PRÁVNÍ PŘEDPIS

Zákon č. 111/1994 Sb.

Parlamentu České republiky

o silniční dopravě

Oblasti úpravy:  SILNIČNÍ DOPRAVA.; ZPŮSOBILOST PRO POVOLÁNÍ, ZAMĚSTNÁNÍ, POSTAVENÍ, FUNKCE; Zásady správního řízení.; Státní dozor. Státní dohled. Administrativní dozor.; Policie. Četnictvo. Sbor národní bezpečnosti (SNB).; Pokuty. Blokové pokuty.; Orgány státní celní správy a jejich pravomoc.; Provozování živnosti. Živnostenské podnikání.; Živnostenské oprávnění. Živnostenský list. Živnostenská koncese.; Přepravní řád v silniční dopravě.; Taxislužba.;

Schváleno (Vydáno): 26.04.1994 Účinnost od: 01.08.1994

Uveřejněno v č. 37/1994 Sbírky zákonů na straně 1154

§ 1-43  111/1994 Sb. ZÁKON ze dne 26. dubna 1994 o silniční dopravě

§ 1-3  ČÁST I ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1  Předmět úpravy

§ 2  Základní pojmy

§ 3  Povinnosti tuzemského dopravce

§ 4-21b  ČÁST II PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY PRO CIZÍ POTŘEBY

§ 4-9a  HLAVA PRVNÍ ZÁKLADNÍ PODMÍNKY

§ 4a  Finanční způsobilost

§ 5  Dobrá pověst

§ 6  Odborná způsobilost

§ 7  Povolovací řízení

§ 8  Stanovisko k rozhodování o koncesi

§ 9  Povinnosti podnikatele v silniční dopravě

§ 9a  Osvědčení o oprávnění k podnikání v městské autobusové dopravě

§ 10-21b  HLAVA DRUHÁ ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO OSOBNÍ DOPRAVU

§ 10-21b  Linková osobní doprava

§ 17  Jízdní řád

§ 18  Povinnosti dopravce ve veřejné linkové dopravě

§ 18a  Vztahy mezi cestujícím a dopravcem veřejné linkové dopravy

§ 18b  Přepravní řád

§ 18c  Náhradní autobusová doprava

§ 19  Závazky veřejné služby

§ 19a  Dopravní obslužnost

§ 19b  Prokazatelná ztráta

§ 19c  Ostatní dopravní obslužnost

§ 20  Vlastníci a správci pozemních komunikací

§ 21  Taxislužba

§ 21b  Příležitostná osobní silniční doprava

§ 22-25  ČÁST III PŘEPRAVA NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ V SILNIČNÍ DOPRAVĚ

§ 26-33  ČÁST IV PROVOZOVÁNÍ MEZINÁRODNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY A PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY ZAHRANIČNÍMI PROVOZOVATELI

§ 34-38  ČÁST V STÁTNÍ SPRÁVA A STÁTNÍ ODBORNÝ DOZOR V SILNIČNÍ DOPRAVĚ

§ 35a  Návrh na zrušení živnostenského oprávnění

§ 35b  Vybírání kaucí

§ 39-43  ČÁST VI SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 39  Řízení ve věcech upravených tímto zákonem

§ 41  Zmocňovací ustanovení

§ 42  Zrušovací ustanovení

111/1994 Sb.

ZÁKON

ze dne 26. dubna 1994 o silniční dopravě

Změna: 38/1995 Sb.

Změna: 304/1997 Sb.

Změna: 304/1997 Sb. (§ 4a)

Změna: 150/2000 Sb.

Změna: 132/2000 Sb., 361/2000 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

(1)  Zákon   upravuje  podmínky  provozování   silniční  dopravy

silničními motorovými  vozidly (dále jen  "vozidlo") prováděné pro vlastní  a  cizí  potřeby  za  účelem  podnikání,  jakož  i  práva

a povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené a pravomoc a působnost orgánů státní správy na tomto úseku.

(2)  Ustanovení  §  22  a  23  včetně  souvisejících  ustanovení

o státním  odborném dozoru  a o  pokutách se  vztahují na veškerou silniční dopravu nebezpečných věcí (za účelem podnikání i za jiným

účelem) po  dálnicích, silnicích, místních  komunikacích a veřejně přístupných  účelových  komunikacích  a  volném  terénu s výjimkou

dopravy  těchto  věcí  prováděné  ozbrojenými  silami  při  plnění vlastních úkolů.

(3)  Ustanovení  §  26  až  33  včetně  souvisejících ustanovení

o státním  odborném dozoru  a o  pokutách se  vztahují na  veškeré provozování mezinárodní silniční dopravy (za účelem podnikání i za

jiným účelem) s výjimkou  dopravy prováděné ozbrojenými silami při plnění vlastních úkolů nebo dopravy prováděné podle odstavce 4.

(4)  Zákon se  nevztahuje  na  provozování silniční  dopravy pro

soukromé potřeby fyzické osoby - provozovatele vozidla, členů jeho domácnosti a jiných osob, pokud není prováděna za úplatu.

§ 2

Základní pojmy

(1)  Silniční doprava  je  souhrn  činností, jimiž  se zajišťuje přeprava   osob  (linková   osobní  doprava,   kyvadlová  doprava,

příležitostná osobní doprava, taxislužba), zvířat a věcí (nákladní doprava)   vozidly,  jakož   i  přemísťování   vozidel  samých  po

dálnicích, silnicích, místních  komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích a volném terénu.

(2) Silniční  doprava pro vlastní potřeby  je doprava, kterou se

zajišťuje  podnikatelská  činnost,  k  níž  je  osoba  provozující silniční  dopravu oprávněna  podle zvláštních  právních předpisů1)

a při níž nedochází ke  vzniku závazkového vztahu, jehož předmětem je přeprava osob, zvířat nebo věcí.

(3) Silniční doprava pro cizí potřeby je doprava, při níž vznikámezi  provozovatelem silniční  dopravy a  osobou, jejíž  přepravní

potřeba  se  uspokojuje,  závazkový   vztah,  jehož  předmětem  jepřeprava osob, zvířat nebo věcí.

(4) Vnitrostátní silniční doprava je doprava, kdy výchozí místo,cílové místo a celá dopravní cesta leží na území jednoho státu.

(5)  Mezinárodní  silniční  doprava  je  doprava,  při níž místovýchozí  a místo  cílové leží  na území  dvou různých  států, nebo

doprava, při níž  místo výchozí a cílové sice  leží na území téhožstátu, ale část jízdy se uskuteční na území jiného státu.

(6) Linková osobní doprava je pravidelné poskytování přepravníchslužeb  na  určené  trase  dopravní  cesty,  při  kterém cestující

vystupují  a  nastupují  na  předem  určených zastávkách. Linkovouosobní dopravu lze provozovat  formou veřejné linkové dopravy nebo

formou  zvláštní  linkové  dopravy,  a  to  jako vnitrostátní nebomezinárodní. Přitom se rozumí

a) veřejnou  linkovou dopravou  doprava, při  které jsou přepravní

služby  nabízeny  podle  předem  vyhlášených  podmínek  a  jsou   poskytovány k uspokojování přepravních potřeb; pokud je doprava

uskutečňována  pro potřeby  města a  jeho příměstských oblastí,   jedná se o městskou autobusovou dopravu,

b) zvláštní  linkovou dopravou  doprava určených  vybraných skupin cestujících s vyloučením ostatních osob.

(7) Mezinárodní kyvadlová doprava je osobní doprava, kterou jsou

předem vytvořené skupiny cestujících přepravovány více jízdami tam a zpět ze  stejné výchozí oblasti  do stejné cílové  oblasti. Tyto

skupiny  cestujících,  které  byly  přepraveny  do cílové oblasti, budou při pozdější jízdě přepraveny zpět do výchozí oblasti. První

jízda zpět a  poslední jízda tam v řadě  kyvadlových jízd musí být uskutečněna bez cestujících, zavazadel nebo věcí.

(8) Taxislužba je veřejná  silniční doprava, kterou se zajišťuje

přeprava osob a jejich zavazadel osobními vozidly s obsaditelností nejvýše devíti osob včetně řidiče; přepravní služby taxislužbou se

nabízejí  a  objednávky  k  přepravě  se přijímají prostřednictvím řidiče   na  stanovištích   taxislužby,  na   veřejně  přístupných

pozemních  komunikacích  a  jiných  veřejných  prostranstvích nebo prostřednictvím dispečinku taxislužby.

(9)   Radiodispečink   taxislužby   operativně   zprostředkovává bezprostřední a  pohotovou přepravu osob a  jejich zavazadel pouze

motorovými  osobními vozidly  taxislužby na  základě telefonických objednávek.

(10) Příležitostná  osobní silniční doprava  je neveřejná osobní doprava,  která není  linkovou osobní  dopravou podle  odstavce 6,

mezinárodní kyvadlovou dopravou podle odstavce 7 a ani taxislužbou podle  odstavce 8.  Přijímání zakázek  u tohoto  druhu dopravy  je

možné výhradně cestou objednávky přepravní služby předem (písemně, telefonicky,   faxem,  elektronicky)   v  sídle   nebo  provozovně

právnické  osoby,  v  místě  trvalého  pobytu  provozovatele  nebo v místě podnikání u fyzické osoby.

(11) Linkou je souhrn dopravních spojení na trase dopravní cesty

určené výchozí a cílovou zastávkou  a ostatními zastávkami, na níž jsou pravidelně poskytovány přepravní  služby podle platné licence

a podle schváleného  jízdního řádu, a  spojem je dopravní  spojení v rámci linky, které je časově a místně určené jízdním řádem.

(12)  Provozovatel  silniční  dopravy  (dále  jen "dopravce") je právnická  nebo fyzická  osoba, která  provozuje silniční  dopravu

podle tohoto zákona. Tuzemský dopravce  je fyzická osoba s trvalým pobytem nebo  právnická osoba se  sídlem v České  republice, která

provozuje  dopravu  silničními  motorovými  vozidly,  kterým  byla přidělena  státní poznávací  značka Českou  republikou. Zahraniční

dopravce je  fyzická osoba s trvalým  pobytem nebo právnická osoba se  sídlem mimo  území  České  republiky, která  provozuje dopravu

silničními  motorovými  vozidly,   kterým  byla  přidělena  státní poznávací značka cizím státem.

(13)  Náhradní  autobusová  doprava  je  veřejná linková doprava provozovaná  namísto  dočasně  přerušené  drážní  dopravy na dráze

celostátní,  regionální,  tramvajové,  trolejbusové  nebo na dráze speciální.1a)

(14)  Integrovanou  dopravou   se  rozumí  zajišťování  dopravní

obslužnosti území  veřejnou osobní dopravou  jednotlivými dopravci v silniční  dopravě  společně  nebo  dopravci  v  silniční dopravě

společně s  dopravci v jiném  druhu dopravy nebo  jedním dopravcem provozujícím  více druhů  dopravy, pokud  se dopravci  podílejí na

plnění přepravní  smlouvy podle smluvních  přepravních a tarifních podmínek.

(15) Kombinovaná doprava je systém přepravy zboží v jedné a téže přepravní  jednotce  (ve   velkém  kontejneru,  výměnné  nástavbě,

odvalovacím  kontejneru) nebo  silničním vozidle,  které při jedné jízdě  využije též  železniční nebo  vodní dopravu.  Svoz a rozvoz

v rámci  kombinované  dopravy   je  silniční  doprava  přepravních jednotek kombinované  dopravy a silničních  vozidel, pokud využijí

též  železniční  nebo  vodní  dopravu,  z  místa  jejich nakládky, případně   vykládky  do   překladiště  kombinované   dopravy  nebo

z překladiště  kombinované  dopravy   do  místa  jejich  vykládky, případně nakládky.

(16) Okružní jízda je mezinárodní příležitostná přeprava osob na

objednávku po  předem vyhrazené okružní  trase, na níž  je stejným silničním vozidlem přepravována stejná skupina cestujících.

(17)   Celostátní  informační   systém  o   jízdních  řádech  je informační systém obsahující informace o přepravním spojení, který

vede pro potřeby veřejnosti Ministerstvo  dopravy a spojů nebo jím pověřená právnická osoba.

(18) Veřejným zájmem v oblasti  veřejné osobní dopravy se rozumí zájem státu  na zajištění základních  přepravních potřeb obyvatel.

O uplatnění veřejného zájmu při zabezpečování dopravní obslužnosti rozhoduje příslušný orgán státní správy nebo samosprávy.

