THE ROLL - Šamanské bubnování ze srdce Evropy

The ROLL

Byla jsem včera na Vašem vystoupení v čajovně na Skleněné louce. Ráda bych se prostřednictvím emailu k vystoupení vyjádřila,neboť k přímému kontaktu mi přeci jen chybí notná dávka odvahy. To co chci sdělit jsou pocity a myšlenky, které byly díky bubnování vytáhnuty, řádně promíchány a opět rozmetány a rozptýleny. Během vystoupení jsem měla pro větší koncentraci zavřené oči, hlasy bubnů naplnily celou místnost, roztřásly podlahu a pronikaly tedy nejen do uší, ale i do celého těla. I přesto nebo snad proto, že jsem se snažila soustředit pouze na hudbu, probleskovaly mi hlavou myšlenky. Tu se mihla vzpomínka na seminární práci, tu na člověka, s kterým bych měla mluvit, hned zas tu byla myšlenky směřující ke kamarádce, která seděla vedle mne, zaslechla jsem totiž jakés povzdechnutí a napadlo mne, zda se nakonec nenudí a nelituje, že jsem ji sem vytáhla, myšlenka však zmizela tak rychle, jak se objevila a stejně tak i ostatní. Výše uvedené vzpomínky, byly střídány barevnými obrazy.Nejčastěji se mi v hlavě promítal obraz s plamenem svíčky a jednolitý světelný paprsek.Po představení jsem si připadla jako zbavená nánosu každodenností a nahromaděných emocí.To všechno způsobil bezprostřední zážitek hudby?Zajímalo by mne, jak to cítili ostatní a jak to prožíváte Vy, kteří probouzíte duchy nástrojů ? Také mi připadlo, jakoby se během představení vytratil čas. Podobný pocit měla i má kamarádka.Společně s ní vám přeji hodně štěstí na Vaší cestě a posílám pozdravení duchům nástrojů , zvláště pak Děšťové holi, která nejvíce zasáhla mé srdce. Elanor.
Pozdrav od \"neznámého\", který nahlíží na svět z ptačí perspektivy a občas je zanešen spirálami souvislostí v čase a prostoru, jako třeba na stránky internetu. Všichni jsme mnohými činiteli ovlivňováni, avšak mnohokrát se dějí věci, které se zdají být více souvislými a méně náhodnými. Důležité schopnosti je nutné příjmat, vstřebávat, rozvíjet, sdílet s druhými a předávat v dobrém. \"Jedno\" je nám dáno od kolébky, \"druhé\" musíme hledat a zjišťovat co vše je naší přirozeností. Tak nechme rozeznít svoje hemisféry a dejme se unášet třeba v krajinou mnohým vzdálenou. \"Kdo hledá ten nachází, a lačnost po poznání je nám blízká\" Jsem ten co hraje na buben a možná i víc. Těším se na brzké setkání s Vami. (\"mluvte řečí bubnu\")
"Bylo zajimavé pozorovat to ticho, které se náhle rozprostilo poté, co dozněl zvuk bubnů. Přislo příliš rychle a bubny jěšte doznívaly v paměti. Najednou tu nebyly a bylo ticho."
"Nešlo by tak nádherné zvuky poslouchat i někde u ohně v lese? Pod oblohou by to mohlo být hezči než v uzavřené místnosti. Bylo to ale velmi pěkné."
Dobrý den nebo ahoj?
Dlouho jsem přemýšlel, zda mám reagovat či nikoliv. Byla to docela náhoda, že jsme s kamarádkou šli posedět na Skleněnou louku zrovna v úterý, kdy jste tam hráli. Kdybych jen viděl upoutávku, asi bych si řekl, že dívat se na blázny, kteří tlučou do bubnů, nestojí za ztrátu času. Když už jsme tam ale byli, tak se nám zdálo, že neuškodí si to poslechnout. Na závěr jsem byl rád, že jsme tam zůstali.
Není jednoduché se správně vyjádřit, těžko hledám slova. Velmi pěkně to řekla moje kamarádka, když pronesla něco jako: "To se nedá popsat, je to někde ..." a ukázala přitom do hrudi. Musím souhlasit. To se nedá popsat, to se musí zažít.
Přesto se pokusím, asi trošku neohrabaně, zapsat své pocity. Zpočátku jsem pozoroval, jak hrajete, a poslouchal postupně se měnící rytmy. Dával jsem pozor na každé bouchnutí a s překvapením zjišťoval, jaké rozličné zvuky se dají vyloudit. I když se mi zdálo, že ruce dělají stále tytéž pohyby, ve zvuku byly změny - intenzita sílila a zase slábla, ve spektru se objevovaly tóny, které tam prvně nebyly, aby po chvíli zase zmizely. Naprosto mně pak dostalo sólo, kdy hrál jen jeden buben a já mohl porovnávat vyluzovaný zvuk s pohyby dlaní. Byl to neopakovatelný zážitek. Asi to hodne hodnotím jako technik, no profese nás asi dost ovlivňuje a nelze ji zapřít.
