SPIRITUALITA KONGREGACE JE KONTEMPLATIVNÍ I APOŠTOLSKÁ SOUČASNĚ
Vnitřní charisma
Charismatem kongregace je SMÍR A ÚTĚCHA BOŽSKÉMU SRDCI JEŽÍŠOVU. Sestry celý svůj život zasvěcují lásce Srdce Ježíšova, která je stále urážena a odmítána. Každý den přinášejí samy sebe Bohu v oběť smíru a nabízejí se v náhradu za urážky Jemu způsobené. Slova „VŠECHNO K ÚTĚŠE TRPÍCÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA“ přijaly sestry za své heslo, které je spojuje a vede k plnému odevzdání se Ježíši. Všechnu svoji práci, modlitby, radosti a utrpení dávají s láskou ve spojení s trpícím Spasitelem skrze ruce Panny Marie Nebeskému Otci na usmíření za hříchy a urážky Jemu způsobené. Sestry se denně věnují adoraci Ježíše v Nejsvětější Svátosti Oltářní, stálému spojení s Bohem, vnitřní modlitbě, zvláště rozjímání o utrpení Krista. Celý život sestry má být aktem lásky a smíru.
„Zůstaňte zde a bděte se mnou,
bděte a modlete se…“
Sestry přicházejí každý čtvrtek od 23.00–24.00 před svatostánek, aby těšily Srdce Ježíšovo v Jeho opuštěnosti a spojily se s Jeho úzkostmi, které prožíval v zahradě Getsemanské. Celou hodinu setrvávají v tiché modlitbě, rozjímají o Kristově utrpení, vzbuzují lítost nad svými hříchy, modlí se za obrácení hříšníků, za umírající a duše v očistci. Spojují se s Kristovým utrpením, obětují jeho bolesti a krvavý pot Nebeskému Otci na smír za hříchy celého světa.
„Hledal jsem kdo by mě potěšil,
ale nikdo tu nebyl…“
Zevní činnost
Sestry nejsou povolány jenom k životu skrytému a rozjímavému, ale také následují svého Spasitele v jeho činném životě. Tím, že se zříkají řeholními sliby samy sebe a světa v úplné věrnosti a oddání se Pánu Ježíši, jsou disponovány k dokonalejší lásce. Věnují se ošetřování nemocných, zvláště nejopuštěnějších, navštěvují je v jejich domovech, a tak konají skutky milosrdné lásky. Svou službu spojují s apoštolátem celé rodiny.
Řeholní sliby
Pro dokonalejší následování Krista a úplné darování se Bohu se sestry zavazují zachovávat řeholní sliby čistoty, chudoby a poslušnosti. Slib čistoty utváří zvláštním způsobem jejich srdce svobodné a tak je více zaněcuje láskou k Bohu a ke všem lidem. Slibem chudoby následují Krista, který se z bohatého stal chudým po celý svůj život, od narození až do smrti. Slibem poslušnosti přinášejí sestry z čisté lásky k Bohu dobrovolně svou vůli a s ní celou svou svobodu podle příkladu Pána Ježíše, který přišel na tento svět, aby konal vůli nebeského Otce.
Řeholní oděv
Jako znamení zasvěcení nosí sestry černý hábit, který je přepásán koženým řemenem, černý závoj, škapulíř a růženec. Při prvních slibech obdrží sestra prsten a medailku.
Činnost v dnešní době
Sestry se přednostně věnují ošetřování nemocných, zvláště v jejich domovech. Svou návštěvou, péčí a ošetřením jim poskytují úlevu nejen v jejich tělesné nemoci, ale také pamatují na jejich duchovní potřeby. V areálu kláštera je vybudován Hospic sv. Josefa, kde sestry svou přítomností a dobrým slovem nemocné těší v jejich utrpeních, připravují je na přijetí svátostí, jsou jim oporou v posledních chvílích života. Aby mohly lépe plnit své poslání u nemocných, doplňují si vzdělání na zdravotnických školách a pro získání praxe pracují v nemocničních zařízeních. Věnují se také katechezi a formaci mládeže.
Formace v kongregaci
Dívka, která cítí povolání k řeholnímu životu je přijata do čekatelství. Účelem této doby je, aby poznala pravost svého povolání a byla seznámena s duchem, povinnostmi i obtížemi života v kongregaci. Když ukončí čekatelka přípravnou dobu, je přijata do noviciátu. Při obřadu dostane řeholní roucho a jméno. Účelem noviciátu je poznat způsob zasvěceného života v kongregaci a přetvářet se vnitřně podle jejího ducha. Po dvou letech noviciátu skládá první řeholní sliby, při nichž obdrží černý závoj, medailku a prsten. V tomto období si sestra prohlubuje základy duchovního života, posiluje ochotu k životu oběti a smíru. Také nabývá odborné znalosti a zkušenosti pro zevní činnost kongregace. Po uplynutí dočasných slibů sestra skládá doživotní sliby. Při nich dostává trnovou korunu na znamení, že ve svých myšlenkách je spojena s utrpením Krista.
„Ne vy jste si vyvolili mne,
ale já jsem si vyvolil vás.“
(Jn 15,16)