul v Peru při výpravě československých horolezců na horu Huascarán. Rozpracované dílo dokončil sochař Jiří Novák. Vyskytly se domněnky, že námětem plastiky byla pocta Janu Palachovi. Spoluautor Jiří Novák a vlastník plastiky, Galerie hl.m.Prahy, však toto tvrzení, nepotvrdili, jelikož zakázka byla zadána dlouho před tragickou smrtí Jana Palacha. |
| Plastika působením přírodních vlivů chátrala. Její základ, železná konstrukce, byla ve špatném stavu. Proto pracovníci galerie rozhodli o demontáži, kterou provedl Jiří Novák. Koncem srpna 2003 byla uložena v depozitáři Galerie hl.m.Prahy. |
| Mikoláš Aleš - Lhotka, Alšovy sady; na stupňovité základně na soklu je bronzová busta malíře, kterou vytvořil r. 1914 Josef Rada. Je to vůbec první pomník slavnému malíři. Pomník stojí poblíž výletního hostince Daliborka, jehož majitel Josef Vojtěch se s Alešem přátelsky stýkal. Dnes je na místě hostince secesní hotel Villa Voyta. |
| Sv. Jan Nepomucký - Braník, před kostelem sv. Prokopa; na podstavci je postava světce v dlouh[[dieresis]][[brokenbar]] klerice, ktery přidržuje levou rukou krucifix, kolem hlavy má svatozář. Sochu z pískovce z poloviny 18. st. vytvořil umělec z okruhu Františka Ignáce Platzera. |
| Dlouhý, široký a bystrozraký - Petrovice, Nad Přehradou; na školním nádvoří zde stojí 180 cm vysoká barevná glazovaná keramika, autor Vojtěch Adamec z r. 1989 - 92. |
| Mládí - Háje, Schullhofova ul.; postavy mladých lidí v životní velikosti jsou z kamene, autor Jan Bartoš r. 1984. |
| Kosmonauti - Háje; u stanice metra C je sousoší dvou kosmonautů, představující prvního českého kosmonauta Vladimíra Remka a jeho kolegu na stanici Sojuz 28 Alexeje Gubareva, kteří podnikli let do vesmíru v r. 1978. Plastiku vytvořil ak. sochař Jan Bartoš. |
| Opuštěná - Kavčí Hory, budova České televize; 82 cm vysoká postava sedící schoulené díivky z mramoru je od Břetislava Bendy z r. 1980. |
| Sova - Jižní město, škola Květnového vítězství; bronzovou sochu sovy vysokou 150 cm vytvořil Václav Frydecký v r. 1985. |
| Obludy - sídliště Dědina; mezi ul. Družicová, Šmolíkova a Parašutistů je umístěno několk objektů Kurta Gebauera z let 1980 - 89. Jsou z kamene, betonu a dlažby a mají výšku od 80 do 250 cm. |
| Země - Jižní Město, Jírovcovo nám.; kamenná sedící postavy ženy v životní velikosti představuje matku Zemi. Vytvořil ji Jiří Kryštůfek v r. 1986. |
| Ryby - na Pankráci u obchodního centra stojí kamenné 180 cm vysoké sousoší s rybami, autor Julius O. Lankáš, r. 1985. |
| Čápi - park na Pankráci; v r. 1980 vytvořil František Pašek bronzové sousoší dvou čápů o výšce 130 cm. |
| Oskar - Roztyly, Klouboukova ul.; moderní keramická betonová plastika je vysoká 300 cm. Autorem je Jaroslav Róna, vznikla v r. 1991. |
| Den a Noc - Arkalycká ul. u multikina Galaxie; na konečné stanici metra C Háje je umístěno sousoší, které Olbram Zoubek vytvořil v r. 1984. Má rozměry 215 x 155 x 185 cm a je z z vrstveného cínu zpevněného laminátem. Postavy znázorňující Slunce a Měsíc jsou částečně pokryty plátkovým zlatem. Plastiku si tehdy objednal podnik Metrostav na téma Práce a odpočinek kosmonautů - tedy práce ve dne a odpočinek v noci, den jako Slunce a noc jako Měsíc. Plastiky jsou značně poškozeny, možná budou muset být přemístěny jinam. |
| Nepolapitelná - Chodovec; před budovou Archivu hlavního města Prahy
stojí plastika od Lukáše Rittsteina. Vytvořil ji v rámci projektu Prahy 11
Socha pro Jižní Město a projektu Praha 2000 - Evropské město kultury a
byla odhalena v r. 2001. Zobrazuje příběh kapky vody, která se mění v
oblak, jež uniká do prostoru mezi dvěma svěráky. Symbolizuje
