STARÁ ŠKOLA
deep-heep-zepp

HISTORIE
SEVEROČESKÉ HARD-ROCKOVÉ LEGENDY

  Hard-rocková skupina Stará škola vznikla v Ústí nad Labem v zimě roku 1983. Vyvinula se z blues-rockového seskupení Omnia Blues Band, to zase vzniklo na základě činnosti big-beatové kapely S-D-R. Již v této kapele (která byla založena již v létě 1980) se setkali bratři Šteflové (Vítězslav Štefl - kytara, zpěv, Dalibor Štefl - baskytara, zpěv) a Petr Štícha (bicí nástroje, zpěv). Již tehdy si tito budoucí protagonisté Staré školy naprosto padli do noty svým hudebním cítěním. Tato sestava odehrála od dubna 1981 několik koncertů a zábav. Potom ale Petr Štícha musel nastoupit základní vojenskou službu. Bratři Šteflové hledali dočasný záskok a našli ho v Pavlovi „Špína“ Doležalovi. Jenže poté musel základní vojenskou službu nastoupit i Dalibor Štefl. Tím končí S-D-R.

  Vítězslav Štefl tedy hledal dočasný záskok i na basovou kytaru. Spolu se „Špínou“ tedy nejdříve přetahují na jaře 1983 Petra Bultase (kytara, zpěv, ex RTG), Pavla „F“ Janáčka (baskytara, zpěv, ex Dehet), v tuto dobu přichází i David Žalud (saxofon) a v červnu 1983 sestavu doplňuje Jiří Vopička (klávesové nástroje, zpěv, ex Mohutná křeč). Tak vzniká Omnia Blues Band, kapela, která je zaměřena na blues a blues-rock. OBB odehraje několik vystoupení s velkým ohlasem. Sestava se úspěšně prezentuje i oficiálně na tehdy povinných přehrávkách. Skupina si ale byla nucena změnit jméno (název podle poroty prý zněl moc západně ..!). Protože přehrávky byly na podzim, skupina dostala termín na vymyšlení nového názvu do konce kalendářního roku. A tak v prosinci 1983 vzniká název STARÁ ŠKOLA (podle hudebního zaměření i podle místa zkušebny kapely) a je jako takový oficiálně prezentován. Celkový hudební vývoj, který inklinoval k preciznímu pojetí hard-rocku, přestával však vyhovovat některým členům a tak na přelomu let 1983/1984 odchází Pavel „Špína“ Doležal, David Žalud a Pavel „F“ Janáček. Bicích nástrojů se zase ujímá z vojenské služby se navrátivší Petr Štícha. Za Dalibora Štefla, který byl tehdy stále ještě vázán vojenskou prezenční službou, nastoupil a basového postu se v únoru 1984 dočasně ujal Zdeněk Pazourek, tehdy člen Státního divadla v Ústí nad Labem. Stará škola v tomto obsazení odehrála několik „kšeftů“. Na sklonku roku 1984 odchází Zdeněk Pazourek a baskytary se v lednu 1985 konečně chápe z vojenské služby se navrátivší Dalibor Štefl. Jízda Staré školy mohla začít.



  Na začátku své kariéry stála Stará škola tedy v tomto složení: Dalibor Štefl (baskytara, zpěv), Petr Štícha (bicí nástroje, zpěv), Vítězslav Štefl (kytara, zpěv), Jiří Vopička (klávesy, zpěv), Petr Bultas (kytara, zpěv). Začaly přibývat koncerty, začaly přibývat zábavy (tehdy pod názvem „čaje“), dostalo se i na festivaly (poprvé např. Rock na Labi atd.). Počet vystoupení začal utěšeně narůstat. Totéž lze prohlásit i o síle těchto koncertů a tomu odpovídajícímu ohlasu.


  Vystoupení se začala počítat na stovky. Skupina si také začala kolem sebe vytvářet i vlastní technickou sekci, která se také nemalou měrou podílela na image celé kapely. Tento rozsáhlý technický tým postupem doby tvořili i takoví lidé, kteří se později vypracovali na přední posty českého hudebního byznysu. K interní technice postupem času patřili tedy např. Vladimír Neubauer (světelný park, dnes fa Neubauer Lighting-sound-video), Ladislav Veselý (zvuk, dnes fa P.A.VEL), Eduard Svoboda (zvuk, dnes ES-Electronic Sound), Jiří Zámečník (zvuk), Vlasta „Arsen“ Neubauer (efekty, filmové dotáčky), Milan Pavelka (technik, efekty), František Kucej (doprava), Miroslav Kuchyňka (doprava) + řada dalších ... Skupina svá vystoupení realizovala až se sedmi osobami technické sekce. Její produkce totiž obsahovala nejen rozsáhlý světelný park, ale i mlhu (tzv. suchý led), kouř, filmové dotáčky na plátno, natažené po celé délce jeviště za bicí soupravou, stroboskop, skupina měla zvlášť zvukaře pro P.A. systém a zvlášť pro pódiovou aparaturu atd.

  Na podzim roku 1986 odešel kvůli „vojně“ na rok Jiří Vopička a Stará škola pokračovala bez něj.

  Až do dubna 1987, kdy na rok musel na „vojnu“ i Vítězslav Štefl. Stará škola zkoušela tedy ve třech, ale na konci května odešel Petr Bultas pro názorové i hudební rozdíly (poté si založil jižanský soubor P.B.B.). Zbývající členové, Dalibor Štefl a Petr Štícha, drželi přesto jméno Staré školy až do podzimu 1987, kdy se z „vojny“ vrátil Jiří Vopička. Trio pak muselo ještě počkat na konec března 1988, kdy se konečně z „vojny“ vrátil i Vítězslav Štefl. Jízda Staré školy mohla opět začít.