Po přestávce jsem svou pozornost odvrátil od techniky provádění více k pocitům, které hra vzbuzovala. Až se zavřenýma očima jsem začal vnímat i něco víc - něco, co uši předtím neregistrovaly. Hra nebyla založena jen na tom, co člověk slyší, ale i na tom, co cítí. Přesto, že se zvuková stránka téměř neměnila a rytmus byl stále stejný, byly v něm doslova poryvy, které rozeznívaly tělo. Ne obrazně ale fyzicky. Skutečně se mnou místy cloumaly rázové vlny, které nebyly slyšet. Toto by žádná zvuková aparatura nedokázala reprodukovat, to se dá prožít jen při živém vystoupení. Při hře samotné si mohl člověk představovat cokoliv - život v džungli, hřmící příboj anebo bouři. Bylo zvlášť působivé, když pak bouře skutečně přišla. Bylo to jako kouzlo, jako kdyby se přišla podívat, kdo jí to fušuje do řemesla, či jako kdyby byla přilákána vábničkou.
Na závěr snad ještě malé shrnutí. Je to hudba (snad mohu použít toho slova), která mi připadá velmi emocionální, uklidňující mysl a probouzející fantazii. Asi je zapotřebí, aby byl člověk ve správném rozpoložení, není to věc, která by se dala poslouchat vždy a všude. Jednou za čas ale nepochybně dovede obohatit náš život o nezapomenutelné chvíle a udělat jej pestřejší a snad i úplnější. Díky za to, rád si vás zase přijdu někdy poslechnout.
Zdravím Vaši kapelu !
Možná, že tento dopis může působit, jako všechny již došlé. Včera jsem byla na koncertě v JASMÍNOVÉ ČAJOVNĚ, v Praze. Nikdy předtím jsem o Vás neslyšela. Vždycky mě zajímala východní filosofie, oblasti Indie, Tibetu, Číny, Japonska. Koncert se Vám moc povedl.
Kdybych měla popsat své zážitky, tak se mi to možná podaří, ale nevím zda se dá vůbec něco takového vystihnout slovy. Ze začátku má člověk pocit, jako by si u toho nutně musel něco představovat a doplňuje si k tomu hudbu. Pak najednou nebylo nic. Prostě jakoby přítomnost mimo časový prostor. A najednou ticho. Pomalu se člověk vrací zpět do skutečnosti. A zjistí, že uběhlo přibližně 25 minut a vůbec si to nejde nějak uvědomit. Do skutečnosti jsem se vracela v podobě nárazu do osoby sedící vedle mě. Nebo naopak. To jediné mi při koncertu vadilo. To, že tam bylo málo místa. Možná kdyby se dalo tancovat, tak by to člověk prožil z úplně jiné stránky. Možná ještě efektivněji. Ale to už se pak nabízí skoro strach z úplného duševního transu. Ten, kdo Vás nikdy neslyšel by asi nedokázal pochopit co to tu píšu. Připadala bych mu asi jako blázen. Nebo, že jsem na koncert šla se změněným vědomím, ať už jakýmkoli způsobem. Pak se nabízí další otázka. Kdyby tomu tak bylo, určitě bych si nedovedla představit, jak by to probíhalo. Ale v podstatě si myslím, že toho není vůbec třeba. Dá se to prožít i bez drog. Chvílema mi to přišlo, jako "raus", "extáze", nebo "euforie" jistě ne podobná prožitku z drog, ale ne tak daleká.
Když jsem odcházela z Vašeho koncertu domů, noční Prahou, přes Karlův most, cítila jsem se jako v úplně jiném světě. A všechno jsem vnímala úplně jinak, než když jsem tu chodila předtím, a že to bylo často. Pak jsem se ptala kamarádky, která mě vlastně na Váš koncert přivedla, jestli jste byli, nebo někdo z Vás někdy byl v Tibetu, nebo podobných zemích. A když mi bylo řečeno, že ne, tak mě to hodně překvapilo. Čiší z Vás taková vyrovnanost a celkově jiná životní filosofie, hlavně ze Štěpána, ale nejen z něj.
Teď mě ještě něco napadlo k tomu prožitku z koncertu. Chvílema to bylo takovým způsobem intenzivní, až mi přišlo, že je to jako se s někým seznamovat. Přesně jako to popisoval po koncertě Štěpán. Jiskření mezi nebem a zemí, tak nějak to myslím nazval, nebo aspoň ve stejném smyslu. Nebo úplně vyvrcholení nějakého vztahu, ať už v jakémkoli slova smyslu. Chvílema mi to přišlo jako nájezd Číny na Tibet. Pak pohyb mezi neznámými částmi někde jinde, úplně jinde. Nevím jak dál vysvětlit, co tím myslím. A proto budu radši končit.
Mějte se krásně a díky za Váš koncert. Přeju Vám hodně úspěchů, protože si to určitě zasloužíte.