neuchopitelnost reality. Je zhotovena z kombinace mramoru, kovu a umělé
hnoty a rozměrech 6 x 4 m. Nahoru |
| Praha 5 |
| Medvědí fontána - v parku na nám. 14. října; fontánu do Slavatovské zahrady zhotovil v r. 1689 dvorní sochař Jeroným Kohl, který podobné dílo provedl pro hradní nádvoří. Ve Slavatovském sídle zřídil podnikatel Aron Příbram kartounku a poté, co byla zdejší výroba zastavena, daroval fontánu obci. Ta ji umístila před Albrechtovy kasárna, odkud musela po skončení 2. sv. války být přestěhována na dnešní místo, aby uvolnila místo památníku sovětských tankistů. Ve spodní části jsou tři stojící medvídci, nesou slavatovský erb, nad nimi spodní mísa zdobená ovocem a kvítím s maskami, z nichž teče voda. Na vrcholu horní mísy je socha vládce moří Neptuna s trojzubcem a třemi delfíny u nohou. V r. 1999 byla socha po krádeži pozlaceného trojzubce a vodního čerpadla opravena a doplněna o trojzubec ocelový. |
| Hana Kvapilová - Kinského sady (u letohrádku Kinských); sochař Jan Štursa s architektem Josefem Gočárem vytvořil v roce 1913 pomník herečky v roli Elidy z Ibsenovy hry Paní z námoří. Pod pomníkem z bělostného tyrolského mramoru je uložena urna. |
| Herkules - Kinského sady, v r. 1939 byla do dolního jezírka nad letohrádkem přemístěna z Kampy barokní socha Herkula z konce 17. st., |
| Lachtan - Kinského sady, plastika z roku 1953, autor Jan Lauda |
| Kamenný stůl - Kinského sady, autor neznámý |
| Jaro - Dienzenhoferovy sady, autor Ladislav Beneš |
| Jakub Arbes - Arbesovo náměstí; v sadovém prostranství náměstí blízko místa, kde Jakub Arbes po léta žil a pracoval v domě č. 13, je umístěna na žulovém hranolovém soklu bronzová socha spisovatele s pláštěm přes ruku a kloboukem v ruce. Autorem je sochař Jan Černý a architektem ing. arch. Jaroslav Koreček, socha pochází z r. 1962, slavnostní odhalení se konalo r. 1964 k 50. výročí spisovatelova úmrtí. |
| Živý pramen - před Bertramkou, plastika od Jana Kodeta |
| František Langer - na Smíchově v ulici Preslova 5/2213 je instalována plastika od Kurta Gebauera. Spisovatel zde žil po návratu z emigrace v Anglii a v roce 1965 v tomto domě zemřel. |
| Vltava - Dětský ostrov; v severním cípu ostrova stojí bronzový ženský akt jako Vltava o výšce 2,80 m se čtyřmi dívčími reliéfy, které představují přítoky Vltavy - Otavu, Lužnici, Sázavu a Berounku. Postavy Vltavy hledí k Vyšehradu. Sousoší vytvořil v r. 1916 Josef Pekárek, architekturu navrhl prof. František Sander. Stojí na žulovém soklu vysokém 8 m. |
| Chvála proměny - před Ženskými domovy na Smíchově byla v r. 1998 odhaleno socha Chvála proměny. Jejím autorem je akademický malíř František Lhotka, žák Františka Tichého a příslušník zapovězené z politických důvodů pomíjené a dnes téměř neznámé generace umělců. Akademický titul byl Františku Lhotkovi přiznán až v r. 1968 |
| sv. Aja - Nádražní ul. ve výklenku; socha světice (kopie od J. Vokálka) s křížem v pravé ruce stojí na vysokém podstavci, který vytvořil I. F. Platzer |
| Chlapec s rybou - park u nádraží Smíchov, autor Břetislav Benda |
| Biskup Leopold Thun-Hohenstein - Košíře, Malostranský hřbitov; vynikající klasicistní dílo Václava Prachnera z r. 1882 z pískovce je pomník zakladatele a majitele košířské usedlosti Cibulky, emeritního světícího pasovského biskupa Leopolda Linharta hraběte T.- Hohensteina, který zemřel 1826. Jeho náhrobek na Malostranském hřbitově nechal zřídit jeho synovec hrabě Josef Matyáš Thun. Monumentální pomník představuje klečícího a modlícího se biskupa s rozevřenou biblí před ním. Na podstavci ze sliveneckého mramoru je nápis: S tebou prostá vznešenost, ušlechtilost i zbožnost odpočívá. |
