Ř í m s k o k a t o l i c k á   f a r n o s t   R o k y c a n y :

k1.jpg (47053 bytes)

Gotický kostel Panny Marie Sněžné v Rokycanech

        Centrem společné duchovní správy Římskokatolické farnosti  je okresní město Rokycany s farním kostelem Panny Marie Sněžné. Z Rokycan jsou spravovány farnosti Rokycany, Mirošov, Osek, Mýto, Hrádek, Dobřív, Mešno, Strašice a Skořice. Jako duchovní správci zde působí: P. ThMgr. Jaroslav Hůlle, vikář a moderátor společné duchovní správy a P. ThMgr. Pavel Filka, člen společné duchovní správy.

        Důležitou součástí života ve farnosti je rozvíjení živých společenství četbou Písma svatého při společném sdílení zkušeností života z víry. Ve farnosti působí několik společenství, která se pravidelně schází na faře i v domácnostecha společně rozjímají nad Písmem svatým. To se odráží ve společných akcích v rámci farnosti i celého vikariátu.   Od roku 1993 se věřící farnosti s ostatními věřícími vikariátu setkávají na každoročním vikariátním dnu, který už dnes přímo navazuje na Dny víry v Plzni. Ve farnosti také probíhá pravidelná Obnova duchovního života věřících formou rekolekcí před slavením Vánoc a Velikonoc.

        Činnost farnosti je rozvinutá i ve smyslu duchovní péče o nemocné v domácnostech, v nemocnici a ústavech sociální péče. Pozornost si zasluhuje Ústav sociální péče v Mirošově, kde na návštěvu duchovního čeká až 45 lidí!

        Během posledních deseti let, kdy existuje plzeňská diecéze, se situace v mnohém změnila. Duchovní život se rozvíjí. Přibylo několik mladých rodin, které do farnosti vnáší novou naději.   Zdá se, že do budoucna může z těchto rodin vyrůst nové jádro farnosti. Střední generace, která úplně chyběla, se postupně doplňuje. Farní struktury se přetvářejí a v tom vidíme i reálnou možnost rozvoje celé farnosti v nejbližších letech.

        V Rokycanech vznikla v roce 1994 okresní Charita. V roce 1998 vznikl Denní stacionář pro staré a zdravotně postižené občany a zastřešil i samotné návštěvy a péči o nemocné v jejich domovech. Prostory stacionáře začaly od roku 2000 využívat i postižené děti. Ve stejném roce založila Charita ve spolupráci s městem Rokycany Azylový dům pro lidi v nouzi, kde se ročně vystřídá na osmdesát lidí bez domova. Charita také vyjíždí k potřebným do obcí a měst po celém okrese, její činnost se stala nenahraditelnou součástí života potřebných lidí. Je viditelná i v podpoře různých projektů, na které získává prostředky např. formou Tříkrálové sbírky.

        V rámci farnosti působí také Občanské sdružení Cantate, které významně podporuje rozvoj a činnost mládeže a rodin v rámci projektů podporovaných Ministerstvem školství ČR a Ministerstvem kultury ČR. Cantate vzniklo před devíti lety a za dobu svého působení dosáhlo řady úspěchů, které se projevují nejen ve vikariátních aktivitách, ale v celé diecézi.

        K významným kulturním památkám farnosti patří kostel Panny Marie Sněžné v Rokycanech, který je ve zdivu gotický, ale byl přestavěn v barokní době do dnešní podoby.  K nejstarším stavbám ve vikariátu patří kostel sv. Vavřince ve Strašicích, i když jeho dnešní zdivo pochází až ze 14. století, právě tak jako kostel sv. Štěpána v Mýtě. Kostel Nejsvětější Trojice v Mešně, který v roce 2002 oslavil sto let své existence, dokazuje, že i stavba v novogotickém slohu je ozdobou obce. Poutním místem Rokycanska je kostel Navštívení Panny Marie na Vršíčku u Litohlav postavený v roce 1747.

V Ý Z N A M N É   O S O B N O S T I   F A R N O S T I :

P.  J a r o m í r   R ý z n e r,  1 9 1 4  -  1 9 9 8

        Rokycanský děkan, narodil se 29. ledna 1914 v Boskovicích na Moravě. Tam absolovoval      5 tříd obecné školy a 8 tříd státního reálného gymnázia. Po maturitě byl přijat do do Arcibiskupského semináře v Praze - Dejvicích, kde absolovoval 10 semestrů na bohoslovecké fakultě Univerzity Karlovy. Na svátek apoštolů Petra a Pavla, 29. června 1938 byl vysvěcen na kněze v katedrále sv. Víta pražským arcibiskupem kardinálem Karlem Kašparem.

        Od 1. srpna do 31. října 1938 byl ustanoven kaplanem  v Kostelci nad Labem. Od              1. listopadu 1938 do 31. července 1939 působil jako kaplan v Černoučku pod Řípem. Od            1. srpna 1939 byl ustanoven kaplanem v Rokycanech. V rámci svého kněžského poslání také vyučoval na místních obecních  a měšťanských školách a od roku 1940 také na místním gymnáziu.

        V této době byl děkanem v Rokycanech  kanovník Ignác Zahradník. V duchovní správě dále vypomáhal katecheta na odpočinku P. Josef Beznekr. Od roku 1941 do 1944  zde působil také jako kaplan P. František Nechybský a od roku 1944 do roku 1951 P. Rudolf Kurek. Po smrti  kanovníka Ignáce Zahradníka byl P. Jaromír Rýzner jmenován administrátorem děkanství a od 1. května 1947 byl jmenová děkanem. Město Rokycany mělo tehdy patronát, proto byl P. Jaromír Rýzner potvzen jako poslední volený děkan rokycanské farnosti.