(19)  Tarif v  silniční dopravě  je sazebník  cen za  jednotlivé

přepravní  výkony při  poskytování přepravních  služeb a  podmínky jejich použití.

(20) Dopravními úřady podle  tohoto zákona jsou okresní úřady.2)

Pro městskou autobusovou dopravu je dopravním úřadem městský úřad, úřad města nebo magistrát.3)

------------------------------------------------------------------

1)  Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský    zákon), ve znění pozdějších předpisů.

1a) Zákon  č.  266/1994  Sb.,   o  dráhách,  ve  znění  pozdějších    předpisů.

2)  Zákon  č. 425/1990  Sb.,  o  okresních úřadech,  úpravě jejich

působnosti   a   o   některých   dalších   opatřeních   s  tím    souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.

3)  § 58  odst.  5  zákona  č.  367/1990  Sb.,  o  obcích  (obecní    zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

§ 3

Povinnosti tuzemského dopravce

(1) Tuzemský dopravce je povinen

a) používat  v   silniční  dopravě  vozidlo,   evidované  v  České   republice se státní poznávací značkou České republiky, od jehož

technické prohlídky  a měření emisí neuplynula  doba delší, než   stanoví zvláštní právní předpis,3a)

b) ve  vnitrostátní   dopravě  zajistit,  aby   řidiči  dodržovali   ustanovení  týkající se  doby řízení,  bezpečnostních přestávek

a doby odpočinku stanovená mezinárodní úmluvou, kterou je Česká   republika vázána a která byla  zveřejněna ve Sbírce zákonů nebo

ve  Sbírce mezinárodních  smluv,4) pokud  pro určité  kategorie   vozidel nestanoví prováděcí předpis doby odlišné,

c) v mezinárodní dopravě zajistit  dodržování mezinárodní smlouvy,

kterou  je Česká  republika vázána  a která  byla zveřejněna ve   Sbírce zákonů  nebo ve Sbírce mezinárodních  smluv,4a) pokud se

na  tato vozidla  vztahuje;  v  ostatních případech  je povinen   zajistit, aby  řidiči dodržovali stejná  ustanovení týkající se

doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku, jako je   tomu ve vnitrostátní dopravě,

d) zajistit, aby  práce řidiče z povolání  vykonávala osoba, která

se zúčastnila  školení řidičů z povolání  a úspěšně absolvovala   přezkoušení z pravidel silničního provozu,4b)

e) zajistit, aby  práce řidiče z povolání  vykonávala osoba, která

se  podrobila pravidelné  lékařské  prohlídce  a je  podle této    prohlídky k řízení motorových vozidel zdravotně způsobilá.4c)

(2)  Tuzemský  dopravce  provozující  silniční  dopravu  vozidly určenými k přepravě osob je povinen vést záznam o provozu vozidla.

Tento  záznam je  povinen uchovávat  po dobu  pěti let od ukončení přepravy.  Toto   ustanovení  se  nevztahuje   na  osobní  vozidla

používaná dopravcem k silniční dopravě pro vlastní potřebu. Způsob vedení záznamu o provozu vozidla stanoví prováděcí předpis.

(3)  Tuzemský  dopravce  provozující  silniční  dopravu  vozidly určenými k  přepravě osob a dopravce  provozující silniční dopravu

vozidly  určenými  k  přepravě  zvířat  a  věcí,  jejichž  celková hmotnost včetně přívěsu nebo návěsu přesahuje 3,5 tuny, je povinen

vést záznam  o době řízení  vozidla a bezpečnostních  přestávkách. Tento  záznam je  povinen uchovávat  po dobu  pěti let od ukončení

přepravy.  Toto   ustanovení  se  nevztahuje   na  osobní  vozidla používaná  tuzemským  dopravcem  k  silniční  dopravě  pro vlastní

potřebu. Záznam o době řízení vozidla a bezpečnostních přestávkách musí  být u  vozidel  vybavených  tachografem či  jiným záznamovým

zařízením  odpovídajícím požadavkům  příslušné mezinárodní dohody, kterou je Česká republika vázána a která byla zveřejněna ve Sbírce

zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv,4) veden výhradně formou výstupu  z  tohoto  zařízení.  Podrobnosti  vedení  záznamu o  době

řízení  vozidla  a  bezpečnostních  přestávkách  stanoví prováděcí předpis.

(4) Tuzemský dopravce je povinen  zajistit, aby v každém vozidlebyly při provozu tyto doklady:

a) záznam  o  provozu  vozidla,  pokud  je  povinen jej vést podle   odstavce 2,

b) záznam  o  době  řízení  vozidla  a bezpečnostních přestávkách,   pokud je povinen jej vést podle odstavce 3,

c) doklad o nákladu a vztahu dopravce k němu.

------------------------------------------------------------------

3a) Zákon  č.  38/1995  Sb.,   o  technických  podmínkách  provozu

silničních vozidel na pozemních  komunikacích, ve znění zákona    č. 355/1999 Sb.

4)  Čl.  6  až  11  vyhlášky  č.  108/1976  Sb., o Evropské dohodě

o práci osádek vozidel v  mezinárodní silniční dopravě (AETR),    ve znění pozdějších předpisů.

4a) Vyhláška  č. 108/1976  Sb., o  Evropské dohodě  o práci osádek

vozidel  v  mezinárodní  silniční  dopravě  (AETR),  ve  znění    pozdějších předpisů.

4b) Vyhláška  č. 55/1991  Sb., o  výcviku a  zdokonalování odborné    způsobilosti řidičů silničních motorových vozidel.

4c) Vyhláška  č. 87/1964  Sb.,  o  řidičských průkazech,  ve znění    pozdějších předpisů.

ČÁST II

PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY PRO CIZÍ POTŘEBY

HLAVA PRVNÍ

ZÁKLADNÍ PODMÍNKY

§ 4

(1) Kdo hodlá provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby, musí mít dobrou pověst, být odborně způsobilý a musí mít

a) koncesi, pokud je provozování silniční dopravy pro cizí potřeby    živností,5) nebo

b) povolení od dopravního úřadu v ostatních případech.

(2) Pro vymezení odpovědného zástupce dopravce v případech podle § 4 odst. 1 písm. b) platí § 11 živnostenského zákona obdobně.

------------------------------------------------------------------

5) Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 4a

Finanční způsobilost

(1) Kdo  hodlá na základě  koncese provozovat vnitrostátní  nebo

mezinárodní  silniční dopravu  autobusy a  tahači nebo  nákladními vozidly  o  celkové  hmotnosti  vyšší  než  3,5  tuny  s  výjimkou

speciálních   vozidel,   musí   prokázat   finanční   způsobilost. Prokazování  finanční  způsobilosti   se  nevztahuje  na  veřejnou

linkovou   dopravu,   kterou   se   zajišťuje   základní  dopravní obslužnost.

(2) Finanční způsobilostí se  rozumí schopnost dopravce finančně zajistit zahájení a řádné provozování silniční dopravy.

(3)  Finanční  způsobilost   se  prokazuje  obchodním  majetkem,

objemem  dostupných  finančních  prostředků  a provozním kapitálem a rezervami  na 12  měsíců provozu,  a to  ve výši  330 000 Kč pro

jedno vozidlo  a 180 000  Kč pro každé  další vozidlo. Vychází  se z evidence nahlášených vozidel u dopravního úřadu.

(4) Finanční  způsobilost se prokazuje dopravnímu  úřadu v místě

sídla   nebo  trvalého   pobytu  žadatele.   O  splnění   finanční způsobilosti  vydá   příslušný  dopravní  úřad   žadateli  písemné

potvrzení.  Potvrzení  finanční  způsobilosti  je podmínkou vydání koncese5) k provozování dopravy.

(5) Finanční  způsobilost musí trvat  po celou dobu  provozování silniční dopravy. Trvání  finanční způsobilosti prokazuje dopravce

příslušnému dopravnímu úřadu za každý kalendářní rok nejpozději do 31. března roku následujícího.

(6)  Podrobnosti  o  způsobu  prokázání  finanční  způsobilosti, postup  při  vydávání  písemného  potvrzení  finanční způsobilosti

a náležitosti  potvrzení finanční  způsobilosti stanoví  prováděcí předpis.

------------------------------------------------------------------

5) Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 5

Dobrá pověst

(1) Dobrou pověst pro účely tohoto zákona má osoba,

a) která je bezúhonná podle živnostenského zákona,5)

b) které živnostenský úřad nezrušil  v průběhu posledních pěti let

na  návrh dopravního  úřadu nebo  Ministerstva dopravy  a spojů   živnostenské oprávnění,

c) která neprovozovala silniční dopravu pro cizí potřeby v průběhu   posledních pěti let před podáním žádosti neoprávněně, a

d) které nebyla v průběhu posledních pěti let před podáním žádosti   zrušena koncese

1. z důvodů porušování povinností  uložených právními předpisy,

které s provozováním silniční dopravy souvisejí, nebo   2. proto, že neplnila podmínky stanovené v koncesi.

(2)  U  právnické  osoby  musí  podmínku  dobré pověsti splňovat

statutární orgán  nebo jeho člen,  popřípadě odpovědný zástupce,5) pokud je ustanoven.

(3) U fyzické osoby musí podmínku dobré pověsti splňovat fyzická osoba sama a též odpovědný zástupce,5) je-li ustanoven.

(4) Dobrá pověst se zkoumá pět let zpět od podání žádosti a musí trvat po celou dobu provozování dopravy.

(5)  Dopravní  úřad  provádí  prověrku  dobré  pověsti  dopravce nejméně jednou za pět let.

------------------------------------------------------------------

5) Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 6

Odborná způsobilost

(1) Odbornou způsobilost k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby  (dále   jen  "odborná  způsobilost")   prokazuje  žadatel

osvědčením o  odborné způsobilosti pro  provozování dopravy, které vydá příslušný  dopravní úřad na  základě úspěšně složené  zkoušky

z předmětů  stanovených prováděcím  předpisem. Odborná způsobilost musí trvat po celou dobu provozování dopravy.

(2) U nákladní dopravy se prokazování odborné způsobilosti podle

odstavce  1  vztahuje  na  dopravu  provozovanou  vozidly, jejichž celková hmotnost přesahuje 3,5 tuny.

(3)  Odborná  způsobilost  se  prokazuje  zvlášť  pro každý druh dopravy.

(4)  U  právnické  osoby   musí  podmínku  odborné  způsobilosti

splňovat   statutární  orgán   nebo  jeho   člen  nebo   odpovědný zástupce,5) pokud je ustanoven.

(5) U fyzické osoby  musí podmínku odborné způsobilosti splňovat fyzická osoba sama nebo odpovědný zástupce,5) je-li ustanoven.

(6) Zkoušky uvedené v odstavci  1 skládá žadatel před příslušným

dopravním  úřadem v  místě  trvalého  pobytu žadatele.  Na zkoušky odborné způsobilosti se nevztahují předpisy o správním řízení.

(7)  Odbornou  způsobilost  z  předmětů  stanovených  prováděcím předpisem  nahrazuje vysvědčení  o státní  nebo maturitní  zkoušce

z daného   oboru,  pokud   výuka  zajišťuje   znalosti  požadované z hlediska odborné způsobilosti.

(8) Odbornou  způsobilost, obsah a rozsah  zkoušek a podrobnosti o skládání zkoušek odborné způsobilosti stanoví prováděcí předpis.

(9)  Odborně  způsobilou   k  provozování  mezinárodní  silniční dopravy je  osoba, která má  kromě odborné způsobilosti  prokázané

podle  odstavce  1  i  tři  roky  praxe v provozování vnitrostátní silniční dopravy.

(10)  Podmínku praxe  v provozování  silniční dopravy  prokazuje

žadatel předložením koncesní listiny, která byla vydána před třemi lety od podání žádosti k provozování tohoto druhu dopravy.

------------------------------------------------------------------

5) Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 7

Povolovací řízení

(1) O povolení k provozování  silniční dopravy pro cizí potřeby,

která  není   živností  podle  živnostenského   zákona,  rozhoduje dopravní úřad podle místa sídla nebo trvalého pobytu žadatele.

(2) Povolení  se uděluje na  základě žádosti osoby,  která hodlá provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby.

(3)  Podrobnější podmínky  pro vydávání  povolení k  provozování silniční dopravy pro cizí potřeby stanoví prováděcí předpis.

