Sestra Marie Rosa Vůjtěchová se narodila 21.října 1876 v malé jihočeské vesnici Vobora. Vyrůstala ve zbožné rodině. Od dětství byla vedena k Bohu a měla hluboký vztah k vnitřní modlitbě. Současně s jejím věkem vzrůstala její láska k Bohu i velká touha Jemu sloužit a zcela patřit.
Ve svých 17 letech byla přijata do Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, kde se věnovala službě nemocným v různých ústavech.
Byla šťastná, ale cítila, že není se svým povoláním ještě u cíle. Stále se v ní ozývala touha po rozsáhlejším poli práce na záchraně nesmrtelných duší, po přísnějším životě, po pokání, po smíru.
Svěřila se se svými úmysly otci biskupovi Pavlu Huynovi , který byl patronem Spolku pro bezplatné ošetřování nemocných v rodinách. S. Rosa byla určena pro spolupráci s tímto spolkem a měla se věnovat péči o chudé nemocné. Zde poznala velkou bídu, zvláště duchovní, těchto postižených lidí a její povolání ke smíru a k záchraně duší dozrálo ještě více.
Biskup Huyn se už 20 let zabýval myšlenkou založit smírnou kongregaci, proto velmi účinně podporoval plány s. Rosy. Také Sv. Otec Pius X. dal započatému dílu své požehnání. Dalším velkým pomocníkem s. Rosy byl důstojný pán Bernard Šustek, augustinián, pod jehož vedením sepsala sestra Rosa stanovy.
Přesto nově zřizovaná kongregace narážela na odpor ze všech stran, zvláště ze stran duchovních. Mnozí se snažili zabránit jejímu vzniku.
V Brně byl zakoupen domek a v něm byla zřízena větší kaple. To byl první mateřinec. 14.5.1916 s.Rosa přijala řeholní roucho nové Kongregace Těšitelek Božského Srdce Ježíšova a složila první sliby. Otec biskup ji prohlásil za první představenou.
Po první světové válce nastala těžká doba, hlad, drahota, epidemie. Ještě horší, ale byla bída duchovní. Mladé kongregaci se otevíralo velké pole působnosti. Přes značné obtíže a námahy Bůh nepřestával žehnat nové kongregaci, sester přibývalo. Brněnský mateřinec nestačil, proto byl vybudován nový mateřinec pro 200 sester v Rajhradě. Sestry stavěly klášter vlastníma rukama. Postupně bylo zřízeno 12 filiálních domů na různých místech Čech a Moravy.
S. Rosa všestranně pečovala o své sestry, byla jim skutečnou matkou. Snažila se vštípit jim ducha své kongregace, ducha smíru, obětavé služby všem lidem, oddanost Bohu, sesterskou lásku.
V době 2. světové války byl kostel i klášter zničen při bombardování. Sestry byly ve velkém nebezpečí. Matka Rosa nabídla Bohu svůj život za záchranu sester. Bůh její oběť přijal. Žádné ze sester se nic nestalo, zato ona sama těžce onemocněla. Ve svém utrpení byla příkladně statečná a až do konce svého života si zachovala jasnou mysl. Před smrtí napomínala sestry, aby nezapomínaly zvláště na sesterskou lásku. Zemřela 5.9.1945 v Rajhradě.
Přišla 50. léta a s nimi vláda totalitního režimu. Sestry byly rozděleny a poslány pracovat do továren a do nemocnic. Klášter obsadila čs. armáda a to až do roku 1991, kdy byl sestrám tento majetek v dezolátním stavu vrácen.
A zde začínají nové dějiny současné kongregace – snaha o obnovu jejího poslání.