Dne 24.3.2002 se uskutečnila vlastivědná procházka plánovaná s panem Chánem po Radomyšli a okolí. Vzhledem k nepřízni počasí a snad i tomu, že se konala v neděli, se sešlo méně účastníků než obvykle (bylo nás jen 8). Sraz byl před nádražím ve Strakonicích a odtud jsme se vypravili vlakem do Radomyšle. Počasí zprvu slibovalo slunečné, i když studené odpoledne, avšak před Radomyšlí se obloha zatáhla a když jsme dojeli, začínalo sněžit. V Radomyšli nás čekala paní Tomášková z obecního úřadu přidružila se tak k naší nevelké výpravě. Pan Chán se s námi tentokrát nevydal, protože počasí bylo opravdu špatné. Naše první kroky zamířily do městečka a cestou jsme se dohodli, že se vydáme ke kostelu sv. Jana a dále k židovskému hřbitovu mezi Radomyšlí a Osekem. Cestou jsme si povídali o historii a místopisu městečka Radomyšl, který doplňovala paní Tomášková. Stručný obsah vycházky spolu s historií a místopisem je zde zaznamemán.

Stručně k historii Radomyšle.

    Nejstarší osídlení okolí Radomyšle sahá do dávného pravěku. Střídaly se zde lidské kultury osidlující okolí budoucí Radomyšle   a zanechávající po sobě pozůstatky své činnosti a také své hroby v podobě mohyl. Také okolní kopce byly osídlovány a vznikala zde starověká hradiště. Čas plynul a teprve v 6. a 7. století se v okolí Radomyšle objevilo znova nové obyvatelstvo, tentokráte slovanské. Bezpečně je osídlení krajiny v okolí Radomyšle zjištěno od 8. a 9. století. V samotné Radomyšli bylo nalezeno slovanské mladohradištní pohřebiště z 12. století, které bylo odkryto při výkopech nového pohostinství v roce 1963. Toto pohřebiště bylo archeologicky zkoumáno v letech 1963 - 1968 a bylo nalezeno 729 pohřbených jedinců, přičemž původní počet hrobů se odhaduje na 1000. Část hrobů byla zakryta náhrobními kameny vytvořenými často z místního materiálu pocházejícího z těžebních míst u Oseku, Leskovic nebo z úpatí Hradce u Řepice. Na náhrobních kamenech  byly někdy vytesány značky, např. symboly luku a šípu ( snad potvrzující příbuznost tohoto motivu s erbem Bavorů ze Strakonic) nebo znak kříže. Někteří mrtví byli pohřbeni v duchu představ. o upírech. V hrobech byly nalezeny také starověké šperky z bronzu, stříbra a skla, ale i denáry Soběslava I (1125-1140) a Vladislava II (1140-1173). Místo, kde se pohřebiště nalézalo, sloužilo zprvu pouze k tomuto účelu. Až později zde vznikla románská stavba kostela.
    Dále byl rozvoj Radomyšle spjat s rodem Bavorů ze Strakonic a strakonickou johanitskou komendou, která měla po odchodu Bavorů ze Strakonic v Radomyšli rozhodující vliv.
    Vznik kostela sv. Martina je spojován s činností Bavorů ze Strakonic, ale předpokládá se i dřívější vliv předního jednotlivce na založení původní stavby. Kostelík patří mezi prvních deset chrámů v Čechách zasvěcených tomuto světci. Byl postaven zřejmě v 50. letech 12. století jako románská stavba postavená z místního materiálu a snad jako stavba s  plochým stropem, až později doplněným klenbou. Kostelík byl v poslední čtvrtině 13. století přestavován, získal věž, byl doplněn o dlouhou gotickou přístavbu. Ve 14. století byl u kostela vyměněn krov, který byl strmější. Další přestavby se kostel dočkal v počátku 16. století, později pak v jeho průběhu a  a znovu pak v 17. století.  Velké barokní zásahy byly provedeny roku 1671 velkopřevorem Ferdinandem Leopoldem Dubským z Třebomyslic. Nedaleko kostela sv. Martina se nalézala tvrz. Fara byla rovněž přestavněna po roce 1642. Dnešní pozdně barokní podoba děkanství je z let 1736-1767. Současně s barokní přestavbou vznikla i kostnice v severozápadním koutě bývalého hřbitova. Kostnice byla přeměněna roku 1877 na Boží hrob. Dnešní inventář kostela je převážně novogotický, pořízený z darů rodiny rytíře Daubka z Oseka.
    Další sakrální stavbou u Radomyšle je kostel sv. Jana Křtitele, postavený na návrší na jihovýchodní straně obce. Původně tomuto kostelu předcházela stavba kaple sv. Jana Křtitele nalézající se poblíž studánky s vodou považovanou za léčivou. Ta byla roku 1540 zbořena na pokyn faráře Mikuláše Křížka, který přišel ze strakonického johanitského konventu a nechal nahradit tuto kapli větším zděným kostelíkem s pěti menšími kaplemi po obvodovém kruhu. Podoba Mikuláše Křížka je zachycena na portrétu z roku 1568, přeneseném do dnešního barokního kostela. Obraz byl přemalován roku 1856. Roku 1733-1736 byl tento kostel přestavěn a stal se dominantou okolí Radomyšle. Na čelním průčelí kostela je kamenný znak velkopřevora Gundackera Poppa z Dittrichštejna. Soudobá se stavbou kostela je i převážná část vnitřního vybavení. Samotný kostel je dílem vlašského stavitele a architekta Bartlomea Scottiho. Jeho návrhy stavby realizoval pozdější zeť a dokončovatel prací K.I. Dienzenhofera Anselmo Lugaro. Stavby kostela se zúčastnili téměř všichni obyvatelé Radomyšle a okolních vsí.
    Vedle kostela sv. Jana se nalézá úzká a snad i starší stavba poustevny, obsahující zdivo kaple sv. Rocha. Byla upravována v 18. století a do josefinských reforem byla sídlem poustevníků z kongregace Bratří sv. Ivana.
Okolí Radomyšle je zaplněno i drobnými církevními stavbami v podobě božích muk a kapliček. Ke kostelu sv. Jana vede křížová cesta z roku 1762. V roce 1794 byl založen podél severního kostelního boku nový městský hřbitov. Lipová alej podél křížové cesty vznikla roku 1764 na popud faráře Matouše Mindlenta a stromy této aleje se zachovaly na tomto místě dodnes.
    V městečku si můžeme prohlédnout klasicistní radnici z roku 1836, která vznikla na místě původní radnice připomínané z roku 1691. Z této radnice, mající údajně charakter normálního domu, se však dochovaly pouze sklepy vedoucí pod nynější Kostelní uličku. Před radnicí v malém parčíku stojí mariánský sloup se sochami sv. Panny Marie a sv. Fabiána z roku 1860. Dále může v městečku spatřit několik selských barokních stavení a pozdně gotickou sýpku v jižní části obce při staré cestě do Oseka. Okolo kostela sv. Jana vede cesta na starý židovský hřbitov, kde je pohřben i jeden z předků spisovatele Franze Kafky.
    Při polní cestě do Domanic jsou nedaleko obce dva kamenné kříže. Jeden z nich je datován letopočtem 1810.