§ 8

Stanovisko k rozhodování o koncesi

(1)  Ve stanovisku  potřebném  pro  vydání nebo  změnu koncese  5)dopravní úřad uvede

a) zda žadatel o koncesi splňuje podmínku dobré pověsti,

b) zda žadatel  o koncesi splňuje  podmínku finanční způsobilosti, jedná-li se  o druh dopravy,  u které se  splnění této podmínky vyžaduje,

c) druh dopravy, pro kterou se stanovisko uděluje,

d) u nákladní  dopravy údaj  o tom,  zda doprava  bude provozována   vozidly, jejichž  celková hmotnost přesahuje  3,5 tuny, a  dále

údaj o celkovém počtu vozidel, se kterými bude nákladní doprava   provozována,

e) dobu, na kterou se stanovisko vydává,

f) zda je pro daný druh dopravy potřebná odborná způsobilost,

g) zda je pro druh mezinárodní silniční dopravy dána potřebná doba   praxe.

(2) Příslušným pro vydání stanoviska podle odstavce 1 je

a) dopravní  úřad v  místě sídla  u právnické  osoby nebo trvalého    pobytu u fyzické osoby,

b) dopravní úřad,  v jehož obvodu  je umístěna organizační  složka podniku  dopravce,  je-li  žadatelem  fyzická  osoba  s trvalým

pobytem  nebo  právnická  osoba  se  sídlem  mimo  území  České  republiky.

(3) Dopravní úřad vydává stanovisko  podle odstavce 1 nejméně na dobu pěti let, nejvýše však na dobu deseti let.

(4) Bylo-li stanovisko podle odstavce  1 vydáno na dobu určitou, zašle  příslušný dopravní  úřad živnostenskému  úřadu, který vydal

koncesi,  30   dní  před  koncem  doby   stanovené  ve  stanovisku stanovisko nové.

------------------------------------------------------------------

5) Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 9

Povinnosti podnikatele v silniční dopravě

(1)  Podnikatel v  silniční dopravě  je povinen  označit vozidla taxislužby,  autobusy,   tahače  a  nákladní   vozidla  o  celkové

hmotnosti  vyšší než  3,5 tuny,  které používá  k podnikání,  svým obchodním  jménem  a  zajistit,  aby  ve  vozidle  taxislužby byla

umístěna  kopie protokolu  o technické  prohlídce. Způsob označení stanoví prováděcí předpis.

(2) Podnikatel je dále povinen zajistit, aby

a) stav   technické  základny   pro  silniční   dopravu  odpovídal

vybaveností a rozsahem jím provozované silniční dopravě,b) v každém vozidle  používaném k podnikání  byl při jeho  provozu

doklad o oprávnění k podnikání (koncesní listina, licence) nebo   osvědčení o oprávnění k podnikání v městské autobusové dopravě,

c) práce  řidiče  v  silniční  dopravě  osob,  pokud  se provozuje   autobusem, vykonávala pouze osoba bezúhonná,5)

d) práce řidiče v mezinárodní nákladní dopravě, pokud se provozuje   nákladním  vozidlem o  celkové  hmotnosti  vyšší než  7,5 tuny,

vykonávala pouze  osoba starší 21 let,  bezúhonná,5) která před   prvním nastoupením výkonu činnosti řidiče pracovala nejméně dva

roky jako  řidič nákladního vozidla  o celkové hmotnosti  vyšší   než 3,5 tuny nebo jako řidič autobusu,

e) práce řidiče  taxislužby vykonávala pouze osoba  starší 21 let,   bezúhonná5)  a  spolehlivá,5)  která  má  průkaz o způsobilosti

řidiče  provozovat  taxislužbu   ve  vymezeném  územním  obvodu   dopravního úřadu.

(3) Podnikatel je povinen dodržovat následující podmínky:

a) doprava  nesmí  být  provozována  po  uplynutí  doby uvedené ve   stanovisku dopravního úřadu,

b) opravy vozidel  (s výjimkou drobných oprav)  musí být prováděny

na  plochách k  tomu určených;  doklad o  provádění údržby mimo   vlastní prostory musí být archivován po dobu 2 let,

c) odstavení a dlouhodobé stání  vozidel, jejichž celková hmotnost

přesahuje 3,5  tuny, musí být zajištěno  mimo veřejně přístupné   pozemní komunikace, v prostorách k tomu určených,

d) před  zahájením  provozování  dopravy  sdělit dopravnímu úřadu,

který vydal  stanovisko ke koncesi,  počet vozidel, se  kterými   bude  provozovat dopravu,  jejich státní  poznávací značku, typ

a užitnou  hmotnost  a  nahlásit  do  třiceti  dnů každou změnu   v těchto údajích.

------------------------------------------------------------------

5) Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 9a

Osvědčení o oprávnění k podnikání  v městské autobusové dopravě

(1) Osvědčení vydává příslušný  dopravní úřad na základě žádosti dopravce.  Dopravce  musí  mít  ke  dni  zahájení  provozu městské

autobusové  dopravy  platné  osvědčení  o  oprávnění  k  podnikání v městské autobusové dopravě.

(2)  Osvědčením o  oprávnění  k  podnikání v  městské autobusové

dopravě se osvědčuje, že dopravce splňuje podmínky stanovené tímto zákonem pro provozování městské autobusové dopravy,

a) je  držitelem  platné  koncesní  listiny  s  udáním  její  doby   platnosti,

b) je  držitelem  platných  licencí  na  provozování linek městské autobusové dopravy.

(3) Toto osvědčení musí být umístěno viditelně v prostoru řidiče ve všech  vozidlech, která uvedený  dopravce používá k  provozu na

linkách městské autobusové dopravy,  pro které má udělenou platnou licenci.

(4)  V osvědčení  o oprávnění  k podnikání  v městské autobusové

dopravě  musí  být  uvedeno   obchodní  jméno,  sídlo  nebo  místo podnikání,  číslo  telefonu,  případně  faxu  dopravce,  který  je

držitelem  originálu  výše  uvedených   dokladů,  a  údaj  o  době platnosti příslušné koncesní listiny.

HLAVA DRUHÁ

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO OSOBNÍ DOPRAVU

Linková osobní doprava

§ 10

(1)  Dopravce,  který  má  koncesi  nebo  povolení k provozování silniční  dopravy pro  cizí  potřeby  a hodlá  provozovat linkovou

osobní dopravu, může zahájit její  provoz pouze na základě licence k provozování linkové osobní dopravy  (dále jen "licence") udělené

dopravním úřadem  nebo Ministerstvem dopravy a  spojů, jedná-li se o mezinárodní linkovou dopravu.

(2) Dopravní  úřad nebo Ministerstvo  dopravy a spojů  rozhodují

o licenci na  základě žádosti dopravce.  Žádost o udělení  licence musí obsahovat:

a) doklad o vydání koncese nebo povolení,

b) formu   linkové  osobní   dopravy,  včetně   určení,  zda   jde   o městskou, vnitrostátní nebo mezinárodní dopravu,

c) u zvláštní formy linkové dopravy  kategorie cestujících a údaje

o právnické nebo  fyzické osobě, pro kterou  se má tato doprava   provozovat,

d) návrh  jízdního  řádu,  jedná-li   se  o  mezinárodní  linkovou   dopravu,

e) trasu linky, včetně zastávek pro  nástup a výstup, jejich úplné

názvy  a určení  výchozí a  cílové zastávky  (dále jen  "vedení    linky") a informaci o časovém rozložení spojů linky,

f) návrh tarifu, jedná-li se o mezinárodní linkovou dopravu,

g) návrh smluvních přepravních podmínek, jedná-li se o mezinárodní

linkovou dopravu, h) denní  dobu řízení,  nepřetržitou dobu  řízení, dobu  odpočinku

každého  z řidičů,  bezpečnostní přestávky;  toto ustanovení se    nevztahuje na městskou autobusovou dopravu.

(3) K rozhodování o udělení  licence je příslušný dopravní úřad, v jehož  územním   obvodu  se  bude   nacházet  výchozí  zastávka,

s výjimkou   mezinárodní   linkové    osobní   dopravy,   kde   je k rozhodování příslušné Ministerstvo dopravy a spojů.

§ 11

(1)  Dopravní  úřad,  nebo  jedná-li  se  o mezinárodní linkovou osobní  dopravu,  Ministerstvo  dopravy  a  spojů  předloží žádost

o udělení  licence  ke  stanovisku  dopravním  úřadům,  v  jejichž územním obvodu budou umístěny zastávky (dále jen "dotčený úřad").

(2) Dotčené úřady jsou povinny  vydat stanovisko ve lhůtě 30 dnů od doručení  žádosti o udělení licence.  Stanovisko musí obsahovat

věcná zdůvodnění vyplývající z vyjádření obdržených při projednání žádosti  dopravce. Příslušný  dopravní úřad  je vázán  stanoviskem

dotčeného  úřadu  o  zajištění  přepravní  potřeby ve vnitrostátní linkové dopravě podle § 12 odst. 3 písm. b).

(3)  Před  vydáním  stanoviska   dotčený  úřad  předloží  žádost o udělení licence k vyjádření

a) obci, v jejímž územním obvodu budou umístěny zastávky,

b) příslušnému   orgánu   Policie   České   republiky  z  hlediska  bezpečnosti silničního provozu,

c) správci pozemní komunikace,6)

d) majiteli  označníku  zastávky  uvedené   v  žádosti  o  udělení   licence.

Vyjádření musí být  provedeno ve lhůtě 15 dnů  od doručení žádosti

písemnou  formou  a  musí  obsahovat  věcná  zdůvodnění  uvedených závěrů.

(4)   Na  vydání   stanoviska  se   nevztahují  obecné  předpisyo správním řízení.

------------------------------------------------------------------

6) Zákon  č.  135/1961  Sb.,  o  pozemních  komunikacích (silniční   zákon), ve znění pozdějších předpisů.

§ 12

(1)  Dopravní   úřad  rozhodne  o  žádosti   o  udělení  licence

pro vnitrostátní linkovou osobní dopravu nebo městskou autobusovou dopravu   ve  lhůtě   45  dnů   od  jejího   podání.  Jedná-li  se

o mezinárodní  linkovou  osobní   dopravu,  rozhodne  Ministerstvo dopravy a  spojů o žádosti  o udělení licence  ve lhůtě 30  dnů od

doručení  povolení od  příslušného úřadu  cizího státu  pro vedení linky  na území  tohoto státu.  Pro projednání  žádosti o  udělení

licence platí pro příslušný  dopravní úřad ustanovení § 11 odst. 3 obdobně.

(2) Ve  veřejném zájmu na  uspokojování přepravních potřeb  může dopravní  úřad nebo  Ministerstvo  dopravy  a spojů  vázat udělení

licence na souhlas dopravce s provozováním jiné linky nebo vedením linky  odlišné  od  žádosti  dopravce  nebo  na  uzavření  smlouvy

o závazku  veřejné služby  (§ 19).  V tomto  případě dopravní úřad nebo  Ministerstvo dopravy  a  spojů  uděluje licenci  ve veřejném

zájmu  na dobu  jednoho  roku  podle vyhlášené  platnosti jízdního řádu.

(3)  Dopravní  úřad,  nebo  jedná-li  se  o mezinárodní linkovou

osobní  dopravu,  Ministerstvo  dopravy  a  spojů licenci neudělí, jestliže:

a) přepravní potřeby v přepravním  spojení, kde bude linka vedena,

jsou zajištěny  provozem jiné veřejné osobní  dopravy, která je dotována  státem  nebo  v  případě  městské  autobusové dopravy   obcemi,

b) nesouhlasil-li  dopravce   s  vázáním  udělení   licence  podle   odstavce 2,

c) nebylo  pro  mezinárodní  silniční  dopravu  uděleno zahraniční   povolení úřadem cizího státu,

d) se  v  průběhu  posledních  3  let  dopustil  dopravce  jednání   uvedeného v § 15 písm. a) až c),

e) v případě  mezinárodní  linkové   dopravy  též  tehdy,  jsou-li   v přepravním  spojení,  kde  má  být  linka  vedena,  přepravní

potřeby   uspokojivě  zajištěny   nejméně  dvěma  mezinárodními  linkami provozovanými nejméně čtyřmi různými dopravci.

(4) Dopravní   úřad  a   Ministerstvo  dopravy   a  spojů  mohou

v rozhodnutí  o  udělení  licence  stanovit  podmínky  provozování linkové osobní dopravy.

