Hedera colchica (břečťan kavkazský)
je velmi podobný předchozímu druhu, rychleji roste a má větší listy, které mohou být až 20 cm velké.
Pochází z jihovýchodní Evropy a Malé Asie a za Kavkazem dosahuje jeho rozšíření až po severní Irán.
Na stanoviště má podobné nároky jako břečťan popínavý. Velmi dobře roste v polostínu i ve stínu a snese i slunce. Nejlépe mu vyhovují humózní půdy, ale roste v každé běžné zahradní půdě. Nesnáší přílišné sucho. Je teplomilnější a v 3. teplotním pásmu roste jen na stanovištích chráněných před mrazivými větry a zimním sluncem.
Velmi dobře se hodí na hrubé zdi, pergoly, ploty a staré stromy. Na zastíněných místech se výborně hodí jako půdní kryt. Velmi dobře se dá pěstovat i v nádobách.
Při pěstování nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Na hrubém podkladu se přichycuje sám pomocí příčepivých kořínků, na pergolách a plotech je třeba výhony občas vyvázat nebo proplést konstrukcí. Za sucha a na podzim je vhodné rostliny důkladně zalít. Mrazuvzdornost ovlivňuje správné hnojení popsané u brslenu (Euonymus fortunei). Vysazovat je možné na jaře i na podzim.
Kultivary obou břečťanů se od sebe odlišují víc, než samotné druhy, které jsou si velmi podobné. Zejména rozmanitost kultivarů břečťanu popínavého je obrovská. Některé, zvlášť pestrolisté formy, jsou mnohem choulostivější než původní druh a mohou se pěstovat jen v nejteplejších oblastech. Některé se dokonce pěstují jen jako pokojové květiny. Při nákupu se proto vždy v obchodě informujeme, zda je vybraný kultivar pro náš záměr vhodný.
Břečťan popínavý je představitelem zbytku třetihorní květeny a jediným středoevropským zástupcem aralkovitých rostlin, mezi které patří např. i známý žen-šen.