Někdy zase na viděnou. Zdraví Vás Sandra.
Skoro náhodně moje žena zjistila, že v pražské Jasmínové čajovně proběhne bubnování na djembe, které nás oba zajímá a zatím jsme kromě sólo akcí Jana Čambala neměli možnost bubnování na tento druh bubnů živě zažít. Když jsem navíc viděl název brněnské party The Roll, tak se můj zájem ještě zvětšil, neboť jsem jej znal z webu brněnské Masady, na kterém jsem vždy smutně hleděl na přehled akcí The Roll a Tubabu většinou v Brně a okolí. Tak jsme v sobotu 14.10. vyrazili na Jánský vršek a musím říci, že jsme se těšili. A to tento týden bylo "krmení" podobného charakteru v Praze až dost. Světlo duhy na Pražském hradě, na které navazoval ještě koncert japonských bubeníků Fugaku Taiko v neděli skýtalo hromadu zážitků. Ovšem to, co jsme slyšeli (a pociťovali) při bubnech The Roll se dá dost těžko popsat, ani vyjádřit to přesně nedovedu, aby to vystihlo dojmy moje i mé ženy. Ta cítila sílu bubnů (a to byly jen dva, kompletní sestava jsou čtyři, to bych rád také zažil, musí to být ještě větší síla!) tak, že i když se při poslechu sedělo a nebylo moc prostoru na pohyb, našla si prostě místečko, aby si mohla zatančit, protože jak řekla, "sedět se nedalo". Což, jak ji znám, je nejlepší odpověď na otázku, zdali na ní zvuk bubnů The Roll zapůsobil. Za sebe mohu bez nadsázky říci, že jsem slyšel bubnování a rytmus přesně podle mých představ a byl jsem prostě nadšen. K tanci bych to bral také, ale i "pouhé" nasávání dovnitř byl pro mne zážitek a s deci broskvového čaje v krvi jsem se blížil transu. Prostě - šel bych na The Roll zítra klidně znovu!
Ještě bych se zmínil o stylu či repertoáru skupiny. Prezentují "šamanské bubnování ze srdce Evropy". Znám lidi, kteří touží po jakési "čistotě stylu" a mají spoustu připomínek, když Čech hraje na sitár nebo jiný nástroj, který není alespoň evropský, natož český. Nebo když už na ty "cizí" nástroje hraje, tak chtějí přesně hudbu indickou či tu původu nástroje odpovídající. Nesedí jim do toho, když si Čech (či jakýkoli "zápaďák") vezme tedy např. djembe a hraje to, co cítí sám a nekopíruje třeba africký rituál (ti, co to dělají, tak samozřejmě dělají také dobře). Jestli jsem to dobře pochopil, tak The Roll se snaží o vyjádření sama sebe nebo svého nitra a můj dojem z toho byl velice příznivý.
Další koncerty The Roll v Praze (do Brna je to pro nás na otočku trochu náročné) si nenecháme ujít a kdyby se třeba někdy v Praze konalo to, co bude v Brně v pátek - společné bubnování The Roll a Tubabu, tak by to byla paráda. Všechny příznivce bubnů a djembe zvlášť zdraví Mirek
P.S.: Už se těším na CD The Roll.
Zdravim a preji pekny den,
v patek jsem byl na vasem koncertu v Luzankach a musi rici, ze me primo nadchl. Bylo to fakt super. Diky.
(společné vystoupení se skupinou TUBABU)
Ahoj,
včera mi přišlo vaše CD "Bez hranic", tak jsem si ho hned pustil a musím přiznat, že je to jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy v životě poslouchal. Part 1 a 2 jsou trošku míň dynamické než Part 3, a tak člověka pomalinku připraví na ten nářez, který Part 3 představuje, je to naprosto bez chyby. Mohu bez lhaní říct, že mi to doslova "rvalo žíly z těla"...
CD "Tiché setkáni" kolegy Štěpána Bronce je méně dynamické a myslím, že bude mít podstatně méně posluchačů, kteří budou schopni ho pochopit a vychutnat, páč mi připadá, že zatímco "Bez hranic" člověka do meditativního stavu dostane, u "Tiché setkáni" už musí být vyladěn než začne poslouchat...
Vraťme se k "Bez hranic" ten indiánskej buben se svým temným úderem je v kombinaci s djembe naprosto fantastický, chřestidla to parádně dobarvujou. Prostě buben a buben je mnohem lepši kombinace než buben a třeba didjeridoo ... ať si pravověrní milovnici eukalyptu klidně hodí kamenem, hahaha...
s pozdravem jura
VŠECHNY VAS SRDEČNĚ ZDRAVÍM. CHTĚLA BYCH JENOM POVĚDĚT, ŽE VAŠE CD JE OPRAVDU DOBRÉ. NABÍJÍ MĚ NOVOU ŽIVOTNÍ ENERGIÍ. MĚJTE SE PĚKNĚ. IRENA