(5) Ve  veřejném zájmu na  nepřerušeném uspokojování přepravních

potřeb může rozhodnout Ministerstvo  dopravy a spojů o prodloužení platnosti udělené licence pro mezinárodní linkovou dopravu na dobu

nejvýše 90 dnů od podání  žádosti, aniž by dodrželo postup uvedený v § 11 a lhůtu uvedenou v odstavci 1.

§ 13

V  rozhodnutí   o  licenci  dopravní  úřad,   nebo   jedná-li se

o mezinárodní  linkovou  osobní  dopravu,  Ministerstvo  dopravy a spojů uvede:

a) formu   linkové   osobní   dopravy,   včetně   údaje,  zda  jde

o městskou, vnitrostátní nebo  mezinárodní dopravu;  u zvláštní   linkové dopravy kategorie cestujících,

b) označení a vedení linky,

c) datum  zahájení provozu  linkové osobní  dopravy, tento  termín

musí  být  stanoven  v  závislosti  na  dodržení lhůt schválení   jízdního   řádu,   předání   schváleného   jízdního   řádu   do

celostátního  informačního  systému  o  jízdních  řádech a jeho   uveřejnění v celostátním informačním systému o jízdních řádech,

d) dobu, na kterou se licence uděluje,

e) případný  rozsah bezbariérové  přepravy cestujících  s omezenou   schopností pohybu a orientace,

f) další zpřesňující podmínky  provozování linkové osobní dopravy,    pokud o nich rozhodne.

§ 14

(1)  Ve  veřejném  zájmu  na  uspokojování  přepravních  potřeb,

v zájmu bezpečnosti dopravy, na  základě neplánované uzavírky nebo na  základě  žádosti  dopravce  dopravní  úřad,  nebo  jedná-li se

o mezinárodní   linkovou  osobní   dopravu,  Ministerstvo  dopravy a spojů zahájí řízení o změně rozhodnutí o udělení licence.

(2)  V rámci  řízení o  změně rozhodnutí  podle odstavce 1 mohou dopravní  úřad  a  Ministerstvo  dopravy  a  spojů uložit dopravci

rozšíření podmínek nebo jejich změnu oproti předchozímu rozhodnutí o udělení licence.

§ 15

Dopravní úřad,  nebo jedná-li se  o mezinárodní linkovou  osobní

dopravu,  Ministerstvo  dopravy  a  spojů  licenci  může odejmout, jestliže držitel licence

a) závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem,

b) neplní podmínky stanovené v licenci,

c) nezačal provozovat  linkovou osobní dopravu  na základě udělené    licence,

d) o odejmutí licence požádal.

§ 16

Licence pozbývá platnosti:

a) uplynutím doby, na kterou byla udělena,

b) zánikem koncese nebo povolení,

c) dnem zániku právnické osoby, která je držitelem licence,

d) uplynutím  30 dnů  od smrti  fyzické osoby,  která je držitelem   licence,

e) rozhodnutím  dopravního  úřadu  nebo  rozhodnutím  Ministerstva

dopravy  a spojů,  jedná-li  se  o mezinárodní  linkovou osobní    dopravu, o odejmutí licence.

§ 17

Jízdní řád

(1) Dopravce  ve veřejné linkové osobní  dopravě předloží jízdní řád nebo  jeho změnu ke schválení  dopravnímu úřadu, nebo jedná-li

se  o mezinárodní  linkovou osobní  dopravu, Ministerstvu  dopravy a spojů. Jedná-li se o společný  jízdní řád více dopravců, musí na

něm  být  uvedeno,  které  spoje  každý  z  dopravců  zabezpečuje. Dopravní  úřad, nebo  jedná-li  se  o mezinárodní  linkovou osobní

dopravu, Ministerstvo  dopravy a spojů jízdní  řád nebo jeho změnu schválí,  splňuje-li náležitosti  stanovené prováděcím  předpisem.

Příslušným ke schválení jízdního řádu  nebo jeho změny je dopravní úřad příslušný k rozhodování o udělení licence.

(2)  Schválený jízdní  řád postoupí  dopravní úřad  Ministerstvu dopravy  a spojů,  které  vede  pro potřeby  veřejnosti celostátní

informační systém o jízdních  řádech. Ministerstvo dopravy a spojů může vedením tohoto systému pověřit právnickou osobu.

(3) Změny jízdních řádů veřejné vnitrostátní linkové dopravy lze

provádět  pouze  v  termínech  zveřejněných  Ministerstvem dopravy a spojů v Obchodním věstníku.

(4) Z důvodu veřejného zájmu, zásahu vyšší moci nebo neplánovanéuzavírky  může  dopravní  úřad  rozhodnout  o  změně jízdního řádu

veřejné  vnitrostátní  linkové  dopravy  i  v  době jeho platnostik jinému termínu.

(5)  Ustanovení odstavců  2 a   3 se  nevztahují na  jízdní řádyměstské autobusové dopravy provozované na území města.

(6) Způsob zpracování, obsah,  vyhlašování a vyvěšování jízdního

řádu a  jeho změn a  organizaci celostátního informačního  systémuo jízdních řádech stanoví prováděcí předpis.

§ 18

Povinnosti dopravce ve veřejné linkové dopravě

Dopravce ve veřejné linkové dopravě je povinen

a) zahájit provoz  na lince ke  dni, který je  stanoven v licenci,   a provoz linky udržovat po dobu platnosti licence,

b) vydat  a uveřejnit  schválený jízdní  řád, jeho  změny, smluvní   přepravní podmínky a tarif,

c) provozovat dopravu  podle schváleného jízdního  řádu, smluvních   přepravních podmínek a tarifu,

d) spojem  uvedeným  v  jízdním  řádu  přepravit  každého, jsou-li

splněny smluvní  přepravní podmínky a  tarif a nebrání-li  tomu   okolnosti, které dopravce nemůže odvrátit nebo jim zabránit,

e) označit  vozidlo  příslušné  linky   názvem  výchozí  a  cílové   zastávky  spoje,  u  městské  autobusové  dopravy  pouze názvem

cílové  zastávky  spoje;  označení  linky,  které  je stanoveno   v rozhodnutí  o  udělení  licence,  musí  být  čitelné i za tmy

alespoň  na   čele  vozidla,  dále   zajistit  označení  řidiče   a průvodčího   obchodním   jménem   dopravce   nebo   služebním

stejnokrojem   dopravce,  dále   označit  bezbariérové  vozidlo   mezinárodním symbolem přístupnosti,

f) zřídit  označník  zastávky,  pokud  zastávka  nebyla označníkem

vybavena,  na všech  označnících vyvěsit  schválený jízdní  řád   a název  zastávky,  v  městské  autobusové  dopravě  dále číslo

linky; u  zastávky městské autobusové dopravy  určené pouze pro   výstup cestujících  není vyvěšení jízdního  řádu a čísla  linky   povinné,

g) zajistit  údržbu  označníku  zastávky  a  dalšího  zastávkového   vybavení  (přístřešek,  zařízení  pro  vyvěšení jízdního řádu),

pokud je jeho majitelem, nebo přispívat na jeho údržbu majiteli   označníku a dalšího zastávkového vybavení na smluvním základě,

h) pečovat  o bezpečnost  přepravovaných osob  a jejich  zavazadel   a zabezpečit první  pomoc a náhradní  dopravu v případě,  že se

stane účastníkem dopravní nehody nebo má technickou závadu, pro   kterou nelze spoj dokončit,

i) vytvářet  podmínky  pro  přepravu  osob  s  omezenou schopností   pohybu a orientace.

§ 18a

Vztahy mezi cestujícím a dopravcem veřejné linkové dopravy

(1) Řidič  a průvodčí vozidla veřejné  linkové dopravy  a   jináosoba  pověřená  dopravcem  veřejné  linkové  dopravy  a  vybavená

kontrolním  odznakem nebo  průkazem dopravce  (dále jen  "pověřenáosoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění

jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnostiostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna

a) vyloučit  z přepravy  cestujícího, který  se na  výzvu pověřené   osoby  neprokáže platným  jízdním dokladem  a nesplní povinnost

zaplatit  jízdné a  přirážku, vyloučit  z přepravy  cestujícího nebo   uložit   cestujícímu   zaplatit   přirážku,  pokud  přes

upozornění nedodržuje přepravní řád,  pokyny a příkazy pověřené osoby, znečišťuje vozidlo nebo pokud svým chováním ruší klidnou

přepravu  cestujících  nebo  ostatní  cestující jinak obtěžuje; vyloučením z  přepravy nesmí být  ohrožena bezpečnost a  zdraví   cestujícího,

b) nepřipustit  k  přepravě  nebo  vyloučit  z  přepravy zavazadlo

cestujícího nebo zvíře s ním přepravované, pokud jsou překážkou   bezpečné a  pohodlné přepravy cestujících  nebo ohrožují zdraví

cestujících  nebo  pokud  jejich  přepravu neumožňují přepravní   podmínky, zejména obsaditelnost vozidla,

c) uložit  cestujícímu,   který  se  neprokázal   platným  jízdním

dokladem,  zaplatit  přirážku  nebo  vyžadovat  od  cestujícího    prokázání totožnosti.

(2) Cestující je povinen

a) dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif,

b) dbát  pokynů  a  příkazů   pověřené  osoby,  které  směřují  na

zajištění  bezpečnosti a  plynulosti dopravy,  jeho bezpečnosti   nebo bezpečnosti ostatních cestujících,

c) na výzvu  pověřené osoby se prokázat  platným jízdním dokladem;

neprokáže-li  se  platným  jízdním  dokladem,  zaplatit  jízdné   a přirážku nebo prokázat svoji  totožnost,

d) na  výzvu  pověřené  osoby   zaplatit  přirážku  za  nedodržení přepravního řádu  nebo pokynu a příkazu  pověřené osoby nebo za

znečištění vozidla  nebo za rušení  klidné přepravy cestujících nebo jiné obtěžování cestujících.

(3)  Výši přirážky  stanoví dopravce  v přepravních  podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1000 Kč.

(4)  Porušení povinností  cestujícího podle  odstavce 2,  kterým

ohrozí  pověřenou osobu,  je přestupkem  podle zvláštního právního předpisu.11)

------------------------------------------------------------------

11) Zákon  č. 200/1990  Sb.,  o  přestupcích, ve  znění pozdějších

předpisů.

§ 18b

Přepravní řád

(1) Podmínky,  za nichž  se přepravují  osoby, jejich  zavazadla

a věci  a   zvířata  s  nimi   přepravovaná  v  silniční   dopravě

a integrované dopravě, stanoví přepravní řád. V přepravním řádu se uvede zejména

a) vznik a ukončení přepravní  smlouvy mezi dopravcem a cestujícím    a způsob prokazování jejího vzniku,

b) náležitosti   jízdního   dokladu,   způsob   placení   jízdného

a posuzování platnosti jízdních dokladů (včetně případů, kdy se   na přepravě podílí více dopravců),

c) podmínky, za nichž si lze předem zakoupit místo k sezení,

d) podmínky   přepravy   dětí,   dětských   kočárků,   cestujících

s omezenou schopností pohybu a orientace a vozíků pro invalidy,

e) způsob vracení jízdného při neprovedení přepravy,

f) rozsah a podmínky přepravy zavazadel, včetně podmínek, za nichž

si lze jako zavazadlo vzít nebezpečné věci,

g) podmínky přepravy zvířat,

h) podmínky přepravy autobusových zásilek a tarif.

(2) Přepravní   řád  stanoví   vyhláškou  Ministerstvo   dopravy

a spojů.  Dopravce  může  v   přepravních  podmínkách  odlišně  od přepravního řádu stanovit podmínky uvedené  v odstavci 1 písm. c),

f), g) a h).

§ 18c

Náhradní autobusová doprava

(1) Provozovatel drážní dopravy na dráze celostátní, regionální,

tramvajové,  trolejbusové  nebo  speciální  je oprávněn provozovat náhradní  autobusovou  dopravu  za  přerušenou  drážní  dopravu na dráze.

(2)  Provozovatel  drážní  dopravy  podle  odstavce  1  nebo jím pověřený  dopravce může  provozovat náhradní  autobusovou dopravu,

pokud  má platnou  koncesi pro  silniční motorovou  osobní dopravu podle  zvláštního  právního  předpisu.1)  Pro provozování náhradní

autobusové dopravy, která nepřesahuje  45 kalendářních dnů po sobě jdoucích, se nevyžaduje udělení licence a schválení jízdního řádu;

vedení linky  a umístění zastávek musí  být z hlediska bezpečnosti silničního provozu schváleno Policií České republiky.

