22. až 27. června trávila skupinka asi 40 studentů na poznávácím zájezdu ve Švýcarsku. Potkalo nás několik programových změn, ale také plno srandy. Tady najdete podrobnější popis toho, co jsme navštívili. Bohužel nemám k dispozici scanner, abych vám sem mohla dát i mé fotky.
V 7:11 jsme přejeli řeku Rýn, což je přirozená hranice mezi Švýcarskem a Rakouskem. Už z oken autobusu nás příjemně udivovali vysoké zasněžené vrcholky hor(i přesto, že mi umírali vedrem). Městečko Trümmelbach (asi 20km od Interlakenu) leží pod trojicí dominantních vrcholů: Eiger(skála smrti), Mönch a Jungfrau, pod kterou je nejvýše položená železniční zastávka na světě - Jungfraujoch. A co je v Trümmelbachu zajímavého? Především kaskáda 10 ledovcových vodopádů uvnitř hory. Výtahem jsme vyjeli nahoru a pak už nás čekala skvělá podívaná. Vodopád sám odvodňuje mohutný ledovec znečištěný právě Eigerem, Mönchem a Jungfrau. Za rok přenese přes 20 200 tun balvanů. Trümmelbach (myšleno jako vodopády) odvodňuje plochu 24 km², polovina z této plochy je pokryta sněhem a ledovcy. Vodopádem proteče až 20 000 litrů za sekundu. Je to jediný evropsky vodopád uvnitř hory, který je ještě přístupný.
Druhým bodem úvodního dne byla návštěva hradu Chillon. Hrad leží na břehu 2. největšího švýcarského jezera Lac Léman (Ženevské) a zároveň je dominantou městečka Montreaux. Prohlídku hradu jsme absolvovali v libovolných skupinkách s českým průvodcem v ruce. Prohlídka měla 32 bodů a vše bylo zakončeno výstupem na hradní věž, ze které byl skvělý výhled jak na Alpy, tak na jezero a samotné město. Přesné stáří hradu není známo, ale obvodová zeď se dočkala první rekonstruce v 11. století. na cestě "domů" jsme ještě shlédli krásný přírodní útvar: zemní pyramidy v Eseigne. Ledovec, voda a vítr si tady nádherně pohráli s kameny. Skály jsou tu parádně vybroušené do ostrých špiček. Na každé špici sedí veliký balvan. Nikomu není jasné, jak to nahoře může držet, ale pravdou je, že je to ipravdu zajímavé. Vesnička Eseigne patří do "mikroregionu" Evoléne stejně jako naše La Sage. Všichni jsme velice rádi ulehli, přece jen cesta byla náročná.
Druhý den byl naplánován výlet do vesničky Zermatt. Celá výprava dojela až do vesnice Täsch, dál je turisům zakázáno jezdit motorovými vozidly, takže jsme vzali za vděk zubačkou až na Zermatt :-) Tady už se výprava rozdělila.
Někteří se rozhodli strávit 4-hodinový rozchod jen vycházkou po vesnici. Skupinka "odvážných" se i přes nepřízeň počasí vydala na menší túru. Prvním cílem byla přehrada Z'mutt. Tady byla ještě stále hustá mlha, a tak nás tu první jedinci opustili. Po nějaké chvíli jsme překročili nadmořskou výšku 2000 m., takže přehrada č. 2 Stafelalp nebyla daleko. Stafelalp byla jen záchytným bodem, co do krásy nic moc... Tady už začínalo sluníčko hezky svítit a před námi se v plné kráse představila 4. nejvyšší hora Švýcarska 4478 m. n. m. - Matterhorn(viz obrázek). K jeho zdolání by bylo zapotřebí více času a horolezeckých zkušeností, takže jsme se pokochali pohledem, procvičili foťáky a poklusem klus se vydali směr Zermatt. Odtud jsme vykročili na 5 km dlouhou vycházečku do Täsche.
No a protože už bylo docela pozdě, zamířil odtud autobus k našemu hotýlku v La Sage. Večer nám zpestřila hodinová zastávka v městě Sion. Dominantou tohoto městečka jsou bezesporu dva kopce, vypínající se nad Sionem. Na jednom stojí klášter Vallére, ve kterém jsou nejstarší hrající varhany na světě. A na druhém zřícenina hradu Tourbillón, který v 16. století vyhořel. Tyhle dvě stavby dělají Sion moc zajímavým městem(posuďte sami, viz obrázky). Další zajímavostí města je tzv. Věž Čarodějnic, kde se konali popravy. Asi po půlhodince jízdy jsme se dostaly zpět do La Sage a mohly načerpat síly na další den.
Nevím, co k tomu psát, to se musí vidět :-). Na Plan Prazu nás čekala fyzicky nejnáročnější akce dne - focení celé výpravy pod Mt. Blancem. Musím říct, že čekat na to, až zabliká 45 foťáků v jedné pozici, není nic pohodlného. Ve Švýcarsku jsme se ještě zastavili u jedné obrovské přehrady (několik km od Evoléne), název jsem bohužel zapomněla. Přehrada zadržovala asi 400 milionů kubíků vody. Samozřejmě ani hráz nebyla z nejmenších! Večer jsme naposledy ulehli do postelí v Grand hotelu La Sage.
4. den nám bohužel byla zrušena exkurze do čokoládovny Nestlé. Sýrárna v půvabném městečku Gruyéres naštěstí žádné změny nehlásila, takže jsme uskutečnili menší prohlídku. Sýrárna ušla. Mě se samotná prohlídka města zdála lepší. Klasické úzké uličky, staré restaurace, kašna na malém náměstíčku, no prostě klasika. Nad gruyéres se vypíná hrad. 
V městě je také muzeum sci-fi příšerek. Protože odsud pochází autor známého Vetřelce. Takže v městečku je plno soch a plakátů. Další zastávkou bylo hlavní město Bern. Když toto město baron Zähnringen zakládal, řekl, že ho pojmenuje po prvním zvířeti, které skolí.Takže jeho medvědí úlovek dal jméno celému městu.
Dodnes jsou v příkopech u řeky Aare medvědi. Bern se také pyšní botanickým muzeem, 11 kašnami (např. obr, který pojídá děti), orlojem, a kostelem sv. Vavřince. Všechny tyhle památky jsme pěkně obešli. Bohužel jsme už měli naspěch, a tak jsme museli znovu usednout do nesnesitelného autobusu (takové vedro!) a jet směr hranice. Cestou jsme ještě zastavili v Luzernu. Hlavní památkou je zde nejstarší dřevěný most ve Švýcarsku - Käppelbrück. Moc hezky také působí jezero Vierwaldstättersee, které zasahuje až do města. Tak jsme pěkně zamávali Luzernu a vůbec celému Švýcarsku a hurá domů.
© červenec 2002 Věra Šídlová