Rozvaha

Pro podnik, který musí používat české účetní standardy, představuje rozvaha mnohem menší problém než výsledovka. Na této a následujících 5 stránkách se budu věnovat GAAPové rozvaze a položkám, které se na ní mohou objevit.

Při pohledu na tyto stránky je důležité si uvědomit, že GAAP nemá standardizovanou rozvahu. Obsah a struktura GAAPové rozvahy jsou určeny skutečnostmi, které existují u každé společnosti, a které jsou podstatné.

Poznámka: pokud některá položka u společnosti neexistuje, nebo není podstatná, tak se vypouští. Pokud naopak existuje podstatná položka, která zde není obsažena, tak se přidává (do správné kategorie).

Jazyková poznámka: v angličtině se pro rozvahu běžně používá výraz balance sheet. Tento výraz je stále považován za přijatelný ekvivalent pro výkaz, kterému většina odborníků říká statement of financial position.

V GAAP se aktiva prezentují v pořadí likvidity, od nejlikvidnějších po nejmíň likvidní. Tento všeobecný postup se dá porušit pouze z vážných důvodů.

Tato všeobecná kategorie může obsahovat pokladnu (petty cash), bankovní účty (cash in bank) a peněžní ekvivalenty (cash equivalents).

Peněžní ekvivalenty mohou obsahovat peníze na cestě příjmové (deposits in transit) a výdajové (payments in transit). Dále mohou obsahovat velmi krátkodobé investice (investice s původní splatností míň než 90 dnů), jako jsou termínované vklady, peněžní cenné papíry, ap.

Kompenzační vklady (compensating balances), část půjčených peněz ponechaných u peněžních ústavů, se také mohou považovat za peněžní ekvivalenty, ale také za ostatní dlouhodobý majetek. Neměly by se však vykazovat v pasivech jako snížení závazku.

Co se týče českých cenin, tak v Americe se tyto věci nepoužívají (kromě poštovného), ale daly by se považovat za "peněžní ekvivalent" (pod názvem: revenue stamps nebo other liquid valuables nebo něco podobného).

Toto jsou cenné papíry, se kterými se obchoduje na aktivních a likvidních trzích. Obvykle obsahují peněžní cenné papíry (T-bills, commercial paper, banker's acceptances, atd.).

Marketable securities mohou také obsahovat kapitálové cenné papíry (akcie a dluhopisy), pokud je společnost označí za obchodovatelné (trading). Pokud je tak neoznačí, tyto cenné papíry by se pak měly vykazovat jako součást dlouhodobých investic.

Marketable securities by se však neměly plést s krátkodobými investicemi (short-term investments). Ty jsou obvykle neobchodovatelné, např. termínované vklady, a tak se nemohou vykázat jako součást marketable securities. Pokud jsou krátkodobé (původní splatnost míň než 90 dnů), nebo pokud jejich množství není podstatné, pak by se vykazovaly jako peněžní ekvivalenty. Pokud jsou dlouhodobější (původní splatnost mezi 90 až 365 dny) a podstatné, pak by se vykazovaly jako samostatná řádková položka. Když jsou dlouhodobé (původní splatnost víc než 365 dnů), pak by se vykazovaly jako součást dlouhodobých investic.

Pohledávky se obvykle dělí na běžné pohledávky (accounts receivable) a směnky k inkasu (notes receivable).

GAAP také vyžaduje, aby se na nedobytné pohledávky vždy vytvořila opravná položka (allowance for doubtful accounts). Opravná položka se může vypočítat buď na základě výše pohledávek na rozvaze (aging schedule method), nebo na základě prodeje (percent of revenue method). Opravná položka se pak účtuje jako pasivní položka a vykazuje na rozvaze (pokud je podstatná) jako kontrární položka.

Pohledávky za upsané jmění nejsou považované GAAPem za majetek. Z tohoto důvodu se uvádí ve jmění jako kontrární položka.

Tyto kategorie musí firma vždy používat, ale na rozvaze se objeví pouze pokud jsou podstatné.

Daňová poznámka: podle amerického daňového zákona, pokud chce firma používat LIFO pro daňové účely, může, ale pak ho také musí používat pro finanční účely (poznámka).

GAAP umožňuje dva způsoby, jak účtovat odbyt: periodic method (která je srovnatelná s metodou "B" podle českého účetnictví) a perpetual method (která je srovnatelná s metodou "A" podle českého účetnictví).

Pokud firma používá periodic method, tak v průběhu roku sleduje pouze tržby, které účtuje takto:

Na konci roku pak spočítá, kolik utratila na pořízení zásob, a kolik zásob ji zbylo. Z toho pak vykalkuluje náklad na prodané zboží / výrobky.

Například: firma XYZ zaplatí $15,000 dělníkům, $10,000 utratí na materiál a spotřebuje $20,000 na režii. Tuto skutečnost by zaúčtovala takto:

I když GAAP vyžaduje, aby se výrobní režie sledovala, neobsahuje na to žádná pravidla. Pouze nařizuje, aby se používal "nějaký rozumný způsob".

Podobně jako u pohledávek, také u zásob GAAP vyžaduje, aby se vždy vykazovaly v jejich fair value. Znamená to, že pokud poklesne hodnota zásob, společnost je povinna tento pokles zaúčtovat.

Poznámka: toto pravidlo vychází z vyhlášky SFAS 5 (eventuality), která říká, že nerealizované ztráty způsobené poklesem fair value jakéhokoli majetku, musí být zohledněné na výsledovce, pokud jsou pravděpodobné a odhadnutelné.

Metoda, která se používá na kalkulaci hodnoty, je tzv. nižší z pořizovací nebo reprodukční ceny (lower-of-cost-or-market, LCM).

Dál GAAP vyžaduje, aby firmy zohlednily čistou realizovatelnou hodnotu (net realizable value, NRV) zásob. V praxi to znamená, že vykazovaná hodnota (která se spočítá podle pravidel LCM) nesmí překročit ceiling value a nesmí poklesnout pod floor value.

Časové rozlišení se logicky dělí do dvou kategorií: pre-paid items (položky placené předem) a accrued items (položky placené později).

Podle GAAP tržby nevznikají po vystavení faktury. Tržby vznikají poté, co riziko majitelství prodaného předmětu nebo služby přejde z prodávajícího na jinou stranu (pokud dopravce ručí za dopravu, a tak nese riziko majitelství, tržby vzniknou až v momentu převzetí prodaného předmětu dopravcem). To také znamená, že příjmy příštích období nemohou obsahovat nevyfakturované dodávky (viz revenue recognition).

GAAP však rozlišuje mezi běžnými tržbami (revenue) a ostatními tržbami (other revenue). Accrued revenue jsou považovány za pohledávky z ostatních tržeb. Do této kategorie se nedává nic jiného.

Výnosy příštích období mohou být pro mnoho firem podstatné položky. Například výrobci počítačové techniky, softwaru ap. mají vůči kupujícím často závazky (třeba servisní nebo záruční kontrakty). V těchto případech GAAP neumožňuje, aby všechny přijaté peníze byly uznané jako tržby do té doby, než tyto závazky nejsou splněny. Proto je běžné, že tyto firmy vykazují značné částky jako výnosy příštích období.