(3) Provozovatel   drážní   dopravy   podle    odstavce   1   je povinen označit  vozidlo použité pro  náhradní autobusovou dopravu

slovy  "náhradní doprava".  Ustanovení §  18 písm.  e) se  použijí přiměřeně.

(4) Náhradní  doprava  musí  umožnit  přepravu  osob  s omezenou

schopností  pohybu a  orientace v  rozsahu odpovídajícím přerušené drážní dopravě na dráze.

§ 19

Závazky veřejné služby

(1) Závazkem veřejné služby v  silniční dopravě pro cizí potřeby (dále  jen  "závazek  veřejné  služby")  se  rozumí závazek, který

dopravce  přijal  ve  veřejném  zájmu  a  který  by jinak pro jeho ekonomickou nevýhodnost nepřijal nebo  by jej přijal pouze zčásti.

Závazek veřejné služby sjednává s  dopravcem stát a hradí dopravci prokazatelnou ztrátu vzniklou jeho plněním.

(2) Závazek veřejné služby spočívá v

a) závazku   provozu,   kterým   je   závazek   dopravce  zajistit   provozování veřejné linkové dopravy  plynule a pravidelně podle

schváleného  jízdního  řádu,   včetně  provozování  doplňkových   přepravních služeb,

b) závazku   přepravy,  kterým   je  závazek   dopravce  přepravit cestující za speciální cenu při splnění zvláštních podmínek,

c) závazku   tarifním,  kterým   je  závazek   dopravce  přepravit

cestující  nebo   věci  za  regulovanou   cenu  podle  cenových    předpisů, která je nižší, než ekonomické jízdné nebo dovozné.

(3) Závazek veřejné služby ve  veřejné linkové dopravě vzniká na základě  písemné  smlouvy  uzavřené  mezi  dopravním  úřadem, nebo

jedná-li se o mezinárodní veřejnou linkovou dopravu, Ministerstvem dopravy a spojů a dopravcem.

(4)  V  případě,  že  závazkem  veřejné  služby podle odstavce 3 vzniká dopravci povinnost provozovat veřejnou linkovou dopravu, na

kterou  nemá  licenci,  zahájí   příslušný  dopravní  úřad  řízení o udělení licence bez návrhu dopravce.

§ 19a

Dopravní obslužnost

(1)  Základní  dopravní  obslužností  územního  obvodu okresu je

zajištění  přiměřené  dopravy  po  všechny  dny  v  týdnu z důvodu veřejného  zájmu,  především  do  škol,  do  úřadů,  k  soudům, do

zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a do zaměstnání,  včetně dopravy  zpět, přispívající  k trvale únosnému

rozvoji  tohoto  územního  obvodu.  Rozsah  podílu  státu na jejímzajištění  ve  veřejném  zájmu  stanoví  podle  místních  podmínek

územního obvodu okresu a  výše rozpočtových prostředků, které jsouk dispozici, příslušný okresní úřad.

(2) Rozhodováním   o  udělení   licence  jednotlivým   dopravcům

a schvalováním  jízdních  řádů  dopravců  se  zabezpečuje základní dopravní   obslužnost  vzájemným   propojením  jednotlivých  linek

a spojů a  jejich propojením s  drážní dopravou. V  případě, že se tímto způsobem nezabezpečí  potřebná základní dopravní obslužnost,

je  dopravní  úřad  oprávněn  použít  ustanovení  § 19 o závazcíchveřejné služby.

§ 19b

Prokazatelná ztráta

(1) Prokazatelnou   ztrátu   vzniklou    dopravci   v   důsledku

zajišťování  dopravní obslužnosti  plněním závazků  veřejné služby jsou povinny nahradit:

a) dopravní   úřad  z   rozpočtu  okresního   úřadu,  jedná-li  se

o zajišťování    základní    dopravní    obslužnosti   veřejnou   vnitrostátní  linkovou  dopravou  nebo  linkami veřejné městské

linkové  dopravy,  které  zabezpečují  dopravu  v rámci závazku    veřejné služby mimo území města

b) Ministerstvo  dopravy  a  spojů,   jedná-li  se  o  zajišťování

základní  dopravní  obslužnosti  mezinárodní  veřejnou linkovou   dopravou.

(2)  Povinnou  součástí  smlouvy  o  závazku  veřejné  služby je dopravcem předložený  předběžný odborný odhad  prokazatelné ztráty

za  celé  období,  na  které  se  závazek  veřejné služby uzavírá. Dopravní   úřad   nebo   Ministerstvo   dopravy   a  spojů  uhradí

prokazatelnou ztrátu nejvýše ve  výši tohoto předběžného odborného odhadu zvýšeného pouze o nepředvídatelné prokazatelné náklady.

(3) Dopravní  úřad  nebo  Ministerstvo   dopravy  a  spojů  jsou

oprávněny  v rámci  výkonu státního  odborného dozoru  kontrolovat použití  finančních prostředků  na zajištění  dopravní obslužnosti

veřejnou  linkovou dopravou  z  rozpočtu  okresního úřadu  nebo ze státního rozpočtu.

(4) Zajišťuje-li dopravce přepravní  služby mimo závazky veřejné služby  nebo jiné  činnosti, je  povinen vést  oddělené účetnictví

závazků  veřejných  služeb.  Finanční  prostředky  určené k úhradě prokazatelné ztráty nesmí být použity k jiným účelům.

(5) Vymezení  prokazatelné  ztráty,  způsob  výpočtu předběžného

odborného odhadu prokazatelné  ztráty, způsob výpočtu prokazatelné ztráty,    pravidla   na    přidělování   finančních    prostředků

z příslušných   rozpočtů,  doklady,   kterými  musí   být  výpočty prokazatelné ztráty  doloženy, a způsob  výkonu státního odborného

dozoru  nad  financováním  dopravní  obslužnosti stanoví prováděcí předpis.

§ 19c

Ostatní dopravní obslužnost

(1)  Ostatní  dopravní  obslužností  je  zajištění dopravních potřeb   územního  obvodu   obce  nad   rámec  základní   dopravní

obslužnosti územního obvodu okresu.  Na zajištění ostatní dopravní obslužnosti  uzavírá  obec  s  dopravcem  závazek  veřejné  služby

a hradí ze  svého rozpočtu prokazatelnou  ztrátu vzniklou dopravci plněním závazků veřejné služby.

(2)  Pro  závazky  veřejné   služby  a  prokazatelnou  ztrátu v ostatní dopravní obslužnosti platí přiměřeně § 19, 19a a 19b.

§ 20

Vlastníci a správci pozemních komunikací

(1) Vlastníci a správci pozemních komunikací na trase linky jsou povinni  strpět  umístění  zařízení   pro  označení  zastávky  jen

v nezbytně nutném rozsahu. Vznikne-li vlastníku pozemní komunikace v důsledku umístění zařízení pro označení zastávky majetková újma,

je zřizovatel označníku zastávky povinen zaplatit za vzniklou újmu náhradu.

(2) Umístění označníku zastávky podle  odstavce 1 není zvláštním užíváním pozemní komunikace podle zvláštního předpisu.6)

------------------------------------------------------------------

6) Zákon  č.  135/1961  Sb.,  o  pozemních  komunikacích (silniční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

§ 21

Taxislužba

(1) Provozovatel   taxislužby  je   povinen  vozidlo  taxislužby

označit střešní  svítilnou s nápisem  "TAXI" a vybavit  jej úředně ověřeným,   řádně   registrujícím   a   zaplombovaným  taxametrem.

Provozovatel  taxislužby je  oprávněn provozovat  taxislužbu pouze vozidlem, kterému bylo přiděleno dopravním úřadem evidenční číslo.

Podrobnosti  k  náležitostem  evidence  vozidel taxislužby stanoví prováděcí  předpis.  Vozidlo,  které  je  evidováno  jako  vozidlo

taxislužby,  není přípustné  využívat k  provozování jiného  druhu silniční dopravy mimo dopravu pro soukromou potřebu.

(2) Provozovatel taxislužby  je povinen zajistit,  aby řidič při

provozování taxislužby používal taxametr  podle odstavce 1 a vydal cestujícímu z tiskárny taxametru doklad o zaplacení jízdného.

(3) Provozovatel    taxislužby   je    povinen   zajistit,   aby

k provozování taxislužby bylo užito pouze vozidel úplně vybavených a označených předepsaným  způsobem. Způsob označení  a podrobnosti

o technických    podmínkách   provozování    taxislužby,   zejména podrobnosti   o   označení   vozidla   a   náležitostech   dokladů

souvisejících   s  provozováním   taxislužby,  stanoví   prováděcípředpis.

(4) Provozovatel  taxislužby  je  povinen  do  sedmi dnů písemněoznámit zahájení  provozování taxislužby na  území obce nebo  obcí

dopravnímu  úřadu,  v  jehož  územním  obvodu  se  obec  nebo obce nacházejí. V písemném oznámení provozovatel taxislužby uvede

a) obchodní  jméno, sídlo  a právní  formu právnické  osoby a její   identifikační číslo, je-li provozovatelem právnická osoba, nebo

obchodní jméno, trvalý pobyt, rodné číslo a identifikační číslo   fyzické osoby, je-li provozovatelem fyzická osoba,

b) číslo, pod kterým byla vydána koncese,

c) jméno, příjmení a rodné číslo všech řidičů taxislužby,

d) datum zahájení provozování taxislužby na území obce nebo obcí.Písemné oznámení provozovatel taxislužby doloží

- kopií koncese,- prohlášením   o  bezúhonnosti   a  spolehlivosti   všech  řidičů

taxislužby     a      doklady     dosvědčujícími     bezúhonnost  a spolehlivost1) všech  řidičů taxislužby, pokud  si je dopravní

úřad vyžádá,- osvědčením obce o složení zkoušky řidiče taxislužby z místopisu,

z právních   předpisů   upravujících    taxislužbu   a   ochranu  spotřebitele  a  ze  znalosti   obsluhy  taxametru,  pokud  obec

v obecně závazné  vyhlášce obce stanovila  zkoušku jako podmínku   provozování taxislužby na území obce,

- údaji  o  typu,  státní  poznávací  značce  a  evidenčním  číslu vozidla, pokud  mu bylo již  přiděleno, kterým v  územním obvodu

dotčeného dopravního úřadu hodlá provozovat taxislužbu. Dále  je povinen  do sedmi  dnů písemně  oznámit tomuto dopravnímu

úřadu veškeré  změny uvedených údajů  a datum případného  ukončení provozování taxislužby.

(5) Dopravní  úřad  na  základě  písemného  oznámení vystaví pro

řidiče  provozovatele  taxislužby  průkaz  o  způsobilosti  řidiče taxislužby  provozovat  taxislužbu  ve  vymezeném  územním  obvodu

dopravního  úřadu.  Dopravní  úřad  průkaz  o  způsobilosti řidiče taxislužby   odebere,   pominou-li   podmínky   pro  jeho  vydání.

Provozovatel   taxislužby   je   povinen   zajistit,   aby  průkaz o způsobilosti řidiče  taxislužby byl umístěn  na viditelném místě

ve vozidle  taxislužby. Provozovatel jiné  osobní silniční dopravy je  zároveň  povinen  zajistit,  aby  jím  používané  vozidlo bylo

označeno předepsaným  způsobem. Podrobnosti označení  vozidel jiné osobní silniční dopravy stanoví prováděcí předpis.

(6) Obec  může   stanovit  v  samostatné   působnosti6b)  obecně závaznou  vyhláškou  obce  jako  podmínku  k  výkonu  práce řidiče

taxislužby  na  území  obce  povinnost  prokázat  zkouškou  řidiče znalosti  místopisu,  právních  předpisů  upravujících  taxislužbu

a ochranu  spotřebitele,  znalosti   obsluhy  taxametru  a  způsob provádění zkoušky.

(7) Obec  je oprávněna  vymezit část  veřejné pozemní komunikace jako  stanoviště  vozidel  taxislužby  a  vyznačit  tento  prostor

dopravní značkou  podle zvláštního právního  předpisu.6c) Současně je  obec  oprávněna  v  samostatné  působnosti6b)  stanovit obecně

závaznou   vyhláškou  obce   pro  tato   stanoviště  Provozní  řád upravující  v souladu  s místními  podmínkami pravidla  provozu na

stanovišti   taxislužby.  Provozní   řád  se   zveřejní  v   místěstanoviště.

