Strážovský lid

   Sídlil zde lid doby bronzové a železné. Byli zde nalezeny především hroby lukostřelců s kulturou zvoncových pohárů. Byly zde nalezeny také dva hroby, ve kterých byly skrčené kostry. V jednom hrobě byl dokonce široký zvoncový pohár s ornamenty, hluboká kuželovitá mísa a džbánek. Nálezy byly převezeny do moravského zemského muzea. Byl to národ kočovný a lovecký, krátkolebký, tmavovlasý, vyzbrojen luky se šípy a z mědi tepanými dýkami. Po vymření lidstva zvoncových pohárů vnikl k nám lid, který uměl vyrábět různé předměty z bronzu. Toto lidstvo lovilo zvěř, obdělávalo pole a chovalo již mnoho domácích zvířat. Usazovalo se v dolinách u vody. Byli to lidé kostry drobnější, s dlouhými lebkami a nápadně zploštělým obličejem. Ve Strážovicích byly nalezeny také pozůstatky doby kultury unětické, ale i kultury lužické. V pátém století před naším letopočtem sídlili tu Keltové, kteří měli již hrnec a nádoby smaltované, zhotovené na hrnčířském kruhu, pocházející z takzvané kultury laténské. Symbolem této doby byla tvrz nebo hradisko. V 5. století přišli na naše území Slované, kteří měli velikou osadu pod strážovským kopcem. Nazývala se Chrástovice a udržela se až do středověku. Osada Chrástovice zanikla ve válce česko-uherské v letech 1468 - 1470. Počátkem 17. století byl poznamenán vpádem Bačkajovců, kteří v roce 1605 Strážovice vypálili. R. 1623 byly Strážovice vybity.

   Kolem poloviny 17. století byly znovu osídlovány Strážovský lid si však začal znovu budovat vesnici. Po novém osídlení zasáhla Strážovská ničivá vlna vpádů. V 18. století byl ve Strážovicích vystavěn zámeček a barokní kaple. Ty jsou v dnešní době kulturní památkou.

Zaměstnání lidu

   Polní hospodářství a chov dobytka bylo hlavním pramenem obživy obyvatelů Strážovic.  Kromě obilí pěstovalo se hodně luštěnin, hrachu, čočky, také len a konopí, kukuřice, cukrovou a krmnou řepu. Poněvadž bylo dostatek pastvin, mívali velká stáda dobytka jak vrchnosti, tak poddaní, a to skotu, koní, vepřů a nejvíce ovcí. Lidé si zde také drželi vinice. Století osmnácté bylo velmi příznivé našim vinicím. Strašně suchý rok 1718 byl hubený na obilí, ale vína bylo dostatek. Vinohrady byly zakládány většinou na stráních, na svazích, kopcích a horách. Při vinobraní se musela každá desátá putna odvádět vrchnosti. Vinné sklepy zvané "búdy" jsou dodnes zachovány na strážovských Lúčkách Ve 20. století pěstování vinné révy upadlo.