Je důležité si uvědomit, že v Americe je zvykem platit mzdy buď týdně, nebo každý druhý týden (nikdo kromě vlády nevyplácí mzdy měsíčně). To také způsobuje, že na konci období je nárok na nevyplacené mzdy často podstatná položka.

V případě, že společnost vlastní podstatné přírodní zdroje (nerosty), se tyto vykazují jako samostatná část resources (ne jako součást pozemku).

Poznámka: když je to nevyhnutné, tak tato část může také obsahovat kategorii ostatní majetek.

Toto jsou dlouhodobé finanční investice. Obvykle obsahují akcie a dluhopisy jiných firem nebo subjektů. Tato část však může obsahovat mnohem více položek.

Poznámka: pokud firma drží dlouhodobé cenné papíry (např. akcie nebo dluhopisy) za účelem obchodování s nimi (plánuje je prodat do roku), pak tyto cenné papíry vykazuje jako součást marketable securities.

Finanční investice jsou výjimkou ke všeobecným pravidlům pro eventuality, které říkají, že firmy jsou povinny zaúčtovat ztráty (po té, co se stanou pravděpodobné a jejich výše se dá rozumně odhadnout), ale že nemohou zaúčtovat zisky do doby, než jsou realizované.

V minulosti existovala pro toto pravidlo pouze jedna výjimka, a ta se týkala krátkodobých finančních investic. Nová vyhláška (SFAS 130) tuto výjimku rozšířila, a nyní se musí zaúčtovat nerealizované zisky a ztráty pro všechny finanční investice (včetně derivátů).

Poznámka: kromě těch investic, pro které existují jiné výjimky (které jsou klasifikované jako held-to-maturity, nebo se účtují podle equity method).

V konečném důsledku to znamená, že finanční investice se vykazují v jejich tržní hodnotě (fair value).

GAAP rozděluje majetkové cenné papíry do třech kategorií: passive interest, significant influence a control podle stejných objektivních měřítek jako české účetnictví (do 20%, 20% až 50% a přes 50%). GAAP však také vyžaduje, aby se do úvahy braly subjektivní kritéria.

Např. když firma XYZ Co. vlastní 35% akcií společnosti ABC Corp., tak by je považovala za pasivní investice, pokud by jiná společnost, třeba Acme Inc. vlastnila 51% akcií ABC.

Nebo pokud společnost XYZ Co. vlastní 10% akcií společnosti EFG Plc., ale nikdo jiný nevlastní více než 0.25%, tak se dá očekávat, že XYZ Co. bude mít na EFG Plc. podstatný vliv.

Pokud má společnost pouze pasivní investice, tak je účtuje tzv. cost method.

V dalším roce společnost ABC zaplatí dividendy v celkové výši $50,000. XYZ tuto skutečnost zaúčtuje takto:

Když investice překročí hranice podstatného vlivu, pak investor musí používat tzv. equity method (také známou jako de-facto consolidation).

V dalším roce společnost ABC zaplatí dividendy v celkové výši $100,000. XYZ tuto skutečnost zaúčtuje takto:

Ve stejném roce si ABC vydělá $1,000,000. XYZ tuto skutečnost zaúčtuje takto:

Protože společnost XYZ má podstatný vliv na společnost ABC, tak má také právo na podíl jejího zisku.

GAAP rozlišuje cenné papíry podle jejich účelu. Pokud je společnost vlastní za účelem držení do jejich splatnosti, pak je klasifikuje jako held-to-maturity. Když je vlastní za účelem prodeje před jejich splatností, pak je klasifikuje jako available-for-sale. Když je vlastní za účelem obchodování s nimi, pak je klasifikuje jako trading (a vykazuje jako součást marketable securities). Tyto klasifikace pak mají dopad na účtování.

Pokud jsou klasifikované jako available-for-sale, pak se účtují běžným způsobem. Pokud jsou klasifikované jako held-to-maturity, pak se mohou vykazovat metodou amortized cost.

Rozdíl je v tom, že když se používá metoda amortized cost, pak se nemusí každý rok vypočítávat a zaúčtovávat nerealizovaný zisk nebo ztráta, co se jinak musí pro všechny ostatní dlužné cenné papíry dělat.

Podle metody amortized cost se však musí spočítat správná amortizace diskontu nebo prémie.

Např. XYZ koupila 100 kusů 5-letých směnek s nominální hodnotou $10,000 a 10%-ním úrokem za $927,000.
Z této transakce vyplývá, že jejich skutečná úroková sazba byla 12%. Protože XYZ plánuje držet tyto investice do splatnosti, je oprávněná použít metodu amortized cost. Prvním krokem je vytvořit si takovouto (nebo podobnou) amortizační tabulku:

Splatnost	5
Nominální hodnota	$1,000,000
Nominální úrok	10.00%
Skutečný úrok	12.00%

rok	přijaté peníze	diskontní faktor *	CSH	čistá investice	zaúčtovaný úrok	přijatý úrok	amortizace diskontu
	A	B	C=AxB	D=A-C	E=Dx.12	F	G=E-F

1	$100,000	0.892857	$89,286	$927,904	$111,349	$100,000	$11,349
2	100,000	0.797194	79,719	939,253	112,710	100,000	12,710
3	100,000	0.711780	71,178	951,963	114,236	100,000	14,236
4	100,000	0.635518	63,552	966,199	115,944	100,000	15,944
5	1,100,000	0.567427	624,170	$982,143	$117,857	$100,000	17,857
Čistá současná hodnota **			927,904	Celková amortizace diskontu			$72,096
Nominální hodnota			1,000,000
Celkový diskont			$(72,096)

Poznámka: protože používání metody amortized cost je pro společnosti výhodnější, GAAP nepovoluje prodej investic klasifikovaných jako held-to-maturity (nebo překlasifikaci těchto investic do available-for-sale) bez opodstatněného důvodu. Těmito důvody jsou: podstatný pokles důveryhodnosti emitanta, změna v zákonech (nebo regulace), koupě, prodej nebo zrušení operační jednotky. V každém případě se tyto důvody také musí uvést v příloze.

GAAP všeobecně nerozlišuje mezi dluhopisy, směnkami, půjčkami a jinými podobnými investicemi. Jediné, co se k tomu dá dodat je, že GAAP vždy vyžaduje, aby investice vykazovaly reální úrokovou sazbu. Pokud je úroková sazba nereální, pak se vždy musí spočítat nová "reální" sazba.

Například společnost poskytne půjčku svému řediteli ve výši $1,000,000 s 2%-ním úrokem. Protože je tento úrok nereální, znamená to, že společnost si musí zjistit, kolik by ředitel platil, kdyby si stejnou sumu půjčil od banky (nebo jiného nezávislého subjektu), a použít tento imputed interest rate při kalkulaci diskontu a při následném zaúčtování úroku.

Pokud se v GAAP tvoří fondy ze zisku (reserves), tak společnost také často označí majetek, který tyto fondy kryje.