------------------------------------------------------------------

1)  Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostensk zákon), ve znění pozdějších předpisů

Zákon č.  513/1991 Sb., obchodní zákoník,  ve znění pozdějšíc  předpisů.

6b) Zákon  č. 367/1990  Sb., o  obcích (obecní  zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

6c) Vyhláška  č. 99/1989  Sb., o  pravidlech provozu  na pozemních

komunikacích   (pravidla   silničního   provozu),   ve   znění   pozdějších předpisů.

§ 21a

(1) Dopravní úřad

a) vystaví na základě  písemného oznámení provozovatele taxislužby pro řidiče provozovatele  taxislužby průkaz způsobilosti řidiče

taxislužby   provozovat  taxislužbu   počínající  ve  vymezeném   územním obvodu dopravního úřadu,

b) stanoví provozovateli taxislužby přepravní podmínky provozování   taxislužby,

c) odebere  průkaz  způsobilosti   řidiče  taxislužby,  pominou-li   důvody pro jeho vydání.

(2) Provozovatel taxislužby zajistí

a) aby  průkaz  způsobilosti  řidiče  taxislužby  byl  umístěn  na   viditelném místě ve vozidle taxislužby,

b) dodržování přepravních podmínek taxislužby ve vymezeném územním   obvodu,

c) předání   průkazu   způsobilosti   řidiče   taxislužby   místně

příslušnému dopravnímu úřadu, který odebral průkaz způsobilosti   řidiče taxislužby,

d) zpřístupnění  přepravních  podmínek  cestujícímu  na  dostupném místě uvnitř vozidla taxislužby,

e) v případě  trvalého  vyřazení  vozidla  taxislužby  z  evidence

okamžité  odstranění povinného  označení umístěného  na vozidle taxislužby a demontáž taxametru.

§ 21b

Příležitostná osobní silniční doprava

(1)  Provozovatel  příležitostné  osobní  silniční dopravy je

povinen  zajistit,  aby  jím  používané  osobní  automobily nebyly označeny  způsobem zaměnitelným  s  vozidly  taxislužby a  aby jím

poskytované    přepravní   služby    nebyly   nabízeny    způsobem s taxislužbou zaměnitelným.

(2)  Provozovatel  příležitostné  osobní  silniční dopravy je

povinen objednávku přepravní služby předem zaznamenat do evidenční knihy  objednávek a  zajistit, aby  kopie záznamu  objednávky byla

umístěna ve vozidle,  kterým se přeprava vykonává, a  aby ji řidič na vyžádání předložil kontrolnímu orgánu.

(3)  Provozovatel  příležitostné  osobní  silniční dopravy je

povinen objednávky přepravní služby uchovávat  po dobu pěti let  odukončení přepravy.

(4)  Provozovatel  příležitostné  osobní  silniční dopravy jedále povinen zajistit, aby

a) koncese  pro   příležitostnou  osobní  silniční   dopravu  byla   vystavena na viditelném místě uvnitř vozidla,

b) přepravovaná   osoba   neplatila   za   přepravu  přímo  řidiči   vozidla.

ČÁST III

PŘEPRAVA NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ V SILNIČNÍ DOPRAVĚ

§ 22

(1) Nebezpečné  věci jsou látky a  předměty, pro jejichž povahu, vlastnosti  nebo stav  může být  v souvislosti  s jejich přepravou

ohrožena  bezpečnost osob,  zvířat  a  věcí nebo  ohroženo životní prostředí.

(2) Silniční  dopravou je dovoleno  přepravovat pouze nebezpečné věci  vymezené  mezinárodní  smlouvou,  kterou  je Česká republika

vázána  a která  byla vyhlášena  ve Sbírce  zákonů nebo  ve Sbírce mezinárodních smluv,7)  (dále jen "Dohoda ADR"),  a to za podmínek v ní uvedených.

(3)  Přeprava jaderných  materiálů a  radionuklidových zářičů seřídí zvláštními právními předpisy.7a)

(4) Ministerstvo  dopravy a spojů  může v souladu  s Dohodou ADR povolit  na  omezenou  dobu,  nejvýše  však  na pět let, provádění

silniční  přepravy  nebezpečných  věcí  za  odchylných podmínek od Dohody  ADR.  Toto  povolení  nelze  vydat  pro přepravu jaderných

materiálů   a  radionuklidových   zářičů  stanovených   zvláštními právními předpisy.7a)

(5) Ministerstvo  dopravy a spojů je  oprávněno podle Dohody ADR pověřit právnické  osoby se sídlem  na území České  republiky nebo

fyzické osoby  s trvalým pobytem na  území České republiky výkonem činností  souvisejících  s  prováděním  Dohody  ADR, spočívajících

v zajištění povinného školení a vydávání osvědčení řidičům vozidel přepravujících   nebezpečné   věci   a   v   ověřování   technické

způsobilosti  vozidel  určených   k  přepravě  nebezpečných  věcí. Pověření  lze  udělit  osobě  na  základě  písemné  žádosti, která

prokáže  splnění  technických   podmínek  pro  výkon  požadovaných činností   a   která   prokáže   odbornou   způsobilost  k  výkonu

požadovaných činností.  Podrobnosti o činnostech,  které souvisejí s prováděním Dohody ADR, technické podmínky a odbornou způsobilost

požadovanou   k   výkonu   jednotlivých   činností   souvisejících s prováděním Dohody ADR stanoví prováděcí předpis.

------------------------------------------------------------------

7)  Vyhláška  č.  64/1987  Sb.,  o  Evropské  dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), ve znění pozdějších předpisů.

7a) Vyhláška  č.  143/1997  Sb.,  o  přepravě  a  dopravě určených jaderných materiálů a určených radionuklidových zářičů.

Zákon  č. 18/1997  Sb.,  o  mírovém využívání  jaderné energie a ionizujícího  záření (atomový  zákon) a  o změně  a doplnění některých zákonů.

§ 23

(1)  Subjekt předávající  nebezpečné věci  k přepravě  (dále jen "odesílatel") je povinen podle Dohody ADR zejména

a) zatřídit, zabalit a označit nebezpečné věci,

b) dodržet  ustanovení  o  zákazu   společné  nakládky,  pokud  ji   provádí,

c) nepředat  k  přepravě  nebezpečné  věci,  jejichž přeprava není dovolena,

d) předat dopravci v písemné formě pokyny pro řidiče,

e) uvést  správně   a  úplně  údaje  v   nákladním  listě,  včetně   prohlášení,

f) předat   řidiči  kopii   povolení  podle   zvláštních  právních   předpisů,7a)

g) přezkoumat před  nakládkou průvodní doklady  a provést vizuální kontrolu,  zda  vozidlo  a  jeho  zařízení  splňují  předepsaná ustanovení,

h) označit kontejnery,

i) zabezpečit předepsané školení ostatních osob podílejících se na přepravě.

(2)  Dopravce   je  povinen  podle   Dohody  ADR  při   přepravě nebezpečných věcí zejména

a) použít pouze vozidla, která jsou k tomu způsobilá,

b) zabezpečit, aby  řidič měl povinnou  výbavu, včetně výstražných

oranžových tabulek, případně bezpečnostních značek,

c) zabezpečit  přítomnost  závozníka  ve   vozidle,  pokud  je  to   předepsáno,

d) zabezpečit,  aby přepravu  prováděli pouze  řidiči, kteří  jsou  k tomu vyškoleni,

e) zabezpečit školení ostatních osob podílejících se na přepravě,

f) zajistit, aby řidič

1. měl  během   přepravy  s  sebou  a   na  požádání  předložil

oprávněným  osobám  ke  kontrole  průvodní  doklady, funkční hasicí přístroje, povinnou výbavu vozidla,

2. nepřevzal  k přepravě  a  nepřepravoval  kus, jehož  obal je  poškozen nebo netěsný,

3. provedl  v případě  nehody nebo  mimořádné události opatřen  uvedená v písemných pokynech pro řidiče,

4. dodržel    předpisy   týkající    se   nakládky,    vykládky

a manipulace, pokud  ji sám provádí,  včetně zákazu společn nakládky, provozu vozidla a dozoru nad vozidly.

(3)  Povinnosti  odesílatele  a   dopravce  musí  být  zajištěny i v případě, že jde o přepravu pro vlastní potřeby.

------------------------------------------------------------------

7a) Vyhláška  č.  143/1997  Sb.,  o  přepravě  a  dopravě určených

jaderných materiálů a určených radionuklidových zářičů  Zákon  č. 18/1997  Sb.,  o  mírovém využívání  jaderné energie

a ionizujícího  záření (atomový  zákon) a  o změně  a doplnění  některých zákonů.

§ 24

zrušen

§ 25

zrušen

ČÁST IV

PROVOZOVÁNÍ MEZINÁRODNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY A PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ    DOPRAVY NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY ZAHRANIČNÍMI PROVOZOVATELI

§ 26

Pro  provozování mezinárodní  silniční dopravy  platí ustanovení tohoto  zákona, pokud  nestanoví něco  jiného mezinárodní smlouva,

jíž  je Česká  republika vázána  a která  byla vyhlášena ve Sbírce zákonů.

§ 27

Na  zahraniční  dopravce  se  nevztahují  ustanovení  o označení

vozidel a  vedení záznamu o  provozu vozidla. Zahraniční  dopravci a osádky   jejich   vozidel   jsou   však   povinni  vést  záznamy

o dodržování doby řízení vozidla,  bezpečnostních přestávek a doby odpočinku.

§ 28

Koncese nebo povolení k provozování mezinárodní silniční dopravy

nenahrazuje rozhodnutí  úřadu cizího státu, po  jehož území má být doprava uskutečněna.

§ 29

(1)  Tuzemský  dopravce  musí   mít  k  provozování  mezinárodní silniční  dopravy  osob   zahraniční  povolení  podle  mezinárodní

smlouvy nebo právního  řádu cizího státu, do něhož  nebo přes nějž se přeprava provádí.

(2)  Žádost  o  zahraniční  povolení  tuzemský  dopravce podá na Ministerstvo  dopravy  a  spojů  nejméně  45  dnů  před zamýšlenou

přepravou  osob,  nebo  jedná-li  se  o  linkovou  osobní dopravu, nejméně sedm měsíců před zamýšleným zahájením provozu.

§ 30

(1)  Předá-li cizí  stát  na  základě mezinárodní  smlouvy České

republice   pro   tuzemské   dopravce   hromadně  dohodnutý  počet neadresných   zahraničních   vstupních   povolení   pro  přepravu,

rozhoduje  Ministerstvo dopravy  a spojů  o přidělení zahraničního vstupního  povolení   na  základě  žádosti   tuzemského  dopravce.

Ministerstvo  dopravy  a   spojů  může  přidělováním  zahraničních vstupních povolení pověřit právnickou osobu.

(2)  V  přiděleném  zahraničním  vstupním  povolení Ministerstvodopravy  a spojů  nebo pověřená  právnická osoba  vyznačí obchodní

jméno tuzemského  dopravce a dobu  platnosti. Podmínky přidělování zahraničních vstupních  povolení stanoví prováděcí  předpis včetně

řešení úhrady  vynaložených nákladů spojených  s přidělením těchto povolení.

(3) Na vydání povolení podle odstavců 1 a 2 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

§ 31

(1)  Zahraniční  dopravce  může  uskutečnit  silniční dopravu do místa  na  území  České  republiky  a  z  takového  místa do místa

ležícího  mimo  území  České republiky,  jakož  i přes území České republiky  (tranzitem)   jen  na  základě   přiděleného  vstupního

povolení  České   republiky.  O  vstupních   povoleních  rozhoduje Ministerstvo dopravy a spojů.

(2) Vstupní  povolení lze přidělit  pouze zahraničnímu dopravci,

který je podle předpisů platných ve státě, na jehož území má sídlo nebo bydliště, oprávněn provozovat mezinárodní silniční dopravu.

(3) Vstupní  povolení  se  u  zahraničního  dopravce nevyžaduje,

jedná-li  se o  silniční dopravu  osobním automobilem  pro vlastní potřebu nebo  jedná-li se o příležitostnou  dopravu formou okružní

jízdy či formou přepravy cestujících na určené místo s následující zpáteční jízdou neobsazeného vozidla.

§ 32

(1)  Pokud nestanoví  jinak  mezinárodní  smlouva, jíž  je Česká

republika  vázána a  která byla  vyhlášena ve  Sbírce zákonů, jsou zahraniční  dopravci  oprávněni  provozovat  silniční dopravu mezi

místy ležícími na území České  republiky jen na základě zvláštního povolení Ministerstva dopravy a spojů.

