Z naší činnosti

Malá ohlédnutí

První polovina roku 2008 byla opět velmi bohatá na aktivity a není na škodu si je připomenout. A těm, kteří neměli možnost se jich zúčastnit, přiblížit jejich bohatost.

Klub mládeže. Od konce dubna (i v době prázdnin) se v pondělí schází kolem 15 klubáků na Helfertové. „Pokecáme“ co nového ve světě i ve sdružení a při promítnutí video záznamů z našich akcí zavzpomínáme na kámoše a na to, jak ten čas letí i nám mladším. V případě pěkného počasí jsme chodili na turistické vycházky (Hády - Obřany, Soběšice – Mokrá Hora, Panská lícha - Obřany, Soběšice-Říčky, Pisárky – Myslivna, 1x koupaliště v Kr. Poli) .
3. května se uskutečnil celodenní výlet s tetou Kadlečíkovou v místech Slavkovské bitvy Tří císařů. Bylo nás kolem 20….
10. května se na výstavu LEGO sešlo pouze 22. Škoda, protože se bylo na co dívat a my jen žasli, co vše se z malých kosteček dá postavit. Po výstavě jsme si ještě zašli na Starou radnici a vystoupali na radniční věž. Z ptačí perspektivy je Brno opravdu krásné městu.
Na 25. května jsme se těšili, protože se měl konat pěší výlet údolím říčky Bobravy. Bohužel několik dnů před výletem pršelo a tak vedoucí pan Kučera moudře výlet zrušil. Na trase je totiž několik míst, kde by mohl být nebezpečný rozbahněný terén.
29. května jsme zašli za kamarády na Kociánku, kde probíhal tradiční Den s Kociánku s bohatým doprovodným programem.
31. května jsme si užili nádherného počasí a také skvělých zážitků při autobusovém výletě na zámek v Bučovicích a Slavkově. 90 účastníků si mohlo při prohlídkách exposic udělat představu jak si žilo horních několik vyvolených na zámcích v průběhu posledních až 300 let. Báječný výlet jsme končili na Slavkovském jarmarku při výborných klobáskách a bramborácích.
6. června jsme opět byli na Noci snů v brněnské ZOO. Letos nás bylo ze sdružení více jak 100. Spolu s dalšími návštěvníky jsme pozorně sledovali večerní život obyvatel ZOO s kterým nás seznamovali i ošetřovatelé. Obohacením večerní prohlídky byly různé soutěže pro děti a hlavně zábavný program v Amfiteátru u žiraf. V programu vystoupila i naše divadelní skupiny Sdrůžo.
7. června si vyšlápli naši turisté s tetou Kadlečíkovou na brněnskou přehradu. Pěšmo z Přístaviště na hrad Veveří a do Veverské Bitýšky. Tam se znavení turisté posilnili v hospůdce obědem a odpoledne se přesunuly k přístavišti parníků v Bítýšce odkud plnou parou zpět do Bystrce. Bezva výlet!
12. června Diskotéka na Musilce nezačala zrovna šťastně. Asi hodinu před začátkem jsme se dověděli, že pan hudebník onemocněl. Co teď? Zrušit disko, když se sál začal plnit? Kdepak, paní Ryšavá (dobrá to duše z kulturního střediska Omegy) navrhla využít jevištní zvukovou paraturu. Během krátké doby se také sehnaly CD, funkce disjokerů se ujali bratři Klainové a disko bylo bezvadné a už se ozývají hlasy, kdy si to zopáknem.
19. července jsme po roce opět vyrazili na Hartvíkovickou pláž, kde pořádalo SPMP Třebíč velkou akci Den s handicapem. Z Brna nás jelo autobusem 40 a 6 brňáků přijelo vlastním autem, Program byl hodně pestrý, plný překvapení (např. pohádka s hercem Jirkou Krytinářem, autogramiáda hokejistů bratrů Eratových, zpěvák skupiny Kamelot Roman Horký, vystoupení žonglérů a mnoho dalších). Mohli jsme se projet parníkem po Malešické přehradě, vyzkoušet si keramiku a výrobu svíček, zasoutěžit a také okoštovat báječné koláčky, nebo si pochutnat (ale za peníze) na nabídce místních kiosků. Byl to báječný den, umocněný nejen pěkným počasím, ale hlavně srdečností a upřímným kamarádstvím všech.
5.-19. července proběhl ozdravný rehabilitační pobyt v Deštném v Orlických horách. Pobytu se zúčastnilo 54 dotovaných osob. Každý den začínal rozcvičkou. Účastníci si mohli vybrat rozcvičku klasickou nebo v bazénu, který byl součástí areálu a mohli jsme ho využívat celá den. Po snídani byl dopolední program zajištěn rehabilitační jízdou na koních v jízdárně. Jízdy na koních využila většina účastníků. Odpolední program byl vyplněn turistickými vycházkami a výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí. Navštívili jsme Šerlišský mlýn, Masarykovu chatu, Velké Deštné, Luisino údolí, Kunštátskou kapli, Zemskou bránu, údolí kolem řeky Metuje. Vycházky byly většinou 6-8 km. Velmi oblíbené byly výlety za poznáním historie- návštěvy hradů a zámků. Milovníci koupání relaxovali každý večer v bazénu. Během pobytu proběhlo několik spontánních besed účastníků, ve kterých se probíral zákon 108/2006Sb. a jeho dopad na rodinu, diskutovalo se o možnostech péče o postiženého v případě že se opatrovník nemůže starat, a probíralo se i spoustu dalších témat
2.–16. srpna se uskutečnil letní tábor v Rekreačním středisku Mezeříčko, Měřín. 85 „táborníků“ a 25 vedoucích prožilo báječných 14 dnů v krásném prostředí Českomoravské vrchoviny. Počasí (až na poslední dva dny) bylo super, prostředí tábora a vybavení na jedničku, strava také výborná, vedoucí prý byli také bezva a táborníci (piráti) se snažili co jim síly stačili plnit táborový řád a program. Bohužel se i letos musely naše zdravušky postarat o dva nečekané zdravotní problémy, ale vyřešily je velmi profesionálně. Tábor ukončil pouze jeden účastník se zdravotním problémem. Příspěvky dvou vedoucích oddílů na jiném místě Zpravodaje Srdečně děkujeme všem vedoucím oddílů, vedení tábora, zdravotnicím a také zaměstnancům RS Mezeříčka za vše, co pro 85 našich „dětí“ udělali. Díky přátelé za Vaše velké srdce.

