PARMIČKA ČERNOSKVRNÁ

Rybka patří do skupiny kaprovitých (Cyprinidae). Mnoho let byla zaměňována s Capoeta mahecoia, která je ji velmi podobná. Obě ryby od sebe snadno rozlišíme podle počtu vousků, neboť druhy rodu Capoeta mají dva vousky v koutcích úst, kdežto druhy rodu Puntius jsou bezvousé. Puntius filamentosus žije především v jižní a západní Indii v dolních a střednich vrstvách tekoucích vod. V akváriu dorůstá velikosti přes 10 cm a při dobrých podmínkách až 15 cm. Rybka má parmovitý tvar těla, ze stran mírně stlačený, hřbetni oblouk je především u samečka klenutější než břišní partie. Zbarvení dospělých rybek  je na bocích stříbřité se zelenavým nádechem. Břicho je bělavé. Barevné reflexy vyniknou zvIáště při dobrém osvětlení. Každá ze šupin září zelenavým leskem, zvláště ve hřbetní části těla. Na boku ocasního násadce, přibližně mezi koncem řitní a začátkem ocasní ploutve, má rybka výraznou tmavou skvrnu. Hřbetní ploutev je jemně. cihlově červená a oválné. červené skvrny jsou i v obou lalocích ploutve ocasní. Sameček, mimo mrně vyklenuté břicho, má v dospělosti větší hřbetní ploutev se značně siinými a do 2 až 3 cm prodlouženými vlajícími volnými ploutevnimi paprsky nespojenými ve vnější části ploutevní blanou. Skřele samečka jsou hnědočervené. Barevné odstíny silných a zdravých ryb dosáhneme jen když splníme jejich životní nároky. S ohledem na jejich návod a velikost, tvar a životní projevy musíme jim dopřát především dostatek prostoru, pravidelnou částečnou výměnu vody a také dostatek hodnotné a pestré potravy. Pro šest ryb by mělo být zvoleno akvárium o objemu alesoň 150 litrů. Chovu vyhovuje středně tvrdá voda s hodnotou pH 8,5 až 7,5 a teplota 22 až 24°C. Krátkodobý pokles teploty na 20°C nebo i níže nezanechá na zdraví ryb žádné následky. Výhodnější než vzduchování je stálé filtrování vody a výměna jedné čtvrtiny vody týdně.

I dospělé ryby jsou mírumilovné. Jsou stále v pohybu a až na horní vrstvy vody využívaji celého prostoru akvária, jak dobrým plavcem je tato parmička, poznáme při krmení, ale hlavně při lovu dospělých ryb síťkou. Často se snaží uniknout i skokem nad hladinu. S osudem se ostatně nesmiřuje ani když je v siťce mimo akvárium a urputně sebou mrská. Pohyblivost rybky a její další životní projevy nám nedovolí dobré stabilní osázeni rostlinami. Parmička ráda okusuje jejich mladé výhonky. Vhodné je proto upravit dno z kamínků velikosti 0,5 až 1 cm, aby bylo snadné odstranění kalu. P. f ilamentasus spotřebuje mnoho potravy. Velmi ochotně přijímá živou potravu, s oblibou vyhledává larvy hmyzu a mouchy, škrábané hovězí maso a také všechny druhy umělé potravy. S chutí žere i špenát. Parmička černoskvrná je sice nenasytná, avšak ji nesmíme překrmovat, chceme-li dosáhnout dobrých chovatelských výsledků. Následky přežírání se projevují negativně při tření na jeho výsledku.Odchov není obtížný. Rybky se třou velmi ochotně i několikrát po sobě. Částečná výměna vody, vydatnější a pestřejší strava, jsou snad jedinou podmínkou přípravy ryb ke tření. Třecí nádrž má mít objem nad 80 litrů. Pro výtěr je dobré použít vodu měkkou s neuhličitanovou, tvrdosti °2 až 3° N. V takovéto vodě se embrya nejlépe vyvíjí. Citlivost rybky na uhličitany trvá i více než měsíc po rozplavání. To je třeba respektovat i při doplňování vody v rozplavávacích nádržích. Při výtěru je vhodné vodu filtrovat. Jikry jsou lepivé. Teplotu pro výtěr zvyšujeme na 27- až 28 °C. Na dno pokládáme třecí rošt neboť je to jediný způsob, jak zachránit alespoň část jiker před žravosti rodičů. Oba partneři požírají jikry již během tření. Dokáží je všechny vysbírat z rostlin i z povrchu miřížky. Při tření můžeme použít měchýřku jávskou (Vesicularia dubyana). Silonová střiž není vhodná, neboť při prudkém tření v ní mohou ryby uváznout a zahynout. Pokud nebyli partneři před třením chováni odděleně, začnou se zpravidla třít hned druhý den a pokračují po dobu 2 až 5 dnů. Obvykle v ranních hodinách při jednotlivých třecích aktech vypustí samička několik jiker. V jednom dni přibližně 80 až 100 a další kladení pokračuje na druhý den a ve dnech následujících. Celkový počet odložených jiker dosahuje obvykle 300, výjímečně jen 150 a velmi vzácně přes 400. Oddělíme-li oba partnery zhruba 2 až 3 týdny před třením, pak se nejčastěji vytírají druhy den, jednorázově. Počet odložených jiker e tomto případě ale málokdy přesáhne 200. Při tření je aktivnější samec. Tření je poměrně prudké a typické pro parmičky.Celé tření trvá 1 až 2 hodiny. Při teplotě 28 °C se plůdek líhne za 36 hodin a žloutkový váček tráví zavěšen na rostlinách a svislých stěnách nádrže. Po rozplavání přijímá relativně velkou potravu ve značném množství. Při časté částečné vyměně vody jsou mláďata stále při chuti a při dostatečném množství potravy se téměř nevyskytují velikostní rozdíly. Nesmí nás překvapit rozdílné zbarvení rybek v mládi a v dospělosti.

Tuto rybku postihl stejný osud jako Barbodes Iateristrigs či Capoeta arulia. Přes snadný chov i odchov z našich nádrži praktický vymizel i když v zahraničí je zájem o dovoz těchto ryb od nás.