ČERVENÁ TETRA
Hyphessobrycon flammeus
Hyphessobrycon flammeus patří do čeledi Characidae. Je to jeden z nejběžnějších zástupců rodu Hyphessobrycon. Příslušníci tohoto rodu jsou vesměs drobné druhy ryb, které se vyznačují neúplnou postranní čárou, přítomností tukové ploutve a dlouhou řitní ploutví. Na rozdíl od příslušníků příbuzného rodu Hemigrammus mají základnu ocasní ploutve neošupenou. Jsou rozšířeni v Jižní Americe. Hyphessobrycon flammeus žije v bližším i vzdálenějším okolí Rio de Janeira. Dorůstá velikosti kolem 3,5-4 cm. Zbarvení je stříbřité, přední polovina těla má nádech žlutý, zadní polovina těla červený. Řitní ploutev je zbarvena intenzívně červeně, ocasní, hřbetní a břišní ploutve jsou načervenalé, prsní bezbarvé. Přední hrana hřbetní ploutve je bílá, přední hrana řitní ploutve je černá. U samce je celá řitní ploutev černě lemovaná. Za skřelemi jsou dva kolmé, příčné, černé pruhy. Samec je poněkud menší a štíhlejší než samice, která je zvláště v břišní partii těla plnější. Do Evropy byl tento druh dovezen v r. 1920.
K chovu postačí i menší nádrž; vhodnější je však nádrž velká, spíše vyšší, kde lze ryby chovat ve velkém hejnu a ve společnosti jiných příbuzných druhů z čeledi Characidae. Na teplotu vody není Hyphessobrycon flammeus nijak náročný. Stačí 20-22 °C, snese však i pokles teploty ,pod 20 °C. Přijímá veškerou živou potravu, případně i potravu suchou. V celku se jedná o mírumilovný druh, vhodný zvláště do společenských nádrží osídlených jinými příbuznými druhy. Pro vytírání je vhodná celoskleněná nádrž o obsahu asi 15 litrů vody. Voda čerstvá, vodovodní, teploty kolem 24 C. Do nádrže je třeba umístit trs rostlin, zatížený na dně kamenem. Jiker bývá kolem 200 kusů. Rodiče jikry požírají a proto je musíme ihned po vytření odlovit. Rybky lze vytírat buď po párech, nebo také hromadně.
Potěr se začíná líhnout ve stáří kolem 24-36 hodin. Rybky mají těsně před vylíhnutím a po něm relativně velký žloutkový vak, tvaru téměř kulovitého. Obsah žloutkového vaku slouží výživě rybky v období před rozplaváním, kdy ještě nepřijímá potravu z vnějšku. K rozplavání potěru dochází ve stáří 3-5 dní a v té době také přijímají rybky první potravu. V době před rozplaváním se rybky pohybují jen velmi málo a jsou většinou přichyceny na podkladu pomocí velkého žláznatého orgánu umístěného na svrchní straně hlavy. Rybky jsou záhy po vylíhnutí vůči podráždění dosti netečné a teprve v průběhu dalšího vývoje se stávají citlivější a při mechanickém podráždění unikají prudkým pohybem. Pohyb je vždy velmi krátký, trhavý a skákavý. Ocasní konec těla je při něm níže než konec hlavový, neboť ocasní část těla je už od vylíhnutí větší než přední část tě1a. Pohyb trvá vždy jen krátce a rybky se přichytí velmi brzy zase na podklad. Špatné pohybové schopnosti jsou podmíněny tím, že rybky mají nedokonale vyvinuty pohybové orgány ploutve a jejich plovací měchýř není naplněn plynem. Během dalšího vývoje, ještě před rozplaváním se plovací měchýř začíná plnit plynem a proto tělo rybek při pohybu zaujímá polohu více horizontální. Pohyb je také poněkud plynulejší, ale stále trhavý a někdy i skákavý. Rybky se také postupem doby stávají velice citlivé vůči mechanickému podráždění a unikají z dosahu rušivého vlivu velmi rychlým skokem a brzy se zase přichytí na podkladu. Lepšímu pohybu a stabilitě těla pomáhají, vedle plynem se plnícího plovacího měchýře, rychle se vyvíjející ploutve. Ihned po vylíhnutí je zadní část těla lemována souvislým ploutevním lemem. Při horní části žloutkového vaku jsou základy prsních ploutví. Základy prsních ploutví se ještě před rozplaváním podstatně zvětšují. Část ploutevního lemu za řitním otvorem je nápadná tím, že se v ní v této době objevují buňky hvězdicovitého tvaru, které obsahují černý pigment (tzv. melanofory).
V době těsně před rozplaváním je už plovací měchýř naplněný plynem, vyvíjí se střevo, prsní ploutve jsou značně veliké. Rybky mají už jen zcela malý žloutkový váček. Zásoby živného žloutku jsou už nepatrné a i ty jsou brzy spotřebovány. Rybky začínají přijímat potravu z vnějšku. V té době podáváme rybkám
poprvé potravu - nejlépe živou prachovou, nebo i potravu umělou. Tehdy se rybky začínají rozplavávat, tj. ve stáří 3-5 dní. Chování a způsob života rybek po rozplavání se podstatně liší od chování rybek před rozplaváním. Zatímco rybky před rozplaváním byly většinu času přichyceny na podkladu, po rozplavání se většinou pohybují a shánějí potravu. Záhy po rozplavání rybky ještě dosti často odpočívají přichyceny na podkladu, ale později je jejich pohyb plynulý, volný a dokonalý. Pohybují se velmi rychle. Tělo při pohybu zaujímá plně normální vodorovnou polohu. V období po rozplavání se vyvíjejí jednotlivé ploutve. Nejprve se tvoří ploutev ocasní . Po ploutvi ocasní se tvoří ploutve řitní, pak v ploutvi hřbetní. Jako poslední se tvoří ploutve břišní. Tuková ploutev je zbytkem ploutevního lemu mezi ploutví ocasní a hřbetní. Jinak se ploutevní lem mezi nepárovými ploutvemi zároveň s jejich vývojem zmenšuje až nakonec úplně mizí.