Např. pokud svým zaměstnancům nabízí penze, tak vytvoří tzv. pension fund. Toto je investiční fond, který často spravuje banka nebo jiný ústav a z kterého se pak platí důchody. Takže i když prostředky v tomto fondu nominálně stále patří společnosti, ta k nim nemá přístup. Tuto skutečnost uvede na své rozvaze s tím, že v investicích vykazuje tyto investice jako majetek, a ve jmění (jako součást nerozděleného zisku) vykazuje nerozdělený zisk ve stejné výši.

I když to není vysloveně zakázané, GAAP nemá příliš v lásce, když se tvoří tzv. "nahé" fondy (naked reserves - fondy, které nemají označení pro majetek, který je kryje). V praxi to znamená, že pokud jsou tyto fondy povinné (co v GAAP znamená, že jsou důsledkem nějaké dohody, např. pracovní dohody, která obsahuje penzi), pak auditor bude vyžadovat, aby společnost takto vyhrazený majetek označila.

Na druhé straně jsou tyto fondy povolené, když jsou dobrovolné (jako by byl fond na rozšíření výroby), s tím, že společnost pouze oznamuje akcionářům, že určitou část nerozděleného zisku nemíní vyplatit jako dividendy.

Poznámka: ani GAAP, ani žádný zákon neukládá firmám povinnost tvořit fondy ze zisku.

Pokud trvale poklesne fair value nějakého investičního majetku a firma se rozhodne ho dál neužívat, má ho vykázat jako "assets to be disposed of" nebo "assets not currently used in operations", které vykazuje zde v investicích nebo případně v ostatních aktivech. Pro víc podrobností se podívejte na stránku impairment.

Co se týče vykazování dlouhodobých pohledávek na rozvaze, GAAP nemá specifická pravidla. Jediné, co GAAP zajímá, je, aby byly správně zaznamenané tržby. Samotné pohledávky se pak mohou účtovat do investic. Také se mohou účtovat do ostatních dlouhodobých aktiv, a případně i do krátkodobých pohledávek (toto je výjimka k všeobecnému pravidlu, že dlouhodobé a krátkodobé položky se nesmí vykazovat dohromady).

Dlouhodobé náklady příštích období se účtují stejně jako krátkodobé. Jediný rozdíl je v tom, že jejich dlouhodobá část se uvádí v investicích, eventuálně v ostatních dlouhodobých aktivách.

Jako u ostatních částí rozvahy, i zde hraje při vykazování jednotlivých položek rozhodující roli jejich podstatnost.

Než se začnu věnovat jednotlivým položkám, chtěl bych uvést několik všeobecných poznámek, které se týkají této části rozvahy.

Angličtina nemá pro pasiva jeden výraz. Pasiva jsou podle GAAP liabilities and equity (závazky a jmění). I když zde není nic komplikované, někdy se stává, že lidé vyjadřují pasiva jako buď liabilities nebo equity, a tím značně mystifikují anglicky mluvící lidi.

Mezi českým účetnictvím a GAAP existují i další takovéto formální rozdíly. Jeden z nich je přístup k rezervám. GAAP nevykazuje většinu rezervy v pasivech, ale jako kontrární položky v aktivech (příklad). GAAP také nerozlišuje mezi zákonnými a ostatními rezervami. Je to proto, že v GAAP není daňová odepisovatelnost těchto položek předmětná.

Než začnu mluvit o individuálních položkách, chtěl bych se věnovat všeobecným pravidlům pro oceňování závazků. Podle GAAP se všechny závazky (kromě pár výjimek) vykazují v čisté současné hodnotě splátek. GAAP dál vyžaduje, aby použitá diskontní sazba, byla vždy reální, i když nominální sazba reální není. To znamená, že pokud například směnka platí jiný úrok než reální, tak se pro tuto směnku musí vytvořit diskont nebo prémie, i když kupující strana zaplatila nominální hodnotu (příklad).

Vytvoření takovéto reální úrokové sazby se říká interest imputation, a takto vytvořenému úroku se pak říká imputed interest rate.

Poznámka: nepleťte si prosím výraz imputed interest rate s podobným výrazem implicit interest rate. Implicit interest rate (nebo implicitní úroková sazba) je úroková sazba, která vyplývá ze samotné transakce. Implicitní úroková sazba se tak může rovnat nominální úrokové sazbě (nominal interest rate), co je běžné u půjček, a nebo se od ní může lišit, co je běžné u dluhopisů a směnek. Pokud se liší, pak je společnost povinna vytvořit diskont nebo prémii, kterou pak amortizuje proti nákladovému úroku (příklad).

Reální úroková sazba se definuje jako ta úroková sazba, která by vznikla, pokud by si společnost musela půjčit peníze od jiné nezávislé strany. Tato sazba tak musí zohlednit všechny faktory, které ovlivňují úrokovou sazbu: splatnost závazku, důveryhodnost společnosti, současný stav zadluženosti, současný stav peněžního trhu, podmínky závazku (viz covenants), atd. Pokud společnost toto nechce učinit (a takto by podstatně zkreslila skutečnost), její auditor musí buď odmítnout vyjadřit názor, nebo musí do něj zahrnout výhradu.

GAAP si také uvědomuje, že diskontovat naprosto všechny závazky by byl příliš pracný, a nakonec i zbytečně složitý proces. Proto dělá ke všeobecným pravidlům určité výjimky. Reální úrok se nemusí vypočítavat a položky se podle něj nemusí diskontovat, pokud jsou:

Tyto závazky se mohou vykazovat v jejich nominální hodnotě bez dalších úprav.

GAAP tvrdě rozlišuje mezi krátkodobými závazkami (splatné do jednoho roku) a dlouhodobými. Proto by nikdy neuváděl oba dohromady ve stejné části rozvahy (řádka 102 Bankovní úvěry dlouhodobé a řádka 103 Běžné bankovní úvěry uvedené dohromady na české rozvaze).

Kromě tohoto pravidla, GAAP nepřistupuje k běžným závazkům tak pečlivě, jako k běžným aktivám. Například by nebylo nic neobvyklého na tom, aby společnost měla v rozvaze tři položky -- accounts payable (závazky z obchodního styku), short-term loans (krátkodobé půjčky) a wages and salaries payable (závazky k zaměstnancům) -- vedle sebe.

Závazky z obchodního styku jak je vnímá GAAP, jsou obvykle accounts payable (závazky z obchodního styku) a notes payable (směnky k úhradě). Pokud má některý z těchto závazků jiný charakter, pak ho společnost (pokud je podstatný), vykáže pod rozumně popisným názvem, a pokud je třeba, tak ho popíše v příloze.

Toto mohou být půjčky od bank nebo jiných subjektů. To, že jsou splatné do roka znamená, že podnik není povinen je vykazovat v čisté současné hodnotě, ale může je vykazovat v nominální hodnotě.

Co se revolvingového úvěru týče, podnik je povinen vykázat vyčerpanou sumu ve výkazech a v příloze uvést maximální sumu, kterou může čerpat dohromady s jinými podmínkami dohody, jako jsou například compensating balances.

