Lonicera henryi (zimolez Henryův)
se od ostatních zimolezů velmi výrazně liší svojí mohutností, olistěním i květy. Dorůstá do výšky až 6 m a roste poměrně bujně. Květy, které jsou u většiny zimolezů největší ozdobou, jsou u tohoto druhu poměrně nenápadné a nemají větší okrasný význam. Nevýrazné jsou i drobné černé plody. Zimolez Henryův je pěstován především proto, že patří k nevelkému počtu pnoucích dřevin, které jsou stálezelené. Jeho listy jsou temně zelené, kožovité.
Pochází ze západní Číny.
Na stanoviště nemá žádné mimořádné nároky. Roste v každé běžné půdě, pokud není příliš suchá. Nejlépe vyhovuje polostín, roste ale velmi dobře i ve stínu. Vadí mu především zimní slunce, které při nízkých teplotách poškozuje listy. Zimolez Henriův je poměrně teplomilný a můžeme ho pěstovat jen ve vinorodých oblastech (do 4. teplotního pásma).
Velmi dobře se hodí na ploty na kterých vytváří dokonalou pohledovou clonu, na zábradlí, různé sloupy a holé kmeny. Je o něco vzrůstnější než jiné pnoucí zimolezy a tak dobře vypadá i na větších pergolách, na fasádách a opěrných zdech.
Při pěstování nevyžaduje žádnou mimořádnou péči. Jen při déle trvajícím suchu dbáme na zálivku. Sazenice vysazujeme raději na jaře aby do zimy dobře zakořenily. Výhony po výsadbě vyvážeme k opoře. V chladnějších oblastech je prospěšné mladé rostliny na zimu zakrývat chvojím.
Většina pnoucích dřevin není ochotná viset dolů. Výhony, které nenajdou oporu a ohnou se dolů se opět na koncích ohýbají nahoru a je-li jejich snažení marné, přestávají růst. Tento zimolez patří mezi malý počet výjimek, které můžeme vysadit nad opěrné zdi nechat je převisat dolů.
