Surikatův montanovak
aneb
do podzemí bezpečně

Odborné pojednání o nebezpečných látkách v podzemí

Ukryty v podzemí, čekají na explorera rozličné otravné látky, z nichž nejzákeřnější jsou ty, které se vyskytují ve skupenství plynném. Proč právě ony jsou tak nebezpečné?
Odpověď je prostá: plyny bývají zpravidla okem nepostřehnutelné. Některé na sebe neupozorní ani zápachem. Jiné naopak smrdí ukrutně, leč když se jich odvážlivec přesto nadechne, může být na jeho záchranu pozdě..
Takový plyn se totiž k montanistovi klidně připlíží zepředu, zezadu či z boku (v zásadě je lhostejno odkud, když je neviditelný), zaleze mu do úst či do nosu (kam není vcelku podstatné, nos i ústa jsou propojeny v tak zvaném nosohltanu) a více nebo méně hbitě jej zahubí.
Oproti tomu pevné otravné látky (lahvičky s nevábným obsahem označené štítkem s nápisem "Jed" pod obrázkem lebky se zkříženými hnáty) nepůsobí v podzemí příliš problémů, protože jen málokdo je takový idiot, aby je otvíral a sypal si jejich náplň do hladového chřtánu...To zpravidla platí i pro staré léky, ampulky s neznámými kapalinami či staré exkrementy. Zde platí jednoduché pravidlo:"Nejezte v podzemí žádné léky či podobné látky, které tam naleznete". Nejde jen o to, že mohou být prošlé či pro váš zdravotní stav nebezpečné, leč věřte, či nevěřte, některé (netvrdím, že všechny) mohli zlí lidé úmyslně zaměnit za jiné a v podzemí zbaběle nastražit. Sám jsme jednou nalezl v nejmenovaném dole krabičku viagry. Protože jsem zkušený, nezhltal jsem nerozumně její obsah jako by učinilo malé děcko nebo třeba někdo z vás, ale odnesl jsem nález známému chemikovi a ten po provedení anylýzy konstatoval, že tabletky zdánlivě neškodného preparátu obsahovaly otrušík..
A proto opakuji: Nejezme žádné léky, které nalezneme v podzemí, snad jen v akutním případě a i tehdy si musíme být vědomi skutečnosti, že mohou být nastrčené neznámými smíšky."
Nicméně, vraťme se k plynům..
Nejznámější nebezpečný plyn je kysličník uhličitý. Má chemickou značku CO2 a chemičtí diletanti jej zovou "céóčko", což je pomýlené, protože chemická značka "CO" je vyhrazena pro kysličník uhelnatý, což je ještě větší xindl. Kysličník uhličitý vzniká nejčastěji hořením uhlíkatých látek. Nezodpovědný horník si v nevětraném dole rozdělá řádný oheň, vyvine tak plyn a ten postupně zahubí horníka i jeho kolegy.
Závažnou vlastností kysličníku uhličitého je ta, že je CO2 těžší než vzduch..Právě proto je tak častým v podzemí, kam nateče z širokého okolí. Představte si spoustu těch rozdělaných trampských ohňů v blízkosti starého důlního díla a kysličník uhličitý jako voda (akorát, že neviditelně) stéká zvolna a tiše do nejbližší šachty, aby v ní působil problémy...Hnus...
Protože jsem sám velmi zkušený a odvážný montanista a jeskyňář, rozhodl jsem se s kysličníkem uhličitým v podzemí neúprosně bojovat...Mé první pokusy na tomto nezvyklém bitevním poli dlouho nepřinášely uspokojivých výsledků. Například nadějná metoda dýchání přes nosní tampony napuštěné roztokem louhu sodného zklamala na celé čáře...Stejně tak se neosvědčil pokus decrementovat hladinu kysličníku uhličitého vnášením květin do zamořených chodeb, kdy bylo počítáno s pomocí asimilace, podpořené světlem ruční lampy.. Teprve když jsem, jsa inspirován potápěčským zvonem Leonarda da Vinciho, vynalezl svůj montanovak, bylo vyhráno..
Princip montanovaku je až překvapivě prostý, spočívá v myšlence zabránit kysličníku uhličitému z okolního prostředí ve styku s dýchacími orgány montanisty. Slouží k tomu neprodyšný igelitový pytel, který si nasadím na hlavu a kysličník má smůlu..Původně jsem pytel těsnil kolem krku stažením pevnou látkovou tkanicí, ale brzy jsem si uvědomil, že kysličník, těžší, nežli je vzduch v pytli, nemá šanci ani do neutěsněného pytle proniknout, pokud nemá montanovak v horní části díru..Pravda, vdechnutím vzduchu se jeho objem v pytli sníží a CO2 jej rychle doplní..Sotva však vydechnu, lehký vzduch opět zaujme své místo a kysličník uhličitý táhne zpět, kam patří..
A tak bych mohl s pytlem na hlavě zdánlivě chodit v zamořeném podzemí i několik týdnů či dokonce let...Čerstvý vzduch, který z pytle vdechuji a opět do ňeho s nepatrnou příměsí vodní páry vydechuji zpět, nemá CO2 zvenčí možnost znečistit. Moje metoda zdá se tedy tak dokonalou, že lze oprávněně položit otázku, proč není dosud mezi montanisty rozšířena tak jak zaslouží a jediní, kdož ji s úspěchem používají, jsou členové Speleoklubu Kladno a udatní podzemníci, kteří si říkají Radioaktivní netopýři.
Surikatův montánní vak má totiž(a to musím čestně přiznat) dva základní nedostatky - jedním je velmi rychlé vnitřní opocení igelitu před tváří průzkumníka tak, že se pytel stane zcela neprůhledným a explorer ztrácí orientaci, druhým je skutečnost, že neutěsněný pytel lze použít pouze ve svislé poloze. Pro plazení nebo spánek v leže je zcela nepoužitelný, protože se (stejně jako potápěčský zvon položený na bok) okamžitě naplní záludným plynem a udatný montanista urychleně hyne..
První problém odstraňuje vyhřívání igelitu v průzorové části zatavenou elektrickou spirálou, napájenou z ploché baterie, druhý eliminuje zařízení, které při vychýlení pytle ze svislé polohy spustí alarm.
Je však pravdou, že tyto dvě úpravy znehodnocují to, co bylo na vaku pro širokou undergroundovou obec nejzajímavější - jeho jednoduchost..Proto vznikla modifikace: Kašiho-Surikatův montanovak, který se však nenasazuje na hlavu, leč slouží jako zásobník vzduchu, jenž se z něho dýchá hadičkou až do vyčerpání.. Kaši-Surikatův montanovak, Bohužel, není předmětem tohoto pojednání a proto si jej popíšeme někdy jindy..

A nyní přistupme k ilustračním obrázkům:

Praktická ukázka použití montanovaku:Udatný Surikata před sestupem do obecní studny...Právě při tomto testu bylo zcela zavrženo snižování hladiny CO2 pomocí známých vlastností květin. Surikata opouští kysličníkem uhličitým zcela zamořené důlní dílo. Neprůhledný igelit však způsobil naprosté zmatení orientace a tak nešťastný montanista, než stačil po vylezení sejmout montanovak, do dolu opět omylem vlezl, v domnění, že nastupuje do auta..

Připravuji: Reportáž z supertajné výpravy do ještě tajnějšího díla, Surikatův kyslíkový generátor....