Dividendy se podle GAAP stávají splatné v den jejich vyhlášení správní radou. Při zaplacení se pak účtují proti tomuto závazku a penězům.

Toto je obvykle úrok z dlouhodobých obligací. Úrok z krátkodobých obligací se obvykle vykazuje dohromady na stejné řádce jako obligace.

GAAP o zálohách moc nemluví. Jediné, co o nich říká, je, že pokud jsou vratné, pak jsou to normální pohledávky nebo závazky. Pokud jsou nevratné, tak jsou časově rozlišené (pre-paid expenses nebo unearned revenue), které se pak vykazují jako krátkodobé nebo dlouhodobé, podle jejich charakteru.

Pokud buď prémie nebo záruky vyžadují od podniku výplatu peněz do budoucna, pak je podnik povinen tuto sumu odhadnout a vytvořit pro ni opravnou položku (kterou zaúčtuje buď proti nákladům nebo ztrátám podle charakteru položky), kterou vykáže v závazcích. Pokud není vyžadovaná výplata peněz, pak se tato opravná položka vykáže na výsledovce jako returns and allowances.

Pokud dohoda o dluhopisech vyžaduje průběžné splácení jistiny, pak by se ta část jistiny splatná příští rok vykázala zde. Pokud by tato částka nebyla podstatná, pak by se mohla vykázat dohromady se splatným úrokem.

Pokud má věřitel právo vypovědět jakýkoli dlouhodobý závazek, tak ho společnost musí uvádět zde jako součást běžných závazků, i když věřitel nemá v úmyslu tento závazek vypovědět.

Long-term debt on which covenants have been breached - Dlouhodobý závazek, u kterého došlo k porušení některé ze smluvních podmínek

Pokud firma poruší jakoukoli podmínku dlouhodobého závazku (podmínku, kvůli které se dostane do default), pak je povinna přeúčtovat tento závazek do běžných závazků, kromě případů, kdy podepíše novou dohodu s věřiteli.

Short-term obligations expected to be refinanced - Krátkodobé závazky, které se budou přefinancovávat

Skutečnost, že úrokové sazby jsou obvykle na peněžním trhu nižší než na kapitálovém, vede mnoho firem k tomu, aby své dlouhodobé potřeby kryly krátkodobým financováním. GAAP proti tomu v zásadě nic nemá, a i umožňuje firmám, aby tyto krátkodobé závazky vykazovaly jako součást dlouhodobých závazků (což je důležité z pohledu likvidity firmy), pokud splní tyto dvě podmínky:

Podle GAAPových pravidel o eventualitách (SFAS 5 - Contingencies) firma musí zaúčtovat opravnou položku pro jakoukoli událost, která pravděpodobně povede ke ztrátě (snížení hodnoty majetku nebo zvýšení hodnoty závazku) a kde se dá tato ztráta rozumně odhadnout. Tyto položky jsou zhruba srovnatelné s českými rezervami (prosím přečtete si také tuto poznámku), ale je důležité si uvědomit pár rozdílů.

První rozdíl je pojem "zákonné rezervy" (který je často nepochopitelný pro anglicky mluvící lidi). Zákonné rezervy mají totiž tu zvláštnost, že jsou daňově odepisovatelné. Ale to je právě to, co anglicky mluvící člověk nepochopí, proč je třeba mít daňově odepisovatelné fondy? V Americe se daně platí pouze na základě cash flow. To znamená, že daňová povinnost nevzniká dnem plnění, ale dnem obdržení peněz. Na druhé straně se náklady stanou daňově odepisovatelné pouze po vyplacení peněz.

Další rozdíl je, že většina eventualit (adjustments, provision nebo allowances) se vykazuje dohromady s položkami, které přímo upravují jako contra accounts (kontrární položky), např. allowance for doubtful accounts. Toto jsou poměrně běžné eventuality (kde se dá očekávat, že budou existovat každý rok). Zbytek, který běžný není, se obvykle vykazuje v závazcích, buď zde, nebo v dlouhodobých.

Poslední rozdíl je v tom, že GAAP k rezervám nepřistupuje jako k cizím zdrojům. Tento rozdíl je zapříčiněn hlavně tím, že GAAP (i když nemá pro cizí zdroje přímý ekvivalent) by se na cizí zdroje díval jako na kapitál, nebo prostředky, které firma dostala od investorů (akcionářů, držitelů dluhopisů, atd.). To znamená, že GAAPový účetní by se pro tyto položky snažil vymyslet popisný název, který by naznačoval, že to jsou jiné, než půjčené prostředky (neříkal by jim "něco payable").

Často se stává, že osobní náklady jsou podstatnou položkou. V tomto případě by se vykazovaly jako samostatná řádková položka: wages and salaries payable nebo payroll payable. Tyto položky obvykle obsahují i mzdy, i tzv. agency accounts. Agency accounts jsou účty, které podnik vybírá za nějaký jiný subjekt. Co se týče osobních nákladů, jsou to většinou daňové srážky (včetně sociálního zabezpečení - social security), a věci jako důchodové připojištění, spoření, atd.

Do osobních nákladů by se také dostaly tzv. fringe benefits, což jsou sociální náklady a ostatní nepeněžní plnění brané dohromady.

Odložené položky jsou v GAAP obvykle odložené daně, které budou muset být vyplaceny v příštím období (další diskuse o daních). Firmy velmi často tyto položky kombinují s časovým rozlišením a vykazují je jako jednu řádkovou položku: accrued and deferred items nebo accrued and deferred obligations.

GAAP tvrdě rozlišuje mezi krátkodobými závazkami a dlouhodobými. Proto by nikdy neuváděla oba dohromady ve stejné části rozvahy (řádka 102 Bankovní úvěry dlouhodobé a řádka 103 Běžné bankovní úvěry uvedené dohromady na české rozvaze).

Jako u všech závazků, také dluhopisy se musí vykazovat v čisté současné hodnotě (diskontované hodnotě peněžních toků). Diskontní sazba, která se používá, je obvykle ta, která vyplývá ze samotné transakce (implicit interest rate).

Například firma XYZ prodá 10,000 kusů 30-letých dluhopisů s nominální hodnotou $1,000 a nominální úrokovou sazbou 9%. Obdrží za ně $7,583,445. Z této ceny vyplývá, že dluhopis platí skutečný úrok 12%. Společnost dluhopisy zaúčtuje takto:

Období	Knižní hodnota	Úrok (do nákladů)	Platba úroků (proti penězům)	Amortizace (proti diskontu)
	A	B = A x 12%	C	D = B - C

