Hedera helix (břečťan popínavý)
je nejvýznamnější stálezelená pnoucí dřevina s všestranným použitím a velkou přizpůsobivostí pro různá stanoviště. Ze všech pnoucích dřevin pěstovaných v Evropě dorůstá největších rozměrů, výška přes 20 m není výjimkou, a dožívá se velkého stáří, uvádí se až 500 let. Je velmi proměnlivý a počet zahradních kultivarů, které se liší velmi výrazně vzhledem i vzrůstem, se odhaduje na víc než 250.
Pochází z Evropy, kde přirozeně roste v její střední, jižní a západní části a na východě zasahuje jeho rozšíření až na Kavkaz a do Malé Asie.
Na stanoviště je zcela nenáročný. S výjimkou velmi suchých míst na plném slunci je ho možné pěstovat téměř všude. Je i velmi otužilý a na stanovištích chráněných před zimním sluncem roste i ve 2. teplotním pásmu. Je však nutno upozornit na velké rozdíly mezi jednotlivými kultivary. Kultivary z teplejších klimatických oblastí se jinde nemusí osvědčit.
Velmi dobře se hodí na hrubé zdi, pergoly, ploty a staré stromy. Na zastíněných místech, kde není možné pěstovat trávník, patří mezi vůbec nejpoužívanější půdopokryvnou rostlinu (náhradu trávníku). Vhodný i pro pěstování v nádobách.
Při pěstování nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Na hrubém podkladu se přichycuje sám pomocí příčepivých kořínků, na pergolách a plotech je třeba výhony občas vyvázat nebo proplést konstrukcí.
Zajímavá je tak zvaná různolistost břečťanu. Na neplodných větvích, kterými se rozrůstá, jsou listy dlanitě dělené. Větévky, které kvetou a plodí ztrácejí popínavý charakter, jsou kratší, vzpřímené a jejich listy jsou celokrajné, široce kopinaté. Břečťan je jedovatý a účinné látky, které obsahuje, se používají ve farmacii (např. při výrobě léků proti černému kašli). Prudce jedovaté jsou zejména černé plody.