---

Píší nám členové

Zamyšlení nad sebou a svých chováním.
Seriál krátkých životních příběhů připravil pan Josef Mikulášek.

  Jmění.
Tatínek umýval a pak leštil auto voskem. Pečlivě ho roztíral po karoserii, jakoby se mazlil. Pomáhal mu jeho 11letý syn, který se snažil nablýskat nárazníky. Otec mu právě říkal:“ Vidíš, auto je pro rodinu dobrodiním. Je to hotové jmění, proto mu musíme věnovat čas, pozornost a péči“. „Ano tati“, odpovídal syn. „ Výborně, vidím že jsi chytrý chlapec“. Chvíli bylo ticho. Otec se zálibně díval na auto, když hoch rozpačitě řekl:“ Takže já pro rodinu jmění nejsem…?“. „Jak to myslíš“ opáčil otec. „ Na mně nemáš čas nikdy“.
    Co je jměním ve tvé rodině?

  Krabice.
Holčička připravovala dárek k Vánocům. Balila krabici do velkého kusu zlatavého papíru a přidávala lesklé ozdoby. Pak ji převázala barevnou stuhou. „Co to děláš?“ Zlobil se otec. Tolik papíru přijde nazmar. Víš co to stojí peněz?“. Holčička si přitiskla krabici k sobě a se slzami v očích odběhla. Na Štědrý večer přinesla tatínkovi krabici ve zlatém papíru. „ To je pro tebe tati“. Otec zjihl. Asi to přehnal, vždyť to byl dárek pro něho. Rozvázal tedy stuhu, rozbalil papír a zvědavě otevřel krabici. Byla prázdná. To ho velmi rozlobilo. “ To jsi zničila všechen papír jen kvůli prázdné krabici?“ Holčička se opět rozplakala: „ Ale ona nebyla prázdná a není. Já do ní dala milion pusinek.“ Od té doby má tento tatínek na pracovním stole krabici od bot. „Vždyť je prázdná“ diví se spolupracovníci. „Ne, není, je plná lásky mé holčičky“, odpovídá s úsměvem.
    Dáváš i Ty, dárky, také jen z lásky?

Mezilidské vztahy nevyléčí žádné pilulky, ale jen člověk sám. Jeho snaha být dobrým.