| Pomník mladých bojovníků proti fašismu - ulice Na Skalce, autorka T. Konstantinová |
| Sv. Jan Nepomucký - Bieblova ulice |
| Dohasínající krása - Motol - krematorium, autor V. Amort |
| 100 km elektrických drah - v ulici Na Zlíchově proti rodnému domu písničkáře Karla Hašlera čp. 242 je nenápadný památník, který uvádí že v den jeho odhalení 7. června 1927 bylo dosaženo stého kilometru délky tratí elektrických drah na území hl. m. Prahy. Nad tímto textem je znak hl. m. Prahy |
| Vladislav Vančura - na okraji Zbraslavi pod Havlínem před Vančurovou vilou na žulovém soklu a čtyřbokém pilíři je osazena bronzová portrétní busta spisovatele v nadživotní velikosti. Pomník vytvořil sochař Karel Lidický v r. 1959. |
| Němý film - sídliště Barrandov, západní část Tilleho náměstí, autor Vladimír Preclík |
| Obelisk - sídliště Barrandov, ulice Krškova a Machatého, autor K. Bečvář |
| Kameraman - sídliště Barrandov, před lávkou na Tilleho náměstí, autor Karel Nepraš |
| Abstraktní plastika - u stanice metra Radlická, autor J. Hošek |
| Pomník legionářů - Jinonice, náměstí Pod Vavřincem |
| Ptáček - Nové Butovice, Fingerova ul. V r. 1990 vytvořil Stefan Milkov bronzovou sochu o velikosti 150 x 200 x 170 cm. |
| Sluneční hodiny - Stodůlky, Hostinského ul.; sochař Pavel Přikryl vytvořil v r. 1983 kamennou 300 cm velkou skupinu moderních tvarů slunečních hodin, která připomíná moderní Stonehenge. |
| Sv. Jan Nepomucký - Stodůlky, Praha 13, Jihozápadní Město; na dolním okraji centrálního parku na křižovatce ulice Jeremiášovy a Pod Hranicí byla v r. 1994 za přispění místních firem a dalších sponzorů odhalena nová socha sv. Jana Napomuckého. Je vysoká 3,60 m, vytvořena z bílého pískovce. Je dílem sochaře Petra Veselého z Hořic. |
| Rusalka - Stodůlky v ohybu ulice Kolářova, autor Kurt Gebauer, bronzová socha je součástí kašny se stupňovitými vápencovými bloky |
| Kelt
(Keltský bojovník) - Velká Ohrada, uprostřed panelového sídliště ve
vnitrobloku východně od prodejny Meinl, socha je situována v okrasném
bazénu, autor Stanislav Hamzík Nahoru |
| Praha 6 |
| Jan Roháč z Dubé - obora Hvězda, Liboc; při hlavní cestě od správcovského domu k letohrádku stojí kamenná plastika, která původně stávala u Staroměstské radnice v místě popravy (do r. 1966). Autorem pomníku je Alois Sopr, vytvořil jej v letech 1957 - 60. |
| Kamenná mohyla - Bílá Hora, Liboc; asi 10 minut pěší chůze od konečné tramvaje na Bílé Hoře je vzdálena kamenná mohyla s prostým nápisem: Padlým bojovníkům sokolská župa pobělohorská 1620 - 1920. Z místa s nádherným rozhledem lze přehlédnout celé tehdejší bojiště, na němž 8. listopadu 1620 padlo na 2000 mužů na české straně. Neuskutečněný návrh na monumentální památník této události vypracoval František Bílek. |
| Obětem 1. světové války - Macharovo náměstí na Ořechovce, Střešovice; pomník byl vyroben z vápence z Pučiště, místa na Balkáně, kde mnoho našich vojáků zahynulo v bojích. Zhotovil jej v r. 1928 sochař Josef Franěk, architektonickou úpravu provedl Alois Dryák. Pomník včetně podstavce je 3 m vysoký a představuje raněného umírajícího vojáka v záklonu, v uniformě s náboji za opaskem. Po stranách podstavce je uvedeno 82 jmen občanů Střešovic padlých v bojích. Odhalení pomníku se konalo r. 1929. |
| Karel Bendl - v Bubenči v Pelléově ul. stojí pískovcová portrétní busta českého hudebního skladatele. Je umístěna na podstavci, který je zdoben reliéfy symbolických postav. Podle modelu sochaře Stanislava Suchardy zhotovil v r. 1916 pomník Vojtěch Sucharda a arch. Jaroslav Čermák. |