1	$7,583,445	$910,013	$900,000	$(10,013)
2	7,593,458*	911,215	900,000	(11,215)
3	7,604,673	912,561	900,000	(12,561)
4	7,617,234	914,068	900,000	(14,068)
5	7,631,302	915,756	900,000	(15,756)
6	7,647,058	917,647	900,000	(17,647)
7	7,664,705	919,765	900,000	(19,765)
8	7,684,470	922,136	900,000	(22,136)
9	7,706,606	924,793	900,000	(24,793)
10	7,731,399	927,768	900,000	(27,768)
11	7,759,167	931,100	900,000	(31,100)
12	7,790,267	934,832	900,000	(34,832)
13	7,825,099	939,012	900,000	(39,012)
14	7,864,111	943,693	900,000	(43,693)
15	7,907,804	948,936	900,000	(48,936)
16	7,956,741	954,809	900,000	(54,809)
17	8,011,550	961,386	900,000	(61,386)
18	8,072,935	968,752	900,000	(68,752)
19	8,141,688	977,003	900,000	(77,003)
20	8,218,690	986,243	900,000	(86,243)
21	8,304,933	996,592	900,000	(96,592)
22	8,401,525	1,008,183	900,000	(108,183)
23	8,509,708	1,021,165	900,000	(121,165)
24	8,630,873	1,035,705	900,000	(135,705)
25	8,766,578	1,051,989	900,000	(151,989)
26	8,918,567	1,070,228	900,000	(170,228)
27	9,088,795	1,090,655	900,000	(190,655)
28	9,279,451	1,113,534	900,000	(213,534)
29	9,492,985	1,139,158	900,000	(239,158)
30	$9,732,143	$1,167,857	$900,000	(267,857)

Total premium (discount) amortization:	$(2,416,555)

* 7,593,458 = 7,583,445 + 10,013

download diskontní tabulku v .xls

Například, společnost se může při emitaci dluhopisů zavázat, že v každém roce bude zisková, nebo že vždy bude mít určitý minimální pracovní kapitál, nebo že nepřevezme další závazky, atd.

Podle GAAP se všechny tyto podmínky (pokud jsou podstatné) musí uvádět a vysvětlovat v příloze (tak, aby je informovaný užívatel byl schopen pochopit, a aby si podle nich vytvořil reální obraz skutečné zadluženosti společnosti).

Poznámka: podle GAAP se toto týká vyslovených závazků, a také závazků, které se nemusí vykazovat na rozvaze, jako jsou garance poskytnuté jinému podniku. GAAP však vyžaduje, aby se tyto "skryté" závazky vykázaly, pokud je pravděpodobné, že se stanou skutečnými závazky (závazky, které ovlivní cash flow) a je možné rozumně odhadnout jejich výši. Jak je běžné, GAAP tyto závazky uvádí pouze příkladově, takže každý potenciální závazek, bez ohledu jak kreativně je napsaná dohoda, na základě které vznikl, se buď musí vysvětlit v příloze, nebo i vysvětlit v příloze a vykázat v rozvaze (znovu v hodnotě , která se rovná čisté současné hodnotě budoucích peněžních toků).

Z tohoto vyplývá, že často se víc než půlka přílohy věnuje právě dlouhodobým závazkům.

Dluhopisy se mohou splatit buď v den splatnosti, nebo dřív. Pokud je dluhopis vypověditelný (callable), pak jej společnost jednoduše může vypovědět a vrátit věřitelům peníze. Věřitelé však toto jednání nemají v lásce. Proto vypověditelné dluhopisy obvykle mají poměrně velkou prémii (s tím, že úrok, který společnost platí, je podstatně vyšší než u podobných nevypověditelných dluhopisů), a tak nejsou příliš běžné.

Často se však stává, že společnost skutečně potřebuje (nebo chce) dluhopisy předčasně splatit. Jeden způsob, jak to může udělat, je koupit dluhopisy na volném trhu. Koupené dluhopisy pak uvádí na své výsledovce jako kontrární položku "treasury bonds" nebo pokladní dluhopisy.

Pokud se vykoupí všechny dluhopisy, pak je společnost oprávněná zrušit závazek. Pokud vydá nový závazek (co se často stává, když chce využít nižších úroků), pak se této emitaci obvykle říká "refunding."

Berte prosím na vědomí, že společnost téměř vždy zaplatí víc nebo míň, než je knižní hodnota takto koupených dluhopisů. Rozdíl mezi hodnotami je považován za zisk nebo ztrátu. Zisk nebo ztráta jsou považovány za skutečně mimořádnou položku (extraordinary item).

Další možností, jak splatit předčasně dluhopisy, je prostředek zvaný "in substance defeasence" - kde firma uloží dostatek peněžních prostředků na splácení dluhopisu u správce (do tzv. irrevocable trust). I když je firma nominálně stále dlužníkem, to, že za ní závazek splatí správce znamená, že společnost má právo tento závazek vymazat ze své rozvahy. Společnost takto činí, pokud existují držitelé, kteří své dluhopisy něchtejí prodat (nebo nechtějí prodat za rozumných podmínek).

Poznámka: kvůli rozdílům v kurzech na světě, může společnost půjčovat za jednu sazbu a investovat za vyšší. Tato operace (známá jako instantaneous in substance defeasence) se podle GAAP nemůže účtovat stejně jako in substance defeasence. V této situaci musí společnost závazek i investice vykázat na své rozvaze.

Dodatečná poznámka: nepleťte si výraz in substance defeasence s výrazem legal defeasence. Legal defeasence je situace, kdy je dlužník zbaven závazku z nějakého jiného důvodu.

GAAP přistupuje ke všem závazkům stejně. To znamená, že závazek se vykazuje v čisté současné hodnotě splátek a diskontní sazba, použitá na vypočítání této hodnoty, musí být reální (viz imputed interest rate). GAAP však také obsahuje speciální pravidla pro směnky, protože tyto závazky se často používají odlišně než dluhopisy.

Je obvyklé, že se dluhopisy emitují výměnou za hotové peníze. Směnky se často emitují nejenom za peníze, ale také za peníze a jinou výhodu, nebo jenom za jinou výhodu.

V případě směnek emitovaných za peníze, postupuje GAAP stejně jako u dluhopisů a vytvoří pro ně diskont nebo prémii, pokud se nominální úroková sazba liší od implicitné. Pokud je však směnka prodaná za cenu, která by vedla k nereální implicitní úrokové sazbě (např. pokud se prodá spřízněné osobě, jiné než je podnik ve skupině), pak společnost musí vytvořit diskont nebo prémii za použití reálné úrokové sazby (imputed interest rate), a následný úrok, spočítaný na základě této sazby vykazovat ve výsledovce.

Notes issued for cash and other benefit - Směnky emitované za peníze a jinou výhodu

I když není běžné, aby směnky vystavené za peníze, nesly nereální úroky, směnky vystavené za peníze a jinou výhodu nesou nereální úrokovou sazbu často.

Například se firma XYZ dohodne s firmou ABC, že ABC od ní koupí 3-letou směnku s nulovou úrokovou sazbou a za nominální hodnotu $100,000 s tím, že XYZ takto získané peníze použije na rekonstrukci své prodejny a následně bude v té prodejně prominentně uvádět zboží dodané právě ABC. Je jasné, že 0 není reální úroková sazba, proto si XYZ musí pro tu směnku vytvořit diskont, který pak amortizuje do nákladových úroků (i když ve skutečnosti žádné úroky nevyplácí). ABC je také povinna si vytvořit diskont, který pak následně amortizuje do svých příjmových úroků.

a ABC zaúčtuje transakci takto (předpokládáme, že ABC dospěla ke stejnému reálnímu úroku, i když neexistuje pravidlo, že musí).