        Po Vršíčkové pouti v roce 1950, odjel s maminkou na krátkou dovolenou do Mariánských Lázní, ze které se do rokycan vráti až v roce 1968. V Mariánských Lázních  byl zatčen příslušníky  Stb a byl deportován do internačního kláštera v Želivě. V Želivě pobyl až do začátku července 1951 a odtud byl následně převezen do internačního kláštera v Hájku u Kladna. Zde již byl režim volnější než v Želivě a kněží mohli přijímat návštěvy, dopisy a balíčky. Internační tábor byl začátkem dubna 1953 zrušen a P. Jaromír Rýzner byl za nepřátelský postoj k lidovědemokratickému zřízení odsouzen na 18 měsíců vězení a k celoživotnímu zákazu kněžské činnosti. Trest nastoupil do věznice v Kutné Hoře. Po nástupu nového prezidenta se na zbytek jeho trestu stahovala amnestie a P. Jaromír Rýzner byl 10. srpna 1953 propuštěn. Tato amnestie se nevztahovala na zákaz duchovní činnosti a proto musel nastoupit do skladu barviv v Liberci a následně v Pardubicích.

        Pražské jaro 1968 mu umožnilo se vrátit na svoje místo děkana v Rokycanech. Zde obětavě sloužil věřím až do roku 1990, kdy ze zdravotních důvodů odešel do důchodu a přestěhoval se na faru v Oseku u Rokycan, odkud podle svých možností dále v duchovní správe vypomáhal. 

K O S T E L  P A N N Y   M A R I E   S N Ě Ž N É  V   R O K Y C A N E C H :

        Kostel Panny Marie Sněžné v Rokycanech se nachází na Masarykově náměstí. původně gotický kostel byl zničen požárem v roce 1784. Zůstaly jen gotické klenby, lodě a několik opěrných pilířů. Stavitel Palliardi dal novému kostelu pozdně barokní podobu. O třicet let mladší věž je již empírová. ve vnitřních prostorech kostela zaujmou dva mramorové oltáře, které byly do zdejšího kostela převezeny z kostela sv. Michala v Praze na Starém Městě. Sochařská výzdoba kostela je od Fr. Platzera předního sochaře 18. století. Na hlavním oltáři je obraz Panny Marie Sněžné od Josefa Kramolína.pozornost zasluhuje též tabulkový obraz Oplakávání Krista z doby kolem roku 1500, který je původní součástí gotisckého oltáře.

M A R I Á N S K Ý   S L O U P     N A   N Á M Ě S T Í   V  R O K Y C A N E C H :

ROMSL01.jpg (52239 bytes)

        Barokní památka z roku 1770 od Václava Baura. Trojboký odstupňovaný podstavec a na něm jsou sochy světců. Uprostřed je sloup s kompositní hlavicí a na ní je socha Panny Marie s dítětem.

K O S T E L   P A N N Y    M A R I E   N A   V R Š Í Č K U :

        Při řádění moru v Čechách v letech 1712-13 slíbili rokycanští měšťané postavit na skalnatém vršíčku kostel k poctě Panny Marie. Svůj slib splnili až po mnoha dalších letech. V roce 1744 byl položen základní kámen, a o tři roky později byl kostelík vysvěcen. Stavitelem byl Jan Mourek z Rokycan. U kostela byla poustevna, v níž se až do josefinských reforem zdržoval poustevník z bratrstva sv. Ivana. V roce 1827 byl kostel vyloupen, později byla vypálena poustevna a v roce 1841 se ztratily zvony. V roce 1872 a 1903 byl sešlý kostel opravován.

        Poutní slavnosti v kostele na Vršíčku se udržely i v období komunismu, ale kostel v tomto období velmi utrpěl nedostatečnou údržbou. V roce 1993 se jej ujala Nadace kanovníka Staška, která zajistila opravu krovu zničeného dřevomorkou, opravu střešní krytiny a fasád. Opravy byly ukončeny při jubileu dvěstěpadesátileté existence, tedy v roce 1997. Prostá, ale zajímavá stavba se tak stala viditelným symbolem obnovy duchovního života vikariátu, který probíhá především ve farních společenstvích a rodinách.

D A L Š Í   V Ý Z N A M N É  P A M Á T K Y :

        ROKAL02.jpg (64740 bytes)                ROKAL01.jpg (55779 bytes)                 ROKPMB01.jpg (54182 bytes)

             Křížová cesta ke kapli Kalvárie                            Kaplička Kalvárie v Rokycanech                            Kaplička Panny Marie Bolestné        

RODEK01.jpg (48578 bytes)              ROBMK01.jpg (37004 bytes)           KEj.01.jpg (32428 bytes)   

        Farní úřad v Rokycanech                                               Boží Muka v Rokycanech                                  Kostel sv. Václava v Ejpovicích

 

OSEK:

- kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 14. století. V roce 1707 byl barokně upraven a v letech         1908-9 byl upraven do dnešní podoby.

MÝTO:

- původně gotický kostel sv. Jana Křtitele byl v 18. století barokně upraven. Na návrší se nachází    gotický hřbitovní kostel sv. Štěpána ze 14. století.

STRAŠICE:

- gotický kostel s freskami z roku 1400, později barokně upraven.

                                              KSTR01.jpg (53839 bytes)

                                                                                Gotický kostel ve Stašicích

MIROŠOV:

- raně barokní kostel sv. Josefaz roku 1693 se čtiřmi barokními sochami.

MEŠNO:

- novogotický kostel Nejsvětější Trojice na hřbitově z let 1901-2.