| Mír - Bubeneč, u základní školy na náměstí Svobody; sousoší dvou objímajících se dětí s holubicí, vytvořil Karel Hladík na konci 20. let. Pískovcová plastika stávala o něco dále, byla však přemístěna před školu proto, aby zde, přímo před budovou ministerstva obrany, mohl být postaven Památník československým letcům. |
| Památník československým letcům - Bubeneč, nám. Svobody; před budovou ministerstva obrany stojí památník československým letcům padlým za 2. světové války od 12. května 1995. Autorem pomníku je František Bělský. |
| Simón Bolívar - nám. Interbrigády, Bubeneč; pomník latinsko-amerického národního hrdiny a venezuelského politika, který se narodil r.1783 a po němž je pojmenována Bolívie, pomník byl odhalen 21. 6. 1983. |
| Na slunci - Břevnov, Anastázova ul.; Čestmír Mudruňka vytvořil v r. 1985 sedící mramorovou postavu dívky, která si objímá kolena a nastavuje svou tvář slunci. Plastika je vysoká 150 cm. |
| Dilema - Řepy, základní škola Socháňova; v r. 1987 vytvořil sochař Bohumil Zemánek bronzovou postavu v životní velikosti sedící na soklu u školní budovy. |
| Vítěz - Dejvice, ul. generála Píky; sochař Olbram Zoubek vytvořil sochu v r. 1981. Socha zpodobňuje mladého jásajícího chlapce, je z vrstveného cínu. |
| Daniel Adam z Veleslavína - ul. U Sadu, Veleslavín; nedaleko veleslavínského nádraží před domem čp. 421/11 stojí pomník největšího humanisty své doby, spisovatele, překladatele a tiskaře Daniela Adama z Veleslavína. R. 1899 byl k jeho pomníku k třístému výročí jeho úmrtí položen základní kámen, pak byla uspořádána peněžitá sbírka a v r. 1902 byl slavnostně odhalen pomník, busta na vysokém podstavci, jehož autorem je sochař Antonín Procházka. |
| Maršál I. S. Koněv - nám. Interbrigády, Bubeneč, autoři Zdeněk Krybus a Vratislav Růžička, pomník byl odhalen 9. 5. 1980 |
| Jan a Ivo Dědinovi - pamětní deska odhalena 30.9.2003 na domě v ulici Verdunská 23. |
| Jan
Dědina (1870 - 1955) byl světoznámý malíř a ilustrátor jeho syn Ivo (1922
- 1999) hudební skladatel. Nahoru |
| Praha 7 |
| Metronom - Letenská pláň proti Pařížské ul.; Vratislav Karel Novák ztvárnil v r. 1991 z oceli a betonu obrovský přístroj udávající tempo času. Je vysoký téměř 5 metrů a tvoří moderní dominantu Letné. |
| Stalinův pomník - Letná, proti Pařížské třídě; megalomanský pomník komunistické éry se začal budovat v r. 1952 a byl slavnostně odhalen 1. 5. 1955. V čele sousoší stál Stalin a za ním v řadě představitelé jednotlivých skupin občanů budujících nové zítřky (pomník byl přezdíván "fronta na maso"). Autory pomníku byli sochař Otakar Švec a arch. Jiří a Vlasta Štursovi. Bylo to největší skupinové sousoší v Evropě. Výška sochy byla 15,5m, podstavec měl rozměry 15 x 22 x 12 m. Pomník byl složen z 235 žulových kvádrů o váze až 30 tun. Celý pomník vážil cca 17 000 tun, základy byly až 7 m hluboké. Po Chruščovově odhalení kultu osobnosti a v období boje proti stalinismu byl pomník v listopadu 1962 odstraněn. |
| Diana - Letenské sady v centrální části; na hranolovém podstavci stojí bronzová dívčí postava s chrtem u nohou. Nároží podstavce je zdobené bronzovými želvami a hady, ve spodní části srnčí rodinka. Autorem sousoší z r. 1920 je František Rous. V r. 1997 se socha stala terčem nájezdu sběratelů barevných kovů a podařilo se z ní zachránit jen torzo. O rok později byla vyrobena a osazena její věrná kopie. Za krátko však opět došlo k odcizení, tentokrát celé plastiky. Pachatelé byli odhaleni, sochy prodali do zahraničí. |
| Památník bývalé studentské koleje Kolonka - pískovcový pomník na
západním konci Letenských sadů, poblíž křižovatky Na Špejcharu, který
oznamuje, že zde v letech 1921 - 1939 stála studentská kolonie "Kolonka",