Krátce:
Městská práva byla Radomyšli obnovena 10. září 1483 Janem ze Švamberka a strakonickým konventem.
V Radomyšli se narodil 24.3.1900 historik a literární badatel dr. Bohumír Lifka (zemřel 24.11.1987).
Narodil se zde roku 1870 Norbert Čapek - zakladatel československých unitářů.
Pracoval zde a žil literární historik PhDr. Miloslav Novotný (1894-1966).
Narodil se zde 26. dubna 1779 nálezce Zelenohorského rukopisu - důchodní Josef Kovář (1779-1848).
Název Radomyšl se odvozuje od přivlastňovacího pojmenování Radomyslův dvůr - sídlo a majetek Radomysla, což ukazuje na časný vznik osady.
K zajímavostem obce patří i vápencové jeskyně, nalézající se na dně lomu při polní cestě do Malé Turné. Bývají mnohdy označovány jako jedny z největších v jižních Čechách. Dnes jsou bohužel zavezené, ale snad se dočkáme jejich zpřístupnění v čase budoucím.

Zájemcům o historii a zajímavosti obce Radomyšle doporučuji následující literaturu:
Radomyšl - proměny městečka, Ing. arch. František Kašička, PhDr. Bořivoj Nechvátal CSc. Vydalo Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích v roce 1983.
Radomyšl, Dějiny jihočeského městečka a jeho okolí, Dr. Bohumír Lifka, Vydal Obecní úřad v Radomyšli a Nadace historie Radomyšle v roce 1993.
Jeskyně a historická důlní díla v jižních Čechách a na Šumavě, Jaroslav Cícha, Vydalo nakladatelství Kletr, Plzeň v roce 1999 s podporou Prácheňského muzea v Písku.