Ne že by ostatní hadi byli ukecaní, ale většinou se alespoň projevují nějakým chřestěním, syčením či zvukem vznikajícím při tření šupin o sebe. Křovinář němý z Latinské Ameriky však zůstává za všech situací naprosto tichý. Přesvědčil jsem se o tom na vlastní uši.

Při nočním průzkumu pralesa v oblasti Talamanca v Kostarice se mne v jednu chvíli zmocnil podivný pocit. Stezka přede mnou byla přerušena padlým kmenem. Něco jakoby mi říkalo: "Posviť si pořádně za ten kmen, než tam šlápneš!" Ve světelném kuželu čelové lampy se objevil mohutný had. Ležel na okraji stezky v postavení číhajícího lovce. Tak velkou potravu ale určitě nečekal. Chvíli jsme na sebe němě koukali. Po chvíli přiběhl kolega a pomocí silné klády jej chytil, abychom ho mohli druhý den vyfotit. Kolena se nám rozklepala hned v zápětí.

Křovinář němý je totiž nejobávanějším hadem na celém území od Nikaraguy po Jižní Ameriku. Má velké jedové zuby a jeho jed je velmi účinný. "Náš" křovinář byl dlouhý 170 cm, ale někteří jedinci mohou dosáhnout délky až ke třem metrům. Místní obyvatelé mu říkají cascabel muda, bushmaster či surukusu.

uveřejněno v magazínu KOKTEJL