bašta pokrokové inteligence. Pod nápisem je půdorysné schéma budov kolejí
a datum 17.listopad 1989. Pomník byl postaven několik málo hodin před
střetem studentů s tehdejší Veřejnou bezpečností na Národní
třídě. Kolej Kolonka bývala kdysi v Praze známým pojmem.Nazývaly se tak dřevěné budovy postavené pro mimopražské studenty. Budova zažila požár, ale především obsazení kolejí 17.listopadu 1939 Gestapem a oddíly SS. Vojáci vyhnali studenty z ubytoven, převezli je do Ruzyně a odtud do koncentračního tábora Oranienburg. |
| Stojící dívka - Letenské sady; postavu ženy s rukama zkříženýma na prsou a skloněnou hlavou, umístěnou nedaleko restauirace Expo 58 vytvořila v r. 1960 Marta Jirásková-Havlíčková. Poněvadž restaurace i její okolí je značně zdevastováno a socha byla tedy také v ohrožení, byla přemístěna do depozitáře Národní galerie v Trojském zámku. |
| Sedící žena - Letenské sady; autorem abstraktní pískovcové sedící postavy nahé ženy je sochař Jan Kodet. Sochu vytvořil v r. 1957, umístil ji na krychlový pískovcový podstavec. Osazena sem byla v r. 1977. |
| Stojící hoch - Stromovka u zámečku, autor Karel Dvořák |
| Sedící dívka - Štvanice - Hlávkův most, autor J. Horejc |
| Práce a humanita - severní předmostí Hlávkova mostu; při vjezdu na most z Holešovické strany stojí na pylonech dvě monumentální přes 5 m vysoká expresionistická sousoší Jana Štursy. Byla vytesána z pískovce v letech 1911 - 13 a na most osazena na pylony podle architektonického návrhu Pavla Janáka. Sousoší Práce (levá strana předmostí) představuje akty tří mužů a ženy, v postavě muže s kladivem zpodobnil autor sám sebe jako kameníka. Humanitu (pravá strana předmostí) zpodobňuje stařec v antické říze se svitkem v ruce, přidržující mladého klečícího muže a postavy dvou žen mezi nimi. Při výstavbě mimoúrovňové křižovatky byla sousoší rozebrána a skoro 20 let uschována na Štvanici. Každé sousoší se skládalo z 12 dílů vážících 16 tun. Po jejich zrestaurování byly plastiky v r. 1983 znovu osazeny, tentokrát dále od sebe na nové pylony podle návrhu arch. Stanislava Hubičky. |
| Vltava a faun - Holešovice, u stanice metra Vltavská; Vltava jako stojící víla poslouchá fauna, který sedí na rampě nad ní a hraje na píšťalu. Sousoší zdobí kašnu. Vytvořili je manželé Hudečkovi v r. 1985 z pálené hlíny. |
| Hokejista - Holešovice, Výstaviště; před Sportovní halou na čtvercové základně z leštěné žuly na vysokém podstavci stojí postava, jedoucí na jedné brusli a radostně mávající hokejkou. Autorem sochy je Zdeněk Němeček, vytvořil ji v r. 1985 z hliníkové slitiny. |
| Most - Stromovka; v r. 1999 vytvořil Miloslav Fekar instalaci mostu z dubového dřeva o rozměrech 300 x 800 cm. |
| Král a královna - před Veletržním palácem stojí moderní sousoší od Milana Knížáka z r. 1988. Postava muže a ženy je tvořena ze soustavy betonových krychlí na dřevěné konstrukci. |
| Paridův soud - zahrada Trojského zámku; v r. 1989 vytvořil Stanislav Hanzík dvě pískovcové sochy na téma Paridova soudu o výšce 220 cm. |
| Pramen III - Kostelní ulice, poblíž vchodu do Národního technického muzea, autorem zajímavého objektu z bílých žulových kvádrů doplněných dřevem a železem, je Zdeněk Hůla, pedagog a člen výtvarné skupiny Kruh. Kamenný pramen má rozměry 167x167x167 m a pochází z roku 1994. |
| Listy - Holešovice, U Městských domů; v r. 1980 osadila Ellen Jilemnická větrací kryt metra U Staré plynárny keramickou plastikou o výšce 200 cm. |
| Sousoší sedmi surikat - Troja, před hlavním vchodem do ZOO, sousoší bylo osazeno 29.května 2003 a autorkou je Veronika Richterová, která již pro zahradu realizovala čtyři dlážděné krokodýly u východu a je též spoluautorkou Chodníku slávy v ZOO. |
