Pověst o Špidláku

   Dyž idete hluboků cestů k Mistřínu, přindete ke Špidláku, na kterém prej straší. Staří lidé vám to možů dokázat, oni ty strašidla viděli. Jednu chvílu to byl pes, černý jak smola s velkýma očima, hned zasej kočka nebo letopíř. Také se vykládá, že tam na prvního mája se sjíždějí čarodějnice na ohřeblách a dělají tam všelijaků neplechu.

   Dycky tam ale nestrašívalo. Poprv od tech dob, co se na tom kopečku propadla tá hospoda. Tož to bylo tak. Jednů jéli velikej pán okolo téjto hospody s Pánembohem. Tam se akorát tancovalo ostošest. Kostelník zvónil, ale tanečníci se mu eště posmívali. Na takovů spuštěnost se nemohl už Pánbíček dívat. Dohnala se bůřka, zahřmělo a hrom švácl zrovna do tej hospody. Tá se propadla. Šak tam eště je na vrchu takovej důleček. A od tej doby tam straší.

                                                                                                                                     ( Slovácké pověsti )