Tuto knížku jsem měla za úkol přečíst (a taky přečetla) jako povinnou školní četbu. Referát obsahuje všechny požadované prvky a tady je konečná podoba.
Narodil se v roce 1933. Napsal několik knížek, jejichž hlavní náplní jsou neobyčejné filozofické úvahy o úplně obyčejných věcech a situacích. Dílo: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce; Ach jo; Už hořela když jsem si do ní lehal; a další.
Další zkušenost, která ho naučila pokoře se stala v Evropě a ve skutečnosti mu připravila dva "hořké" koláčky na cestách. Moje knihy mají pozoruhodný úspěch v češtině. Jako nejlépe prodávaná anglicky psaná kniha v Čechách. Tak jsem se zamyslel "Proč tomu tak je ?". Když jsem přijel do Prahy a na mé autogramiádě byla neuvěřitelní fronta. A vypadalo to, že tak tomu je stále. Tak jsem se postavil na konci fronty a přemýšlel, tito lidé vždy stáli frontu na chleba, maso nebo cokoli. tak jsem se zeptal ženy která stále ve frontě. A ona řekla "Ou Robert Fulghum." A já jsem řekl "To jsem já" a ona vytáhla knihu a podívala se dozadu a řekla "Ne , on vypadá mnohem lépe než vy"Zkušenost v České republice ještě nekončí. "Ten večer jsme byly na velkém banketu který pořádala nakladatelka. A já jsem ji řekl " Proč jsou moje knihy tak dobře přijímány v České republice" A ona se mě zeptala jestli chci vědět pravdu. Já řekl že ano. A ona řekla " To je protože váš překladatel je mnohem lepší spisovatel než vy" A jak jsem to měl vědět, neumím číst česky.
Druhé vydání této knihy se objevilo na českých pultech v roce 1993. Z anglického originálu (All I Really Need to Know I Learned in Kindergarden) ji přeložil Jiří Hrubý. Knížka obsahuje krátké příběhy (úvahy) ze života autora a jeho přátel. Příběhy jsou zvláštní tím, že autor na sebe neváhá vyzradit úplně všechny pocity a také tím, že nemají žádné konkrétní téma.Na konci každého příběhu je nějaký "dodatek", který dává příběhu "šmrnc".
Pro popsání jsem si vybrala dva krátké příběhy.
Tato povídka je úplně první z celé knihy a vysvětluje původ názvu. Fulghum zde vysvětluje, že si po celý život sepisuje svoje myšlenky, ze kterých se pokusí udělat jakési "krédo", zároveň se snaží, aby bylo krédo co nejstručnější. Nakonec dospěl k tomu, že všechny důležité činnosti pro život se naučil na pískovišti v nedělní škole. A tady jsou:
O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně-trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
Sám autor říká, že v tomto "krédu" najdete všechno - slušnost, láska, základy hygieny, ekologie, politika, rovnost a rozumný život. Povídka se mi moc líbila, protože byla velice pěkná a navíc slibovala další krásné příběhy v celé knize.
V druhé povídce autor vypráví, jak viděl muže, který aranžoval výlohu na svátek Valentýna. Vzpomněl si přitom na to, jaké dárky mu dávali jeho potomci. Nazývá je "roztomilými blbůstkami". Poprvé to byla vyzdobená krabice od bot, kterou mu dalo nejstarší dítě. Postupem času si do krabice začal dávat ostatní dary. Malý úryvek: "No prostě dnes ta krabice kdovíjak nevypadá. Je trochu pomačkaná a ušmudlaná - tam, kde se žužu a želé do sebe roztekly. Na některých místech je ještě pořád ulepená a povrch je většinou spíš béžový než červený a bílý. Ale když nadzdvihnete víko, pochopíte, proč si ji schovávám. Na složených, vybledlých a rozpadávajících se listech školního papíru se širokými linkami je napsáno: "Nasdar tati" a "Všechno nejlepčí k valentínu" a "Pusinku tátovy". "Pusinku tátovy" je tam ještě mnohokrát. Na dně krabice je přilepeno třiadvacet makarónových srdíček a koleček. Mockrát jsem je počítal. Na různých místech jsou také načmáraná jména mých tří dětí." Autor ještě dodává, že jeho krabice je jakýmsi talismanem nebo pokladem a je pro něj velice cenná. Asi každý má nějaký svůj poklad.
Kniha se mi velice líbila. Je lepší ji číst po částech než "jedním dechem". Člověk má mezitím čas promyslet si význam každé povídky.Určitě si knížku přečtu víckrát. Anebo si jí jen tak občas otevřu a přečtu jeden příběh.
© 2001 Věra Šídlová