Hodějovští z Hodějova.

(výpis z Ottova slovníku)

    Hodějovský z Hodějova, jméno vzácné staročeské rodiny vladycké, jejíž erb byl na modrém štítě zlatý kapr a téhož znamení
nad helmem. Od příbuzných sobě vladyk z Čestic lišili se erbem tak, že tito měli stříbrného kapra. Erb ten byl podle pověsti dán mythickému Bernartovi, synu Soběslavovu, při výpravě milanské. H-vští byli odnoží vladyk Čestických, která se usadila na dvoře Hodějově u Volyně. Předek jejich Hněvek vyskytuje se v pamětech jako služebník pp. z Rožemberka a spolupatron kostela čestického v l. 1378-1400. Potomky jeho byli Bernart (neznámého roku purkrabě helfenburský) a Bušek s třemi syny svými. Nepřetržitý vývod začíná Janem starším, jenž r. 1454 Hodějov prodal. Měl dva syny, od nichž pocházely větve:
    A) Vlksická. Jan mladší seděl napřed na Drastech (1457), pak sloužil pánům Hradeckým a konečně koupil r. 1497 Vlksice. Měl tři syny. Nejmladší Mikuláš převzal Vlksice, jež se po jeho smrti (+1523) skrze Markétu z H. (+1537) zase v držení Tetaurův dostaly; druhý bratr Václav zemřel po r. 1549 bezdětek a nejstarší Jindřich měl napřed Křešice a potom dvorec
v Klokočově. Jeho zchudlí synové Jan (1534 až 1572) a Jindřich zemřeli bez potomkův a tím větev tato vyhynula.
    B) Větev Chotěřinská. Smil, druhý syn Janův (1452-81), purkraboval napřed na Strakonicích, pak (1469) na Zvíkově a koupil r. 1474 Chotěřiny s vesnicemi (+1485). Z manž. Alény z Kraselova zůstavil 4 syny: Rousa, Jana , Přecha a
Mikuláše. Jan, vypověděn byv z domu, odešel do Uher, Přech ujal Chotěřiny a zemřel r. 1519. Od ostatních byly dvě pošlosti     a) Řepická. Rous spravoval napřed Chotěřiny a zavražděn r. 1502. Zůstavil z manž. Anny Korkyňky z I)rahkova syny Jana a Smila, z nichž tento r. 1531 bezdětek zemřel. Jan narodil se r. 1496 v Chotěřinách a vzdělání nabyl ve Slezsku a v Sasích. R. 1537 stal se místosudím, ve kterémž úřadě po 18 let zůstával. Prodav Chotěřiny (1542), koupil některé malé statky a r. 1548 polovici Borotína, kterou pro mrzutosti s držitelem druhé polovice r. 1552 prodal. Za to koupil t. r. Řepici, která byla sídlem jeho do smrti. Zde obnovil zámek, rozšířil dvůr a založil pěknou zahradu, tak že patřila Řepice k nejpříjemnějším sídlům v Prácheňsku (viz "Osvětu" r. 1883). H. byl po několik let středem tehdejšího duševního ruchu. Jsa pán neobyčejně vzdělaný a učený, nejen sbíral paměti k poznání práva českého, nýbrž i pilně čítal básně od vrstevníků latinských skládané. Sám mezi humanisty tehdejšími jsa přední, přece miloval přirozený jazyk po předcích zděděný. Podporovatelem jsa všeho šlechetného, ctíval spisovatele dary a podporami. Sám dal podnět k sepsání Hájkovy kroniky. Jsa velkým milovníkem básnictví, založil r. 1550 stolici básnictví duchovního při vysokém učení pražském (Šeb. Přeštický) a ctěn býval od literárních přátel svých mnohými básněmi příležitostními, jichž většinu tiskem vydal (viz Farrago). Vzdav se r. 1555 místosudství, žil pak v soukromí na Řepici, kde založil velkou knihovnu, bavě se ušlechtilou prací, snůškami vědeckými a dopisováním se svými přáteli (zvláště Kolínem). Náboženství byl katolického z přesvědčení; neb, ač poznal odchylná vyznání, "všech těch rot pokusivše, dal jsem jimi o zem". Zemřel 11. ún. 1566 a pohřben v kostele řepickém. Ženat byl čtyřikráte (1. Regina z Vratišova +1531, 2. Anna Žabkovna z Limberka +23. bř. 1554, 3. Voršila Jeníškovna z Újezda +1562 a 4. Majdalena z Brloha). Z dětí přečkala jej jediná Aléna (manž. Mikuláš Dým ze Stříteže) a na ní pošlost řepická přestala.
