Clematis x hybrida (velkokvěté plaménky)
jsou nejnádhernější a nejznámější pnoucí rostliny pro naší zahradu. Nedorůstají obvykle tak velkých rozměrů jako některé původní druhy a nehodí se na zakrytí rozměrných ploch. Jejich květy zato vynikají mimořádnou krásou a často kvetou tak bohatě, že květy úplně překrývají listy. Pro svou nápadnost a náročnost jsou vyloženými solitérami. Podle doby květu je můžeme rozdělit do tří skupin:
I. skupina kvete v květnu až červnu, slabě dokvétá až do září na krátkých výhonech které vyrůstají z loňského dřeva.
II. skupina kvete koncem června a v červenci, slabě dokvétá až do října. Také u této skupiny rozkvétají květy na krátkých výhonech na loňském dřevě. Na rozdíl od prvé skupiny však zároveň vyrůstají nové výhony na kterých postupně vykvétá menší množství květů až do podzimu.
III. skupina kvete od konce července do září a října. Květy se vyvíjejí na nových výhonech.
Vznikly dlouholetým šlechtěním a složitým křížením a za základ se považují především plamének vlašský (Clematis viticella) domácí v jižní Evropě a Malé Asii a východoasijské druhy plamének květnatý (C. florida), pl. otevřený (C. patens) a pl. vlasatý (C. lanuginosa).
Na stanoviště mají nároky odpovídající jejich atraktivitě. Musí mít dostatek slunce, ale zároveň nesnesou sluneční úpal. Nevhodné jsou před poledním žárem nechráněné jižní zdi. Zvláště citlivý je kořenový krček a spodní část rostliny proto stíníme. K zastínění se hodí předsadba trvalek nebo nízkých keřů, u plotů může potřebný stín poskytnout i podezdívka. Před výsadbou je vhodné vykopat větší jámu (alespoň 70 cm hlubokou), na její dno umístit drenáž a vyplnit jí kvalitní zeminou s příměsí zetlelého hnoje nebo kompostu a roztlučené staré omítky či mletého vápence (nesnáší kyselou půdu s pH pod 6o). Za předpokladu zimní přikrývky se mohou pěstovat i ve velmi drsných klimatických podmínkách druhého teplotního pásma.
Velmi dobře se hodí na ploty (zejména na oblouky nad branky), pergoly, fasády a opěrné zdi. Velmi dobře vypadají také na různých sloupech a stožárech. Jsou vyloženými solitérami, vhodnými na čestná místa v intenzívně udržované zeleni.
Při pěstování pravidelně hnojíme kombinovaným hnojivem. Vhodné je i přihnojení chlévským hnojem. Podle potřeby udržujeme zálivkou dostatečnou vlhkost, zejména u zdí. V chladnějších oblastech nahrneme na zimu k rostlinám listí, které přikryjeme chvojím, aby je vítr nerozfoukal. Takto chráněné plaménky dobře přezimují i v podhorských oblastech v nadmořské výšce do 800 m. Vysazujeme na jaře tak, aby místo štěpování bylo asi 5 cm hluboko a zkrátíme na 5 až 7 oček.
Řez plaménků se řídí skupinou, ke které patří. Kultivary patřící k prvé skupině pokud možno často neřežeme. Pokud je občasný řez nutný, nikdy ho neprovádíme na jaře ani na podzim, uřezali bychom větve na kterých tato skupina kvete, ale stříháme zásadně ihned po odkvětu v červnu, aby do podzimu narostly nové výhony, které zajistí kvetení v následujícím roce. Řezat není nutné ani druhou skupinu. Řez brzo na jaře však může být užitečný, hlavní období květu se po takovém řezu opozdí a posune do pozdnějších letních měsíců. Třetí skupina kvete na letorostech a radikální jarní řez, který podpoří růst nových letorostů, podpoří i kvetení.
