Kyslik

Rozhovor se Surikatou na téma "můj vynález" přejímáme z prestižního amerického časopisu The Montanist:

Surikatu - vynálezce jsme zastihli v nenápadném přístřešku u jeho popovického obydlí. Málokdo by tušil, že právě v této chatrné dřevěné boudě se ukrývá perfektně vybavená vynálezecká laboratoř. Vynálezce je milý, skromný a nenápadný člověk, který nám rád a ochotně zodpověděl zcela vyčerpávajícím způsobem naše všetečné otázky:

M:"Jak Tě napadlo vynalézat právě kyslíkový vyvýječ?"
S:"Podmínky pro správné a zdravé dýchání bývají v podzemí často ztížené. I když budeme pro jednoduchost uvažovat pouze vysokou koncentraci oxidu uhličitého, je smutnou skutečností, že do určitých podzemních partií není pro většinu podzemních badatelů dost dobře možné vstoupit bez dýchacího přístroje. A právě dýchací přístroj je dost těžké, nákladné a nepohodlné monstrum. Když si pomyslím, že bych ke svým pětadevadesáti kilogramům živé váhy měl na hřbetě tahat ještě podobnou obludu, raději nikam nejdu a o podzemí si něco hezkého přečtu třeba v Krasové depresi.

M:" Tak proto ses uchýlil do laboratoře a vynalezl svůj vyvíječ?"
S:"Ne, tak to nebylo. Původně jsem se po vzoru domorodých potápěčů učil zadržovat dech. I teď ještě (po tom náročném tréningu) vydržím téměř minutu nedýchat. Ale při fyzické námaze, která je v podzemí běžná se tahle metoda těžko aplikuje. Určité kladné výsledky přinesl můj epochální montanovak, ale to věčné a neodstranitelné mlžení průzoru je během akce velmi nepříjemné. Při chůzi v montanovaku díky orosenému igelitu prakticky vůbec nevidíš. Je proto mimořádně vhodný pro nevidomé, ale badatel mé úrovně se v něm bezpečně pohybovat nemůže. Pořád se někde tlučeš xichtem o skálu či šutry a hrozí porušení polyetylénové fólie". (Surikata se zasmuší a umlká)

Prototyp vyviječe. Nahoře měnič, pod ním baterie, vpravo plastová nádoba na elektrolyt s elektrodami a odvodnou trubicí.

M:"Fantastické! A jak to bylo dál?"
S:"Pak jsem se na čas smířil s dýchacím přístrojem, ale měl jsem problémy s jeho plněním. Dlouhou dobu jsem proto přemýšlel, zda je nutné dýchat ze vzduchu zrovna ne příliš bohatě zastoupený kyslík. Například dusíku je ve vzduchu postatně více, ale na hemoglobin jej nenavážeš, ať děláš co děláš. Zkrátka kyslík už mi začal lézt na nervy a dost času jsem ztratil právě tím, že jsem s dětmi z jakéhosi vzdoru zkoušel dýchat něco jiného. Ale nešlo to. Neosvědčil se čpavek, rtuťové ani jodové páry a kupodivu naprosto selhalo i celkem roztomilé helium. A proto jsem se nakonec vrátil ke kyslíku.
M:"Použil jsi elektrický proudu. Nepřipadal sis jako Edison?"
S: "Ani ne. Já původně proud vůbec nepoužíval a v první fázi jsem vynalezl jednoduchý lehký lícnicový model (viz snímek figuranta) plněný kyselinou chloristou. Získávat kyslík z tohohle okysličovadla je mnohem efektivnější, než trhat vodu na ionty elektrolýzou. Jenomže kyselina chloristá je dost drsná chemikálie a spoustě montanistů by mohla způsobit problémy svými leptavými účinky. Je zkrátka hodně nebezpečná a totéž platí i pro alternativní koncentrovaný peroxyd vodíku. Sežere ti kůži tak rychle, že si toho ani nestačíš všimnout a pak už jen čumíš, pokud ti zůstanou oči. Proto jsem nakonec přešel k zmíněné elektrolýze.

Lícnicový vyvíječ s kyselinou chloristou. Ku tváři je elegantně izolepou upevněna zkumavka s chemikálií.

M:"Pane jo. Ta elektrolýza bude asi dost účinná, co?"
S: "Ani ne. Mol jakéhoholiv plynu, tedy i kyslíku, má sice podle Avogadrova zákona 22,4 litrů, ale k jeho výrobě potřebuješ skoro 70 gramů vody. Na 250 litrů kyslíku je to tedy skoro litr téhle všudypřítomné kapaliny. Horší je ale získání potřebné proudové hustoty pro elektrolýzu. Tady musíš zcela zapomenout na tužkové baterky či podobný sajrajt. Já ve svém vyvíječi používám olověný akumulátor s měničem napětí - 12 voltů by mi nedalo proud, který by vodu uspokojivě rychle rozkládal.."
M:"Jak velké množství kyslíku bys vyrobil, řekněme za minutu, bez měniče?"
S:"Asi kubík"

M:"To je ale asi tisíc litrů, ne? Mně to přijde jako fantastický výsledek "
S:"Já měl na mysli kubický centimetr, což je jeden mililitr. Obávám se, že na minutu dýchání by ti to nestačilo, pokud bys zrovna nebyl v kataleptickém stavu. Právě proto transformuji napětí akumulátoru na přibližně 120 voltů. Při tomhle napětí už vyvíječ přímo syčí.
M:"Úchvatné. Někteří naši čtenáři ale tuší, že při elektrolýze vody vzniká i plyn vodík. Co s ním děláš? Mám pocit, že je lehce výbušný! Ha-ha-ha"
S:"Vodíku vzniká při elektrolýze vůči kyslíku dvojnásobné množství. Opravdu nastává problém, kam s ním, protože jak jsi správně uvedl, promíchán se vzduchem tvoří třaskavou směs. Původně jsem jej zkoušel vdechovat, ale bylo to hnusné a navíc se mi začaly zavodňovat plíce. A tak jsem jej jednoduše přivedl do pomocného hořáku na helmě místo acetylénu a přisvicuji si s ním.
M:"Geniální. A nám nezbývá, než Surikatovi-vynálezci popřát elán do dalších pro nás nezbytných objevů a rozloučit se, abychom stihli zpáteční letadlo do Washingtonu. Surikato - díky a nazdar.
S:"(Velmi skromně) Není zač. (Usedá a bádá)

SURIKATUV KYSLÍKOVÝ VYVÍJEČ

Podzemní montanistické technologie jsou díky Surikatově kyslíkovému vyvíječi zase o krok dál či hloub. O využítí vyvýječe diskutuje i báňská záchranná služba.