Actinidia kolomikta (aktinidie kolomikta)
má také drobné jedlé plody, velice podobné vzhledem i chutí aktinidii význačné. Roste méně bujně. Bílé květy, které slabě voní, rozkvétají počátkem června a jsou jako u všech aktinidií dvojdomé. Plodí proto také jen tehdy, když jsou pohromadě vysazeny samčí i samičí exempláře. Samčí exempláře mají často polovinu listu nejprve bílou, později růžovou.
Pochází z Asie, kde roste ve východní Sibiři, Mandžusku, na Sachalinu a v Japonsku.
Na stanoviště nemá žádné mimořádné nároky, požaduje jen dostatek vláhy a polostín. Půdy jí vyhovují nejlépe humózní a kyselejší, roste ale v každé běžné zahradní půdě. Je dostatečně mrazuvzdorná a může se pěstovat i ve třetím teplotním pásmu. V zimě snese beze škody i pokles teploty pod 20o C. Problémy vznikají v přímořském klimatu na jaře, když rostlina začne brzo rašit. Pozdní jarní mrazíky pak obvykle spálí čerstvě vyrašené výhonky. Regenerace pak proběhne vět- šinou bez problémů, ale rostlina už nekvete.
Velmi dobře se hodí především na pergoly, fasády a opěrné zdi. Velmi dobře vypadá i na různých sloupech a plotech.
Při pěstování nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Dbáme jen o dostatečnou vlhkost půdy. Pokud musíme rostlinu seříznout, neděláme to nikdy na jaře (podobně jako u předchozích druhů). Nejvhodnější doba pro výsadbu je jaro.
Vitamínová bomba - tak lze bez nadsázky označit plody všech aktitnidií. To je také vedle zajímavé chuti příčinou velkého zájmu o kiwi. Aktinidie čínská (kiwi) je však značně choulostivá a může se pěstovat jen v nejteplejších oblastech Evropy. Otužilé, drobnoplodé druhy aktinidie význačná a aktinidie kolomikta, pocházející z horských oblastí Číny nebo dokonce ze Sibiře, jsou mnohem otužilejší a dokonce obsahují ještě víc vitamínu C, než velké plody kiwi. Tyto dva druhy byly také předmětem zájmu I.V.Mičurina, který na Sibiři sbíral jejich semena a selekcí získal několik ovocných odrůd. Dnes se šlechtí také v SRN a nové zcela mrazuvzdorné odrůdy mají plody velké asi jako vlašský ořech.
