 |
Revizní vycházka |
|
 |
||
(Zpracoval Titán) |
||
| Byla neděle, po nepříjemně mrazivém ránu se rozzářilo únorové slunce a Popovický montanistický superklub se spolu s ViDrou a Kašim ze ZJRN vydal na revizní cestu po okolí Svaté Dobrotivé u Zaječova, aby zjistil, co se |
 |
po zimě objevilo a co naopak ztratilo. Výsledky byly neradostné. Mnohá místa, kde nedávno zely portály štolek, zvoucích k návštěvě tajemného podzemí, zmizela pod zásypem stavebního rumu a odpadků, naproti tomu nedávné jarní tání neodhalilo vůbec žádné nové vchody či propady, které by stály za zkoumavý pohled. Zasmušile jsme se ploužili krajinou, Kaši nahlížel do tlustého fasciklu s mapami a Vidří dítka, zmožena vysilujícím pochodem, pomalu umdlévala. Několikrát se nám poštěstilo oslovit hovorné pamětníky dojatě vzpomínající na svá dětská léta a dobrodružné cesty do opuštěných chodeb. Mávali rukama neurčitým směrem a slovy: "Támhle za tím barákem to bylo", nám dodávali sílu k |
| dalším pochodům přes rozbahněné louky,
močály a mokřady. Na určeném místě jsme ovšem zpravidla nalezli
letitou skládku, v okolí trochu rezaté vody, jen po té annoncované
chodbě, jako by se zem slehla. A tak jsme dojeli až do Svaté Dobrotivé. "Za můstkem", řekl Kaši s pohledem upřeným do mapy, "má být dědičná štola Kvaňského dolu". Vystoupili jsme z aut a usilovně ji hledali. Štola nebyla. Jediné, co jsme objevili, byl rozkošný smrdutý zděný kanál, táhnoucí se hluboko pod klášter. Nebýt toho, že Kaši odchytil vetchého stařečka, který s dojetím zavzpomínal na doby, kdy do hledaného dolu chodil namísto školní výuky kouřit a rozmáchlým gestem nás |
 |
 |
poslal k údajnému portálu, neviděli
bychom pod zavážkou další beznadějnou okrovou skvrnu. ViDru tento výsledek
natolik znechutil, že zcela zdrcen odejel domů. Zůstali
jsme s Kašim a Kozou osamoceni. Ukládali jsme mapy do Toyotina kufru a
uvažovali nad návratem na základnu. "Bývala tu ještě šachta
nad Zaječovem", zamyslil se Kaši, "když k ní zajedeme, nic
neztratíme. Je to jen tři sta metrů od cesty a někdo odvážný se do ní může i slanit".
I vyjeli jsme na kopec, popadli lana i pytel lezeckým vybavením a rázným krokem se pustili k nedalekému zalesněnému svahu. "Co to, k čertu, je", zeptal se sám sebe Koza. Vždyť ten |
|
les vypadá, jako tankodrom?" Napnuli jsme zesláblé zraky a
pohlédli směrem k šachtě. Opravdu k ní mířila nová, široká,
hluboce rozrytá cesta,
lemovaná spoustou klacků i kamenů a od ohlubně výsměšně zářila
bělavá cedulka. Pohlédli jsme na sebe a společně řekli: "Tak zase
o jeden důl méně". Došli jsme na místo zkázy. Desetimetrová halda byla nižší než obvykle, ústí jámy zcela zmizelo. Tam, kde ještě loni býval starý důl, se rozkládá neuvěřitelný bordel z kamenů, větví, hlíny a komunálního odpadu. A to je vše. Pokud máte někdo chuť nostalgicky si zavzpomínat na místě, které z rozhodnutí MŽP tak výrazně změnilo svou tvář, máte možnost. Šachtu KŠ-2 nad Zaječovem však už nikdy neuvidíte. |
|
|
Likvidace, likvidace a zase likvidace. Množí se a budou pokračovat. Co dodat? |