(2) Zvláštní povolení může být vydáno jen zahraničnímu dopravci,

který je podle předpisů platných ve státě, na jehož území má sídlo nebo bydliště, oprávněn provozovat mezinárodní silniční dopravu.

(3) Zvláštní povolení se uděluje k provedení jednoho přepravního

výkonu  nebo  na  omezený  nebo  neomezený  počet výkonů v určitém časovém období, nejvýše na dobu jednoho roku.

§ 33

Ministerstvo  dopravy  a  spojů  může  zahraničnímu dopravci přizávažném   nebo  opakovaném   porušení  povinností   vyplývajících

z tohoto  zákona  zakázat  provozování   dopravy  na  území  Českérepubliky na určitou dobu, nejdéle na dobu pěti let.

ČÁST V

STÁTNÍ SPRÁVA A STÁTNÍ ODBORNÝ DOZOR V SILNIČNÍ DOPRAVĚ

§ 34

(1) Státní odborný dozor v  silniční dopravě vykonávají dopravní úřady, orgán  kraje v přenesené působnosti  a Ministerstvo dopravy

a spojů. Dopravní  úřady vykonávají ve svém  územním obvodu státní odborný  dozor nad  financováním dopravní  obslužnosti a  ve všech

věcech,   které    nenáleží   krajům   v    přenesené   působnosti a Ministerstvu dopravy a spojů. Orgán kraje v přenesené působnosti

vykonává  ve svém  územním obvodu  státní odborný  dozor nad prací osádek   vozidel  v   mezinárodní  silniční   dopravě,  ve  věcech

mezinárodní  dopravy osob  s výjimkou  autobusové linkové  dopravy a nad   silniční  nákladní   dopravou  provozovanou   zahraničními

dopravci.  Ministerstvo dopravy  a spojů  vykonává státní  odborný dozor v mezinárodní autobusové linkové silniční dopravě osob a nad

financováním dopravní  obslužnosti. Při výkonu  státního odborného dozoru dozírají, zda dopravci  dodržují podmínky a plní povinnosti

stanovené tímto  zákonem a zda  provozují dopravu podle  uděleného povolení.

(2) Osoba   pověřená  výkonem   státního  odborného   dozoru  je

oprávněna v  souvislosti s výkonem  dozoru, pokud není  zvláštními předpisy stanoveno jinak, vstupovat  do provozoven a všech prostor

souvisejících   s  vykonávanou   činností,  nahlížet   do  dokladů a evidencí týkajících se provozování silniční dopravy. Dopravce je

povinen osobě  pověřené výkonem státního  odborného dozoru umožnit výkon  uvedeného  oprávnění.  Řidič  vozidla  je povinen předložit

těmto osobám doklady, které musejí být ve vozidle při jeho provozu podle tohoto zákona.

(3) Při  výkonu  státního  odborného  dozoru  je  osoba pověřená výkonem  státního odborného  dozoru povinna  prokázat se  dokladem

o pověření. Doklad o pověření musí obsahovat jméno pověřené osoby, rozsah  jejího oprávnění  a musí  být potvrzen  orgánem, který jej vydal.

(4) Vrchní  státní  dozor  vykonává   ve  všech  věcech silniční dopravy Ministerstvo  dopravy a spojů. Vrchní  státní dozor dozírá

na  výkon  státního  odborného  dozoru  vykonávaného orgánem kraje v přenesené  působnosti  a  dopravními  úřady.  Na  osoby pověřené

výkonem  vrchního státního  dozoru se  vztahují při  výkonu dozoru oprávnění a povinnosti podle odstavců 2 a 3. Dopravní úřady, orgán

kraje  v  přenesené  působnosti  a  dopravci  jsou  povinni  osobě pověřené  výkonem vrchního  státního dozoru  umožnit výkon  dozoru

a k tomu  účelu poskytnout veškeré informace  a doklady o činnosti státního odborného dozoru.

§ 34a

Dopravní úřad zjišťuje zdroj  ohrožování provozu veřejné linkové

dopravy  osob. Při  zjištění zdroje  ohrožení nařídí provozovateli nebo  majiteli   zdroje  ohrožení  jeho   odstranění.  Nevyhoví-li

provozovatel nebo majitel zdroje  ohrožení, dopravní úřad rozhodne o odstranění  zdroje  ohrožení  na  jeho  náklady.  Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

§ 35

(1)  Dopravní  úřad,  orgán  kraje  v  přenesené působnosti nebo

Ministerstvo  dopravy a  spojů  při  porušení tohoto  zákona uloží pokutu až do výše 100 000 Kč dopravci, který

a) nezajistí, aby  v každém vozidle byl  záznam o provozu vozidla,

nebo nezajistí řádné vedení záznamu o provozu vozidla, pokud je   povinen jej vést podle § 3 odst. 2,

b) nezajistí,  aby  v  každém  vozidle  byl  záznam  o době řízení

vozidla,  bezpečnostních přestávkách  a údaj  o době odpočinku,   pokud je povinen jej vést podle § 3 odst. 3,

c) neuschovává  záznamy  o  provozu  vozidla  nebo  záznamy o době

řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách  a době odpočinku po stanovenou dobu,

d) používá  v  silniční  dopravě  vozidla,  od  jejichž  technické prohlídky  a  měření  emisí  uplynula  doba  delší, než stanoví zvláštní právní předpis,3a)

e) nemá řádně označené vozidlo,

f) nedodržuje ustanovení přepravního řádu,

g) poruší ustanovení § 9 odst. 2, 3 nebo § 9a,

h) nepředloží jízdní řád ke schválení ve stanovené lhůtě, nedodrží  způsob předložení jízdního řádu  ke schválení určený příslušným

dopravním úřadem,  nepředloží schválený jízdní  řád mezinárodní linkové dopravy do celostátního informačního systému o jízdních   řádech,

i) nezajistí  údržbu  označníku  zastávky  a  dalšího zastávkového vybavení (přístřešek, zařízení pro vyvěšení jízdního řádu).

(2) Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů při porušení  tohoto zákona uloží pokutu až do výše 500 000 Kč dopravci, který

a) provozuje silniční dopravu bez příslušného povolení,

b) nezajistí    dodržování   stanovené    doby   řízení   vozidla, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku při práci řidičů,

c) nedodržuje mezinárodní dohody v silniční dopravě,

d) nedodržuje  podmínky  pro  provozování  linkové  osobní doprav stanovené v licenci,

e) provozuje linkovou osobní dopravu bez schváleného jízdního řádu nebo opakovaně nedodržuje schválený jízdní řád,

f) nezahájí provoz na lince ve stanoveném termínu,

g) neprovozuje po celou dobu platnosti licence dopravu na lince.

(3) Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů při porušení tohoto zákona uloží pokutu až do výše 750 000 Kč dopravci, který

a) nabízí  či poskytuje  přepravní služby  anebo přijme objednávku

přepravní služby  formou uváděnou v  § 2 odst.  8, aniž by  byl   oprávněn k provozování taxislužby,

b) nabízí  či poskytuje  přepravní  služby  formou uváděnou  v § 2 odst. 8 vozidlem, které není evidováno jako vozidlo taxislužby,

c) označí vozidlo,  které není evidováno  jako vozidlo taxislužby, způsobem zaměnitelným s taxislužbou  nebo vybaví takové vozidlo taxametrem,

d) provozuje vozidlem evidovaným jako vozidlo taxislužby jiný druh silniční dopravy pro cizí potřeby,

e) poskytuje přepravní služby formou příležitostné osobní silniční

dopravy,  aniž  předem  provede  záznam  objednávky v evidenční   knize  objednávek  nebo  nezajistí,  aby  řidič  vozidla, který

provádí  přepravu  na  základě   koncese  vydané  dopravci  pro   příležitostnou  osobní silniční  dopravu, předložil kontrolnímu

orgánu kopii objednávky přepravní služby, nebo neoznačí vozidlo   příležitostné osobní silniční dopravy stanoveným způsobem,

f) nezajistil, aby řidič vozidla,  které je evidováno jako vozidl taxislužby  na základě  koncese vydané  tomuto dopravci,  plnil

přepravní  podmínky,  které  byly  stanoveny  místně příslušným dopravním   úřadem  jako   závazné  v   územním  rozsahu   jeho působnosti,

g) nezajistil  dodržování  Provozního  řádu  stanoviště taxislužby řidičem vozidla, které je  evidováno jako vozidlo taxislužby na

základě koncese vydané tomuto dopravci,

h) poruší ustanovení § 21,

i) nedodržuje podmínky pro  provozování taxislužby stanovené tímto zákonem,

j) provozuje linkovou osobní dopravu bez licence,

k) neumožní  výkon státního  odborného dozoru  a vrchního státního dozoru.

(4) Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů při porušení tohoto zákona  uloží pokutu až do  výše 1 000 000 Kč dopravci nebo

odesílateli,  který  nedodrží   podmínky  stanovené  pro  silniční dopravu nebezpečných věcí.

(5)  Dopravní úřad  uloží pokutu  až do  výše 500  000 Kč osobě, která

a) neodstranila zdroj ohrožení provozu veřejné linkové dopravy,

b) svojí činností poškodila zařízení veřejné linkové dopravy,

c) způsobila  přerušení  provozu  veřejné  linkové dopravy většího rozsahu.

(6) Dopravní  úřad nebo Ministerstvo dopravy  a spojů zašle opis pravomocného  rozhodnutí,  kterým  byla  uložena  dopravci pokuta,

dopravnímu úřadu, který vydal  stanovisko ke koncesi, a dopravnímu úřadu, který vydal licenci pro pravidelnou linkovou dopravu.

(7) Při  placení a vymáhání pokut  se postupuje podle zvláštníhoprávního předpisu.7c)

------------------------------------------------------------------

3a) Zákon  č.  38/1995  Sb.,   o  technických  podmínkách  provozu silničních vozidel na pozemních  komunikacích, ve znění zákona č. 355/1999 Sb.

7c) Zákon  č. 337/1992  Sb., o  správě daní  a poplatků,  ve znění     pozdějších předpisů.

§ 35a

Návrh na zrušení živnostenského oprávnění

(1)  Dopravní úřad  nebo  Ministerstvo  dopravy a  spojů podá

u příslušného živnostenského úřadu návrh na zrušení živnostenského oprávnění5)  tomu   dopravci,  který  závažným   způsobem  porušil podmínky stanovené tímto zákonem.

(2) Závažným porušením podmínek  stanovených tímto zákonem je

ztráta dobré pověsti a skutečnost, kdy je opakovaně uložena pokuta podle tohoto zákona. Pro účely tohoto zákona se opakovaně uloženou  pokutu rozumí

a) více než dvakrát uložená  pokuta podle ustanovení § 35 odst. 1,    nebo b) více než  dvakrát uložená pokuta podle  ustanovení § 35 odst. 2    nebo 3.

(3) Za závažné porušení podmínek stanovených tímto zákonem je

považováno  také  uložení  pokuty  podle  ustanovení  § 35 odst. 4 v období posledních třech let.

(4) Do  součtu uložených pokut  podle odstavce 2  se zahrnují všechny pokuty uložené od účinnosti tohoto zákona.

------------------------------------------------------------------

5) Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 35b

Vybírání kaucí

(1)  Orgány Policie  České republiky  při provádění  kontroly podle § 37  odst. 1 tohoto zákona jsou oprávněny  v případě, že se

jedná o  dopravce, který má  bydliště nebo sídlo  mimo území České republiky, vybrat kauci, a to v  rozmezí od 10 000 Kč do 50 000 Kč podle závažnosti porušené povinnosti.

(2) Nesloží-li řidič, který  při kontrole zastupuje dopravce, požadovanou kauci,  jsou orgány Policie  České republiky oprávněny

znehybnit  vozidlo, které  ke spáchání  správního deliktu  použil, a umístit jej na odstavném parkovišti vyhrazeném pro tato vozidla. Náklady s tím spojené jdou k tíži dopravce.

(3)  Při výběru  kauce  jsou  orgány Policie  České republiky povinny vydat  řidiči stvrzenku o převzetí  kauce, sepsat protokol

o zjištěném  porušení  a  dát  řidiči  možnost,  aby  se  k tomuto zjištění  vyjádřil,  nebo  jej  poučit  o  tom,  že  je povinen se

k případu vyjádřit  nejpozději ve lhůtě  dvou týdnů k  příslušnému dopravnímu úřadu. Vzor stvrzenky upraví prováděcí předpis.