| Plastiky byly vymodelovány v nepatrně nadživotní velikosti, s ohledem na smrštění materiálu. Výsledkem je tedy sousoší ve skutečné životní velikosti. Z hliněných surikat byly vyjmuty sádrové formy a z těch odlity sádrové modely. Po vyretušování všech detailů mohly být předány do slévárny, která zhotovila kovové odlitky. Následovalo precizní cizelování, patinování a poté osazení na kámen před trojskou zoologickou zahradu. |
| Vlaho
Bukovac - Ovenecká 42, pamětní deska, byla odhalena 22.října 2003.Bukovac
(1855 - 1922) byl chorvatský malíř, který v tomto domě strávil posledních
devět let svého devatenáctiletého pedagogického působení na pražské
Akademii výtvarných umění a zde také zemřel. Kamenná deska z bračského
mramoru byla vytesána v kamenicko-sochařské dílně v Pučišaích na ostrově
Brač pod vedením Tončiho Vlahoviae. Nahoru |
| Praha 8 |
| Petr hrabě Strozzi - Kaizlovy sady, Karlín; před hlavním průčelím Invalidovny stojí od r. 1898 pomník muže, z jehož velkodušného odkazu byl ústav pro válečné invalidy s veškerým zaopatřením vybudován. Podle obrazu Strozziho z r. 1663 provedl jeho poprsí z bílého tyrolského mramoru Mořic Černil, profesor hořické sochařské a kamenické školy. Stupňovitý podstavec je prací školy. |
| Utonulým zákopníkům - sady U Invalidovny; v r. 1890 při povodni demontovali zákopníci (dnes ženisté) pontonový most postavený proti Invalidovně, aby ho nevzala voda. Zdivočelý proud při tom připravil o život 20 zákopníků. Brzy poté bylo rozhodnuto vybudovat jim v sadech u Invalidovny pomník. Je to 4 m vysoký obelisk na žulovém podstavci. Na obelisku jsou uvedena jména zahynulých, na vrcholu pylonu je kotva a lano jako atribut činnosti zákopníků. Pomník byl slavnostně odhalen 1891. Autor neuveden. |
| Inteligence - Lyčkovo nám.; po rekonstrukci Lyčkova nám. v r. 1999 byla vrácena zpět socha Josefa Mařatky, tentokrát už pouze v kopii, zatímco originál byl uložen v Galerii hl. m. Prahy. Originál zde před tím stál asi čtvrt století. |
| JUDr. Jan Podlipný - Libeň, Elznicovo nám.; před sadem na svahu k Rokytce byl v r. 1935 umístěn a slavnostně odhalen pomník známého českého vlastence, primátora hl. m. Prahy, který se zasloužil o to, že Libeň byla v r. 1901 připojena ku Praze, a který byl také prvním starostou České obce sokolské. Na realizaci pomníku se podíleli sochař Jaroslav Brůha a arch. Jan Bloudek. Představuje sochu Podlipného v nadživotní velikosti. |
| Valdštejnský sloup - Libeň, ul. Na Dlážděnce; na hranolovém profilovaném podstavci, ozdobeném poškozenými znaky hraběte z Valdštejna, je vysoký sloup, zakončený hlavicí s deskou, která nese kouli. Pískovcový sloup dal Valdštejn postavit na památku vydláždění více než kilometrového úseku blátivé a nepohodlné cesty do vrchu na trojském břehu, po níž jezdíval Rudolf II. s družinou a panstvem od konce 16. st. na lovy do brandýských lesů. Vznikem jiné komunikace v 18. st. upadla tato v zapomenutí. |
| Pták se sluncem v křídle - Bohnice, Lodžská ul.; sochař Václav Frydecký vytvořil v r. 1985 pískovcovou sochu ptáka s rozepjatými křídly, v jednomž z nich je znázorněno slunce. Socha je vysoká 130 cm. |
| Koupaliště - Ďáblice, Čumpelíkova ul.; sochař Bohumil Zemánek vytvořil v r. 1990 - 91 tři bronzové koupající se postavy v životní velikosti. |
| Jan
Hus - Trojská ul. před Gymnáziem Svatopluka Čecha, Troja; r. 1925 byl
slavnostně položen základní kámen k Husovu pomníku v prostoru za Trojským
zámkem, který věnoval statkář Alois Svoboda.Vlastní pomník byl darem
trojského občana ing. Václava Kočky a jeho choti Jarmily rozené Amortové.