Na konci prvního roku XYZ zaúčtuje amortizaci diskontu a kontraktní právo následujícím způsobem (důvodem je to, že společnost XYZ platí víc, než by platila v případě, kdyby vstoupila do odběratelské smlouvy, aniž by si od ABC něco půjčila. Kdyby tomu tak nebylo, pak by ABC neměla žádnou motivaci XYZ půjčit peníze). Diskont se amortizuje na základě amortizační tabulky, a smluvní právo podle skutečného odběru (pro zjednodušení předpokládáme, že XYZ odebírá každý rok zboží ve stejné hodnotě).

Na konci prvního roku společnost ABC zaúčtuje příjmový úrok proti tržbám (protože ve skutečnosti prodávala za víc, než by jinak byla bez půjčky schopná):

U směnek emitovaných za jiné než peníze platí stejná všeobecná pravidla jako pro všechny jiné závazky. Jediná zvláštnost je, že se na spočítání implicitního úroku používá fair value přijatého majetku, a ne nominální hodnota směnky (ta by se použila pouze v případě, kdyby se nedala zjistit fair value přijatého majetku).

V Americe se společnosti obvykle financují na kapitálovém trhu, a proto většina z nich nemá žádné podstatné dlouhodobé bankovní půjčky. Z tohoto důvodu se GAAP půjčkám jako takovým zvlášť nevěnuje, pouze říká, že se na ně mají aplikovat všechna pravidla, která se aplikují na směnky a dluhopisy.

Chtěl bych dodat jedinou věc, a to, že pokud se půjčka obdrží obvyklým způsobem (od banky, jiného peněžního ústavu nebo od nezávislé osoby), pak se nominální úroková sazba považuje i za implicitní i reální. Pokud se však půjčka obdrží od spřízněné osoby nebo je spojená s jinou transakcí, pak pro ni platí stejná pravidla, jako pro ostatní závazky, co se vypočítaného reálního úroku (imputed interest rate) týče.

Kapitálový leasing podle GAAP se podstatně liší od českého finančního leasingu. Diskusi na toto téma jsem věnoval samostatnou stránku.

Pokud se časové rozlišení týká delšího než běžného období, tak se dlouhodobá část obvykle vykazuje zde, nebo se zahrnuje dohromady s ostatními odloženými položkami a vykazuje pod názvem jako je "Long-term accrued and deferred items".

Tyto položky jsou podobné krátkodobým eventualitám, kromě toho že jsou dlouhodobé. Přečtěte si prosím také tuto poznámku.

GAAP nemá pro pasiva jeden výraz. Pasiva jsou podle GAAP liabilities and equity (závazky a jmění). I když zde není nic komplikované, někdy se stává, že lidé vyjadřují pasiva buď jako liabilities nebo equity, a tím značně mystifikují anglicky mluvící lidi.

Další zvláštností GAAPového jmění z pohledu českého účetnictví, je, že není standardizované. Vyplývá to z pravidel, které se na akciové společnosti ve Spojených státech vztahují. V USA se korporace tvoří na státní, ne na federální úrovni. To znamená, že existuje 50 odlišných sad pravidel, týkajících se právnických osob (některé státy také uznávají jako možnou právnickou osobu společnost s ručením omezeným).

Poznámka: pokud sledujete americké korporace, tak jste si jistě všimli, že většina z nich je registrovaná ve státu Delaware. Důvodem je, že tento stát má pro vznik korporací nejpříznivější zákony. A tak založení korporace zde je levné (ne víc než $100 az $200), rychlé (obvykle do 24 hodin) a bez komplikací. Také, protože má tento stát tolik zkušeností s korporacemi, jeho právní systém je k nim nejenom příznivý, ale soudci jsou zkušení a tak soudní procesy probíhají rychle a bez zbytečných komplikací.

Dodatečná poznámka: když jsou však korporace zaregistrované v jednom státě, musí mít k provádění obchodní činnosti povolení od každého jiného státu (kde mají fyzickou přítomnost). Pokud si korporace chtějí v Americe otevřít bankovní konto, musí se také zaregistrovat jako plátce daně (z příjmu) u federální vlády .

Obsah a forma jmění tak záleží na zákonech toho státu, kde je korporace zaregistrovaná. Delaware, na příklad, pouze vyžaduje, aby si společnost zaregistrovala minimálně 15,000 akcií v nominální hodnotě $1.00. To však neznamená, že vlastníci této společnosti musí do ní vložit $15,000, jde pouze o formalitu kvůli daním (v Delawaru se daně platí na základě počtu akcií -- u 15,000 akcií je daň přibližně $50 dolarů ročně). To také znamená, že v Delaware může existovat akciová společnost bez toho, aniž by měla jakýkoli majetek nebo jmění. Jiné státy (např. Kalifornie) vyžadují minimální vklad , který se pohybuje od několik stovek do několik tisíc dolarů.

Capital stock je klasifikace, která se obvykle objevuje na GAAPové rozvaze, pokud firma nerozděluje základní jmění do kmenových akcií v nominální hodnotě a emisního ážia. Tato část se také vykazuje jako: paid-in capital, common stock, nebo pod jiným podobným popisným názvem.

Kmenové akcie jsou základní majitelský podíl v akciové společnosti. Obvykle dávají svým držitelům nárok na čistý majetek společnosti, na dividendy a na volbu členů správní rady.

Poznámka: v Americe existuje pouze správní rada. Ta má pravomoci (exekutivní i dozorčí), které se podle německého systému dělí mezi správními a dozorčími radami. Struktura této rady více než na zákoně záleží na pravidlech burzy, kde podnik emituje akcie. New Yorkská burza (NYSE), například vyžaduje, aby většinu správní rady tvořili členové "zvenku" (členové, kteří u společnosti nepracují a nejsou nominováni managementem). Dál vyžaduje, aby tzv. audit committee (výbor pro dohled na audit) byl složen pouze z členů "zvenku".

Správní rada se volí ročně na schůzi akcionářů. Správní rada má obvykle rozsáhlé pravomoci: od najímání a kompenzaci managementu, přes dozor nad investičními činnostmi, po rozhodování o akvizicích nebo fúzích, vyhlášení dividend, atd. Jedinou pravomoc, kterou správní rada většinou nemá, je změnit stanovy (např. na to, aby autorizovala nové akcie). Akcionáři obvykle mohou svolat mimořádnou schůzi a správní radu vyměnit, ale jiné další práva (samozřejmě kromě práva prodat své akcie) obvykle nemají.

Poznámka: akcionářská práva nejsou dána zákonem, jsou daná pouze stanovami společnosti. Společnost si obvykle může napsat jakékoli stanovy chce.

Dodatečná poznámka: banky, odbory nebo jiné zájmové skupiny nejsou zastoupené ve správních radách, kromě případů, kdy vlastní dostatek akcií na to, aby si mohly toto zastoupení prosadit (ve správních radách soukromých podniků není americký stát nikdy zastoupen; pokud chce podniky ovlivnit, musí to udělat zákonem nebo prostřednictvím regulačního orgánu, jako je například Komise pro cenné papíry a burzy).

