Zdůvodnění k návrhům znaku a praporu obce Strážovice

Strážovice jsou připomínány poprvé k r. 1131 jako majetek břeclavského kostela, záhy nato přešly  pod správu olomouckého biskupství. Lenním statkem olomouckého biskupství byly Strážovice až   do zrušení lenního zřízení v 1. 1871-72. Během staletí se v držení léna vystřídala plejáda drobné i movitější moravské šlechty. Z nich vzpo- meňme především domácí vladycký rod ze Strážovic znaku dvou válečných seker /cca 1350 – 88/, z  pobělohor- ských lenníků rod Věžníků z Věžník /1661 – 1715/, stavebníky barokního zámečku hrabata ze Schrattenbachu /1723 – 51/ a stavebníky zámecké kaple, rytíře z Kannengieseru a jejich nástupce z rodu v. Hess /cca 1751 – 1801/. V r. 1864 koupil Strážovice od rytíře Widmanna kníže Jan z Lichtenštejna. Tím se Strážovice dostaly ke ždánickému velkostatku, s nímž i právně splynuly, když v rámci rušení lén byly jejich dominikální reality alodizo- vány. Později byly vůbec připojeny ke ždánickému fideikomisu.  

   Na obecní pečeti byla ratolest vinné révy se dvěma hrozny. Jeden z nich převzal coby symbol zdejší dlouhé vi- nařské tradice do návrhu obecního znaku i jeho autor. Jeho červená barva a položení do stříbrného hrotu evokuje znak a erbovní barvy lenní vrchnosti – olomouckého biskupství. Motiv zkřížených seker připomáhá domácí rod ze Strážovic, zlatá hvězda v černém poli byla převzata z rodového erbu hrabat ze Schrattenbachu. Hlava psa věžníka /strážce obydlí – hradu, věže/, převzatá z erbu Věžníků z Věžník je zde aluzí na jméno obce a tedy přeneseně tzv. „mluvícím znamením“.