(4)  Dnem  předání  kauce  a  protokolu  o  zjištění porušení

povinností je zahájeno správní  řízení vedené příslušným dopravním úřadem. Řízení před dopravním úřadem  a lhůty pro vydání správního rozhodnutí se řídí obecnými předpisy o správním řízení.

(5) Pokud se řidič ve lhůtě nevyjádří, považuje dopravní úřad jeho mlčení za souhlas a je oprávněn o správním deliktu rozhodnout

i bez  jeho vyjádření.  Rozhodnutí  o  uložení pokuty  za porušení tohoto zákona a o zápočtu kauce na tuto pokutu zašle dopravní úřad

účastníku  řízení do  ciziny, a  to ve  lhůtě 30  dnů od  zahájení řízení. Doručování rozhodnutí se řídí obecnými předpisy o správním řízení.

(6)  Vozidlo, které  bylo znehybněno  a odstaveno  na k  tomu

vyhrazeném parkovišti orgány Policie  České republiky, se dopravci vydá po zaplacení požadované kauce, respektive po zaplacení pokuty

uložené dopravním úřadem za  spáchání správního deliktu zjištěného při kontrolní činnosti orgány Policie České republiky.

§ 36

(1) Řízení o uložení pokuty lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy  se dopravní  úřad, orgán  kraje v  přenesené působnosti  nebo

Ministerstvo  dopravy  a  spojů  o  porušení  uvedených povinností dozvěděl,  nejpozději však  do pěti  let ode  dne, kdy  k porušení došlo.

(2) Při stanovení výše pokuty  se přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody.

(3) Pokuty  uložené podle  tohoto zákona  jsou příjmem  státního rozpočtu.  Uloží-li  pokutu  dopravní  úřad,  který  není součástí okresního úřadu, je pokuta příjmem obce.

§ 37

(1) Orgány   Policie  České   republiky  v   rámci  dohledu  nad bezpečností  a  plynulostí  silničního  provozu  podle  zvláštního

předpisu8) kontrolují,  zda je vozidlo v  provozu vybaveno doklady předepsanými tímto  zákonem, zda vozidlo  v provozu je  stanoveným

způsobem označeno  nebo jinak vybaveno a  zda jsou dodržovány doby řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a doby odpočinku řidičů.

(2)  Orgány  státního  odborného  dozoru  nad  bezpečností práce

v rámci dozoru nad bezpečností  práce podle zvláštního  předpisu9) kontrolují  splnění  podmínek  stanovených  tímto  zákonem,  pokud souvisejí s bezpečností práce.

(3) Orgány podle  odstavců 1 a 2 jsou  zjištěná porušení povinny oznámit místně příslušnému dopravnímu úřadu.

------------------------------------------------------------------

8) Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

9) Zákon  č.   174/1968  Sb.,  o  státním   odborném  dozoru  nad bezpečností práce,  ve znění pozdějších  předpisů (úplné znění č. 396/1992 Sb.).

§ 38

(1)  Celní úřady  na státních  hranicích kontrolují,  zda osádky vozidel,  která   překračují  hranice,  mají   předepsané  doklady

o oprávnění  k mezinárodní  silniční dopravě,  doklady o  dodržení předepsané  doby  řízení  vozidla  a  odpočinku,  zda  se  nejedná

o zahraničního  dopravce,  kterému  Ministerstvo  dopravy  a spojů zakázalo  provozovat silniční  dopravu na  území České  republiky,

a zda tuzemský dopravce používá  vozidlo, jehož technický stav byl shledán  vyhovujícím  při technické kontrole,  od které neuplynula doba stanovená zvláštním zákonem.

(2) U vozidel, která přepravují  nebezpečné věci, celní úřady na státních hranicích kontrolují, zda  osádka vozidla je podle Dohody

ADR  vybavena předepsanými  řádně  vyplněnými  doklady a  zda tato vozidla jsou předepsaným způsobem označena a vybavena.

(3) V  případě nesplnění stanovených  podmínek jsou celní  úřady oprávněny nepropustit  vozidlo ke vstupu  do České republiky  nebo k výstupu z České republiky.

(4) Celní úřad může v  odůvodněných případech vydat se souhlasem Ministerstva  dopravy  a   spojů  zahraničnímu  dopravci  náhradní vstupní povolení.

ČÁST VI

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 39

Řízení ve věcech upravených tímto zákonem

V řízení  ve věcech upravených tímto  zákonem se postupuje podle obecných předpisů  o správním řízení,  pokud jednotlivá ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak.

§ 39a

(1) Ministerstvo dopravy a spojů a) kontroluje vývoj nabídky kapacit v silniční nákladní dopravě,

b) vyhodnocuje  intenzitu silniční  nákladní dopravy  ve vztahu ke kapacitě, propustnosti a stavu silniční infrastruktury,

c) sleduje  v souvislosti  s vývojem  nabídky kapacit  a intenzity silniční   nákladní  dopravy   finanční  způsobilost   dopravců  v silniční nákladní dopravě.   (2)  Příslušné  dopravní  úřady  poskytují  Ministerstvu dopravy

a spojů  průběžně  informace  o  počtu  dopravců  na trhu silniční nákladní dopravy,  o počtu vozidel,  kterými je silniční  nákladní doprava provozována, a o jejich finanční způsobilosti.

§ 39b

Krizový stav v silniční nákladní dopravě nastává, pokud

a) převyšuje  vývoj nabídky  kapacit v  silniční nákladní  dopravě   nejméně  po dobu  tří měsíců  po sobě  jdoucích vývoj poptávky,

nebo b) způsobuje  intenzita  silniční  nákladní  dopravy neprůjezdnost   pozemních komunikací

a hrozí-li z  těchto důvodů významnému  počtu dopravců v  silniční nákladní dopravě úpadek podle zvláštního právního předpisu.10)

------------------------------------------------------------------

10) Zákon  č.  328/1991  Sb.,  o  konkursu  a  vyrovnání, ve znění    pozdějších předpisů.

§ 39c

V  případě krizového  stavu  v  silniční nákladní  dopravě vláda

nařízením stanoví a) dočasný  zákaz   vydávání  koncesí5)  k   provozování  silniční

nákladní dopravy, b) dočasný  zákaz změn  koncese5) k  provozování silniční nákladní

dopravy, spočívající v rozšíření  počtu vozidel, která dopravce    používal   přede   dnem   nabytí   účinnosti   nařízení   vlády

k provozování silniční nákladní dopravy, a c) podmínky provádění těchto zákazů.

------------------------------------------------------------------

5) Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 40

(1) Dopravci, kteří provozují  silniční dopravu (veřejná linková doprava,  mezinárodní  autobusová  doprava  a mezinárodní nákladní

doprava)  na  základě  koncese  podle  živnostenského zákona, jsou povinni  předložit   do  tří  let   od  účinnosti  tohoto   zákona

příslušnému živnostenskému úřadu  osvědčení o odborné způsobilosti pro  provozování  dopravy.  Nepředloží-li  v  této  lhůtě dopravci osvědčení, pozbývá vydaná koncese uplynutím této lhůty platnosti.

(2) Dopravci, kteří provozují linkovou osobní dopravu na základě koncese,  jsou  povinni  uvést  svou  činnost  do  souladu s tímto

zákonem  a  do  jednoho  roku  od  účinnosti tohoto zákona požádat o udělení  licence (§  10). Do  doby rozhodnutí  dopravního úřadu,

nebo  jedná-li  se  o  mezinárodní  linkovou dopravu, Ministerstva dopravy a spojů se tito dopravci považují za dopravce, kterým byla udělena licence podle tohoto zákona.

§ 40a

(1) Dopravci,  kteří  provozují   mezinárodní  silniční  dopravu

autobusy  nebo  nákladními  vozidly o  užitné  hmotnosti vyšší než 3,5  tuny  nebo  celkové  hmotnosti  vyšší  než  6  tun na základě

koncese,  jsou  povinni  nejpozději  do  31.  března 2000 prokázat finanční způsobilost  podle § 4a před  příslušným dopravním úřadem

a potvrzení  o  finanční   způsobilosti  předložit  živnostenskému úřadu,  který  vydal  koncesi   k  provozování  silniční  dopravy.

Nepředloží-li   v  této   lhůtě  dopravci   potvrzení  o  finanční způsobilosti,   pozbývá  vydaná   koncese  uplynutím   této  lhůty platnosti.

(2) Provozovatelé  taxislužby, kteří provozují  taxislužbu přede dnem  účinnosti tohoto  zákona, jsou  povinni nejpozději  do šesti

měsíců  ode   dne  účinnosti  tohoto   zákona  zaslat  příslušnému dopravnímu úřadu  písemné oznámení podle  § 21 odst.  4 s výjimkou

osvědčení  obce o  složení zkoušky  řidiče taxislužby,  které jsou povinni předložit ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti vyhlášky

obce. Nezašlou-li provozovatelé  taxislužby ve stanovených lhůtách tato oznámení, nejsou oprávněni provozovat taxislužbu v příslušném územním obvodu.

§ 40b

(1)  Dopravci,  kteří  provozují  mezinárodní  silniční  dopravu autobusy, tahači nebo nákladními vozidly o celkové hmotnosti vyšší

než 3,5  tuny s výjimkou  speciálních vozidel na  základě koncese, jsou  povinni  nejpozději  do  31.  března  2001 prokázat finanční

způsobilost   podle  §   4a  před   příslušným  dopravním   úřadem a potvrzení  o  finanční   způsobilosti  předložit  živnostenskému

úřadu,  který  vydal  koncesi   k  provozování  silniční  dopravy. Nepředloží-li dopravce potvrzení  o finanční způsobilosti, pozbývá vydaná koncese uplynutím této lhůty platnost.

(2)  Od   1.  ledna  2003   se  povinnost  prokazovat   finanční způsobilost rozšiřuje i na vnitrostátní dopravu.

(3)  Dopravci,  kteří  provozují  vnitrostátní  silniční dopravu

autobusy, tahači nebo nákladními vozidly o celkové hmotnosti vyšší než 3,5  tuny s výjimkou  speciálních vozidel na  základě koncese,

jsou  povinni  nejpozději  do  31.  března  2003 prokázat finanční způsobilost   podle  §   4a  před   příslušným  dopravním   úřadem a potvrzení  o  finanční   způsobilosti  předložit  živnostenskému

úřadu,  který  vydal  koncesi   k  provozování  silniční  dopravy. Nepředloží-li dopravce potvrzení  o finanční způsobilosti, pozbývávydan koncese uplynutím této lhůty platnost.

(4)  Podnikatel, který  podle tohoto  zákona je  povinen označit

vozidlo, ačkoli před účinností tohoto zákona tuto povinnost neměl, je  povinen tak  učinit nejpozději  do 2  měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

(5) Dopravci,  kteří podle tohoto  zákona jsou povinni  prokázat odbornou  způsobilost, ačkoliv  před účinností  tohoto zákona tuto

povinnost  neměli, jsou  povinni předložit  nejpozději do  jednoho roku od  účinnosti zákona příslušnému  živnostenskému úřadu doklad

o odborné způsobilosti. Nepředloží-li v  této lhůtě dopravce tento doklad, pozbývá vydaná koncese uplynutím této lhůty platnosti.

§ 41

Zmocňovací ustanovení

1. Vláda  nařízením upraví počátek,  konec a podmínky  prováděnízákazů podle § 39c.

2.   Ministerstvo  dopravy   a  spojů   vydá  prováděcí  předpis k provedení § 3 odst.  1 písm. b), § 3 odst. 2  a 3, § 4a odst. 6,

§ 6 odst. 1, § 6 odst. 8, § 7  odst. 3, § 9 odst. 1, § 17 odst. 6, § 18b odst. 2, §  19b odst. 5, § 21 odst. 1, 3  a 6, § 22 odst. 5, § 30 odst. 2 a § 35b odst. 3.

3.  Obec   může  obecně  závaznou   vyhláškou  upravit  podmínky provozování taxislužby podle § 21 odst. 7 a 8.

§ 42

Zrušovací ustanovení

Zrušuje   se  zákon   č.   68/1979   Sb.,  o   silniční  dopravě a vnitrostátním zasílatelství, ve znění zákona č. 118/1990 Sb.

§ 43

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1994.

Uhde v. r.

Havel v. r.

Klaus v.r.