Pomník byl vytvořen podle modelu z pozůstalosti sochaře Viléma Amorta,
jeho architekturu vytvořil arch. Vojtěch Bůžek, stavitel z Vinohrad. Mistr
Jan Hus stojí na symbolické hranici z polen, připoután řetězy v horní i
spodní části ke kůlu. Slavnostně byl odhalen r.
1926. Nahoru |
| Praha 9 |
| Emil Zátopek - Vysočany; socha je dočasně umístěna před budovou a. s. Sazka, definitivní místo bude mít v areálu víceúčelové haly ve Vysočanech, která se zatím staví. Jedná se o druhý bronzový odlitek, který vytvořil ak. sochař Jaroslav Brož. Slavnostní odhalení se konalo 12. 12. 2002. První z odlitků stojí od října 2002 v Lausanne v parku Olympijského muzea. Socha je vysoká 190 cm a váží 170 kg. |
| Průmysl - Vysočany; před budovou polikliniky je socha Vincence Makovského z r. 1928. Původně stávala u vchodu do Peněžní burzy, která se nacházela mezi Smetanovým divadlem a Národním muzeem. Socha je koncipována pro pohled zdola, dnešní umístění je pro ni nevhodné. |
| Modrý Vysočan - Vysočany, nám. OSN, kovová socha, autor p. Voříšek |
| Koupání - Hloubětín, stanice metra B; sochař Jaroslav Hladký vytvořil v r. 1985 bronzovou 180 cm vysokou postavu, připravenou ke skoku do vody |
| Pieta - Prosek, U proseckého kostela, sousoší |
| Plastika - Kamenný blok, Střížkov, vnitroblok mezi Šluknovskou a Varnsdorfskou, K autor M. Chlupáč |
| Plastika - Kameny, Střížkov, vnitroblok Varnsdorfská - Českolipská, autoři Vácha a Kašpar |
| Niké - Střížkov, vnitroblok Českolipská a Mimoňská, autor J. Dušek |
| Dvoureliéf - Kamenné tváře,Střížkov,vnitroblok Českolipská a Mimoňská, autor J. Šimek |
| Horizontála - Prosek u Mototechny - Litvínovská, kovový vysoký jehlan ve špatném stavu, autor p. Irmanov |
| Hudba - Prosek, park Litvínovská - Bohušovická, pískovcová plastika, autor M. Reiner |
| Květ - Prosek, před č. 609, pískovcový květ, autorkou je E. Kmentová |
| Venuše - Prosek, v zeleni Rumburská - Bílinská, autor J. Jírava |
| Jiří Wolker - Prosek, Park přátelství, socha od M. Šonky |
| Zeď - u nákupního střdiska Plus, autor M. Hejný |
| Květ - Prosek u Mototechny Litoměřická, autor M. Hejný |
| Medvěd - Prosek, MŠ Litvínovská, autor p. Stefan |
| Sv. Jan Nepomucký - Vinoř, náměstí; jedna z nejkrásnějších soch světce, jichž je v Praze značné množství, je umístěna před kostel Povýšení sv. Kříže ve Vinoři. Jejím autorem je pozdně barokní umělec František Ignác Platzer nebo někdo z jeho dílny. Postava v kanovnické říze stojí na veliké rybě, symbolu mlčení. Světec se sklání ke kříži v pravé ruce a v levé ruce má knihu. Na volutách u jeho nohou sedí dva andílkové s kartušemi, v jedné s reliéfem sv. Václava, v druhé s reliéfem Staroboleslavské Madony. Pískovcová socha je datována chronogramem 1755. |
| Rozum a cit - Kbely, parčík u Železnobrodské ul.; pískovcová socha Ladislava Šalouna z r. 1934 představuje dva akty sedící na nízké kamenné lavici - muž s rukama na kolenou hledí na ženu schoulenou s hlavou v rukách. Plastika stávala původně v Petřínských sadech, sem byla osazena v r. 1975. |
| Otec a
syn, Matka a dcera - Kbely, Albrechtická 1; dvě betonová protějšková
sousoší v životní velikosti vytvořil v r. 1976 Karel
Lidický. Nahoru |
| Praha 10 |
| Altán - Malešice, Rektorská ul.; sochaři Karel Nepraš a Kurt Gebauer vytvořili v r. 1989 z litiny, dřeva a železa objekt altánu, vysoký 490 cm. |
