Soustavně zavážená jámová část významné paleontologické lokality lomu Homolák

Novoroční Homolák

Zpět na titulní stránku

(Zpracoval Titán )

Když jsem zpracovával nepříliš akční popis výpravy "Silvestrovský Homolák", nenapadlo mne, že se za pouhé dva měsíce poté může tvář starého lomu změnit natolik, až staré portály jeho štolek nadobro zmizí z tohoto světa. 
Zcháralý objekt, v němž se nacházel poslední nezavezený vchod do systému homoláckých štol. Ve štolách je bordel, špína a občas potápěči.  Likvidace podzemí Homoláku je jen jednou z mnoha typických ukázek důsledků odporu k jakýmkoliv podzemním objektům (snad vyjma Metra a jeskyní), zcela charakteristického pro většinu zdejší dospělé populace. Vysoké, strmé,  nijak nezabezpečené zdejší lomové stěny samozřejmě nikoho neznepokojují, ale krátká, zcela stabilní štola se patrně komusi jevila pro  náhodné návštěvníky natolik smrtonosnou, že musel být  její osud neodkladně zpečetěn.  
Na levém starém obrázku je vidět nízký domek s plochou střechou. Černě zívají otvory po dveřích a oknech, zcela vlevo, přilepen ke skále, zeje otvor, za nímž byl portál  zmíněného nepatrného homoláckého podzemí. 
 Dnes samozřejmě nenajdete nejen portál, ale ani domek. Vše kryje několikametrová osamocená hromada z rozdrceného vápence.  Vylezete-li na ni, což nelze doporučit, protože mokrý vápencový prach se chová jako bažina, můžete si nahoře stoupnout na plochou střechu domku a zasmušile se rozhlédnout po okolí. 
Obejdete-li likvidační haldu, ocitnete se na kraji jámového lomu o pěti etážích. Na jeho dně se blýská jezírko, kol něho vesele rostou pokroucené keříky, z kterých se občas vznese hejno drobného zpěvného ptactva. Lom je zavážen ze dvou stran - kužel bělavé drtě se sype z okraje, kde stojíte, hrubší materiál - hlínu a větší kameny - vozí nákladní automobily 
Domek pod útesem zmizel, nahradila jej hromada vápencového prachu.
Cihlová zídka, veřeje a malá místnot. Pohled z hlavní štoly.  vraty na konci asfaltové silnice přímo k jezírku.
 Co se vlastně skrývá v zavaleném podzemí?
Jílem zahrnutý betonový portál navazuje na hlavní přímou osmimetrovou štolu o profilu cca 4 x 3 metrů, končící čistou čelbou. Těsně před čelbou vpravo od portálu stojí cihlová, omítnutá  zeď s dřevěnými veřejemi bez dveří, která odděluje štolu od vytesané, přibližně pravoúhlé  místnosti o rozměrech asi tak 3 x 3 metry. Stejně jako v celém podzemním objektu, jsou i zde hromady všudypřítomného kovového a dřevěného odpadu. Bohužel, díky malým rozměrům celého homoláckého podzemí, je velmi obtížné zachytit tuto část věrně na fotografiích bez extrémně širokoúhlého objektivu.
Daleko zajímavější,  lze-li v tomto případě podobné slovo bez uzardění použít, je levá odbočka v polovině přímé osmimetrové štoly. Odděluje se od hlavní chodby pod úhlem 45 stupňů  a dosahuje délky přibližně sedmi metrů. Její profil je na rozdíl od hlavní, čistě pravoúhlé štoly  velmi nepravidelný a nezačištěný. Výška činí něco málo přes dva metry, výrazně ji však snižuje obludná vrstva všemožného bordelu na počvě. Pod stropem se rozmarně kroutí žebříček se zbytky kabelového rozvodu, uchycen na podivných stojkách z železného jeklu. Odbočka končí ve větší místnosti o ploše 6 x 5 metrů. V ní se nacházejí rozbité plechové šatní skříně, smutná, rozlámaná i poloshnilá  torza dřevěných ponků  a  štola od domečku k hlavnímu portálu.
Zásypový kužel postupuje k jezírku několik igelitových pytlů s neidentifikovatelnou načervenalou  krystalickou chemikálií. Lízat jsem se ji neodhodlal a tak na základě analýzy prostým pohledem usuzuji, že se jedná o chlorid draselný, obecně zvaný sylvin. Mohu se ovšem mýlit, tím spíše, že účel této sloučeniny v opuštěném lomu mi není znám.
 Do místnosti původně vedly dveře ze zasypaného domku, dnes je místo nich neprodyšný zával. Celé homolácké podzemí, které bylo nutno tak důkladně znepřístupnit, sestává tedy z jedné krátké velkoprofilové štolky, dvou místností, z nichž jedna, na štolku bezprostředně navazující bývala uzavřena dveřmi (že by bývalý sklad střeliva?),
 druhou, ještě loni přístupnou portálem z okraje vápencového útesu s přilepeným domečkem, spojuje se zbytkem systému skromný, leč díky své tvarové nepravidelnosti, vcelku hezký šestimetrový  "překop".
Na celém systémku nejsou patrné žádné známky nestability či opadu kamenů. Kdyby nebyl tak nechutně "zaodpadkován",  a dnes zlikvidován, jednalo by se sice o malé, avšak vcelku hezké podzemí.  


Stejný osud, jako homolácký underground, stihne samozřejmě celou jámovou část lomu s jezírkem. Bělostný kužel vápencové drti neúprosně postupuje.