Ohlédnutí za letní dovolenou
V září 2004 jsme se dvě kamarádky, Alena a Dana, rozhodly strávit dovolenou spolu, bez rodin.
Vybraly jsme si Chorvatsko, letovisko Drvenik na Makarské riviéře. Když jsme zájezd vybíraly, věděly jsme, že celý penzion obsadilo Sdružení pro pomoc mentálně postiženým z Brna. Přiznám se, že jsem na rozdíl od Aleny odjížděla s určitými rozpaky, neboť ve společnosti existuje spousta předsudků vůči handicapovaným lidem. Ale ona má přátele mezi zdravotně postiženými a ubezpečila mně, že se svými obavami jsem tou postiženou jedině já. Již po dvou dnech jsem jí dala za pravdu.
Dostaly jsme se do úžasné party milujících, obětavých a skvělých rodičů a jejich báječných "věčných dětí". Tento výraz nás naučili sami rodiče a brzy jsme toto přirovnání poznaly samy. Nejednají "rozumem", ale "srdcem". Jsou spontánní, hraví, nezáludní. Žádná hra neměla jediného vítěze, vyhráli všichni. Neznají závist, neznají podvod, což se o zdravých dětech nedá kolikrát říci. Žasly jsme, jak skvělá skupina lidiček jsou! S některými si píšeme a navštěvujeme. Jsou sehraná parta s "dirigentem" panem Halmem, kterého děti velmi respektují a milují. Všichni společně tráví hodně času - hrají divadlo, navštěvují dílny s uměleckým zaměřením, pracují, studují, jezdí spolu na tábory, výlety, plesy a dokonce dovolené. Užasné! A s jakým zanícením o tom všem děcka vyprávějí!
Penzion Kostanič, kde jsme byli ubytováni a stravovali se, leží ve starém Drveniku, 30 m od pláže, což všem velmi vyhovovalo a to nejen hůře se pohybujícím, ale i těm, co milují polední siestu. Pláž je oblázková s hrubým pískem a má výhodu, že můžete volit mezi mezi sluněním a ležením v chládku pod borovicemi. A přístup do moře je pozvolný, což všem vyhovovalo. Ale hlavně dětem, které pod taktovkou svého "strejdy" Halma plavaly a některé dělaly velké pokroky. Byly šťastné, že i s námi dováděly, že nám věřily.
A výlet na poloostrov Peljašac byl prima. I když někteří měli fyzický problém se vstupem na palubu, vše se v pohodě zvládlo a na lodi už byla zábava, s chutí se zpívalo a spontánnost překvapila i ostatní turisty.
I majitelé penzionu si tuto skupinku moc oblíbili a s dětmi se paní Kostanič loučila se slzami v očích a s pozváním na příští rok.
Moc věříme tomu, že se znovu sejde nebo i rozroste tato skvělá skupina lidí, která všem dokazuje, že laická veřejnost se svým náhledem na handicapované strašně mýlí, je jen velmi málo informovaná, a to je ke škodě všem.
A my už víme, s kým moc rády pojedeme na dovolenou!
Nashledanou v Chorvatsku!
    Alena Pejchalová a Dana Gottwaldová

Vzpomínky na letní tábor SPMP Brno 2008
Milí rodiče, členové a přátelé SPMP,
Tábor v rekreačním středisku u Měřína se povedl se vším všudy. Byl to jistě krásný zážitek nejen pro „děti“, ale i pro vedoucí.
Po zdárném setkání s našimi táborníky na parkovišti u ústředního hřbitova jsme se vydali vstříc dobrodružství, které bylo letos v pirátském duchu. Byli jsme ubytováni na chatkách po 2 – 4 lidech. Každá chatka měla verandu, takže ani občasné dešťové přeháňky nám nebraly náladu. K areálu patřil i rybník, kterého jsme v horkých dnech hojně využívali jak ke hrátkám ve vodě, tak i na dvou raftech, které byli vždy plně vytíženy.
Celotáborová hra spočívala v tom, že každé ráno našly děti v láhvi vzkaz od neznámého piráta s tajenkou, která skrývala, jakou věc máme ten den získat. Někdy to byly líté boje, neboť bylo potřeba získat všechny artefakty k tomu, abychom se dostali na závěrečný jarmark, kde si děti mohly nakoupit suvenýry nebo sladkosti. Větší parádnice si mohly nechat dokonce nalakovat nehty. Platidlem byly tolary a drobnější mořští svištíci, které si děti dobývaly při plnění úkolů. Také je mohly získat za své chování a pomoc nad rámec svých povinností.
Pirátská nálada vládla již od rána, kdy jsme se všichni sešli na kolečku, po zuby pirátsky vyzbrojeni - včetně vlajek a bojových pokřiků. Hlavní pirát Pavel Boldiš zhodnotil a po zásluze odměnil naše dosavadní snažení a udal cíl další plavby. Putovali jsme z ostrova na ostrov, což bylo zakresleno na velké mapě v jídelně. Když se náhodou některému oddílu nepodařilo potřebný předmět získat, nebylo nic ztraceno. Na konci plavby byl ostrov Posledních nadějí, kde si všechny oddíly chybějící věc vydobyly.
Vedle těchto klání nechyběl ani celodenní výlet do Jihlavy, kde jsme si prošli místní ZOO a podzemní katakomby. Aby se dětem hezky usínalo, pořádala se i oblíbená diskotéka, na které se měli možnost dosyta vyřádit úplně všichni. Jiné večery zase byly táboráky se zpíváním při kytarách nebo opékáním špekáčků. Naštěstí nám počasí přálo a pokud se někdy obloha zatáhla, tak v poledním klidu, kdy děti buď odpočívaly, nebo si povídaly s kamarády na chatkách. Když byla chvilka volna, vyplnily ji jednotlivé oddíly podle zájmu táborníků. Hrály se míčové hry, různé soutěže, šipky, nebo se oddíly věnovaly nějaké výtvarné činnosti, takže děti s prázdnou neodjížděly.
Všechny vedoucí spojovala hravost i láska k této práci. Proto se ani nedivím, že tento tábor má tak dlouholetou tradici. Věřím, že děti odjížděly nejenom s taškou drobnůstek z jarmarku, ale především se spoustou krásných zážitků. Doufám, že příští ro k se táborníci sejdou ve stejném, ne-li hojnějším počtu.
    Zdraví Vendula Sochorová, oddílová vedoucí