| Antonín Švehla - Hostivař, parčík na rohu ulic Švehlova a Pražská, bronzová busta Antonína Švehly (1873 - 1933), hostivařského rodáka, statkáře, předsedy České agrární komory, ministra vnitra a ministerského předsedy ČSR, byla odhalena 23.6. 2001 a je dílem akademického sochaře Jana Bartoše |
| a sochaře Vítka Zdrůbeckého. |
| Bouře a Vodopád - park Na Vinici ve Strašnicích; obě sochy poskytl jejich autor Ivan Jilemnický k osazení do parku zdarma. Spolupracoval s ak. arch. Petrem Keilem. |
| Dítě v náručí matky - Strašnice, ulice Ke Strašnické, v zeleni před domem |
| Dívka - Vršovice, Turkmenská ulice, v zeleni mezi domy |
| Do života - Vršovive, ulice Vladivostocká, před školou proti Jaltské, autorem je J.Klimeš |
| Hudba - Malešice, ulice Počernická, mezi Limuzskou a Božeckou, autorkou je V.Merhautová |
| Chlapec s dívkou - Vršovice, Kazašská ulice, v zeleni mezi domy |
| Chlapec s letadlem - Vršovice, Tadžická ulice |
| Jaro - Strašnice, areál Strašnického krematoria, autorem je J. Wagner |
| Matka s dětmi - Vršovice, Taškentská ulice, v zeleni mezi domy |
| Matka s dítětem - Vršovice, Ke Strašnické; postavu ženy s dítětem v náručí v nadživotní velikosti z umělého kamene vytvořil sochař Peter Oriešek v r. 1982. |
| Milenci - Záběhlice, sídliště Zahradní Město; v ul. V Korytech je osazeno pískovcové sousoší dvou postav z r. 1970, autor Ladislav Kovařík. |
| Národní skautský památník - Strašnice, u strašnického krematoria, slavnostní odhalení pomníku se konalo 10. května 2003, je věnován památce 749 československých skautů a skautek, kteří padli na bojištích obou světových válek nebo se stali oběťmi nacistické či komunistické zvůle. Autorem je malíř, grafik a ilustrátor Vladimír Pechar. |
| Sv. Jan Nepomucký - Vršovice, Vršovické nám.; vedle kostela sv. Mikuláše stojí na profilovaném soklu pískovcová postava světce v kanovnické říze s krucifixem v náručí z r. 1725. |
| Sv. Jan Nepomucký - Uhříněves; v parku na náměstí na trojbokém podstavci s římsou je významná postava světce v kanovnickém obleku s biretem na hlavě, v náručí s krucifixem a palmovou ratolestí. Podstavec je zdoben reliéfy z jeho života, u nohou mu sedí tři andílci. Pískovcovou sochu vytvořil kolem r. 1730 Matouš Václav Jäckel. |
| Poezie a učení - Malešice, ulice Nad Vodovodem (před školou), autorem je V.Bejček |
| Alegorie plynárenství - Michelská ul, Michle; u vjezdu do objektu Michelské plynárny, v níž se započalo s výrobou plynu r. 1926, byl instalován pylon o výšce 4,20 m a na něm sousoší představující Vědu a Práci, dílo Ladislava Šalouna. Postava ženy drží v natažené ruce kus uhlí, z něhož při slavnostních příležitostech plápolá skutečný oheň. V r. 1996 sousoší restauroval Karel Holub. Plyn se zde již nevyrábí, v jedné z budov je však umístěno Plynárenské muzeum. |
| Rozvíjejíci se květ - Strašnice, sídliště Skalka, u obchodního centra mezi ulicemi Rubensova a Goyova, autorem je J.Holinka |
| Strom života - Skalka, ulice Pod Strání a Nedvězská, autorkou je B.Kodymová |
| Tři postavy v bazénu - Zahradní Město, u OD Květ, autorem je F.Häckel |
| Vodopád - Strašnice, roh ulic Černokostelecké a Na Palouku v parku, autorem je I.Jilemnický |
| Život - Strašnice, v parku proti Tuklatské a v Úžlabině, autorem je M.Vácha |
