Hrad Helfštýn


A kde že ten Helfštýn vlastně je? No přece 4 km od Lipníka nad Bečvou.Letos v létě jsem, kromě jiných, navštívila hrad Helfštýn. Již od roku 1981 se zde koncem srpna konají tzv. HEFAISTONy. To jsou festivaly kovářství. Každoročně se na Helfštýn sjedou umělečtí kováři z celé Evropy a někdy i ostatních částí světa (např. Izrael, Austrálie). S sebou si přivážejí svá díla. Porota udělí ceny v několika kategoriích. Někteří kováři na Helfštýně své kousky zanechají, a tak je hrad plný nádherných plastik, které zaujmou každého návštěvníka. V době Hefaistonu navštíví hrad přes deset tisíc lidí. PAGANINI - tato plastika mě zaujala snad ze všeho nejvíc. Paganini je dílem akademických kovářů Václava a Igora Kitzberegerových. Stvořili jej v roce na  kovářském fóru v roce 1998Každý týden v létě je věnován nějakému kursu z oboru kovářství. Takže se zde můžete i lecčemu naučit.
Jak vůbec vznikl název Helfštýn? V archiváliích se uplatňuje počínaje rokem 1348 až do 20.století jméno hradu ve třech základních podobách: Helfenstayn, Helfensteyn a Helfenstein, zčeštělé roku 1437 na Helfenštajn a Helfenštein a zlidovělé na Helfštýn. Název hradu Helfen - Stein (Helfův Kámen) pochází od Helfa(Helfrida,Helferika,Fridusia-Friduše-Bedřicha) z Linavy, loupeživého rytíře, jenž hrad založil.
Hrad Helfštýn (zvaný také Helfštejn, německy Helfenstein) vznikl se vší pravděpodobností v poslední čtvrtině 13. století a jeho zakladatelem a prvním majitelem byl slezský šlechtic Friduš (Fridrich) z Linavy. Friduš z Linavy, jak uvádí s odstupem času záznam v moravských deskách zemských z r.1349, se zmocnil (snad za bezvládí po smrti Přemysla Otakara II. r. 1278) v tomto kraji části majetku pánů z Drahotuš a vybudoval na nejvyšší části hřebene nad řekou Bečvou, chráněné strmými svahy, malý hrad s oválným půdorysem. Hrad vznikl na ploše dlouhé přibližně 50 m a široké 30 m a byl už tehdy opevněn silnou hradební zdí, doplněnou na jihu mohutnou okrouhlou věží. Na severní straně byl umístěn prostý hradní palác, který měl mimo sklepy ještě dvě podlaží. Celý areál hradu byl obehnán širokým parkánem, za nímž byl vyhlouben ochranný příkop.
Jedna z pověstí, které se o hradu vyprávějí se jmenuje Čertova studna.