Společnosti mohou mít víc než jednu třídu (class) akcií. Mohou také mít tzv. "tracking stocks", které se vztahují na součást podniku. GM (General Motors) má například třídu H (GM H) pro svůj satelitní a elektronický obchod Hughes. Jiné možné třídy jsou tzv. "super voting", kde mají držitelé těchto akcií víc hlasů při volbě správní rady. Některé firmy vystavují i nevolící ("non-voting") kmenové akcie. Jsou však poměrně neobvyklé, protože investorům neposkytují skoro žádné pravomoci zasahovat do vedení společnosti (WWF - World Wrestling Federation - vydala takovéto akcie v roce 1999).

Jediné pravidlo, které má GAAP ohledně těchto akcií, je, že společnost musí vykázat počet akcií issued (jednou vystavených), outstanding (nyní v oběhu) a authorized (celkové množství, které jde vystavit beze změny stanov). Všechny vlastnosti, zvláštnosti, přednosti, práva, atd. také musí vysvětlit v příloze.

Toto je nominální hodnota kmenových akcií. Obvykle se stanovuje na $1.00. Zbývající vklad se pak vykazuje pod názvem "additional paid-in capital, paid-in capital in excess of par" nebo jiným popisným názvem. Nominální hodnota akcií se může, ale nemusí rovnat minimálnímu vkladu.

Poznámka: nezaměňujte prosím výraz additional paid in-capital za other paid in-capital. Other paid in-capital obsahuje ostatní kapitálové účty, jako jsou, např. pokladní akcie.

Na výdaje za emitaci se podle GAAP mohou společnosti dívat dvěma podstatně odlišnými způsoby. Mohou je považovat za výdaje, které umožňují jejich výdělečnou činnost, teda jako majetek. Také se na ně mohou dívat jako na výdaje, které pouze umožnily emitaci, tedy jako na náklady.

I když by tvůrci GAAPu byli radši, kdyby společnosti dospěly k druhému závěru, dosud k tomu podniky nikdo nenutí. To znamená, že firmy mohou dělat jedno nebo druhé, podle toho, co si přejí.

Pokud si zvolí první variantu, pak výdaje za emitaci vykážou zde ve jmění (přesněji jako snížení emisního ážia, nebo pokud emisní ážio nemají, tak jako snížení celkového vloženého kapitálu). Pokud se rozhodnou jinak, pak mohou tuto částku zaúčtovat jako zřizovací výdaje do nehmotného majetku (také mohou tuto částku považovat za ostatní majetek, je to však poměrně neobvyklé).

Jsou to akcie, které vznikají nebo do kterých se proměňují jiné cenné papíry. Dluhopis může, například obsahovat tzv. conversion option do kmenových akcií. To však znamená, že pokud držitelé těchto dluhopisů tuto opci využijí, tak počet akcií na trhu vzroste a způsobí "zředění" (dilution) majitelského podílu stávajících akcionářů. Toto "zředění" samozřejmě kromě snížení vlivu stávajících akcionářů na podnik, také sníží zisk na akcii (earnings per share), a to už je něco, co tyto akcionáře moc zajímá. GAAPová pravidla ohledně těchto věcí (které jsou nyní totožné s IAS 33) říkají, že firma musí tyto potenciální akcie zohlednit při kalkulaci zisku na akcii (další diskusi ohledně této tématiky najdete zde).

Společosti mohou také vydávat prioritní akcie. Jsou podobné nevolícím "non-voting" kmenovým akciím, kromě toho, že obvykle také poskytují svým držitelům právo na dividendy. Tato práva mohou být kumulativní (cumulative) nebo nekumulativní (non-cumulative). V případě kumulativních práv musí společnost zaplatit všechny dlužné dividendy na prioritní akcie (arrears) před tím, než může vyplatit dividendy na kmenové akcie. V případě nekumulativních nemusí.

Jediná pravidla, které GAAP má ohledně této věci, je, že se všechny vlastnosti, zvláštnosti, přednosti, práva, atd. musí dostatečně vysvětlit v příloze.

V případě, že je společnost registrovaná ve státě, kde je vyžadován minimální vklad, GAAP tomuto vkladu říká "legal capital". Český výraz "základní jmění", víceméně tuto definici splňuje, a tak se do angličtiny nejpřesněji překládá jako "legal capital".

Je však poměrně dost neobvyklé, aby společnost sama tento výraz používala, buď ve své účtové osnově nebo výkazech. Obvykle by to vyjádřila jako "common stock at par" a pak v příloze vysvětlila, jak velkou část nominální hodnoty tvoří povinný vklad.

Význam této položky je jasný, je to vklad nad nominální hodnotu akcií. Objevuje se však pouze u těch společností, které si buď zvolí (nebo mají povinnost) mít nominální hodnotu pro své akcie. V případě, že to společnost není povinna učinit a rozhodne se to neučinit, pak obvykle vykazuje celou vloženou částku jako "paid in capital".

I když se nerozdělený zisk podle GAAP v podstatě neliší od nerozděleného zisku podle českého zákonu o účetnictví, existují některé zvláštnosti.

Nejprve, GAAP nerozlišuje mezi nerozděleným ziskem z běžného období a z předchozích. Důvodem je to, že jak se jednou knihy uzavřou, tak i období, které bylo běžné, je uzavřené, a tak se stane částí minulosti (a říkat mu běžné jen zbytečně plete užívatele výkazů).

Poznámka: jediné místo, kde GAAP sleduje nerozdělený zisk podle období, je u investicí v cizích měnách.

Aby mohla společnost (podle zákonů většiny států) vyplácet akcionářům dividendy, musí mít kladný nerozdělený zisk. Pokud má společnost, po létech ztrát, záporný nerozdělený zisk, obvykle čeká, než následné zisky tento deficit vymažou. Pokud je ale deficit značný, a jeho vymazání by trvalo několik let, společnost může (podle zákonů mnoha států) zvolit postup, známý jako quasi-reorganization. Na toto existují dva postupy. Jednoduchý (známý jako deficit reclassification) pouze vymaže deficit proti emisnímu ážiu (nebo vložením kapitálu pokud emisní ážio neexistuje) a nevyžaduje, aby se upravily aktiva a závazky.

Pokud však knižní hodnota aktiv nebo závazků neodpovídá jejich fair value a CSH, pak se musí provést tzv. accounting reorganization. Tento postup vyžaduje, aby společnost upravila všechna aktiva k jejich fair value a všechna pasiva k jejich čisté současné hodnotě. Vzniklý rozdíl se pak aplikuje do deficitu. Po té, co jsou ukončené všechny úpravy, se deficit vymaže proti emisnímu ážiu (nebo vložením kapitálu, pokud emisní ážio neexistuje).

Podobně jako v českém účetnictví, tak i v GAAP si mohou podniky tvořit fondy ze zisku. Existuje však několik odlišností, které i když nejsou komplikované, často způsobují nedorozumění.