  V této na dlouhou dobu ustálené sestavě (Dalibor Štefl, Petr Štícha, Vítězslav Štefl, Jiří Vopička) se začal produkovat ryzí hard-rock, narůstal opět počet koncertů, zábav i prestižních festivalů (včetně Beatsalonu, Rocku na Labi, Rockové Mimoni...),
vystoupení nabírala na mohutnosti,
jezdilo se po celé republice,
v severočeském kraji se hrálo snad na všech důležitých místech, kapela si zahrála s mnoha špičkami naší hudební scény (např. Olympic, Laura a její tygři, František Ringo Čech, Yo Yo Band...).

Stará škola začala i častěji nahrávat po studiích (nejčastěji ve studiu Československého, později Českého rozhlasu v Ústí nad Labem, kde si na klávesy pohostinsky zahrál i hudební režisér Ladislav Svoboda), došlo i na studia televizní (např. v roce 1990 nahrála v ČST na Kavčích Horách svůj videoklip Krásná lady...). V tomto období Stará škola také nahrála svou první desku, LP „STARÁ ŠKOLA“, které pod produkcí Dalibora Štefla natáčela ve studiích SONO v Praze.
Desku poté vydal ještě v klasické, vinylové podobě Petr Janda z Olympicu (BestI.A.) a tak Stará škola se stala jedinou severočeskou hard-rockovou skupinou, která měla LP. Stejný materiál vydal Petr Janda potom i na MC.

  V této době kapela vyzkoušela i práci některých manažerů, ale po rozčarování z jejich práce (snad až na profesionálního manažera Petra Svobodu) si činnost řídila převážně sama. Organizačně v jejím čele stanul klávesák Jiří Vopička, který dovedl připravit velmi dobře mnoho akcí. Mezi nejvydařenější rozhodně patří monumentální oslavy desetiletého trvání kapely, kdy byla přítomna televize, tisk i rozhlas a kapele přišli popřát i významní představitelé kulturního i společenského života (včetně primátora města Ústí nad Labem).

Ku příležitosti těchto oslav Stará škola vydala své vzpomínkové CD „STARÁ ŠKOLA 1984 - 1994“. I tento počin byl zcela výjimečnou záležitostí. Po „sametovce“ skupina pokračovala v nezmenšené síle dál, ale na přelomu let 1990/1991 byl zájem posluchačské veřejnosti přece jen nasměrován trochu jinam. Prudký úbytek návštěvnosti měl samozřejmě dopad i na finanční náročnost koncertů. Starou školu tehdy opustila z finančních důvodů i interní technika a tak se muselo začínat znova od začátku. Byl ovšem čas na další projekty a toho využil Vítězslav Štefl (viz První česká rocková kytarová škola, Muzikus, bibliografie, Evropa2/Radioclub + další odkazy).

  Stará škola si ale léty vytvořila přece jenom silnou posluchačskou základnu a tak její projekty se stále setkávaly s odpovídajícím ohlasem. I když bylo již nelehké z finančních důvodů pouštět se do vzdálenějších oblastí, právě v této těžší době se ke kapele opět přihlásili nejen její příznivci z řad posluchačů, ale i někteří členové bývalé interní techniky, kteří se zatím vypracovali na přední posty a vzpomněli si na svou mateřskou skupinu.

  Naštěstí se zájem celosvětové veřejnosti začal od poloviny devadesátých let opět obracet k poctivě procítěné hudbě a hard-rock (a nejen on) se díky mnohým remasterizovaným projektům a mamutím turné staronových věhlasných skupin opět dostal do popředí zájmu. Pocítila to i Stará škola a navázala spolupráci se svými techniky, ne ovšem interně, ale smluvně. Nápor nové aktivity ale psychicky nezvládl Jiří Vopička. Tento dlouholetý klávesák a zároveň organizační duše kapely odchází po vzájemné dohodě v srpnu 1994 a téměř okamžitě jeho post obsazuje Michal „Lord“ Mareček.
S tímto technicky velice vyzrálým muzikantem se skupina pouští do hudebně ambiciózních projektů, zúročuje svou letitou orientaci a zpracovává velice věrně, nikoli však otrocky repertoár Deep Purple, Uriah Heep a Led Zeppelin. Pod vlivem nové krve se vystoupení odehrávají v daleko prudším tempu, ale autorská invence je trochu potlačena. Přebírání cizích skladeb mělo být původně míněno jako prostředek souhry s novým klávesákem. Nové, vlastní tituly však Marečkem příliš akceptovány nejsou a tak prakticky přesně za rok. v září 1995, tento klávesák po vzájemné dohodě odchází.


  A Stará škola opět překonává krizi a hraje dál. Skupinu dnes tedy tvoří základní, klasické trio, trio, které je prověřeno zkušenostmi z mnoha a mnoha let hraní po různých pódiích, zábavách, koncertech, festivalech a přehlídkách, trio, které opět produkuje svou hudbu, znovu obhajuje svou prestiž, která je dána právě tím mnohaletým účinkováním a naprosto bezchybným profesionálním přístupem, který je už dávno zbaven všech neduhů, kterými trpí nové, mladé kapely. Stará škola totiž působí v podstatě nezměněném složení již přes 15 let ..!

A jsou zde opět festivaly, natáčení po studiích (v současné době nejvíce ve studiu Reckord v Chomutově)... Mezi nejčerstvější novinky pak rozhodně patří to, že Stará škola se chystá vydat svou v pořadí již třetí desku!

Stará škola, hard-rocková legenda severních Čech, totiž opět zvedla hlavu.

A nyní složení, které vykrystalizovalo v té nejryzejší podobě (a je vlastně nejklasičtější a nejstálejší):