ČERTOVA STUDNA

Na týnském kopci dal vystavět rytíř Friduš z Linavy pro sebe a svoji čeleď pevný hrad a nazval jej Helfštýn. Když se pak chytil loupežného řemesla, kdo mohl, z kraje se stěhoval.Chalupy v dědinách byly na spadnutí, pole nikdo neobdělával a lidé měli bídu.
Rytíř se svojí čeládkou přepadával kupecké karavany, pocestné, zemanské statky a nestyděl se brát i to poslední chudým lidem. S přibývajícím bohatstvím vzkvétal hrad. Široko daleko nebylo takové pevné stavby a nebylo také nikoho, kdo by se rytíři z Linavy postavil na odpor. Koho přivedli do hradu násilím, nikdy už odtud nevyšel. Jedno však přece jen rytíři na hradě hybělo, nebyla tu pramenitá voda. Čeleď přivážela vodu z údolí a v době dešťů ji chytali do velikých kádí, ale ta se nedala pít.
Proto dal rytíř vyhlásit po celém kraji, že dobře zaplatí každému, kdo na hradě vykope studnu. Nikdo se však nepřihlásil. Lidé se loupeživému rytíři vyhýbali a báli se ho. Jednou rytíř donutil zajatce, aby na hradě hledali vodu. Na několika místech vylámali skálu, ale pramen nenašli. Všichni tuto práci zaplatili svými životy. Když už si rytíř nevěděl rady, rozhodl se, že o pomoc požádá samo peklo. Dávno už měl spolky s čerty a vždycky hrál v životě vysokou hru,,jen aby získal pro sebe všechno, co se mu zamanulo.
Když odbyla hodina před půlnocí, hodil rytíř do krbu kousek hadí kůže a oheň prudce vzplál. Potom to v komíně zahučelo a čert byl tu.
Letecký pohled na jeden z nejstarších dochovaných hradů ve střední Evropě"Co si přeješ, pane? Peklo mne vyslalo k tvým službám."
"Nic víc a nic méně, než abys mi vykopal studnu s pramenitou vodou. Chci, aby můj hrad byl nedobytný. Moji lidé už kopali, ale vodu nenašli. Pro tebe to bude maličkost. Vím, že mám v pekle nejeden dluh, ale tohle je moje poslední přání."
Čert se začal ošívat. Do práce se mu nechtělo. Rytíř se ale nedal odbýt. Čert se rozhodl, že se tedy nejdříve zeptá pekelného knížete a zmizel v komíně. Rytíř se zatím posadil za dubový stůl a nalil si do poháru vína. Než polkl první doušek, byl čert zpátky.
"Máš mít, co jsi chtěl, pane! Vytesám ti do skály tak hlubokou studnu, že bude bezedná a voda v ní nikdy nevyschne."
"Právě takovou studnu chci mít," radoval se rytíř a hnal čerta do práce.
"Studna bude, pane, jen se mi musíš upsat! Na své kůži už máš hodně úpisů, ale jistě tam najdeme místo i pro ten poslední."
Čert mávl rukou, v krbu to zahučelo a z komína vypadla oslí kůže popsaná lidskou krví. Opatrně ji sebral z popela, oprášil a rozložil na stole. Pak se svíčkou v ruce hledal místo, kam by se rytíř upsal. Konečně je našel v rohu dole. Potom natrhl rytíři nehet, vytáhl z čepice husí brk a v krvi omočil. Rytíř se upsal čertu naposledy a hned mu poroučel.
"Teď se dej, čerte, do díla! Než kohout třikrát zakokrhá, ať je studna hotova. Když nebudeš s prací hotov, pozbude smlouva s peklem platnosti a ty přijdeš o mou duši. Nezapomeň!"
Čert rytíři neodmlouval. Jen se mu poklonil a vyletěl otevřeným oknem z komnaty. Vtom se venku strhl veliký vichr. Stromy se začaly ohýbat až k zemi a lidem šel mráz po zádech. Vedle hradební zdi začal čert hloubit studnu. Železnou palicí vylamoval balvan za balvanem a házel je přes zeď do údolí. Země se chvěla pod jeho údery, ale vody nevydala ani krůpěj. Čert pracoval ze všech sil. Věděl, že v hoře pramen je.
Rytíři to nedalo, aby se nešel podívat, jak se čert lopotí.Dopil poslední pohár vína a sešel dolů na nádvoří . Hvězdy svítily a do rána bylo ještě daleko.Když došel až k místu, kde z díry vyhazoval čert balvany, zvolal.
" Poslechni, čerte! Polez ven! Musím s tebou promluvit."
Čert se vyškrábal ze studny celý uřícený a nevrlý . Vodu ještě nenašel a čas neúprosně míjel . Rytíř mu nedal ani vydechnout a hned mu pověděl své přání :
"Když nenajdeš vodu, udělej alespoň podzemní chodbu, kterou by se dalo kdykoli vyjít z hradu . Pak budu s tvou službou spokojen ."
Čert jen pokývl hlavou, a vlezl zpátky do díry a dal se znovu do práce . Rytíř spokojeně chodil nádvořím a prohlížel si hradby . Mohutné kamenné zdivo chránilo před nepřáteli . Až čert vyhloubí studnu, nebude v zemi pevnějšího a nedobytnějšího hradu nad Helfštýn . Rytíř byl se svým plánem spokojen . Nyní přemýšlel, jak nad čertem vyzrát, aby mu nemusel dluh splatit . Na nic kloudného však nepřišel .
Když na východě začalo nebe blednout, vytryskl ze skály proud průzračné vody . Čert vylezl nahoru, protože obě rytířova přání byla splněna . Vykopal studnu a skála silný pramen . V polovině studny vybudoval chodbu, která vedla až k řece .
"Pane! Máš co jsi chtěl," řekl mu čert spokojeně . "Hrad má bezednou studnu a zde je klíč od tajné podzemní chodby . Jen ty sám se jí dostaneš, kam chceš ."
Rytíř viděl, že si čert pospíšil a splnil jeho přání dřív, než čekal . Jen tak lehce se ale nevzdal .
"Poslechni, čerte! Studnu jsi vyhloubil, chodbu prokopal, ale jaká pak je to studna, když nemá nahoře žádné roubení Máš ještě dost času, abys ho udělal . Nejlepší kámen je na Krásnici, z něho je vytesej!"
Čert viděl, že s ním rytíř hraje nepoctivou hru . Neřekl však ani slova, vzal palici a letěl na horu Krásnici pro kámen na roubení hradní studny . kámen tam přitesal, a když svítalo, byl zpět .
Rytíř netrpělivě čekal, kdy se na hradě ozvou kohouti, ale nikde se neozval ani jeden . Čert podvázal zvečera všem kohoutům v okolí zobáky a tak toho dne ráno nevítali . Když vyšlo slunce nad lesy, byl čert s prací hotov a rytíř věděl, že propadl peklu . Prohru však nechtěl dát na sebe znát .
"Tak ukaž, jaké jsi udělal dílo!" ušklíbl se . "Ať vím, za co dávám peklu svoji duši ."
A nahnul se přes roubení studně, aby viděl, jak je studna hluboká . V tu chvíli nabyl nad ním čert moci . Jak spatřil rytíř lesklou vodní hladinu, zamotala se mu hlava a on se zřítil do studny . Čert skočil za ním a odnesl ho rovnou do pekla, kam už dávno patřil .
Nikdo rytíře nelitoval . Byl tvrdým a neúprosným pánem . Po jeho smrti dostal hrad helfštýnské panství nového majitele a život šel dál . Uběhla staletí a jednoho dne byl hrad svými pány opuštěn . Čas ho proměnil ve zříceninu, ale nezničil úplně . Mohutné hradby a vysoké zdi paláce připomínají dosud jeho slávu . I studna zůstala, napolo zasypaná kamením a na jejich stěnách se uhnízdili netopýři .