Nejprve sémantické rozdíly. Slovo funds jak mu rozumí GAAP, není stejné jako slovo "fondy" v češtině. Dá se říct, že je jeho pravým opakem. Funds (také známé jako restricted assets) jsou v GAAP aktivní účty a součást finančních investic. To, čemu se v češtině říká "fondy," jsou podle GAAP reserves.

Poznámka: pokud jste zmateni, nejste sami. I rodilí mluvčí anglictiny si tyto pojmy pletou. Jestli mohu doporučit, tak překládejte fondy ze zisku jako appropriated retained earnings, a pak nedojde k žádnému nedorozumění.

V případě, že se vykazuje appropriated retained earnings, tak se zbývající nerozdělený zisk vykazuje pod názvem unappropriated retained earnings.

GAAP nemá příliš rád (i když to vysloveně nezakazuje), když se uvádí nekryté fondy. To znamená, že pokud firma chce mít fond ze zisku ve svých pasivech, tak by měla mít vyhrazený majetek (funds nebo restricted assets) ve svých aktivech. Je to obzvlášť důležité, když se jedná o "povinné" fondy.

Poznámka: tyto fondy nejsou "povinné" tím, že jsou vyžadované zákonem (ani GAAP, ani zákon neukládají firmám povinnost vytvářet povinné fondy, jako je český zákonný rezervní fond). Jsou povinné kvůli podmínkám určité dohody, do které firma v minulosti vstoupila. Například, když firma nabízí svým zaměstnancům penze (co je v USA velmi běžné), tak dohoda obvykle vyžaduje, aby prostředky na tyto penze byly uložené ve finančních investicích, u samostatných operačních jednotek, nebo také u nezávislých správců (trusts).

V tomto příkladě je firma je nucena (podle zásady full disclosure) uvést jak fond ze zisku, tak i vyhrazený majetek.

Pokud jsou však tyto fondy "dobrovolné" (jako např. fondy na rozšíření výroby nebo budoucí akvizice) tím, že je firma označí jako "appropriated", říká investorům, že z této části nerozděleného zisku nemíní platit dividendy. V této situaci firma také může označit vyhrazený majetek, ale nestává se to často.

Pohledávky za upsané jmění nejsou GAAPem považované za majetek. Z tohoto důvodu se uvádí ve jmění jako contra account (kontrární -- záporná -- položka).

Darovaný kapitál (majetek), nebo nereciproční převod (non-reciprocal transfer) vznikne, když akcionář nebo jiná osoba (právnická nebo fyzická) převede majetek na první osobu bez kompenzace. I když GAAP o těchto operacích mluví, darovaný kapitál je v Americe dost neobvyklý. Jediný důvod, proč o darech mluvím já, je že v českém účetnictví existují a během svých přednášek jsem na ně tázán.

Podle FASB by se měly všechny dary zaúčtovat přes výsledovku (proti zisku nebo ostatním tržbám pro přijaté dary a proti správním nákladům pro darované dary. FASB však dosud nevydal závaznou vyhlášku, která by tento postup nařizovala. Auditoři (pokud toto musí řešit) obvykle preferují, aby dary od majitelů (akcionářů) byly zaúčtované proti jmění, a dary od jiných osob proti výsledovce.

Dál se všechny dary (ostatně jako každý jiný majetek) musí účtovat v jejich fair value. To znamená, že pokud firma obdrží dar, musí být schopna pro něj stanovit fair value, a pokud není, tak ho nemůže zaúčtovat. Pokud dar daruje, tak ho také musí darovat v jeho fair value. Pokud je tato fair value jiná než jeho knižní hodnota, pak se rozdíl musí zaúčtovat jako zisk nebo ztráta.

Pokladní akcie jsou podle GAAP, stejně jako podle českého účetnictví, vlastní akcie, které podnik jednou prodal, a pak koupil zpátky. Podniky toto obvykle dělají ze dvou důvodů.

První důvod je, že podnik nakupuje akcie místo toho, aby vyplácel dividendy. Dělá to proto, že dividendy jsou pro akcionáře zdanitelný příjem, ale vzrůst jejich ceny (k čemu snížení jejich počtu na trhu obvykle vede) není (do té doby, než je akcionáři prodají). Další důvod je, když už firma nemá kam investovat. Tato situace nastává, když její operace nevynášejí víc než cost of capital. V této situaci jsou na tom akcionáři lépe, když firma své peníze vyplatí, místo toho, aby je investovala do dalšího růstu. Pokud firmy kupují akcie z jednoho z těchto dvou důvodů, tak akcie také obvykle zruší (retire), a ty se pak nestanou pokladními.

Další všeobecný důvod proč firmy kupují své akcie, je, aby pak tyto akcie mohly používat jako kompenzaci. Například firma XYZ už emitovala všechny autorizované akcie. Nyní chce dát svému vedení opce na 10,000 akcií, aby je tímto motivovala k lepšímu výkonu, a tak je koupí na otevřeném trhu a dá do pokladny.

I když tyto tři důvody jsou nejběžnější pro nákup vlastních akcií, firmy je také často kupují, aby zabránily nebo ztěžily "nepřátelské převzetí", aby pro své akcie vytvořily trh, nebo aby získaly akcie, které budou později používat ke koupi jiných podniků.

Ostatní vložený kapitál (také známý jako "APIC on treasury stock") je podobný emisnímu ážiu. Jediný rozdíl je v tom, že emisní ážio vzniká při prvotní emitaci akcií, a ostatní kapitál při pozdějších transakcích s pokladními akciemi (nebo také s opcemi -- stock options, nebo dlouhodobými opcemi -- warrents)

Poznámka: i když je význam tohoto výrazu jasný, mnoho neopatrných lidí ho považuje za ekvivalent other equity accounts.

GAAP uznává dvě metody pro účtování pokladních akcií. První je tzv. cost method a druhá par value method.

The cost method is used most often and is most acceptable when the reacquired shares are not to be retired
The par value method is used most often and is most acceptable when the reacquired shares are to be retired
The constructive retirement method functionally identical to the par value method, it is commonly used when the state of incorporation requires reacquired shares to be retired.

* Pokud tento účet nemá zůstatek, tak se účtuje proti nerozdelém zisku minulích let.

Rozdíl mezi touto a předchozí metodou je, že při aplikaci metody par value method firma vždy sleduje původní emitační hodnotu akcií.

Od konce roku 1998 platí nová pravidla (SFAS 130) pro účtování tzv. "ostatních změn ve jmění mimo transakcí s majiteli" (other non-owner changes in equity). Na výsledovce tato pravidla způsobila vznik nové klasifikace "other comprehensive income" (kterou, protože mě nic lepšího nenapadlo, překládám jako "souhrnný hospodářský výsledek").

Na rozvaze pak vznikla nová všeobecná klasifikace "accumulated other comprehensive income" (kumulovaný souhrnný hospodářský výsledek). Tato klasifikace obsahuje jak nové prvky (jako jsou kumulované nerealizované zisky a ztráty z dlouhodobých finančních investic), tak i staré, které se řadu let vykazovaly jako součást ostatních kapitálových účtů (jako jsou kurzové rozdíly nebo kumulované nerealizované zisky a ztráty z krátkodobých finančních investic).