    b) Chotětická pošlost založena Mikulášem, synem Smilovým, jenž bojoval r. 1488 ve Slezsku, po r. 1495 usadil se na Moravě a r. 1519 koupil Chotětice (+již 1544, manž. Markéta z Kostník). Syny měl tři: Smila, Arkleba a Bernarta. Bernart byl úředníkem králové při dskách zemských (1556-59) a měl syny Jana, Bernarta a Bartoloměje, z nichž Bernart držel zástavně Řepici. Zemřel r. 1622 a jmění jeho propadlo konfiskaci. Arkleb, prostřední syn Mikulášův, držel Markvarec a statky na Moravě, kdež proslul jako řečník a naposled (1563-66) byl komorníkem menšího práva morav. Z manž. Johanky z Osečan měl syna Oldřicha, jenž ujal Řepici od místosudího strýci jeho Smilovi, téhož synovi a jemu odkázanou, odbyv Alénu Dýmovou, která jí do života užívati měla a strýce své. Přečkal syna svého Oldřicha, nadaného mladíka, jenž žil u místosudího na Řepici. Otec pak zemřel na Řepici 10. dub. 1578 a tu pohřben. Bratr Bernart (pak nejstarší) ujal Repici, kterouž však, jsa v zavadách, zastavil strýci Bemartovi. Zemřel za čas vzpoury a odsouzen r. 1622 všeho jmění (manž. Kateřina Kavkovna z Říčan). Bratr jeho Jan (starší) držel statky moravské, bojoval r. 1587 v Polsku a byl v l. 1601-07 hofrychtéřem moravským. Syny měl Oldřicha a Tomáše Dětřicha, z nichž onen měl Markvarec (+1637). Oba ztratili při konfiskaci velkou čásť jmění. Synové Oldřichovi byli Jiří a Smil, kteří byli v cís. službách vojenských. Sestra jejich byla Eva vd. Vencelíkova. Největšího bohatství dosáhlo potomstvo Smila, syna Mikulášova. Smil, vyženiv peníze s Anežkou Mitrovskou z Nemyšle, přikoupil drahně drobných statků k Chotěticům a účasten byl v l. 1541-57 mnohých jednání veřejných (+ 1567). Kromě dcer Kryzeldy (manž. Jaroslav Stranovský z Sovojevic), Anny (vd. Vlčkovské) a Žofky (manž. Adam Řepa z Neveklova) přečkal jej jediný syn Bernart; nebo druhý syn Bohuslav, jenž nabyl řádného vzdělání a stavem kněžským opovrhnul, zemřel r. 1552 na vojenském tažení u Treviru. (Život tohoto nadaného básníka v ČČM. 1884 str. 173.) Bernart, oženiv se s Johankou z Čestic (+1573),
zdědil všechno jmění čestické, po švakrovi Adamovi zdědil Tloskov s velkými statky, přišetřiv pak peněz, sám koupil Milevsko (1581), Maršovice (1589) a jiné drobné statky. Byl milovníkem literatury, jmenovitě měl sbírku starých biblí českých a podporoval učené muže. Také býval v 1. 1569-75 účasten jednání veřejných. Zemřel 6. kv. 1595. Dcery měl Elišku (vd. Bechyňovou) a Anežku (manž. Heřman Kavka z Říčan) a syny Jana a Přecha. Jan, jenž měl smysl pro literaturu a knihy lékařské, zemřel brzo po otci (13. kv. 1595) a tak byli dědici rozsáhlých statků Přech se synovcem Smilem, synem Janovým. Při rozdělení dostal Smil Tloskov a Vlksice, před tím koupené. Smil, dostav pečlivého vychování, skládal básně, činně se účastnil vzpoury roku 1620 a krutému trestu unikl jen útěkem. R. 1622 bydlil v Haagu. Přech po příkladu předkův svých jevil lásku k literatuře a pro zásluhy svého rodu přijat jest r. 1604 do stavu panského. On a manželka jeho Dorota Hrzánka z Harasova (+22. list. 1613) byli výteční hospodáři a tak rodu získány Benice (1597), Konopiště (1603) a Týnec n. S. (1607) Opustiv víru předkův, dal se okázale na učení bratrské a usilovně se účastnil (1608-09) tehdejšího hnutí politickonábož. (+4. dub. 1610). Kromě dcer Johanky (manž. Vilém z Roupova) a Markéty (manž. Adam ml. Budovec) přečkalo jej 5 synů, kteří se rozdělili tak, že dostali Bernat Milevsko, Jan Jiří Čestice a Lčovice, Přech Konopiště, Bohuslav Benice s Nedvězím a Adam Týnec n. S. Přech zemřel r. 1617 a ostatní pro účastenství ve vzpouře přišli o vše jmění. Bemart, Bohuslav a Adam vystěhovali se z vlasti. Adam, byv ve službách dánských, velel r. 1628 sedlákůrn, kteří se vzbouřili v Kouřimsku, Bernart, slouživ Švédům, vrátil se do vlasti a zemřel r. 1646 na Moravě. Bohuslav měl z manželky Rejny z Talmberka jedinou dceru Dorotu Kuničku, která se za Adama z Ríčan vdala a jako poslední tohoto vzácného rodu zemřela.

(J. Jireček o H-ch v pojed. kr. uč. spol. 1884). Sčk.